"Gratuluju vám, týme - dokázali jste úspěšně projít první zkouškou v naší Velké Výzvě. Nicméně ještě zbývají další dvě zkoušky a troufám si říct, že žádná z nich nebude vůbec snadná", usmál se dračí pokémon.
"Jo, to zvládneme. Už teď to máme skoro vyhrané", řekl Véna. Ačkoliv malí pokémoni často ostatní zlobili, tak pokud šlo o týmového ducha, nenašli byste aktivnější povzbuzovače.
"Dobrá, beru vás za slovo", nenechal se vyvést z míry Dratini. "Vyberte si pokémona, který se nebojí mých hádanek a hlavolamů".
Skupinka pokémonů se opět uchýlila k metodě losování. Účastnili se tři zájemci: Mňau, Ian a Raichu. Nakonec se při losu usmálo štěstí na nejmladšího z nich - na Raichua.
"Tak já to půjdu zkusit", usmál se elektrický pokémon.
Dratini si zvědavě vyzyvatele přeměřil pohledem. Z jeho pohledu se dalo vyčíst mírné překvapení - nečekal, že skupina vyslala takhle malého pokémona. To by mě zajímalo, zda mé hlavolamy zvládne vyřešit, proběhlo mu hlavou.
"No, připrav si mozkové závity, nebude to lehké", vyzývavě pokynul Raichuovi, aby přistoupil blíž. "Vás ostatní poprosím, abyste šli kousek dál, abyste nemohli Raichuovi napovídat", dodal směrem ke zbytku pokémonů. Ti jeho přání ochotně splnili.
"Nuže, Raichu, dostaneš celkem 3 hádanky. Musíš je vyřešit všechny, jinak nepostoupíte. Jsi připravený?".
"Jo, můžeš zadávat", odvětil pokémon s ocasem ve tvaru blesku.
(poznámka autora: opět se může čtenář pokusit po přečtení zadání pokusit hádanku vyřešit samostatně, aniž by si přečetl řešení)
"Výborně. První hádanka zní takto: máme tátu Nidokinga a jeho mládě Nidorana, který je o 18 roků mladší. Za 5 roků bude mít Nidoking třikrát víc, než co bude mít Nidoran. Jak starý je dneska Nidoking?"
Raichu se zamyslel. Hádanka byla trochu triková, protože v ní nebyl žádný pevný bod, ze kterého by se bylo možné odpíchnout. Nevěděl totiž ani kolik má Nidoran, ani kolik má Nidoking. Navíc zadané informace nebylo možné nějak jednoduše použít, aby se dostal k výsledku. Chtělo to zkrátka nějaký nápad.
Raichu chvíli marně dumal, co s číselnými údaji má udělat. Má je sečíst? Odečíst? Vynásobit? Vydělit? Nic z toho zkrátka nefungovalo. Čísla mu vířila chaoticky hlavou, aniž by dokázal přijít byť jen na jednu užitečnou informaci. Nějakou dobu se takto trápil.
Najednou ho přerušil Dratiniho hlas: "Tak ještě máš 5 minut", oznámil mu nekompromisně.
Malého pokémona se zmocňovala panika. Nechtěl prohrát, měl hádanky vždycky rád... Navíc se bál, že se mu ostatní pokémoni budou posmívat, pokud hádanku nevyřeší. Jenže co s těmi pitomými čísly měl dělat?
Ne, tohle prostě nešlo vyřešit...
"Tak co, už jsi na něco přišel?", zeptal se zvědavě autor hlavolamu.
"Ještě ne", zněla stručně odpověď.
"Určitě na to přijdeš", usmál se na něj Dratini povzbudivě.
To bych rád, ale vůbec nevím, jak na to, proběhlo Raichuovi hlavou. Ještě chvíli se takhle trápil, ale nemohl nic vymyslet. Raichu vztekle kopnul do kamínku na zemi. Čas mu pomalu odtikával a Raichu cítil, že se neodvratně blíží jeho porážka. Pomalu se s tím začal smiřovat, sedl si na zem a začal si z nudy hrát s oblázky na zemi.
A náhle ho to napadlo. Myšlenka tak prostá a jednoduchá, ale přitom geniání. Mohl by kamínky použít pro počítání věku Nidorana a Nidokinga.
Zkusím dát 2 kamínky na jednu hromádku ... to bude Nidoran. A ta druhá hromádka ... to bude Nidoking. Na tu druhou jich musím dát o 18 víc, protože Nidoking je o 18 let starší. Takže Nidoking bude mít 20 roků.
