Billy po hruškách neměl moc hlad, takže nejdřív schroupal jen pár sucharů a tři rýžové nástěnky – cítil v nich meruňkovou příchuť. Suchary byly kukuřičné a zdály se mu příliš slané, takže se potom víc soustředil na nástěnky.
Když dojedl, sedl si vedle Sharphand a pozoroval ostatní, jak spokojeně vyjídají obě bedny (hrušky předtím ještě zbyly).
„Bolí to?“ zeptal se Sharon.
„Ani ne.“ hlesla Sharphand „Když jsi znovu se mnou, Hvězdíku, tak všechno bolí míň.“
„Billy,“ oslovila mladšího Grovyla Glocker a přisedla si k nim „Jak sis to vlastně představoval s tou cestou domů?“
„No, normálně. Půjdeme pěšky zpět, odkud jsme přišli.“ řekl prostě Billy.
„To by mohlo trvat trochu dlouho, než bychom byli připraveni na tu dlouhou cestu, nehledě na to, že nám v cestě stojí základna zlodějů, kde málem navždy zůstala Elite.“ namítla Sceptilka. Billy se mírně otřásl, když si vzpomněl, za jakých okolností utíkali z oné základny.
„Mmmm....Máš pravdu.“ zasupěl „Doufám, že už do té jeskyně nikdy nebudu muset vkročit.“
„Taky mi vrtá hlavou, jakou cestou půjdeme domů.“ uvažovala Glocker „A taky mě zajímá ještě jedna věc.“ potutelně se usmála, natáhla ruku a zatahala Frostise za ocas.
„Au, co se děje?“ vyjekl Frostis a otočil se ke Glocker čelem s nástěnkou v koutku tlamy.
„Víš, to, jak jsem říkala, že je možná možné uzdravit tvé oči, má podmínku. Musíš jít s námi domů, do našeho kraje.“
Frostis pohodil hlavou, až mu jeden z jeho dredů přistál na hřbetě.
„Pokud je zde šance, že se mé oči uzdraví, pak určitě velice rád půjdu.“ zasípal.
„Tak fajn.“ kývla Glocker a pročísla mu rukou tmavomodrou ofinu „Gingi můžeš vzít s sebou....“
„To asi nepůjde.“ utrousil Frostis „Ona se vám ještě nezmínila? Má dvě dětičky a musí se o ně starat.“
„Zmínila se. Máš pravdu.“ přiznala Glocker „Kolik jí je?“
„Dvacet.“
„Hmm, čekala jsem, že je mladší..... Tedy, že Jeff je mladší.“
„Ano, přemýšlíš správně, Glocker. A dobře jsi to odhadla. Jeff, Gingi a jejich sestra Lynn se narodili ve stejný den. A jsou to ti starší oproti Nixovi, Flarice a Beamovi.“ vyložil Frostis a konečně schroupnul nástěnku, kterou měl usazenou v koutku tlamy.
Náhle si Billy na něco vzpomněl. Zalovil ve vnitřní kapse svého kožichu a vytáhl balíček větrovek, které kdysi dostal od Pepperminta k narozeninám.
„Mmmm. Sbíhají se mi na ně sliny.“ protáhl slastně. Glocker, Frostis i Sharphand na něj upřeli pohledy. Billy roztrhl sáček a prohlížel si bezobalové bonbony. Byly to ty, které občas dostával od Vicky. Již věděl, že na rozdíl od Pokébonbonů se tyhle mentolky nekoušou a nepolykají. Jen se nechají rozpustit v tlamě. Hned si jednu vzal do prstů a chystal se ji slíznout. Pak mu ale pohled padl na Sharphand, která ho přivřenýma očima pozorovala. Beze slova ruku s mentolkou natáhl k ní.
„Ó, děkuju, Hvězdíku.“ zahihňala se Sharphand, vzala si mentolku a strčila si ji do tlamy.
„Jo, to je supr.“ zavrněla a s chřupavým zvukem mentolku rozkousla.
„Hej, přátelé, až dojíte, máte tu dezert!“ řekl Billy hlasitě. Skupina Pokémonů, do té doby hlučná v několika hovorech, teď ztichla. Všichni se podívali na Billyho a pak na jeho bonbony. Jako na povel všichni naráz zajásali.
