„Na co vůbec myslíš?! Proč jsi mi nepomohla?“ křičela Ellee na svoji partnerku blondýnu, který sklesle kráčela vedle ní. „Já nemohla,“ snažila se bránit blondýna urážkám své velitelky. „Ha ha, moc hezká výmluva,“ řekla ironickým hlasem Ellee a nasupeně zrychlila do kroku. „Počkej!“ vykřikl blondýna a spěšným krokem Ellee doběhla. „Radši jdi zjistit, kde to vlastně jsme,“ zabručela Ellee a ukázala na autobusovou zastávku.
Mezitím v tajné základně HOF..
„Kruci, na co vlastně myslíte?“ zamračil se pan Komuro na svého podřízeného. „Pardon, pane,“ omlouval se jemně mladý muž v příliš velkém úboru, který mu plandal kolem těla“, ale my nemůžeme za to, že tým Red zkazil akci,“ dovolil si troufale říct podřízený a zadíval se na špičky bot. „Jděte do háje!“ rozčílil se pan Komuro a mávl na svého poddaného rukou a rychle odkráčel do své prostorné pracovny, opět za svůj pracovní stůl.
„Kde jsou schopní zaměstnanci v této době?“ bědoval pan Komuro, zatím co zběsile mlátil do klávesnice počítače. „Chápeš to? A já jsem jim tak věřil,“ rozčiloval se pan Komuro pro sebe. „Ah tady,“ pokýval hlavou, když našel na počítači to, co hledal. „Fiferttonské doly,“ hlesl a hlasitě začal číst stránku,“ Fiferttonské doly, rozléhají se za Kirlick town. Časté nález zvláštních jevů a pozůstatků dávných pokémonů nepřestává udivovat amatérské badatele,“ dočetl odstavec a klikl pro posunutí stránky. Tam se ale nedočetl nic, co by ho nějak nadchlo nebo ohromilo tak, že by ihned vyskočil ze židle. Najednou jeho mozek ale urodil skvělý nápad, který pan Komura dostal.
Komurovi okované boty tvrdě dopadaly střídavě na betonovou podlahu. V této místnosti byla tma, jen malý plamínek na konci místnosti ozařoval drobnou garáž, která se ukrývala pod celou budovou. Pan Komura konečně rozsvítil a sfoukl jedinou svíčku. Před jeho očima se ukrýval luxusní černý cadillac. Pan Komura si ho jednou pátravě obešel, jestli mu nic není a pak do něj pomalu nasedl. Jeho kožené rukavice se chopily volatntu. Pak Komura nezapomněl ani na černé brýle, které si nasadil na oči. Najednou se dveře garáže otevřely a cadillac mohl vyjet. Pan Komura dupl na plyn a auto se rychle rozjelo, načež vyjel z dveří garáže, které se za ním rychle opět zavřely.
Najednou v Komurově kapse od kožené bundy zazvonil telefon. Komura neohrabaně zašmátral v kapse a vytáhl telefon, načež přijmul hovor a zdvořile řekl, kdo je u telefonu. „Haló, tady Komura,“ pověděl a poslouchal chraplavý hlas ozývající se z telefonu. „Jsem rád, že jste to zvednul,“ zasmál se hlas, aniž by se majitel hlasu řádně představil. „Kdo volá?“ zeptal se Komura, zamračen nad nevychovaností volajícího. „Hm, my se známe, ale to je teď vedlejší,“ prozradil zamyšleně hlas,“ hlavní je, že se nacházím ve Fiferttonských dolech a volám, abych Vám řekl důležité informace,“ vysvětlil a nechal teď mluvit pana Komuru. „Povídejte,“ vyzval se zájmem pan Komura. „Dobrá tedy,“ na hlase bylo poznat, že se volající usmívá,“ jako první informaci mám, že se zde stále častěji vyskytuje silné pulzy energie, která je dosti podobná té jaderné,“ hlas v telefonu zvážněl. „No?“ pan Komura nadzvedl obočí, čekajíc na další informace. „Touto informací Vás moc nepotěším, ale bude Vám užitečná,“ hlas se nyní proměnil v lišácký tón. „Jedná se o další zájemce o odhalení tajemství legendy ve Fiferttonských dolech, o kterou se ale zajímáte i Vy,“ prohlásil hlas v telefonu a na chvilku se odmlčel. „Jedná se o nějaký tým či policejní zásahovku?“ zasmál se pan Komura, který se domníval, že jde o nějaké nedůležité agenty. „Ne, jedná se o civilisty, přesněji o..děti,“ hlas se náhle zarazil, když pan Komura vybuchl v hysterický řev. „O jaké děti?! Kruci chlape, jaký děti?“ vztekal se. „Já se tu dřu jak vůl a vy si myslíte, že nějaký děti mně zajímají? Jděte někam!“vykřikl pan Komuro a mrštil telefonem o podlahu auta.
|
