„V-vítej pro-profesore Platane, če-čekali jsme na t-tebe!“ musel jsem zamžourat očima, jak oslnivé světlo bylo v oné místnosti. Když jsem si trochu přivykl, uviděl jsem dlouhý konferenční stůl, v jehož čele seděl onen muž. Po levé straně seděli profesor Dub a Březina, po straně pravé profesorka Jalovcová, profesor Jeřabina a profesor Tungovník. Zbývající místo vedle Duba a Březiny bylo pravděpodobně rezervováno pro mě. Tam jsem se tedy opatrně posadil. Byl neuvěřitelný zážitek vidět kolem sebe všechny tyto vědce, osobnosti, o kterých se člověk dočte v knihách, uvidí je v televizi. A já s nimi, se všemi, teď sdílím jednu místnost!
„Tak snad abychom začali, když už jsme tu všichni,“ promluvil profesor Březina. „Mám před sebou ještě obrovské množství práce a Hoenn není úplně nejblíže.“
Mohutný hlas statného muže se rozlehl místností. Prohlédl jsem si pozorně jeho postavu, byl daleko širší postavy, než bych si byl myslel, jeho tělo však vypadalo dobře udržované a na koncích rukou, co vykukovaly zpod pláště, se rýsovaly velké svaly. Ostatní profesoři pokývali hlavami, abych nevypadl z kolektivu, podpořil jsem je stejným gestem.
„Do-dobrá, te-tedy začneme,“ promluvil muž, co mě sem pozval a trochu nemotorně se zvedl z křesla, „jme-jmenuji se Jilm, co-což si ti in-informovanější z vás ji-jistě už zjistili. Pře-předpokládám, že se na-navzájem zná-znáte, alespoň z te-z televize.“
Jak jsem mohl být tak hloupý, pomyslel jsem si. Dávalo perfektní smysl, aby oním mužem byl profesor Jilm. Asi je pravda, že jsem nikdy neviděl, jak vypadá, možná jsem jednou někde zahlídl jednu fotku. Je až s podivem, jak se tento tak důležitý muž dokázal vyhýbat kamerám.
„Pro-pro jistotu vás ale před-představím,“ pokračoval, „Po-po mé pravici se-sedí profesor Du-dub. Je to expe-expert na vztahy me-mezi pokémony a tre-trenéry.“
Profesor Dub jen zamával rukou: „Ale prosím, Jilme, zas mě tolik nepřechvalujte.“
Tuto poznámku nechal Jilm, jak bylo jeho zvykem, bez reakce, a pokračoval dál: „Ve-vedle něj sedí- pro-profesor Březina, ex-expert na pro-prostředí, kde po-pokemoni žijí.“
Ukázal rukou na předtím hovořícího muže. Ten zamával na pozdrav a hlubokým hlasem řekl: „Je to spíš můj koníček,“ zasmál se a pravou rukou se poškrabal na zátylku.
„Ná-následuje náš nejmladší čl-člen, tady pro-profesor Platan je exp-expertem na mega evoluce.“ Začervenal jsem se. Vždy je pěkné, když o vás taková kapacita řekne, že jste na něco expertem.
„Hezký večer,“ pozdravil jsem.
„To-toto je profesorka Ja-jalovcová, e-expertka na původ pokemonů,“ ukázal Jilm na dámu po své pravici. Ta se pousmála.
„Děkuji za takovou chválu, Jilme,“ odvětila, „To ani nemuselo být.“
„Vedle ní se-sedí pro-profesor Jeřabina, expert na-na evoluce,“ překvapilo mě, že se na pátý pokus Jilmovi konečně podařilo bez zadrhnutí vyslovit slovo „expert“. Profesor Jeřabina si jen zamumlal „chm“ pod vousy a dál se nevyjadřoval, ruce zkřížené na prsou.“
„A abych ne-nezapomněl, pro-profesor Tungovník, stu-studující útoky,“ ukázal na člověka sedícímu naproti mně. Jako jediný neměl pod pláštěm žádné triko, tak jsem mohl vidět jeho perfektně vyrýsované břišní svaly. Krasavec, pomyslel jsem si.
„Jak to, že já nésem také nazýván expertém?“ ohradil se Tungovník s velice zvláštním přízvukem.
Jilm opětovně otázku přešel a místo toho prohlásil: „Ta-tak je-jelikož se již zná-známe, mů-můžeme se pu-pustit do práce.“
|
