Netrvalo ani pět minut a celá pokémonní výprava se vydala na cestu. Protože Morx nelhal a skutečně les dobře znal, dokázal skupinu provést přes les celkem rychle. Cesta probíhala v dobré atmosféře - pokémoni si povídali a ti menší, kteří trpěli přebytkem energie (Maty, Míša Turtwig, Véna a Péťa) dokonce hráli na honěnou.
Scyther si zrovna s Morxem a Lišákem VUKem povídali o tom, jací pokémoni by asi mohli žít na jiných planetách a jaké útoky asi mohou používat. Scyther začal rozvíjet jednu docela bizarní teorii, že by zdejší pokémoni mohli používat k útoku speciální zařízení, které popsal jako "světelné meče". Lišák se jen nevěřícně usmíval a kroutil hlavou, neb se mu ta představa zdála dost absurdní. Naproti tomu Morxe evidentně teorie zaujala, a tak o ní spolu se Scytherem vášnivě debatovali.
Teda aspoň do chvíle, než se z lesa ozval vyděšený křik. Všichni v tu chvíli ztuhli.
"Co to bylo?", zeptal se vyděšeně Péťa.
"Tiše!", pokusil se ostatní zklidnit Charmy.
Křik se ozval znovu a v mnohem větší intenzitě. I takovému Mňauovi, který většinou působil klidně, nyní trochu stydla krev v žilách. Všem v hlavě šrotovala jedna myšlenka: co to bylo? Na svou odpověď však nemuseli čekat dlouho. V zápětí se ze stínu mezi stromy vyřítil hnědý pokémon menší velikosti. Jednalo se o divokého Sentreta.
"Kam utíkáš?", zeptal se ho pohotově Raichu pokémonní řečí.
Sentret se pořádně ani nezastavil a v běhu na skupinu křičel: "Tam v lese je něco hrozného. Fouká tam mrazivý nadpřirozený vítr. Určitě je tam nějaké zlé strašidlo! Vezměte raději nohy na ramena, jako já!", stihl ještě křiknout vystrašeně Sentret, než zmizel zase mezi stromy.
Všichni pokémoni za ním udiveně beze slova zírali. Nikdo nevěděl najednou nevěděl, co říct. Nastalé ticho rušily jen mírné poryvy větru, které si pohrávaly s listím a větvemi. Toto šumění listů ještě více umocňovalo tajemnou atmosféru.
Ticho prolomil asi po 15 vteřinách až Mňau: "Ten musel mít asi pořádně nahnáno, co?"
"Zajímalo by mě, co tam v lese je", vrátila se Morxovi řeč. "Ostatně, přesně tímto směrem, odkud ten Sentret přiběhl, máme namířeno i my. Tudy totiž vede cesta k Ianovi."
"Tak tudy rozhodně nejdu!", řekl Turtwig tak, aby to Morx dobře slyšel.
"No, mohli bychom jít jinudy, ale upřímně jsem s tím nepočítal a byla by to pro nás velká zacházka", opáčil Morx travnímu pokémonovi.
"No tak půjdeme jinudy. Já tím lesem prostě nejdu", snažil se prosadit si svou Turtwig.
Lišák VUK se zatvářil ustaraně, zavrtěl jedním ze svých červených ocasů a zareagoval: "Podívej, Turwigu, je nás tu víc a všichni máme nějaký svůj názor. Nemá smysl se tu dohadovat, my se musíme hlavně nějak jednotně teď domluvit. Pakliže by většina souhlasila s tvým návrhem, samozřejmě půjdeme oklikou. Ale nemůžeš přece mluvit za ostatní, když třeba můžou mít jiný názor - to nejde. Taky je třeba si uvědomit, že Charmymu není dobře a nějaké dlouhé zacházky mu můžou ještě přitížit. Takže se zeptáme všech a bude se hlasovat - a pak půjdeme tou cestou, kterou bude chtít jít většina".
"Jo, to zní rozumně", ozval se kočičí pokémon Mňau.
"Fajn, takže kdo chce jít přímo tímto lesem, i když víme, že tam možná něco číhá?", ujal se iniciativy Morx.
Přihlásil se on sám, dále pak Scyther, Charmy, Mňau, a kupodivu i malý Péťa Pikachu.
"Péťo, ty chceš taky jít tímto lesem?", zeptal se VUK překvapeně.
"Jo, já se nějakých hloupých strašidel nebojím! Stejně tam žádná nejsou!", odpověděl Péťa rozhodně.
