Trvalo asi půl hodiny, než se profesor Dub s uslzeným obličejem s v obličeji bledou profesorkou Jalovcovou vrátili. Jilm mezitím spořádal dva chleby se salámem, já si z automatu nalil další kelímek vody. Profesor Březina meditoval s přivřenýma očima upřenýma na zeď před sebou. Jeřabina se zkříženýma rukama na prsou pozoroval drát visící ze stropu a Tungovník stál u obří prosklené stěny naproti dveřím a pozoroval ruch nočního města.
„Tákže tádyta místnost byla kancelářou toho Ítala?“ otázal se Jilma, ačkoliv jeho otázka zdála se
spíše býti řečnickou, „musím téda říct, že měl odsud vážně pěkné panoráma.“
Na jeho otázku i vlastní odpověď nikdo nezareagoval.
Dobře, řekl jsem si, je to vskutku zajímavý příběh, dozvěděl jsem se spoustu zajímavých, jak se říká, zákulisních informací. Ale kvůli čemu tu vlastně jsme? Proč si nás zavolal? Určitě ne proto, abychom si vyprávěli příběhy.
Když se Dub s Jalovcovou posadili, Jilm se znovu ujal slova: „U-už jsme vš-všichni? Do-dobrá, mů-můžeme tedy po-po-pokračovat. Rád b-bych v na-vna-nastalém trendu po-požádal pro-profesora Březinu, aby n-nám ta-také on ně-něco pověděl.“
Zahrabal mezi deskami s papíry a vytáhl fotografii. Tu položil před profesora Březinu. Ten, jen co fotografii zřel, zbledl a jeho tak charakteristický široký úsměv se změnil ve smutné zachmuření.
„Čekal jsem, že když se tu pere špinavé prádlo, dojde i na tohle,“ pochmurně zamumlal a nahlas si povzdechl, „a to jsem doufal, že se k tomu incidentu už nebudu muset vyjadřovat.“
„Inu dobrá, tak já tedy začnu,“ zkřížil před sebou ruce, až mu zapraskalo v kloubech, „byly to tenkrát krušné časy. Jistě si vzpomínáte na incident nazývaný Válka mezi mořem a zemí. Lépe známý jako souboj týmů Aqua a Magma o nadvládě nad světem. Jak mě již tady Jilm představil, jsem expertem na životní prostředí. Možná však nevíte, že jsem to byl dost možná já, kdo onu zatracenou válku způsobil. Byla to tehdy velice nepříjemná situace.“
Zůstal jsem na Březinu hledět s vyvalenýma očima a otevřenými ústy. To, že byl Dub napojený na Giovanniho, to bych ještě překousl. Ale teď tu Březina chce tvrdit, že on vyvolal válku mezi týmy Aqua a Magma? Vždy jsem věděl, že jsou profesoři nejdůležitějšími osobami v regionu. Ale že by jejich vliv byl až takový? S napjetím jsem sledoval, jak Březina na svůj úvod naváže.
„Čím jen začít,“ myslel nahlas Březina, „aby všechno dávalo smysl. Uhm..už to mám. Tedy poslouchejte. Jako profesor v hoennské krajině jsem měl opravdu velký ohlas. Menší množství studentů, co pode mnou studovali, a byl jsem napojen na všechny místní trenéry, kteří mi posílali informace o habitech hoennských pokemonů. Ne všechny moje práce byly úspěšné, ale to se v našem povolání zkrátka stává. Zrovna jsem byl na návštěvě u pana Stona, experta na horniny a minerály, abych podrobně prozkoumal litosféru Hoennu a odhadl, jak velké nebezpečí může do budoucna představovat Komínová hora na místní pokemony i obyvatele. Cestou domů jsem byl zastižen dvěma sotva plnoletými chlapci, kteří vypadali jako velcí přátelé. Oba mě prokazatelně znali z televize, v níž tak často vystupuji a nedali se odbýt, dokud jsem jim neslíbil, že za mnou mohou dalšího dne přijít do laboratoře. Když mi následujícího dne vylíčili, že pode mnou chtějí pracovat, a prokázali, že nejsou úplnými pitomci, tu možnost jsem jim nakonec přislíbil. A ano, myslíte si správně. Tito dva chlapci byli Maxie a Archie.“
|
