Vlastně jsem do tohoto okamžiku ani nevěděl, jak zní hlas profesora Jeřabiny, tudíž jsem od něj nečekal žádné velké proslovy. Nicméně mě velice zajímalo, co nám chce sdělit, a tak jsem netrpělivě vyčkával.
„Když chcete, tak vám tedy odnaratuju ten ívent,“ začal profesor Jeřabina výrazně vyšším hlasem, ve kterém nebylo cítit žádnému strachu z odhalení pravdy, než bych čekal: „ale nejedná se o nic zas až tak interesantního. Jak jistě víte, můj džob a moje lajfová mise je rešeršování pokemoních evolucí. U nás, v Sinnoh regionu, není moc originálních specií pokemonů, většina je artificiální. To pro rešerše není úplně ideální, nicméně, u nás se těmto speciím podařilo ečívovat nového levelu evoluce. Někteří tito pokemoni se evolvují stouny, jiní, když se nalérnují nový mův. To jen tak na introdukci.“
„Budu hádat,“ ozvala se profesorka Jalovcová s povzdechem, „teď začne ta část s Galakťáky?“
Vlastně mě nenapadlo, že to takto může souviset. Ale dává to perfektní smysl, soudě podle toho, co vyprávěl Dub s Březinou. Tím pádem i já budu nejspíš muset mluvit o týmu Flare. A to se mi úplně nelíbí, už jen když vezmu v potaz, že jsou nejtrapnější zločinecký tým ze všech oblastí.
„Ale o tým Galactic se vůbec nejedná,“ přerušil mé vyprávění profesor Jeřabina, „respektive, jedná se o něj jen marginálně. Já si z předchozích storytelingů odnesl něco jiného. Podle mého opínionu se nejedná o ívil organisace et ól, všechny zatím rotují kolem jednoho pokemona, nemám pravdu, Jilme?“
Profesor Jilm uznale kývl. Nevypadal, že by ho překvapilo, že Jeřabina byl tím, který jako první prokoukl, kam celá konference zatím míří: „M-máte na-naprostou pravdu.“
Jeřabina tedy pokračoval: „I já toho pokemona beholdoval. Ba co víc, našemu týmu se podařilo jej atrapovat! Bylo to před pěti jíry. Měl jsem zrovna míting se svými studenty, když v tom mě mesidžoval lídr pracovní grupy, zabývající se atrapováním anomálních druhů na našem regionu. Prý atrapoval něco, co jsem musel urgentně beholdovat. Imídietně jsem vyrazil. Ten pokemon, kterého mi ukázal, mi vyrazil dech. Byl to nejstrandžnější pokemon, kterého jsem kdy beholdoval. Vypadal sice jako pokemon, ale byl silně antropomorfisovaný. Imídietně jsem startnuli s jeho rešeršováním. Krom removace deoxyribonukleové kyseliny jsme na zmíněném organismu provedli několik operací, tak typických pro mou rešeršní zónu. Aplikovali jsme různé stouny, či můvy, žel však neúspěšně. Alespoň, že nedocházelo ke komplikacím, neb zmíněný organismus nejevil známky odporu, nevykazoval žádnou defensívu. Usoudili jsme tedy, že evoluce tohoto pokemona nelze s jistotou konfirmovat.
V momentu, kdy jsme uzavřeli dýl ohledně dalších operací, organismus zmizel a vícekrát jsem jej nespatřil. Co za ívent se událo, jsem se dozvěděl až retrospektivně. Někteří mí studenti byli komponentami týmu Galactic a organismus ukradli. Než ho však prý stačili dovést bossovi, pokemon se s gigantickou potencí rilísnul z jejich držení a zmizel neznámo kam.
Ten vzorek deoxyribonukleové kyseliny jsem zaslal tady Jilmovi. Nemusel mi ani afirmovat, abych po předchozích storkách věděl, že se jedná o totožný organismus. Nemám pravdu?“
Jeřabina se otočil na Jilma. Ten se naň pousmál a vyndal ze svých desek několik papírů spojených sešívačkou: „Ta-tady vlevo je D-D-DNA od Duba a-a-a tady vpravo j-je t-ta od Jeřabiny. O-obě jsou ve s-s-st-sto procentech to-to-toto-totožné.“
„Hm,“ zamumlal Jeřabina, jako by se vrátil zpět do svého mlčenlivého módu. Jeho část tím nejspíše skončila.
|