Morx spočítal, kolik tlapek (v Scytherově případě to byla šavle) se celkem zvedlo do vzduchu. "Takže je nás 5, kteří chtějí jít přímo tímto lesem. Tak a teď se přihlašte vy, kteří chcete jít raději bezpečnější, zato však mnohem delší oklikou".
Pro tuto variantu hlasovali Turtwig, Véna, Raichu a Maty - vesměs tedy spíše menší účastníci výpravy.
Všímavý Scyther si ale všiml, že Lišák VUK nehlasoval ani pro jednu variantu. "VUKu, a co ty, ty nehlasuješ?"
Lišák se na něj otočil a odpověděl: "Ano, já jsem se rozhodl nehlasovat. Jsme ve složité situaci a nemůžu se přiklonit k žádné z těch dvou variant. Na jednu stranu se mi do toho lesa vůbec nechce. Sice tam asi nic tak hrozného nebude, ale přece jenom - kdyby náhodou ano, tak se mi nechce riskovat. Obzvlášť, když tady s námi jsou menší pokémoni. Na druhou stranu ale by se teď hodilo dostat se co nejrychleji k Ianovi, aby nějak ulevil Charmymu. Chození oklikou by mu mohlo přitížit a to bych nerad. Protože obě varianty mají své nevýhody, nechci se přiklánět ani k jedné z nich", dokončil své vysvětlení liščí pokémon.
Ke slovu se vrátil Morx: "Takže pro variantu jít oklikou hlasovali Turtwig, Véna, Raichu a Maty. To jsou celkem 4. Ještě někdo?".
Nikdo se nepřihlásil, proto Morx hlasování ukončil: "Takže 5 chce jít tímto lesem, 4 chtějí delší oklikou, 1 se zdržel hlasování. Výsledek tedy zní, že půjdeme lesem".
"Já nikam nejdu. Na to se můžu tak akorát...", chystal se protestovat Turtwig, ale Charmy chytil rebelantského pokémona za krk a řekl: "Dělej, Turtwigu! Takhle jsme se domluvili a budeš nás poslouchat, jasné?". Na znamení toho, že to ještěrkovitý pokémon myslí vážně, Turwiga pustil a strčil do něj vahou svého těla. Za normálních okolností by takové chování vypadalo dost drsně. Ale protože všichni věděli, že s Turwigem často není vůbec možné se rozumně domluvit, tak všichni ochotně nechali Charmymu volnou ruku, aby nezbedného pokémona trochu zpacifikoval.
Když se tedy podařilo všechny protesty úspěšně zahnat, vydala se skupinka skrz tmavý les. Koruny stromů zarostly natolik, že přes ně neprocházelo prakticky žádné světlo. Proto les halila ponurá tma. Toto prostředí dobře přálo temným pokémonům, takže zde šlo občas narazit na jindy vzácné pokémony jako Houndoury, Murkrowy nebo i Umbreona. Celkově měl les nepříjemnou atmosféru a nikomu se v něm nechtělo moc zdržovat.
Tma v kombinaci s vlhkem také přála houbám, které tu hojně rostly. Mnohé z nich byly prudce jedovaté, na jiných by si pokémonní skupina mohla výborně pochutnat, kdyby měla víc času. Pro upřesnění - mnohé houby jedovaté lidem jsou pochoutkou pro pokémony a obráceně. Navíc u každého pokémona funguje trávení trochu odlišně, takže jedna a ta samá houba mohla být třeba pro Vulpixe jedlá a pro Raichua nejedlá. Z toho důvodu je také velmi těžké z hub vyrábět pro pokémony nějaké universální pokrmy, které by mohli jíst všichni. Vyznat se ve stravovacích návycích jednotlivých pokémonů vyžaduje mnoho znalostí a zkušeností. Vlastně se jedná o jednu z nejpokročilejších dovedností chovatelů pokémonů, do níž mohou být zájemci zasvěcení například na Pokémonské Universitě v Chromovém městě (Viridian City), pokud si vyberou obor "Chovatelství pokémonů".
Každopádně - abych se vrátil k našemu příběhu - v lese rostlo díky jeho vlhkosti a temnotě hodně hub. Nebylo se tedy čemu divit, když v té tmě Maty o něco malého zakopl a když se podíval pozorěji, zjistil, že se jednalo o Parase. Ten dosud spal a náhle ho Piplup nepříjemně probudil. Vůbec se mu probuzení nelíbilo a nehodlal to nechat projít jen tak - a tak si od něj Maty vysloužil jedovatý prach. Naštěstí měl Mňau dost rozumu, popadl malého Matyho za ploutev a rychle ho z odtáhl z dosahu pylu, takže se incident obešel bez nějakých dalších důsledků.
