Aiko a Renjiro se s panem Hitoshim řádně rozloučili, obdarování mapou a kousky koláče. Teď oba dva procházejí dalším městem-Hillton town..
„Rene, prosím, nemůžeme se někde najíst?“ zaúpěla Aiko a poukázala na kručící břicho. Ren se otočil a mile se usmál. „Dobře, máš peníze?“ zeptal se a roztáhl prázdné kapsy. Aiko smutně zavrtěla hlavou. „Tak vidíš,“ kývl Ren a dal se zase do chůze. Aiko nezbylo nic jiného, než se zakousnout do posledního kousku koláče, který se schovávala zabalený v kapse.
Když se jen tak procházeli moderním městem, které nebylo o moc větší než Forest town, Ren se najednou prudce zastavil, nebrajíc ohledy na Aiko, která do něj zamyšlená narazila. „Au, co děláš?“ zamračila se, když se sbírala ze země. „Hele,“ Ren ukázal na velkou ceduli připevněnou k velké budově, ke které se shromažďovaly skupinky lidí. „Módní soutěž?“ přečetla nahlas Aiko svítivě žlutý nápis. Nevěděla, o co se jedná, tudíž nemohla vědět, že módní soutěže jsou v Kalos velmi oblíbené a ani Renjiro nebyl výjimkou. „Je to až zítra, nemůže se zde prosím na chvíli zdržet,“ škemral pomalu na kolenou Ren. Aiko založila ruce na prsou. „Když já nevím, mám stále hlad,“ lišácky se usmála a nechala Rena klečet na chodníku. „Počkej, možná že nějakou rezervu mám,“ nepřestával prosit. Takovéto soutěže miloval, jednak z toho důvodu, že se v nich předvádí nejen vnější krása pokémonů a jednak z toho, že tyto soutěže byly doprovázeny zvukovými i světlenými efekty. Když Aiko viděla, že dokonce kluk stojí o módní přehlídku, nemusela by to být vůbec nuda. „Platí,“ usmála se a pomohla Renovi vstát z chodníku.
Renjoro Aiko neúnavně táhl napříč davem k budově polepené plakáty upoutávající na zítřejší soutěž. Když už se skoro prorvali davem, Ren si všiml televizního štábu jak právě točí reportáž živě. „Davy lidí z celého regionu se shromažďují před touto budovou a neúnavně čekají na otevření velkého sálu, kde si budou moct zakoupit lístky,“ mladá žena s kaštanově kudrnatými hnědými vlasy držela v rukou mikrofon a se zájmem se koukala do kamery,“ a právě tento okamžik se zapíše do dějin pokémoní módy! Pokud chcete být i vy při této soutěži, máte poslední možnost! Jena Kimberrly, Hillton town“ křičela s úsměvem do další kamery, dokud se nepřestalo vysílat.
Aiko stála za Renem v dlouhé frontě na lístky, zatímco se Fennekin snažila vyšplhat na vrcholek její hlavy. Nechápala Renovo nadšení pro tuto soutěž, copak neví, že musí splnit naléhavý úkol, že možná na nich závisí osud Kalosu a možná ostatních regionů? Poklepala Renovi na rameno. „Co se děje?“ usmál se na Aiko zářivým úsměvem. „Neví jestli to je dobře, vždyť musíme jít..a pomoct,“ řekla Aiko zoufale. Ren se zarazil. Možná že na to něco je. Má se vrátit z fronty? Nakonec se rozhodl. „Aiko, možná. Že máš pravdu, ale je tu i telefonní spojení, tudíž se můžeme spojit s profesorem, ten nám zatím může poradit, co si máme do Fiferttonských dolů opatřit, přeci jen, může to být nebezpečné,“ Renjiro vzal Aičiny drobné ruce do svých,“neboj se,“ vřele se usmál. To Aiko povzbudilo. Přeci jen může v Renjirovi hledat oporu a teď ví, že jí podrží.
„Hele!“ Ren zamával dvěma lístky před Aiičiným obličejem. „Vidím, vidím,“ zasmála se Aiko pro Renovo nadšení. Fennekin, která seděla vedle Froakieho na zemi, se taky zasmála Renovu šílenství ze soutěže. „Froakie, ty mi rozumíš, že jo?“ klekl se ke svému pokémonovi uražen posměchem dvojicí holek. „Fro!“ usmál se Froakie ve svých slunečních brýlích. Přeci jen byl rád že už nemusí být v pokeballu a může si užívat dobrodružství. „Vidíte?“ pyšně se usmál Renjiro a vyzvedl Froakieho na své rameno. „Myslím, že bychom se měli ubytovat, součástí lístku bylo i přespání,“ řekl tentokrát vážným tónem a ukázal na chodbu za nimi. „Tam jsou pokoje,“ vysvětlil a vydal se chodbou k pokoji číslo 22..
|
