1. Rozhodnutí...
Vlahý větřík přicházel z horských úbočí a razil si cestu korunami stromů přímo k vesnici, kde se tříštil o zavřená okna nenápadných, malých domečků. O hlavu Rystra zavadil dubový list zbarvený do červena, což věštilo příchod podzimu. Rystro prudce otočil hlavou a zadíval se na Will. Ta nehybně seděla na malém pařezu a pozorovala hnízdo pydgeů. Právě z něj vyletěl malý pydgey, nejspíš to byl jeho první let. Will se na tento úplně normální přírodní úkaz dívala jako na úplný zázrak, který snad nikdy neviděla. Rystro se na ni znovu zadíval a řekl: "Co zas děláš? To jsi nikdy neviděla první let pydgeyho?" Will se otočila a odsekla: "Náhodou je to velice zajímavé." Rystro se opovržlivě otočil a popadl svou lupu a nějakou rostlinu a začal ji jen na oko studovat. Místo toho se jedním okem díval na Will jak je fascinovaná malým pydgeym. Zdálo se mu to jako úplná pitomost. V hlavě měl jen samý kytky a travní pokémony. Zato Will milovala všechny formy pohyblivého života. Celé dny trávila v lese pozorováním pokémonů. Chtěla se stát vědkyní, jenže se v poslední chvíli rozhodla jinak.
Ještě chvíli oba seděli v lese a zkoumali, jenže pak Rystro náhle prohlásil: "Stanu se trenérem pokémonů!" Will jen otočila hlavu na Rystra a zaťukala si prstem na čelo. Ten se na ni podíval nechápavým pohledem a chtěl něco vyslovit ale v tom se lesem rozlehl Willin smích. Smála se a smála, až se za břicho popadala. "Ty a trenér pokémonů? Chachacha! Bezva vtip! Co se ti nezdá? Vždyť ty víš o zápasech v pokémonu tolik, jako Listr Šiptr z 6.B o matematice. Úplný nic! Chachacha!!!" Rystro se nafoukl jako wigglytuff, zvedl se a odpochodoval z lesa směrem k vesnici. Will se ještě dobrou chvíli smála a nemohla popadnout dech.
Rystro došel do domu v kterém bydlel spolu se svou sestrou-Will a mámou Lisit. Práskl dveřmi a šel směrem ke svému pokoji. Z kuchyně už na něj volala máma: "Co jste si zas udělali?"Rystro už otevřel dveře od svého pokoje ale ještě se zarazil. "Já chci být trenérem pokémonů!" Rystrova matka si dala ruku před pusu ale pak už se neudržela a začala se smát…
"Promiň Rystro, ale, ale vždyť ty o zápasech nic nevíš! Proč mě tady nikdo nechápe?" Rystro vešel do pokoje a hlasitě za sebou zabouchl.
Po chvíli domů přišla i vysmátá Will.
"Ahoj mami, už jsem zpátky. To vidím, taky ti Rystro řekl… Ano řekl. Já nechápu, co ho to popadlo? Prostě se chce zviditelnit. Zviditelnit?" Zeptala se nechápavě Will a sedla si na jídelní židli. "Vždycky byl tím chlapcem, co se jen držel v koutě a dělal své, ten, koho si nikdo nevšímal. A to teď chce změnit? Ano, chce. To by mě nenapadlo. Co ale teď? Necháme ho udělat, co chce. Stát se trenérem!?!?!?!" To Will vymrštilo ze židle. "Vždyť to nezvládne! Když nebude sám… Jak, jak tohle myslíš? Ty půjdeš s ním. Já?!?! Ano, vždyť si chtěla být trenérem pokémonů. Ale, to už je dávno! Nezapírej, já vím že to chceš. Já, já… Viď že mám pravdu? Ty to zvládneš, Will!" Will se mlčky odebrala do svého pokoje. Padla na postel a začala přemýšlet.
Máma má pravdu, chci být trenérem! Ale to nemůžu… Jenže, mě už je 14 a Rystrovi 12, nám už nikdo pokémona nedá! Ano, takhle to mámě řeknu!
Will však z jejího přemýšlení vytrhl pohyb dveří. Rychle si sedla, docela se lekla. "Will, abych nezapomněla, už máte zařízené pokémony, právě jsem volala profesoru Gynkrovi, tenhle rok si pro ně nikdo nebyl a tak mu tam zůstali…
Jak matka zavřela dveře, Will se opět svalila na postel. Byl to pro ní dost velký šok, když se měl stát její dávný sen, na který však dávno zapomněla…
Mezitím se z pokoje Rystra ozývali zvláštní zvuky, to, jak si Rystro balil věci a něco si pro sebe mumlal…
"Já jim ukážu! Já budu dobrý trenér. Ty ještě uvidí!" V tom se ozvalo skřípění dveří a do pokoje vstoupila Will. "Hele poslyš, chtěla bych se ti…" Jenže větu už nedořekla, úplně zkoprněla když viděla, jak si Rystro balí do batohu své věci. "Co, co to děláš? Jdu se stát trenérem pokémonů! A nesměj se mi! Já se ti nechci smát. Tak přestaň žvanit a uhni mi z cesty! Ale Rystro…"
Rystro vrazil do Will a odstrčil ji ode dveří, aby mohl projít. Will se ani nepohla a dívala se na svého bratra jako na blázna. "Rystro, kam to jdeš? Jdu se stát trenérem pokémonů mami! Ale to nemůžeš jít sám. A kdo by tak se mnou šel?" Rystrova matka se otočila a prstem ukázala k dveřím od pokoje kde stála Will. Rystro se na ni nechápavě podíval a pak potichoučku vyslovil: "O-ona..?" Will se ještě potišeji přidala: "Asi já…" Rystro se zapotácel. "Držte mě nebo spadnu! Ty, se mnou!? Jó, proč by ne?" Rystro pustil na zem batoh a vyšel směrem ke dveřím. "Musím se trochu nadýchat čerstvého vzduchu…" A došel ven na zahrádku… "Vidíš mami, věděla jsem, že se mnou nebude chtít jít!" Když v tom se ozval smích: " Ty? No dobrá! Chacha! Tak já s tebou půjdu!!! Chachacha!!!!! Jé…." Will se zatvářila jako paras který uviděl ducha… "Potřebuju taky trochu čerstvého vzduchu mami… Ach Will, já ti to říkala, tak se nediv. Já doufala že nebude chtít! Ale teď se z toho už nevymotáš! Jé…." Will došla vedle Rystra a řekla: "Pěkně děkuju…" Rystro se na ní otočil a vzal jí kolem ramen: "Prosím tě, ségra, to bude v pohodě! To si jen myslíš, ááá…
|