Nejednalo se však zdaleka o poslední incident. Při průchodu lesem jednou těsně nad hlavami pokémonů přeletělo hejno Zubatů. Raichu se dost lekl a vyslal proti nim elektrický šok. (Ilustrace od Raichua) Tři Zubaty se mu podařilo zasáhnout, takže jim trochu připálil blánovitá křídla. Každopádně to ale stačilo na to, aby Zubaty vyplašil a aby si pro průlet lesem vybrali příště jinou cestu. Bohužel však Morx, který měl tu smůlu a stál zrovna kousek od Raichua, schytal jistou dávku proudem taky.
"Au, to bolí!", ohradil se.
"Jé, promiň, Morxi, já jsem nechtěl. Já jsem se totiž lekl a mířil jsem na ty Zubaty", omlouval se mu spěšně Raichu.
"V pohodě, ale příště opatrně", snášel svou bolest Keckleon statečně.
Takto tedy nějak se skupina protloukala přes nejrůznější nástrahy lesa. Docela jim to šlo a když se po půl hodině žádný strašidelný duch neukázal, ze všech trochu spadla nervozita. Nálada se zlepšila a pokémoni si spolu začali povídat, jako kdyby předtím žádného vyděšeného Sentreta nepotkali.
"Co kdybychom si zahráli hádej pokémona?", zeptal se Raichu, který tuhle hru měl moc rád.
"Klidně", přidal se Lišák VUK.
Postupně se všichni pokémoni (dokonce i ti neposední) přihlásili, že chtějí taky hrát.
"Tak já budu vymýšlet", navrhnul Scyther.
"A nemůžu prosím radši vymýšlet já?", zarazil ho Raichu.
"Mně to nevadí", ochotně přenechal Scyther svou původní roli elektrickému pokémonovi.
Raichu se zatvářil zamyšlene. "Takže... já si myslím ... třeba ... jo, už vím! Můžete hádat.", usmál se na ostatní Raichu.
(poznámka pro čtenáře: pokud nyní budete číst řádek po řádku a nepodíváte se na konec, můžete hru hrát nepřímo taky)
Scyther: "Tak jakého je typu?"
Raichu: "Ohnivého"
Charmy: "Jenom ohnivého?"
Raichu: "Ne"
Lišák: "Ohnivý a bojový?"
Raichu: "Ne"
Véna: "Vypadá jako drak?"
Raichu: "Nevypadá"
Morx: "Je ohnivý a létající?"
Raichu: "Není"
Scyther: "Žije v regionu Kanto?"
Raichu: "Ne, žije hlavně v Hoennu".
Lišák: "Má 4 končetiny?"
Raichu: "Jo"
Mňau: "Může se ještě vyvinout?"
Raichu: "Pokud vím, tak nemůže"
Mňau: "A vyvinul se z něčeho?"
Raichu: "Jo, má před-evoluci"
Péťa: "A jakou má barvu?"
Raichu: "Oranžovou až červenou"
Charmy: "Není to náhodou Blaziken?"
Raichu: "Není"
Mňau: "Vždyť přece říkal, že není ohnivý a bojový..."
Charmy: "A jo vlastně"
Morx: "Řekl bys, že obvykle žije v lese?"
Raichu: "Spíš asi ne, i když by teoreticky mohl"
Morx: "Takže spíš v nějaké jeskyni?"
Raichu: "Jenom v takové speciální. Určitě ne v každé jeskyni.
Morx: "Kdyby měl Torkoal před-evoluci, zkusil bych jeho. Ale on to asi bude někdo jiný..."
Scyther: "A mohl by ten pokémon být i jinde než jenom v jeskyni?"
Raichu: "No, ještě jsem slyšel, že tihle pokémoni žijí i na poušti."
Scyther: "Hm, takže ohnivý pokémon ještě dalšího neznámého typu, žijící v jeskyni a na poušti, který se už nemůže dál vyvinout, ale má před-evoluci, má červenou až oranžovou barvu, celkem 4 končetiny a žije hlavně v Hoennu. To zní zajímavě..."
Lišák VUK: "A není to náhodou Camerupt?"
Raichu: "Jo, je to on! Takže teď bys měl vymýšlet ty, Lišáku."
K vymýšlení už se ale liščí pokémon nedostal. Náhle se totiž zvedl mrazivý vítr, který hlasitě skučel a ohýbal větve stromů do nepřirozených úhlů.
|