„Tomu říkám pohodička.“ zahlaholila Flammosy.
„Mně to povídej.“ hýřil Peppermint „K večeři hrušky a pak ještě navrch mentolky. To je úplně něco jiného, než se rvát s bandity.“
„Bojovat s bandity je těžké, ale dá se v tom spatřit jisté potěšení.“ zaduněl Jeff.
„Velmi správně, synu.“ potvrdil Frostis „Potěšení tkví v naději na vítězství, či ve vítězství samotném nad nenáviděným nepřítelem. Mám pravdu, Jeffe?“
„Máš, tati.“ kývl Jeff a jeho pruhy mírně zapulzovaly.
„Ale jíst a být v pohodě je přece jen bezpečnější a příjemnější.“ poznamenal Billy a strčil se mezi zuby mentolku. Narozdíl od Sharphand ji však nerozkousal. Nechal volně proudit mentolovou chuť z bonbonu do celého těla, hlavně do nosu. Pravda, čerstvá máta by mu chutnala víc, ale tohle považoval za ideální náhražku.
Mezitím parta schroupala všechny nástěnky a suchary. Potom všichni jeden po druhém došli k Billymu a vzali si každý jednu mentolku. Glocker si vzala taky a pokynula i Frostisovi, ten se však zdráhal.
„No tak, vezmi si, jsou dobré.“ usmála se na něj Glocker.
„Víš, s bonbony mám špatnou zkušenost.“ zamumlal Frostis a pohodil svými dredy.
„Neboj se a zobni si.“ naléhal jemně Billy.
„Tak..... Tak já to zkusím.“ souhlasil nakonec Frostis. Došel k sáčku (Billymu a Sharphand přeběhl mráz po zádech z jeho aury) a vzal si do tlamy jeden bonbon. Chvíli ho převaloval po jazyku a pak se ozvalo chrupnutí. Potom se Frostis trpce zašklebil a chlupy na hřbetě se mu zježily v ledové jehličky.
„Nechutná?“ tipovala Sharphand. Frostis na to nic neřekl a dál rozkousával bonbon. Pak polknul a uši, do té doby pokleslé, se mu napřímily, jako svíčky.
„Bah....“ vyprskl „Hrrm.... Nechci tě .... urazit, Billy..., ale ten bonbon mě přivádí do krajně....zhnuseného stavu.“
„To nevadí.“ mávl rukou Billy „Nemusí ti chutnat všechno.“
„Jsi velice moudrý, na to jak jsi mladý.“ podotkl Frostis.
„Má sestra Elite je ještě moudřejší.“ opáčil Billy „Je chytřejší než mnozí lidé.“
„Skutečně?“ vykulil oči Frostis „Možná, že toto je pravý důvod, proč Gingi nemá Elite ráda.“
„Jako že by žárlila?“ hádala Sharphand.
„No,“ kývl Frostis „Je tak trochu žárlivý typ. Dokonce žárlila i na mě, když jsem se vyvinul v Glaceona. Naštěstí ji to rychle přešlo..... Jak jste se mohli už od Jeffa dovědět, Gingi je psychicky poněkud více labilní. Kdo může činy takového Pokémona předvídat?“
„Pravda.“ přitakala Glocker. Billy si zatím nezúčastněně zobl další mentolku a rozhlédl se po Elite. Byla nedaleko něj, seděla u zdi a s pohledem zarytým do stropu převalovala mentolku z jedné strany tlamy na druhou. Billy si všiml, že i po léčení zde, u člověka, jsou na Elitině těle patrné jizvy z Gingiina šíleného kousacího útoku. Napadlo ho, že příště by mohla provést něco horšího. Musím na ni dohlédnout, když bude poblíž Elite, pomyslel si, kdoví, co může mé sestře udělat. Při svém přemýšlení zavrtával pohled do Elitiny hrudi, kde byla vidět obrovská stopa po dvojitém drtivém kousanci. Pojednou mu v duchu před očima vyvstala jiná jizva – ta na Firestormově čenichu.
