2. P.K.M.N.
Je ráno, slunce svítí do oken malého domečku uprostřed vesnice Chestret town. Uvnitř si právě ze skříně bere Rystro své oblečení. Je pln skvělé nálady, zato ve vedlejším pokoji sedí na posteli s povlečením s obrazy malých stočených ekansů Will a nahlas křičí: "Proč jsem na to jen mámě přistoupila?!?! Proč?!?!" Pak se otevřou dveře a vstrčí tam hlavu Rystro: "No tak ségra! Vzchop se! Dnes se staneš trenérkou!" A zase zmizel. "Mamííí! A nemůžu to odvolat? Na to už je pozdě miláčku." Ozvalo se z kuchyně. "Jak můžeš být tak klidná?" Vystřelila z pokoje Will. "Vždyť jdu pryč! Ale ty to zvládneš, už si stará dost, ne? Jé… A to vždycky říkáš, že jsem ještě moc mladá! Ale ty si říkala opak, já ti teď přikývávám. To je nespravedlnost!!! Už by ses měla převléct, profesor čeká…"
Will se jakoby urazila ale ani to jí nepomohlo a musela se převléci a sbalit si do batohu věci…
"Už je pozdě, tak jděte!" Rystro se ještě otočil a zamával mámě…Will se ani neotočila a popadla své staré kolo, co vypadalo, že se právě rozloží do nejmenší matky. Ale nerozložilo. "No tak Will, ty to zvládneš, možná… To si mě teda povzbudil…" Rystro zašel do garáže a vytáhl své kolo, které vypadalo o trošku líp, ale ani ono nestálo za moc. "Na těhlech křápech máme dojet k profesorovi?!?! Máš něco lepšího? Ne…" Will nedůvěřivě nasedla na "složenou křusnu" a ujela asi 2 metry. Pak zmáčkla brzdu a s tupým skřípěním zastavila. "Snad to vydrží… To musí…" Potom nasedl Rystro, ale ten už se tak nebál a hned to vzal největší rychlostí po stezce 12, k sídlu profesora Gynkra…
Cesta byla z počátku hezká, po upravené silnici se dobře jelo. Jenže pak nastoupil les, kde stál onen kámen nebo spíše kameny úrazu. Cesta byla plná kamenů a děr, jed se tu skoro nedalo, Will a Rystra to už vyhazovalo ze sedadel. "Jééé žžiiiiššiii! Tttooo jjeee fffaakkktt bbbeezzva ccceeeesttta Wwwill! Znnnáááášš sssnnaaad llepššíí? Neee…Taaak nneeerreemmcceejjj Ryysstrroo! Kddooo ttaaddy reeemccááá tyy wwííloo? Kdoo jjee u teebeee…"
Will však nestihla doříct, neboť najela na velký kámen a už letěla přes cestu až na strmí svah kde bylo "kolo" neovladatelné. "Ááááááá!!!! Pomoc!!!! Rystro! Tak mi pomož, ne?!?!?!?! Ale jak? Já nevím jak?!?! Tak dělejjj něěco!!!" Rystro zpanikařil a jel za Will, což byla úplná pitomost, protože pak už nemohl kolo ovládat ani on, a tak se řítili ze svahu oba… "Rystro, to byl ale fakt skvělej nápad!!! Teď jsme uvízli oba! A brzo z nás obou budou placky! Aspoň v tom jsme oba. Jé… Musíímeee ssee trochuu povzbudit. Tak já začnu, už dlouho takhle nepojedem. A proč? Protože támhle ten svah náhle končí a je to jako skokánek. CO?!?!?!?! Jo… Aspoň budem u profesora dřív. Ooo…"
Rystro a Will už bylo skoro u konce svahu a už se začali modlit, ať se objeví kadabra a teleportne je pryč, ale tady kadabry nežijí. "Tak a je to taaadyyy! Vždycky jsem chtěl zkusit skákat z můstku ale nevím jestli na kole… To už máš…! Áááá!" Opět Will nestihla doříct větu už oba letěli ze "skokánku". "Ááá! Jééé!" Will letěla vzduchem a přitom jí spadlo kolo a křáplo sebou o kameny a bylo po něm. Sama Will už si myslela, že je po ní, ale… "Jéé… Co to?" Will užasla, protože nespadla na zem ale na… "Jé, páni, tady z nebe padej hezký holky! Jé, díky…" Will totiž chytil nějakej docela hezkej kluk, středně dlouhý hnědý vlasy, asi 16 letej, prostě ideál.
