„Na chvilku mě omluvte,“ přerušil svoje vyprávění profesor Březina. Byl zarudlý v obličeji a kapky potu se mu kutálely po širokých tvářích a dopadaly na bílý laboratorní plášť. Vstal a pomalou chůzí si i on došel nalít do kelímku chladnou vodu. Na ex kelímek vypil a dolil si další. Ten do sebe kopl stejně rychle jako ten předešlý. Až po třetím nalití si odnesl plný kelímek ke svému sezení.
„Tož, profesoré,“ ozval se Tungovník, „proč jste nezasáhl nebo alespóň neřekl policii, že znáte obá ty lidi, co proti sobě takto bojujó? Nevyřešilo by to ty šarvátky daleko snáz?“
Profesor Březina si povzdechl: „Víte, ono to není tak snadné. Za tu dobu, co pode mnou pracovali, jsem si k nim vybudoval jakýsi vztah. Však to znáte. Párkrát jsem se je sám pokoušel vyhledat, vždy to skončilo neúspěšně. Myslel jsem, že když jim domluvím, možná se umoudří a vrátí se zpátky ke vědě. To jsem se však zmýlil.“
„Chceté tvrdit, že jste se s nimi potóm setkal?“ zareagoval další otázkou Tungovník.
„Ale kdeže, snažil jsem se je kontaktovat přes PokéNav, posílal jsem jim zprávy po jejich následovnících. Dokonce se mi mezi oba týmy podařilo infiltrovat svoje studenty. Všechno neúspěšně.“
Když viděl, že Tungovníkovi asi došly otázky, pokračoval Březina ve vyprávění: „Na té hoře se museli minout o chlup, maximálně o hodinu. Když jsem se od babči dozvěděl, že Maxie sebral Rudou kouli a Archie Modrou, obával jsem se, že jde do tuhého. Mé obavy ještě vzrostly, když jsem se od svých zvědů dozvěděl, že Maxie vytvořil velký vrt, kterým chce hloubat do Komínové hory. Bylo nanejvýš důležité, ho v tomto okamžiku zastavit. Probuzení onoho bájného Groudona by až takový problém nebyl. Ale to, co by se stalo, kdyby narušil stavbu hory, by mohlo znamenat smrt pro tisíce lidí i pokemonů. Ve chvíli, kdy jsem vyrážel z laboratoře, abych se dostavil na Komínovou horu, zazvonil PokéNav. Byl to zaměstnanec kapitána Zádě. A zněl převelice naléhavě.
‚Profesore Březino,‘ volal, ‚stala se příšerná věc! Kapitán Záď, on, on se spojil s Archiem! Je s ním teď v ponorce a zdá se, že plují na mořské dno! Chtějí probudit Kyogra!‘
To byla zpráva, kterou jsem v tu chvíli opravdu nepotřeboval slyšet. O existenci Kyogra jsem byl asi stejně nepřesvědčen jako o existenci Groudona. To však nebyl problém. Daleko horším faktem bylo, že pokud bude Archieho skupina zkoušet ponorkou proplouvat skrz hlubinný jeskynní systém, obrovský labyrint, tvořený slepými uličkami, úzkými místy a křehkými skalami, nemluvě o spoustě endemitních druhů pokemonů, kteří tam žijí. Může dojít k obrovskému kolapsu, který může znamenat ledasco. Například potopení města Sootopolis, obří vlny, devastující břehy Lilycovu, Mauvillu a Slateportu. Nevěděl jsem, co mám dělat.
Teď bych rád na chvilku odbočil a v prvé řadě vám něco vysvětlil. Došlo mi to, když jsem se po skončení těchto událostí stále ještě probouzel ve dvě hodiny v noci s nočními můrami a propoceným ložním prádlem. Víte, myslel jsem, že mí studenti chtěli probudit ony dva pokemony, aby jim pomohli v jejich plánu, tedy navrácení přírody zpět do původního stavu, jenže tu byl zásadní problém. Vy sami to jistě pochopíte hned. Silným zahřátím, které má údajně provázet Groudonovo probuzení, se vám ani v nejmenším nepodaří změnit všechen oceán v pevninu. Ba právě naopak. Vypaříte veškerou vodu, co se nachází mimo oceán, popřípadě po extrémně dlouhé době i tu, co je v oceánu, jenže ta voda, ona neunikne pryč ze země. Ona pouze zkondenzuje v atmosféře a vyprší se zpět! Hladina oceánu neklesne, ba co víc, ona ještě vzroste. Maxie rozhodně nebyl hlupák, musel si to uvědomovat. Proč by tedy chtěl onoho groudona budit? Až tehdy mi to došlo. On ho nechtěl budit, aby ho využil ke svým plánům, on ho chtěl zabít, aby nedošlo k onomu obřímu vypařování v budoucnu. Až takto daleko on klesl.
Když jsem tehdy dokončil hovor, okamžitě jsem zavolal dvěma lidem, se kterými jsem potřeboval mluvit, a od kterých jsem potřeboval pomoc. Byli to Flannery, nejlepší trenérka v okolí Komínové hory, která měla teoretickou naději na porážku Maxieho týmu, a Juan, trenér, který se nejlépe vyznal v podzemních chodbách. Nebylo mnoho času, já nasedl do džípu a směřoval k lanovce na vrchol hory Pyré. Katastrofa byla velmi blízko.“
|