Ihned otočil hlavu k Firestormovi, který seděl uprostřed stodoly. Vypadalo to, že Ninetales tehdy, kdy schytal ty dotyčné rány, tak obdržel pozůstatek na celý život. Asi pět nebo šest výrazných rýh vystupovalo na jeho pravé a horní straně čenichu. Mohl bych se ho poptat, kde k tomu přišel, napadlo Billyho. Vstal a přešel k Firestormovi.
„Copak je, Billy?“ zabručel Firestorm. Billy cítil, jak se z Firestormova dechu line mentolová nasládlá svěžest.
„Jak jsi přišel k těm jizvám na tlamě, Firestorme?“ zeptal se.
„Ah, k těmto..... no... Tvoje máma ti to ještě asi neřekla..... Když jsme šli po stopách toho lovce Pokémonů, cestu nám zkřížila Latias, Legendární Pokémon.“
Billy vykulil oči: „Latias?“ vyjekl „Má snad něco společného s Latiosem?“
„Podle mých kusých informací je to údajně Latiosova sestra.“
„Páni. A jaká je ona?“
„Zlá a krutá,“ začal vyprávět Firestorm „Nedopatřením jsme se pokusili vlézt na její území. Ona se s námi pustila do boje a všechny nás porazila. Nejspíš z nás chtěla nadobro vysát naši sílu. Naštěstí, Latias chvíli mluvila s Glocker o jejím žalu, takže mezitím jsme se, díkybohu, všichni probrali. Ale stále jsme předstírali mdloby, dokud nepřišel ten správný okamžik k současnému útoku. A až přišel, uzemnili jsme ji. Těmi nejsilnějšími útoky jsme ji srovnali se zemí. To má za následek, že já a Andra stále můžeme plivat proudy plamenů, že Jeff může vrhat Stínové koule a že John může rozbít ocelovou zeď holou rukou.“
„A máma?“ přerušil ho Billy.
„Tvoji mámu chtěla Latias ušetřit.“ odpověděl Firestorm „Její Listová ostří by mohla být znovu naostřena tak jako tak, chceš-li.“ uchechtl se „Probral jsem se přesně na to, abych slyšel, jak Latias tvé mámě říká: ,Protože sis nedávno prošla tím největším utrpením, jaké může potkat matku.’ mluvila o tobě, Billy, a o Elite. Chtěla tvou mámu ušetřit kvůli vám.“
Billy uznale pokýval hlavou. Tohle by rozhodně nečekal od Latiosovy sestry, po tom, co slyšel o Latiosovi samotném.
„Je to taky samička, proto s ní soucítila.“ přemýšlel nahlas „Proto....se v ní probudil soucit s tím, že máma trpí steskem a žalem po nás..... To jsou pocity, které pravděpodobně....nezná, pokud je stejně krutá, jako údajně Latios.“
„Tomu bych věřil taky.“ pokýval hlavou Firestorm. Billy ho poplácal po hřbetě. Pak mu pohled sjel znovu k jizvám na Ninetalesově čenichu.
„Ještě jsi mi neodhalil tajemství tvých jizev.“ připomněl.
„Ah, no vidíš, jak jsme se zakecali.“ zasmál se Firestorm „To mi způsobila ona sama vlastníma tlapama. Nabila své drápy nějakou oranžovou energií, podrápala mě na hrudi, předních tlapách a čenichu a pak mě mrštila na strom. Rány nebolely....hmmm...to ne.... Přímo pálily a žhnuly, jako kdyby mě Gloom zlil kyselinou, ještě hůř. Musím se přiznat, že.... mi vytryskly slzy z toho utrpení. Ve svém vlastním jekotu a pláči jsem však v hlavě slyšel její hlas: ,Budeš trpět věčně.....jen trp!’ a znělo to mimořádně slastně. Jako by se v tom vyžívala. Po jejím pozdějším soucitu nebylo ani stopy.“
„Ou,“ Billy zkřivil tlamu do bolestného úšklebku „Takhle trpět předtím než přijdou mdloby.“
„To ještě nebylo vše. Kdyby bylo, hodně by se mi ulevilo, kdybych omdlel už po těch drápech.“ zachroptěl Firestorm „Ještě mě dorazila Hyper paprskem, který schválně tlumila, aby mě co nejdéle udržela při vědomí. Sám jsi byl zasažen Hyper paprskem, takže víš, jak zásah tímto paprskem bolí. A i když Latias tlumila paprsek, bolelo to stejně, jako kdyby mě zasáhla Flammosy tím svým Hyper paprskem.