Zato Rystro dopadl i s kolem do "dost" malé kupky trávy, ale přece jenom to jeho přistání trochu zmírnilo.(ale né moc…) "Díky že si mě chytil. Ale to nic nebylo. Pro takou hezkou holku… Tebe bych chytil klidně znova. Jé… Díky…" Will se zatvářila dost divně-zamilovala se… Vůbec si nevšímala bratra, zajímal jí jenom tajemný cizinec. Rystro ležel na kupě a čekal až si ho někdo všimne. Už ťukal prstem o zem, nebavilo ho čekat na svou "zakoukanou" sestru. "Ehm, já jsem Will. Já jsem Matt…" Rystro to už nemohl vydržet, jeho trpělivost právě došla a tak vykřikl: "Nerad vás ruším ale já jsem tu taky!" Will se lekla a prudce se otočila, až se listí zvedlo. "Kdo je to Will? To je můj mladší bratříček… Opravdu mě mrzí že vás ruším, Will, ale musíme k profesorovi!!! Klidni se Rystro." Okřikla Rystra Will, chtěla mít chvilku pro sebe, protože doma moc "svých" chvil moc neměla. "Jestli musíš jít, tak běž. Vidíš, tak to říká, tak už pojď! Ale Rystro… Will, kam vůbec jdete? Ehm, k profesorovi Gynkrovi. Gynkrovi?!?! Ano, ty ho znáš? Je to můj táta. Co?!?!" Will úplně vyletěla, byl to pro ni šok, ale pak se vzpamatovala a Matt jim nabídl, že je tam odvede. Will a Matt se na sebe pořád dívali, a to se Rystrovi vůbec nelíbilo a celou cestu se do nich navážel…
Ale i to přežili a už stáli před domem profesora Gynkra a vlastně i Matta. "Jestli se můžu zeptat, proč sem jdete? Jdem si pro prvního pokémona!" Vyhrkl Rystro a už zvonil a dveře. "Prvního pokémona? Vím, je to trapné, prvního pokémona ve 14 ale já musela jít se svým bráchou. To je jedno, kdy pokémona dostaneš, hlavní je, jak se o něj staráš. Máš pravdu, díky." V tom se otevřeli dveře a vyšel docela sympatický pán a hned se tázal: " Kdo pak… Á, Matte! Ahoj tati. Ahoj, co pak je to za mladou dámu s kterou jsi přišel? To je Will a tímhle to je, ehm, Rystro. Jdeme si pro prvního pokémona! Á, to jste vy, Vandomovi, že? Ano! Tak pojďte dovnitř!…"
Profesor pozval všechny dovnitř a hned šel k věci: "Rystro, vím že nejradši máš travní pokémony a tak tady máš jednoho bulbasaura." Profesor pak popošel k malé skříňce, sehnul se z šuplíku vytáhl poké-ball. "V tomhle poké-ballu je bulbasaur, dobře se o něj starej Rystro." Rystro vystartoval jako raketa a přiběhl k profesorovi a převzal poké-ball. "Budu se o něj starat, jak nejlíp dovedu, to vám slibuji!" Rystro pak vyběhl před dům a hned si svého pokémona prohlédl. " A ty Will, pro tebe mám buď… Počkej tati! Co je Matte? Myslím, že Will už je dost stará, měla by mít lepšího pokémona! Ale to je dobrý Matte…" Will se začervenala, bylo jí to trapné. "Počkej Will, Matt má pravdu, už je ti 14 let. Jenže koho bych jí měl dát?" Matt nasadil výraz "nerušit, přemýšlím" a nakonec vyhrkl: "A co Ron?" Profesor se podíval do stropu, chvíli ho pozoroval a pak řekl: "Proč ne, Will, dostaneš Rona!" Will couvla o krok a koktavě ze sebe dostala: "A kdo je Ron?" Matt se opřel o stůl a klidně vyslovil: "To se dozvíš, pojď, já ti Rona ukážu. Tak dobře…"
Matt odvedl Will k zadním dveřím od domu které vedou do zahrady. Přešli kus zahrady až došli k malému přístřešku. "Takže to bude ohniví pokémon, že? Ano, je ohnivý. Teď tady počkej. "Řekl Matt a vešel dovnitř…
