„Dobrý den, profesore,“ usmál se Renjiro a zamával rukou na obrazovku. „Vidím, že jsi již dotyčného našel,“ zasmál se profesor, jen co pozdravil. „Ano, našel mně,“ přitakala Aiko a nasadila zářivý úsměv. „Páni, vy již máte své pokémony?“ udivil se Sycamore nad Fennekin a Froakiem. Aiko se nadechla, aby mohla něco říct, ale Ren ji sočil do řeči. „Ano, ale to je na dlouhé vyprávění,“ zasmál se Ren a pohleděl na Frakieho, který si poprvé sedl na jeho rameno. „Dobře, takže k věci,“ začal vážně profesor, jen co oba dva dobrodruzi dávali pozor. „Jedná se o to, že v Kalosu se objevil nový legendární pokémon,“ začal profesor,“ no a jaksi, dělá nám tu neplechu. Řádí ve městech a Bůh ví proč všechny důležité budovy ničí,“ profesor chvilku pomlčel, aby více zdůraznil důležitost situace. „Ten pokémon má zelené zbarvení, je dosti podobný Mew-Two, ale nevíme to jistě. Podle svědků velmi rychle prosviští oblohou a zase zmizí,“ profesor se opět odmlčí, aby se mohl napít kávy. Mezitím Aiko proběhlo hlavou, že vlastně něco takového viděla na cestě k Pokémonímu centru, ale nechtěla to nějak rozebírat. „No a vaším úkolem bude zjistit o jakého pokémona jde a co má v úmyslu. První vaší zastávkou bude město Forest Town, je to hned za vedlejším hustým lesem, tam na vás bude čekat má dobrá známá, slečna July, badatelka v oboru legendárních pokémonům mohla by vám pomoci,“ usměje se profesor Sycamore a podívá se na dvě děti. Věří, že svůj úkol splní. „Hodně štěstí a brzy se uvidíme,“ rozloučí se a obrazovka v Pokémoním centru se zatmaví do černa.
„Tak jdeme, ne?“ usměje se lišácky Renjiro doufající, že si užije spoustu dobrodružství. Aiko se jen usmála a pokrčila rameny, sice měla trochu obavy z legendárního pokémona, ale chtěla si prohlédnout Kalos. A tak se oba vydali z Pokémoního centra do hustého lesa jménem Vaniville Forest.
Aiko s Fennekin se zrovna skláněly nad pozoruhodným útvarem přírody. „Páni, to je ale nádherná pavučina,“ hlesla nad spletí nitek přichyceným u kmene stromu Aiko. Renjiro jen prokoulil očima. Na světě je tolik pavučin a Aiko se musela zastavit přímo u téhle. Když se Aiko rozplývala nad krásou této pavučiny, najednou z dutiny kmenu vykoukly dvě velké červené oči. Aiko se najednou hrozně polekala, s hrůzou ucukla a začala křičet. „Ne, ne, nech mně být!“ zařvala a skryla si hlavu rukama. Renjiro k ní s klidem přišel. Poklepal ji na rameno a ukázal na dutinu stromu. „Notak, je to jen Phantump, duší a zároveň travní pokémon. Když se na něj podíváš, je vskutku roztomilý, nemyslíš?“ ušklíbl se na Aiko a ukázal na malého pokémona s hlavou jako pařízek a s černým tělíčkem ducha. Měl poklidný výraz malého dítěte. Aiko zvedla hlavu a podívala se na pokémona. „Ahh, aha,“ ulevila si a spokojeně vydechla. „Můžeme pokračovat?“ zeptal se otráveně Ren a vyšel dál. Už se těšil na slečnu July, protože tušil, že ho čeká nějaké dobrodružství. Aiko ještě zamávala Phantumpovi a rychle popoběhla za Renem.
„Hele Rene, nemyslíš, že bychom měli o svých pokémonech něco zjistit? Například jaké umí útoky,“ napadlo vesele Aiko a usmála se mile na Fennekin na jejím rameni. Ren se nadšeně usmál. „No jasně!“ nadšeně souhlasil Renjiro. Rychle Froakie, jaké umíš útoky?“ zeptal se svého pokémona Ren. Froakie seskočil z jeho ramene a podíval se na Rena pohledem jako „Vážně musím?“, ale když viděl, jak je Ren nadšený, rozhodl se ho potěšit. Přistoupil ke stromu a napřáhl pomalu ruku. Pak rychle dvakrát do stromu udeřil, až se ve kmeni objevila menší prohlubeň. „Super, to je Úder!“ zaradoval se Ren nad prvním útokem jeho pokémona. Teď přišla řada na další útok. Froakie se zhluboka nadechl a vypustil z jeho pusy několik zářivě modrých bublinek. „Oh, super, to jsou Bublinky..!“ zajásal vesele Renjiro a pochválil svého pokémona. „Okej, teď jsem na řadě já!“ křikla zvesela Aiko a před ní skočila odhodlaně Fennekin. Byla celá žhavá do toho ukázat své trenérce její útoky. Odstoupila si trochu od stromu a rozeběhla se. Když skoro doběhla, vyskočila a udeřila do kmenu svým huňatým ocáskem. „Jé, Ty umíš Švih ocasem? Vážně skvělé!“ pochválila svou Fennekin Aiko. To už ale lištička předváděla svůj další útok. Zhluboka se nadechla a vypustila velký plamen ohně, který sežehl kůru stromu. „Páni, to byl plamenomet!“ zajásala Aiko a pohladila nadšeně svou Fennekin. Podle ní byly ohnivé útoky nejlepší..
|