„Cože, co já?“ vložila se do toho Flammosy a zasvítila očima.
„Firestorm jen říká, že tvůj Hyper paprsek je stejně silný jako Latiasin tlumený Hyper paprsek.“ vyložil Billy.
„To je možné, no a?“ zastříhala ušima Flammosy. Billy se rozesmál, když Firestorm Flammosyn pohyb ušima napodobil a řekl:
„To znamená, že jsem si klidně mohl představit tebe, jak mě mučíš Hyper paprskem, a cítil bych stejnou bolest.“
Flammosy však nebyla moc nakloněna černému humoru. Zvlášť, když se jednalo o zranění přítele přítelem. Však ona i Billy si při Firestormově poznámce téměř ihned vybavili moment, jak Flammosy pláče nad poraženým Billym, protože ho nedopatřením sežehla Plamenometem mnohem víc, než chtěla.
Ninetaleska přišla až k Firestormovi a švihla ho jedním z ocasů po hlavě: „Moc dobře víš, že mě takováhle mluva velice irituje.“ zahřímala.
„Promiň, Flammy, nechal jsem se unést.“ řekl provinile Firestorm „Nezlob se.“
Flammosy hrozivě zaprskala a z tlamy jí přitom zasršela sprška jisker. Pak se ale kouzelně usmála a přitulila se k Firestormovi:
„Já se nezlobím, Stormíku. Ulítlo ti to.“
„To je moje holka.“ zavrněl Firestorm.
„Ty jsi můj Ohnivý tajfůnek viď?“ vydechla Flammosy a políbila Firestorma.
„Tajfůnek?“ zakroutil Firestorm zmateně hlavou.
„Tajfun obvykle provází bouři, Firestorme.“ poučila ho Elite, která se najednou nachomýtla vedle Billyho „Tvá přezdívka lze jinak říct jako Ohnivá bouře.“
Bylo až k nevíře, jak toto obyčejné sdělení zapůsobilo na ostatní členy party. Všichni jako na povel utichli a podívali se na Elite. Ta ve všeobecném zájmu a tichu mírně zrozpačitěla:
„No....zdá se,...že já a Flammy jsme jediné, kdo to ví.“
„Já jsem byl poprvé nazván jménem Firestorm kdysi dávno od Steelera.“ zmínil se Firestorm o původu jeho přezdívky „On je blázen do lidí, spoustu věcí dělá jako oni, takže se ani nelze divit, že nějaké takové slovo jako ,Firestorm’ znal.“
„Až se vrátí z dovolené, můžeš ho vyzpovídat.“ houkl Steams ze zadní části stodoly.
„Měl by se vrátit za čtyři dny.“ doplnil to Absus.
„No vida, ten bude koukat, až zjistí, co se nám mezitím přihodilo.“ poznamenal John.
„A taky bude celý pryč, až mu představíme Frostise.“ doplnil Steams.
„A proč?“ zachrčel Frostis. Modré zornice se mu rozšířily.
„Jistě taky víš mnoho o lidech, stejně jako on, Frostisi.“ vysvětlil Steams „Určitě byste si rozuměli při takovém menším pohovoru o lidech.“
„No, to je fakt, o lidech toho vím víc, než je obvyklé.“ potvrdil Frostis. Vtom se ozvalo energetické hučení a Chansey s rudým zábleskem zmizela. Ve dveřích se znovu objevila hostitelka s nějakou fotkou v ruce.
„Pokémoni, věnujte mi pozornost!“ křikla a prudce předstrčila fotku před Flammosyn čenich „Znáš ho?“
Billy byl od hostitelky asi deset metrů daleko, takže neviděl, kdo nebo co na fotce byl. Ještě než se však zvedl, aby to zjistil, přimrazilo ho Flammosyno hlasité hekání:
„He....he...he....“ a pak Ninetaleska mocně kýchla. A to kýchnutí se zřejmě vymklo její kontrole, protože jí přitom z tlamy unikl plamen, který podpálil fotku. Hostitelka vyjekla a upustila hořící fotku na zem.
