„Už se nemůžu dočkat,“ básnila Aiko,“ vždyť už za chvíli budeme u Fiferttonských dolů!“ Renjiro, který kráčel vedle ní svou pohodovou chůzí, se jen usmál. Slunce svítilo nad Kirlick town a ozařovala trenéry a pokémony, kteří se rozhodli užít si tento náramný den. Najednou se ale Aiko zastavila. „Co se děje?“ ohlédl se Ren na stojící Aiko jako kdyby jí tam někdo přilepil. „Nic, jenže,“odmlčela se,“musíme se spojit s profesorem,“ vyslovila spíše šepotem než-li jejím obvyklým hlasitým tónem. „Proč?“ optal se Renjiro nechápajíc Aičina slova. „Slíbil jsi to,“ Aiko sice neodpověděla na otázku přímo, ale Renjiro se jí chystal vyhovět. Nechtěl žádné zbytečné hádky v tento nádherný den.
Oba dva vstoupili do celkem malého Pokémoního centra. Toto město asi více dbalo na krásu fontán, soch a pouličních lamp než o bezpečí a lékařskou péči pokémonů. Podlaha nebyla poskládaná z lesklých desek, ale z obyčejných dřevěných prken, o které si mohl pokémon lehce zarazit třísku. Pult docela ušel, i když by ho bylo potřeba natřít. Čekárna se skládala z malých židliček a stolků. Když však Aiko a Renjiro přistoupili k pultu, hned přiběhla sestra Joy ještě s obvazem v ruce. „Omlouvám se, dnes tu máme celkem frmol, takže moc nestíháme,“ zasmála se,“ ale vyslechnu Vás, copak si přejete?“ zeptala se mile, ač s roztěkaností a přešlapováním na místě. „Rádi bychom se spojili s profesorem Sycamorem,“ odvětil s úsměvem Renjiro, nemohl totiž najít telefon. „Ah, omlouváme se, ale v našem středisku telefon nemáme, musíte jít před budovu, tam je telefonní budka,“ řekla sestra Joy, ale opět odběhla, ani se nestihla rozloučit.
Aiko a Ren si stoupli do celkem prostorné telefonní budky a zavřeli dveře, aby je nikdo nemohl poslouchat. „Znáš profesorovo číslo?“ zeptala se ještě jednou Jako pro kontrolu. „Ovšem,“ kývl Renjiro a vytáhl z kapsy malý papírek. Chvilku se na něj koukal a pak vytočil pomalu číslo na papírku. Vzal sluchátko do ruky a přiložil k uchu, čekajíc na profesorův příjemný hlas. „Haló? Tady profesor Sycamore z Vaniville town,“ ozval se profesor Sycamore v klidné rozpoložení. „Haló, tady Renjiro Sasaki a Aiko Roeslit,“ Renjiro představil sebe i Aiko. „Ah, už dlouho jsme se neslyšeli,“ zaradoval se profesor Sycamore a jeho hlas se změnil v radostný výkřik,“ kde se teď nacházíte?“ optal se hned s neskrývanou radostí. „V Kirlick town, blízko u Fiferttonských dolů kam máme namířeno,“ oznámil Ren,“ když jste nás poslal k slečně July, dostali jsme se do malých potíží s nějakými lidmi z agentury či společnosti HOF, alespoň to tak měli naspané na trikách,“ pokračoval dál ve vyprávění,“ ale podařilo se nám jich zbavit, takže jsme museli rychle utíkat k panu Hitoshimu, kam nás poslala slečna July. Pan Hitoshi byl moc milý a poslal nás do Fiferttonských dolů, kde by se údajně měla vyskytovat ona problémová legenda,“ konečně dokončil příběh Renjiro a hlasitě oddechl. Aiko mezitím hladila oba dva jejich pokémony kteří seděli i jejích nohou. „Vážně? To už jste takhle daleko?“ podivil se porfesor Sycamore. „Ano, a my by jsme Vás chtěli požádat o radu, na co se máme připravit,“ požádal slušně Renjiro. „Hm, tak dobrá,“ souhlasil profesor,“ jako první Vás musím varovat na tmu v dolech, je tam velká tma, takže by jste si měli pořídit nějaké baterky či lucerny, to je jedno, hlavně aby jste měli světlo,“ vysvětlil profesor,“ jako druhou věc vás musím varovat před častými sesuvy kamení a také časté útoky divokými pokémony,“ varoval dál Sycamore,“jinak již nevím, co bych vám měl poradit, snad jen popřít hodně štěstí,“ ozvalo se z telefonu, úplně z něj byl cítit profesorův úsměv.
|