Nidoran: OO
Nidoking: OOOOO OOOOO OOOOO OOOOO
Dobře ... tohle nefunguje, Nidoking je teď 10krát starší, než Nidoran. A podle zadání má být přece jen 3krát starší. Aby to fungovalo, musím oběma nějaké roky přidat. Musím přidávat stejně roků, aby věkový rozdíl zůstal zachovaný. Zkusím přidat oběma jeden rok:
Nidoran: OOO
Nidoking: OOOOO OOOOO OOOOO OOOOO O
Momentálně je Nidoking 7krát starší, než Nidoran. Tohle taky nesedí. Nu co, zkusím přidat další rok.
Nidoran: OOOO
Nidoking: OOOOO OOOOO OOOOO OOOOO OO
Ani teď řešení nesedělo. Raichu se však nevzdával a přidával další a další roky. Po určitém počtu kroků, kdy jim oběma systematicky zvětšoval věk, se dostal k této situaci:
Nidoran: OOOOO OOOO
Nidoking: OOOOO OOOOO OOOOO OOOOO OOOOO OO
Nidoran má 9 roků, Nidoking 27 roků. 9 x 3 = 27 ... to jsem přesně chtěl. Teď je Nidoking 3krát starší, než Nidoran! Raichua zaplavil pocit náhlé radosti. Chtěl už skoro vykřiknout, že Nidoking má 27 roků, ale opatrnost ho nabádala, aby to ještě jednou zkontroloval se zadáním.
...Za 5 roků bude mít Nidoking třikrát víc, než co bude mít Nidoran..., proběhlo mu hlavou. Až za 5 roků! Takže ty hromádky s oblázky znázorňují situaci po 5 letech... Musím teda z obou hromádek odebrat 5 kamínků:
Nidoran: OOOO
Nidoking: OOOOO OOOOO OOOOO OOOOO OO
Raichu přepočítal kamínky u Nidokinga. Bylo jich celkem 22.
"Nidoking má teď 22 roků", zvolal vítězoslavně.
Dratini se na něj překvapeně podíval. "Teda Raichu ... gratuluju, máš to správně!", zvolal tak, aby to slyšeli i ostatní pokémoni opodál.
"Jupí!", ozvalo se z hloučku diváků, kteří žlutému pokémonovi fandili. "My jsme věděli, že to zvládneš", prohlásil Péťa s naprostou samozřejmostí, jakoby se jednalo o něco lehkého.
"Ještě musím vyřešit další dvě hádanky", usmál se na svou před-evoluci Raichu. Poté se otočil zpátky k Dratinimu. Právě včas, aby slyšel zadání dalšího hlavolamu.
"V další hádance budeš muset uhodnout pokémona podle následující básničky:
Jsem tvor plachý, vzácný, velmi maskování miluju.
Předstírat, že jsem, kdo nejsem, v tom ovzvlášť si libuju.
Trenéři obvykle dost zmateni bývají,
proč ohnivé útoky mi toho moc nedělají.
Naopak slabost moji zná jen málokdo,
pokropit mě vodou připadá mi jako zlo.
Les je domovem mým oblíbeným, zde se skrývám velmi rád,
ač lidé takřka vedle mě procházejí, odhalení nemusím se bát".
Raichu si rýmy v hlavě pořád dokola přehrával. Vzácný pokémon, dokonce plachý ... to by mohl být nějaký legendání pokémon, napadlo Raichua. Jenže legendy se obvykle nemusejí maskovat. Ačkoliv ... Mew by se možná mohl maskovat pomocí Transformace. Ano ... předstírá, že je, kdo není. Jenže je tu drobná potíž - ten se nejspíš nebojí tolik vody.
Tu myšlenku s legendárními pokémony však nechtěl tak rychle opustit. Prošel si v hlavě prošel seznam legendárních pokémonů a nad každým z nich přemýšlel, zda by třeba nemohl splňovat zadání. Nakonec ale dospěl k závěru, že žádný z nich není vhodným kandidátem pro řešení hádanky.
Otočil se ke skupině ostatních pokémonů. Zaslechl, jak Morx o něčem debatuje s ostatními. Raichu se na chvíli zamyslel: no jo ... Keckleon. Žije v lese a miluje maskování - to sedí. Jenže jeho typ se mění podle toho, jaké útoky na něj soupeři používají. Nedá se tedy vysloveně říct, že by se bál vody. Ani že by odolával nějak dobře ohni. Raichu smutně zavrhl myšlenku, že by Keckleon mohl splňovat zadání.