„Co se děje?“ vyhrkla žalobně.
„Polechtala jsi mě v nozdrách tou fotkou. Omlouvám se.“ zabručela nosově Flammosy a odfrkla za další sprchy jisker „Jistěže ho znám, to je náš kamarád Brandon.“
„Brandon?“ vykřiklo hned několik Pokémonů naráz.
„Jak jsi přišla na to, že bychom Brandona mohli znát?“ vykřikl Billy.
„Á, já jsem tu Chansey neměla odvolávat,.... No nic, poznáte dalšího mého Pokémona. Charmeleone, pojď mezi nás.“ řekla hostitelka a zahodila Pokéball. Záblesk odhalil Billymu již známého, temně rudého, ještěrovitého Pokémona. Tenhle Charmeleon však Billymu připadal až moc známý. Trhl sebou, když ho uviděl, protože ho poznal na první pohled. Vybavila se mu situace, jak poprvé v životě potkal člověka. Bylo to ve Swiftovském lese před třemi a půl roky, kdy se sešel s Firestormem a jeho kamarádem Tropiusem Fruitneckem po svém výcviku u Persiana Dona. Tehdy je přepadl člověk a k útoku použil právě tohoto Charmeleona, kterého Billy teď viděl ve stodole nedaleko Crimsonu. Nemohl se mýlit, rozpoznávací instinkt Pokémona ho jistě neklamal.
Navenek však nedal najevo nic. Bylo mu jasné, že jediný, kdo si Charmeleona ještě může pamatovat je Firestorm. Nikdo jiný kromě něj, Billyho a Fruitnecka tam nebyl.
„Ano, paní Elektro?“ zabručel Charmeleon.
„Překládej mi jejich řeč, Charmeleone.“ požádala hostitelka. Billy pohotově zopakoval svou otázku.
„Je to jediná velice známá osobnost, která bydlí poblíž Swiftu a kterou aspoň trochu znám.“ sdělila hostitelka – jmenovala se prý Elektra „Před chvílí jsem s ním komunikovala. Řekla jsem mu o vás. On vypadal, že vás skutečně zná a že ví, proč jste tady. Byl vcelku spokojený, když jsem mu sdělila, že jste v pořádku a že jste splnili svůj úkol. Splnili jste jej, že ano?“
„Ano.“ zaskřehotala Glocker.
„Pořád jsem ale viděla, že je nějak rozhozený a smutný. Nevíte, čím by to mohlo být?“
„To ti můžu říct naprosto pregnantně.“ hlesla Elite a podívala se Elektře přímo do očí „Já....jsem jeho Pokémon. On mě má velice rád.“
„Á, ty myslíš, že právě toto pana doktora trápí? To, že jsi teď tady, a jemu se po tobě stýská?“ vyptala se Elektra.
„No... Ne tak docela.“ zavrtěla hlavou Elite „Nevím, jestli ti to ta Sceptilka říkala, ale já jsem byla unesena z nemocnice. Byla jsem nemocná velice vážnou chorobou...“
„Ano, tvá kamarádka se zmínila. Ty jsi prý málem na onu nemoc umřela.“ přerušila ji Elektra.
„Jo, to je pravda, ale o tom nemluvím....“ opáčila Elite.
„Promiň.“
„No,....jde o to, že Brandon mě má mnohem radši, než kohokoli jiného. Ke všem svým Pokémonům se chová srdečně a hezky, ale mě má prostě ještě radši. Myslím si, že Brandon žije v domnění, že jsem skutečně umřela.“
„Aha. Rozumím.“ kývla Elektra.
„Jo a mimochodem. Glocker je moje máma a ne kamarádka.“ uchechtla se Elite.
„No, abych to dopověděla,“ pokračovala Elektra „Pan doktor Willard říkal, že si pro vás přijede a vaši léčbu převezme. Řekla bych, že už je na cestě.“
„Tím se naše věc velice zjednodušuje.“ rozveselila se Glocker. Skupina mnohohlasně přitakala.
