„Vy jste pan Hitoshi?“ zeptala se ještě jednou Aiko překvapená takovou náhodou. „Ano,“ pokýval hlavou starý muž a naklonil hlavu na stranu, nechápající důvod této otázky. Na to Renjiro odpověděl snadno. Přišel ke starému muži a podal mu tlustou obálku s fotografiemi od slečny July. Hitoshi bez řečí otevřel obálku a vytáhl dvě velké fotografie. „Od slečny July z Forest town,“ řekla rychle Aiko než stačil stařík cokoliv říct. Ale nic neříkal. Jeho kamenná tvář se ještě prohloubila a nabyla ustaraný výraz. „Věděl jsem to,“ řekl a položil fotografie na stůl. „Co?“ optal se nevzrušeně Rejiro. Stařík se otočil. „Se slečnou July jsme dobří přátelé už dlouho, když si otevřela výzkumnou stanici na výzkumy legend, věděl jsem, že se jednou stane tohle,“ řekl Hitoshi a ukázal na obrázky,“ legenda zničí celé město..“
Nedaleko od Hitoshovi chaloupky..
„Poslouchej mě dobře, jestli i tohle zvořeš, máš padáka, jasný?“ ozval se rázný hlas z mobilního telefonu u ucha dívky v černém oblečení. „Ano pane,“ souhlasně kývla a uklidila telefon do kapsy, protože volající právě zavěsil. „Jdeme,“ řekla rozhodným tónem dívka s purpurovými vlasy dívka a rozešla se vpřed. Hned za ní šla o několik let mladší dívka, která si znuděně prohrábla vlasy. „Kam to jdeme?“ zeptala se a vyšpulila rudě natřenou pusu. „Nech mě, jdi za mnou a na nic se neptej,“ zavrčela vedoucí dívka a dál pochodovala lesní cestou. „Ellee, kam to jdeme?“ ptala se dál druhá dívka a nenuceně si znovu prohrábla vlasy blond barvy. „Neříkej mi tak, jsem tvůj velitel tak se podle toho chovej!“ vyštěkla nabroušeně velitelka Ellee a vztekle dupla nohou o zem. „Dobře,“ hlesla druhá dívka a sklonila hlavu k zemi. Jak se jí stýskalo po dobách, kdy byly nejlepšími kamarádkami, před tím, než se rozhodli zapojit do HOF..
„Pane, mohl by jste nám prosím určit, o jakého pokémona se to jedná?“ zeptala se slušně Aiko. I když netušila, že přítel slečny July bude pocházet s chatrné chatrče, stařík se jí zalíbil jeho rozumným pohledem a spisovnou mluvou. „Nemohu, tato fotografii není moc povedná, protože objekt je moc rychlí na pouhý fotoaparát,“ zavrtil hlavou starý muž a vzal ještě jednou obrázky do rukou. „I když,“ zamyslel se,“ bych možná věděl, kde by se mohl nacházet,“ usmál se pan Hitoshi a zadíval se na nečekanou dvojici návštěvníků. „Kde?“ rychle se otázal Renjiro. „Ve Fiferttonských dolech, sice je to trochu daleko, ale prý tam horníci nalezli zajímavé úkazy,“ usmál se lišícky pan Hitoshi a vstal pro starou mapu okolí. Renjiro i Aiko byli již natěšení, co je čeká..
Ellee si sedla na velký kámen uprostřed lesní mýtiny. „Dělej, podej mi mapu,“ řekla rozhodným hlasem a ukázala své společnici na batoh. Blondýna se neochotně sehnula a vytáhla z batohu pomačkanou mapu. „Dej mi to,“ rozkázala znovu Ellee a přitáhla se k blondýně. Vytrhla ji mapu z ruky a zkoumavě si jí prohlížela. „Co tam hledáš?“ usmála se blondýna a usedla na místo vedle své velitelky. „Nestarej se,“ odtáhla se Elle a usedla o kus dál. Blondýna zahrabala klacíkem v zemi. Zřejmě tu někdo předtím přebýval, protože tu bylo ještě doutnající ohniště. Za spálenou hlíny dopadly blondýniny slzy. Hned si je ale utřela do rukávu a nevšímala si, že se proud slz valí dál. „Dělej, jdeme do Fiferttonských dolů, Juicu,“ ozval se nad ní opět ten hrubý hlas..
|