Schovává se v lese... Co všechno je v lese? No ... roste tam hodně stromů. Kteří pokémoni se jeví jako strom? Třeba Exeggcutor! Jenže ten je travní typ, tudíž se bojí ohně, a to opět odporuje zadání.
Ještě chvíli si s tou ideou hrál: Ten pokémon rád žije v lese, dokonce se zde maskuje. Měl by to být tedy logicky pokémon, který je v lese nenápadný a splyne s okolím - typicky travní pokémon. Jenže travní pokémoni mají všichni vodu rádi. A tenhle se vody bojí. Takže asi musí být jiného typu, než travního.
A nemohl by to být ... ano, to je ono ... předstírá, že je strom, ale není to strom, dokonce ani není travní povahy!
"Sudowoodo!", vypadlo nadšeně z Raichua. Podíval se tázavě na Dratiniho. Ten se zatvářil zaraženě. Chvíli přemýšlel, co říct.
"Je mi to líto, Raichu. Tolik snahy..."
Raichu se zatvářil šokovaně a zklamaně. Teď celý tým kvůli němu prohraje... Stále však neviděl ve svých úvahách chybu. Všechno přece dávalo logicky smysl. Tak proč je Sudowoodo špatně?
Dratini pokračoval: "Tolik snahy ... tak dlouho jsem ten hlavolam vymýšlel, a tys ho ... úspěšně znovu vyřešil!"
"Jóóó! Zvládl jsem to!", spadl Raichuovi kámen ze srdce. I ostatní pokémoni jásali a nadšeně na něj mávali a jinak gestikulovali.
I Dratini vypadal, že má z jeho úspěchu radost. "Vidím, že ti to docela pálí", pochválil malého pokémona. "To je dobře, protože to byla jen rozehřívačka proti tomu, co přijde teď..."
"Tak snad to zvládnu", odpověděl mu nejistě Raichu.
"Dobrá, tak poslouchej třetí a závěrečný hlavolam:
- Alice, Ben a Cyril jsou začínající trenéři v Hoennu.
- jeden z nich si u profesora Birche vybral Treecka, druhý si vybral Torchica a třetí zase Mudkipa.
- každý z trenérů ti řekne jeden výrok. Navíc jeden z nich lže (přesně jeden), ale nevíme kdo.
Alice: Benovi patří Torchic nebo Mudkip.
Ben: Alicin pokémon je ve výhodě proti tomu Cyrilovu.
Cyril: Benův pokémon je slabý proti tomu mému.
Tvým úkolem je určit, komu patří Treecko."
Takže čistě logický hlavolam, problesklo hlavou Raichuovi. Dobrá, jdu na to.
Zkusím předpokládat, že Alici patří Torchic. Pak pokud mluví Alice pravdu, na Bena nutně zbývá Mudkip a na Cyrila tedy Treecko. Situace by tedy byla takováhle:
Alice: Torchic
Ben: Mudkip
Cyril: Treecko
Ben tvrdí, že Alicin pokémon je ve výhodě proti Cyrilovu, což je pravda. Dále Cyril tvrdí, že Benův pokémon je v nevýhodě proti Cyrilovu. To je taky pravda. No jo, pak by ale nikdo z nich nelhal! A podle zadání měl někdo z nich lhát...
Jenže já na začátku předpokládal, že Alice mluví pravdu. Co když ale lhala?
"Ježiš to je složité... Zkusím na to jít nějak jinak", řekl polohlasem sám pro sebe Raichu.
Dratini se neudržel a tiše vyprskl smíchy, jak si malý pokémon marně namáhá mozkové závity.
Jen počkej, tak tobě je to ještě k smíchu, pomyslel si Raichu odhodlaně. Ale já ti ještě ukážu!
Dobře, projít všechny možnosti by trvalo dost dlouho. Zkusím to nějak jinak. Chvíli přemýšlel nad těmi třemi výroky. Po chvíli si všiml, že Benův a Cyrilův jsou svým tvarem hodně podobné, zatímco ten Alicin se od těch dvou dost lišil. Zkusím zkoumat, co se z těch dvou výroků dá odvodit.
