Cesta se klikatila mezi stromy dál. I přes velkou hustotu stromů však do lesa občas zabloudil paprsek světla, pokud se mu podařilo najít si cestu mezi hradbou listoví. Cestou narazila skupina na několik hmyzích pokémonů, jako třeba Caterpie, Weedla, Venonata a Wurplea. Většina z nich na neobvyklou výpravu překvapeně koukala, nikdo z nich se ale neodvážil se jí postavit do cesty.
"Tak někde tady by měl bydlet jeden Keckleon. Jmenuje se Morx", oznámil VUK, jakmile pokémoni dorazili k jednomu obzvlášť vysokému a rozvětvenému dubu. "Potíž je v tom, že Morx rád zůstává neviditelný. Bývá totiž nerad, když ho někdo ve spánku ruší. Teď ho ale vyrušit budeme muset".
"Morxi!", zahulákal na celé kolo Péťa Pikachu. Žádná odpověď se neozvala.
"Morx mívá tvrdý spánek, takhle ho asi nevzbudíš", vysvětlil Lišák. Budeme ho muset najít nějak jinak.
Chvíli všichni přemýšleli co dělat dál. Nikdo nemohl na nic přijít, až najednou dostal Mňau nápad:
"Kdyby někdo z nás použil písečný útok všude okolo, mohl by pokrýt Morxe vsrtvou písku. Pak by i přes svoji neviditelnost už šel vidět."
"To je dobrý nápad, Mňau. Akorát já nevím, zda tady někdo z nás umí písečný útok".
Na řešení však nemuseli čekat dlouho, protože to byla příležitost pro malého Turtwiga se předvést, a ten ji rozhodně nechtěl promartnit. "Já to zvládnu!", řekl nadšeně travní pokémon. Hned začal hrabat zem všude kolem velkého dubu a házel hlínu a listy na všechny strany okolo sebe. Vypadalo to spíš jako hliněný útok než písečný útok, nicméně svému účelu to posloužilo stejně dobře. Bohužel ať se snažil jak chtěl, nikde se siluata Morxe stále neobjevovala. Po asi deseti minutách Turtwig už začínal být unavený. "Já se na to vyseru, on tady stejně nikde není! Celé sis to vymyslel, VUKu!", řekl dotčeně.
"Ještě chvíli to zkoušej, Morx tu určitě někde bude", povzbudil ho Lišák. "Kde jinde by ...", začal další větu, ale už ji nedokončil, protože mu najednou něco sáhlo na rameno. Lišák se docela lekl a ucukl. "Ahoj, VUKu, kamaráde!", ozval se povědomý hlas. Náhle se před vedle něj vynořil zelený pokémon podobný chameleonovi.
"Morxi! Já jsem se lekl! Tohle už mi prosím příště nedělej!", chtěl říct Lišák naštvaně, ale úsměv na jeho tváři prozrazoval, že to nemyslí zcela vážně.
"Chvíli jsem vás pozoroval, že mě tu hledáte, no a chtěl jsem vidět, jak dlouho vás to bude bavit, tak jsem zůstal schovaný", řekl pobaveně Morx.
"No, to sis nevybral moc dobrou chvíli. Charmy asi před hodinou a půl spadl do řeky a není mu vůbec dobře. Potřebujeme rychle pomoc."
Ačkoliv je Morx Keckleonem a Keckleoni jsou známi tím, že dokáží měnit dle potřeby barvu své kůže, tentorkát Morx zrudl zahanbením. "Aha, promiň, to jsem netušil. Omlouvám se".
"V pohodě,nic závažného se nestalo. Ale poslyš, jsme tu v lese Eterna jen na výletě a neznáme to tady moc. Domů to máme daleko a Charmy na tom fakt není dobře. Potřebovali bychom poradit, kde bychom tady někde blízko v lese našli někoho, kdo se vyzná v léčení pokémonů", vysvětlil stručně celou situaci Lišák VUK.
Morx se zamyslel a pak smutně řekl: "No, to bude problém. Znám jenom jednoho pokémona, který se v léčení trochu vyzná. Bohužel žije na opačném konci lesa, než kde jsme teď. Jmenuje se Ian a je to Dragonair. Je zvyklý na to hodně cestovat po přírodě a už se mu několikrát stalo, že se někde poranil. Vždycky si ale dokázal poradit a nějak se ze svízelné situace dostat do bezpečí. Je to takový zálesák. Za normálních okolostí většinou bývá pryč mimo les Eterna. Máte ale zrovna štěstí, protože jsem ho předevčírem viděl a říkal mi, že teď bude nejmíň týden doma. Takže máme slušnou šanci ho teď zastihnout. Když zrovna není na cestách, obývá jeskyni poblíž vodopádů. Takže být vámi, navštívím právě jeho".
Lišáka nepříjemná zpráva, že bude potřeba znovu přejít skrz celý les, vůbec nepotěšila.
"Víte co, mám tu sice teď nějakou práci - to víte, sbírám zásoby na zimu - ale asi toho teď nechám a půjdu s vámi. Vsadím se, že budete rádi, když vás provedu lesem, když to tady dobře znám. Nějaká ta zkratka nám může podstatně zkrátit cestu", navrhnul ochotně Morx.
"To bys byl moc hodný, Morxi", zlepšila se hned VUKovi nálada. "Akorát teda pokud vím, tak hledání zkratek patří pod moji doménu, ne?", zavtipkoval a všichni se zasmáli.
|