Po chvíli vyšel ven a v ruce měl great-ball. "Tady je Will a hodně štěstí! Počkej! Jaký to je pokémon? To už zjistíš sama! Ale počkej…" Matt se rozběhl až úplně zmizel někde v lese… Will se dlouze podívala na great-ball co měla v ruce. "Mám se podívat, nebo ne? Ne! Zjistím to až při zápase! Tak to bude nejlepší, zjistím, jak mám pevnou vůli!" Potom Will prošla zase domem zpět ke svému bráškovi. Oba se rozloučili a pak vyšli směrem ke středisku. Byli totiž ve městě jménem Match town…
"A jakého pokémona vůbec máš Will? To je tajemství! Řekni mi to! Neřeknu, uvidíš a při zápase! No jo…" Rystro se pak otočil a hned měl na tváři úsměv, díval se na svého bulbasaura, rozhodl se, že ho nechá venku z poké-ballu… "Koukni Will, vidíš jakého krásného bulbasaura mám? A co ty? Snad nějakýho magikarpa! Hele neprovokuj!" Will už se naštvala… "Klid ségra… Hele támhle už je středisko! To je tvoje jediný štěstí…"
Za chvilinku došli do střediska. Už byli hladoví a tak zamířili hned k pultu kde stála sestra Joy… "Dobrý den sestro Joy, my bychom… "Will ani nedořekla a sestra už odpovídala. "Vy jste tu na večeři, že? Ano… Tak se posaďte támhle k tomu stolu k té skupince kluků, hned vám všem přinesu večeři." Hned jak to dořekla, sestra Joy odešla dohlédnout na kuchyň…
Will a Rystro s bulbasaurem si šli sednout k ostatním. "Kam si sedneš? To máš fuk ne? Jsou tu dvě místa, tak doprava nebo doleva? Doleva." Rystro si sedl na levou židli a Will na zbylou pravou. Seděli vedle party né moc sympatických 15 letých kluků. Kluci začli konverzovat: "Hele, někdo přišel! Malej klučíček se svým bulbasaurem! Chachacha!" Rystro se naštval a vstal. Bouchl pěstí do stolu a křikl: "Hele, nadávej si na někoho jinýho!" Parta kluků taky vstala a ten, co nadával řekl: "Náš srabíček se chce prát! Komu říkáš srabíček!!!" Vykřikl Rystro a bouchl znova do stolu. Will byla naštěstí rozumná. "Rystro, nech toho. Ale on mě vyzval k zápasu! Ale, ale Rystro, tys ještě nezápasil!" Rystro si zase sedl a přiznal si, že by prohrál…
Do ticha se opět ozval po chvíli Rystro: "Jdu na záchod…" A odešel. Parta opět zaktivněla. "A co ty? Ty trénuješ?" Will neměla o rozhovor zájem a tak ho chtěla co nejdřív ukončit. " Jo. Tak si dej zápas! Nemám zájem…" Kluci vstali od stolu a poodešli ke dveřím. "Takže naše holčička se bojí! Ouou!" Will by normálně takové narážky vydržela ale za den už jich měla dost a tak vyjela. "Kdo by se vás bál? Možná nějakej magikarp… Chacha! Hele holko, nejseš nějaká drzá?" A přitom jí kluk strčil na zeď. "Hele, nech si toho! Už se bojím, jéé… Nechte mě být! Jen, když si dáš zápas v pokémonu!" Will už je nemohla vystát a tak se rozhodla: "Tak jo! Aspoň uvidíte!" Zrovna když vycházeli ven, přišel Rystro. "Will, co se děje? Jdeme zápasit!" Rystro se lekl ale pak se rozběhl ven, aby všechno viděl…
"Dáme si zápas s jedním pokémonem! Beru, aspoň tě budu mít z krku holčičko. Kdo je u tebe holčička? Já jsem Will! Hele už nekecej Will a zápas!" Verval se do debaty Rystro. "Tak jdem na to!" Kluk se rozmáchl a s řevem hodil svůj poké-ball s pokémonem. "Bojuj!" Poké-ball doletěl na trávník a "vylezl" z něj pokémon donphan!
"Páni! To je donphan, ten je silnej! Hele, komu fandíš Rystro? Mě nebo jemu!!! Tobě…" Will byla dost napjatá, byl to její první zápas a ani nevěděla, jakého má pokémona. Pak se ale vzpřímila a křikla: "Bojuj Rone!" Poké-ball zasvištěl vzduchem a "vylezl" z něj pokémon…
|