Benův i Cyrilův výrok mají společné to, že oba nějakým způsobem mluví o Cyrilově pokémonovi. Možná by stálo za to začít s mojí úvahou právě tady.
Nezávisle na tom, zda jsou jejich výroky pravdivé nebo nepravdivé, vím o Cyrilově pokémonovi jednu věc. Je totiž jasné, že protože ti tři pokémoni jsou starteři, tak v principu mohou nastat 2 možnosti:
buď 1) Cyrilův pokémon je ve výhodě proti Alicinu a v nevýhodě proti Benovu,
nebo 2) Cyrilův pokémon je ve výhodě proti Benovu a v nevýhodě proti Alicinu
Tohle platí nezávisle na tom, ať si kdo chce co chce říká. Nyní tyto možnosti zkusím porovnat s tím, co říkají Ben a Cyril.
Pokud by platila možnost 1), tak by Ben lhal. A Cyril by vlastně taky lhal! Jenže podle zadání má lhát jen jeden z nich. To by nedávalo smysl.
Zbývá tedy jedině možnost 2). V takovém případě by Ben mluvil pravdu. I Cyril by říkal pravdu. A protože mezi těmi trenéry je jeden lhář, tak lhát musí ... Alice.
Vím tedy, že Alice lže. To jinými slovy znamená, že Benovi nepatří ani Torchic, ani Mudkip. Takže pro Bena zbývá jen jediný pokémon: Treecko!
"Já si myslím, že Treecko patří Benovi", nesměle se ozval Raichu.
"Jsi si naprosto jistý? Dobře si to rozmysli, je to tvá definitivní odpověď?", zeptal se záludně Dratini.
Elektrický pokémon se znovu ponořil do úvah o pravdomluvných trenérech a lhářích. Znovu a znovu procházel ten myšlenkový sled, krok po kroku. Ačkoliv si předtím byl celkem jistý, že jeho řešení je správné, teď začal pochybovat. Snažil se ve svém řešení najít chybu. Jenže ... ať se snažil jak chtěl, chybu prostě nemohl najít. Dumal a dumal a stále víc zabředával do pastí výrokové logiky. Po chvíli si Raichu nebyl jistý už vůbec ničím.
"Tak poslední minuta...", ještě víc podlomil Dratini Raichuovu schopnost se soustředit.
Co teď, kde mám chybu? Já to nemůžu najít... A už to asi nestihnu. Co mám dělat? Benovi asi Treecko nepatří, jinak by mi to nejspíš už předtím Dratini uznal. Jenže komu teda? Alici, nebo Cyrilovi? Já nevím, musím si tipnout... Jenže já si fakt nejsem jistý. Dobře, zkusím tipnout třeba Alici, to je jedno.
"Takže čas vypršel. Komu patří Treecko? Jak zní tvá definitivní odpověď?", zeptal se Dratini.
Raichu se už už chystal říct, že Alici, ale z nějakého důvodu to neudělal. Nějaký neznámý hlas v jeho nitru mu našeptával, že to není správná odpověď. "Věř sám sobě", říkal ten hlas v jeho nitru. Raichu si znovu vzpomněl na svou předchozí logickou úvahu. Několikrát ji procházel, ale chybu v ní prostě nenašel, ať se snažil sebevíc. Raichu se na Dratiniho vzdorovitě podíval: "Ten Treecko patří ... BENOVI!". To poslední slovo málem zakřičel.
Dratini se na něj chvíli zadíval neproniknutelným pohledem. Poté řekl: "Dobrá ... v tom případě mi zbývá říct ti jen jednu věc ... třetí hádanku jsi zodpověděl ... správně!"
Byl to úžasný pocit - Raichu prošel dalším kolem Velké Výzvy a vyřešil poslední hádanku. A dokázal mnohem víc, než jen vyluštit hádanku. Jednalo se ve skutečnosti o mnohem větší vítězství - vítězství nad sebou samým. Vítězství nad vnitřní pochybností. Neztratil v kritické chvíli důvěru v sám sebe... Chvíli mu tyhle pocity vířily hlavou a jen vzdáleně vnímal, že ho ostatní nadšeně chválí, poplácavají po rameni a i jinak prokazují svou velikou radost.
Najednou ho z jeho snění vytrhl Dratini: "Raichu, dokázal jsi obstát ve velmi těžké zkoušce. Udělal jsi na mě dojem", promluvil na něj s respektem.
"Však my všichni víme, že jsi šikula", smál se na elektrického pokémona Lišák.
|