„Dostaneme se domů pohodlně, mami.“ zahalekal Billy „A nemusíme vymýšlet dlouhé okružní cesty.“
Glocker pohladila Billyho po hlavě. Mezitím si Elektra dřepla před Firestorma a zašvitořila: „Tvá zranění ihned přitáhla mou pozornost, Ninetalesi. Ukaž....“ přejela nehty po zahnědlých rýhách na jeho čenichu. Firestorm ucukl:
„Auu.... To bolí.“ ohradil se.
„Já vím. Jen mě nech, abych se na to podívala.“ pravila klidně Elektra.
„Tak ale opatrně.“ utrousil Firestorm. Elektra s největší jemností znovu pohladila Firestormův čenich
„Hmm, jizvy byly způsobeny něčím zlým. To je vidět na první pohled.“ mumlala „Jsou hluboké, ale už aspoň dva dny staré. Můžu se pokusit je odstranit, pokud chceš.“
„Zkus to, ale nevím, zda se ti to povede.“ zavrtěl hlavou Firestorm.
„Dobře,“ Elektra se začala přehrabovat ve své brašně a vytáhla lahvičku s červenou tekutinou „Toto je nejsilnější Ranhojič, který je na trhu. Získala jsem ho na jedné aukci. Teď vydrž, bude to štípat.“ vylila trochu Ranhojiče na hadřík a ten přitiskla k jizvám. Firestorm nepřirozeně vysoce vyjekl a zatnul zuby. Zavřel oči a začal se třást za tlumeného sténání. Billy a Glocker sebou vyděšeně trhli, ale zůstali sedět. Ostatní jen tiše koukali.
Po dvaceti vteřinách začal Firestorm hlasitě bědovat. Ten zvuk Billyho, Glocker a Flammosy vystrašil na maximum:
„PROBOHA NE! DOST UŽ! DOST! TO STRAŠNĚ BOLÍ!!! UŽ DOST!!!“ z jeho rudých očí skanulo pár slz. Elektra sundala hadr z Firestormova čenichu. A vtom všichni vydechli úžasem. Firestormovy jizvy zářily jasně oranžovou září. Zřejmě nepřestávaly Firestorma bolet, protože Ninetales stále naříkal a třásl se.
„Ninetalesi, ztiš se, vždyť to není tak hrozné.“ špitla Elektra. V odpověď jí zazněl Firestormův výkřik, který ji musel přesvědčit o opaku.
„Firestorme!“ vyjekla Flammosy. Všichni jen zírali, ale nikdo nic neudělal. Firestorm se začal ve stoje svíjet a kroutit. Nepřestával přitom křičet a jeho jizvy nepřestávaly zářit. Trvalo asi minutu, než to s Firestormem praštilo. Svalil se na zem a škubal sebou v křečích. Už nekřičel, jen ležel a hekal.
„Ninetalesi....“ promluvila Elektra a dotkla se jeho chocholu. Firestorm nereagoval ani na jedno. Párkrát sebou ještě trhl a pak zůstal nehybně ležet se zavřenýma očima. Svítící jizvy zlověstně syčely do hrobového ticha. Po pár vteřinách ztichly a zhasly.
„Co.... Co se s ním stalo?“ řekla třaslavě Flammosy. Elektra znovu zalovila v tašce a vytáhla malou bílou tabletku.
„Životabudič.“ vysvětlila „Měl by probudit Pokémona ze mdlob a posílit ho. Stačí, když to Pokémon vdechne.“
Rozdrobila tabletku na prášek a ten prášek pak foukla Firestormovi do obličeje. Ať už Firestorm vdechl prášek nebo ne, stále zůstával nehybný a nejevil známky bdělosti.
„Bože...“ hlesla Elektra „To je...“
„Kóma...“ dořekl John.
„Kóma? Ale proč?“ chtěl vědět Frostis „Vždyť byl zdráv, jako....ehm zas tolik ne, ale nebyl nijak vážně zraněný, ne?“
„Nebyl....“ zamumlala Glocker.
„Jen měl ty...“ začala Elite a pak se zarazila, jako kdyby ji něco napadlo „No jasně! Vždyť měl ty jizvy! Zaslechla jsem ho, jak říká, že mu ty jizvy způsobila Latias nějakým neznámým útokem! Možná to kóma nastalo právě proto, že ty jizvy způsobila Latias! To jest, že v těch jizvách je ukryto něco zlého.“
„Ale co on?“ protáhla Flammosy a vypadala, že jí je velice do pláče „Nemůže snad....“
„Nevěřím tomu, buď klidná, Flammosy.“ klidnil ji John „Sice nevíme, jaká síla uvedla Firestorma do kómatu, ale nevěřím, že by to Firestorm nakonec nezvládl.“
„A co...tedy můžeme dělat?“ zeptal se Billy.
„Nemůžeme dělat nic.“ řekla trpce Elektra „Jen čekat.“
Na pár vteřin zavládlo ticho plné totálně napnuté a zděšené atmosféry.
„No, já myslím, že bychom ho měli někam uložit.“ přetnula ticho Elektra „Manžel ho bude sledovat a bdít nad ním.“
Vsunula ruce pod Firestormovo ohromné tělo a horko těžko ho zvedla: „Bože, ten...snad váží tak....šedesát kil....fff...“ zahekala „Počkejte tu, hned se vrátím.“ a se supěním odnesla Firestorma do domu.
Jakmile zmizela z doslechu, Flammosy žalostně zavyla. Ale bylo to divné prožívání žalu. Flammosy i přes své hlasité vytí neuronila ani slzu. Jen naříkala a lapala po dechu. Po chvíli přešlo od vytí k tichému nesrozumitelnému mumlání, vyjadřujícímu její pocity stejně věrně jako předtím vytí.
„Chudinka.“ prohodila tiše Gingi.
„Ale nepláče.“ opáčila Andra „To ji šlechtí, už se začíná zocelovat.“ došla k Flammosy a šeptla jí do ucha: „Neboj, Flammy, máš mě, svou starší sestru. Společně to zvládnem.“
Teprve teď se Flammosy rozbrečela a všichni záhy pochopili proč.
„Já vím, Andro.... *sniff*...al-e....*sniff*..jestli Firestorm umře.... *sniff* nikdo a nic mi....ho....ne-na-hra-dí.“ zaštkala zoufale. Andra se viditelně rozzlobila. Zrudla tak, že to bylo vidět a zachroptěla:
„Flammy, Firestorm neumře!“
Flammosy si otřela smaragdové oči jedním ze svých ocasů a pomalu přikývla:
„Dob-ře..“ vydechla a křečovitě se pokoušela zastavit pláč.
„No, držme mu palce.“ prohlásil Steams.
„Jo,“ souhlasil Jeff „Ať už ho Latias proklela jakkoli, věřme, že tu kletbu Firestorm zlomí!“
Skupina souhlasně zamručela a atmosféra se znatelně uvolnila. Vzápětí se vrátila Elektra:
„Váš přítel Ninetales je teď v péči mého manžela. Snad se z kómatu probere.“ oznámila. Pak se zmateně rozhlédla a plácla se do čela: „Já hloupá. Zapomněla jsem lékárničku v domě, počkejte ještě chvilku.“ a znovu odběhla.
„Jo, tu lékárničku určitě bude potřebovat. Holýma rukama nás asi nevyléčí.“ uchechtla se Glocker.
„Určitě by ji potřebovala, kdyby sem přišla po našem útoku. Jenže ona nepřijde, vážení!“ ozval se všem nepříjemně známý pulzní hlas. Všichni otočili hlavy ke vchodu, odkud se hlas ozval. Nestál tam nikdo jiný, než Jolteon Spartakus. Jakmile ho Billy, Sharphand a Peppermint uviděli, okamžitě byli na nohou a zaktivovali si čepele (Sharphand přetížila Kalibru). V tu ránu se však ze všech stran ozvaly mocné rány. To se do zdí najednou udělala spousta děr, kterými vtrhla dovnitř velká spousta banditů. Celá parta se shlukla do kruhu uprostřed. Billymu se zmátlo myšlení. Zničehožnic byli ze všech stran neproniknutelně obklíčeni!
|
