„Billy?“ řekl ten Ninetales. Billy uskočil a málem upadl. To přece není pravda, pomyslel si. Čím dál rychleji mu však docházelo, že je to tak, jak to vypadá.
„Fla....mmosy?“ zajíkl se.
„Billy, co tu děláš? No ano, jsem to já. Kdo jiný?“ podivila se Flammosy. Hlas měla o něco hlubší a hladší než předtím. A jak už Billy zjistil, zelené oči jí zůstaly. Grovyla naráz zaplavila euforie. Vždyť z Flammosy se stala Ninetaleska.
„Elite, tohle je Flammosy.“ zabrumlal spokojeně. Elite se znovu podívala přes mříže.
„Baf!“ štěkla Flammosy a uchechtla se. Elite ucukla.
„Ale jdi.“ nechtěla věřit. Zřejmě skrz mříže špatně viděla.
„Ne.....ujišťuju tě, že to je ona.“ ubezpečil ji Billy a stiskl otevírací tlačítko cely. Vrátka se zasunula do zdi. A před zraky Grovylů se objevila Flammosy v celé své nové kráse. Byla teď vyšší a ohromnější než Billy. Byla celá bílá s mírným žlutým nádechem a místo šesti ji zdobilo hned devět dlouhých ocasů. Celkově vypadala velice impozantně a vznešeně.
„Jeee.“ vydechla Elite „Ty jsi....nádherná...aa....Je mi to trapné, Flammosy, ale......co vlastně jsi?“
„Nooo, Ninetales.“ usmála se Flammosy.
„Tvoje oči....“ začal Billy.
„Co?“ pozvedla hlavu Flammosy.
„.....zůstaly zelené.“ dokončil Billy.
„Vážně?“ rozjařila se „To musí vypadat zvláštně. Ninetales umí vystrašit svého nepřítele svým pohledem právě díky zlovolným rysům a rudým mírně zešikmeným očím. Asi takhle! Uaaa!“
Doslova probodla Billyho svým pohledem. Grovyle sebou trhl, ale pak upřený pohled opětoval. Flammosyn pohled byl sice mírně děsivý, ale postrádal onu strašidelnost ohnivě rudých očí bez viditelných panenek.
„Tvůj šarm ti brání někoho vyděsit.“ poznamenal Billy. Flammosy pokývala hlavou.
„Nemám v povaze kohokoli děsit, takže si na svoje zelený kukadla nemůžu stěžovat.“ zašveholila vesele.
„Tak pojď už ven, Flammosy.“ vyzvala ji Elite. Ninetaleska vyšla z cely.
„Jak to, že ses tak najednou vyvinula?“ zajímal se Billy „Vždyť tady nemáš příležitost bojovat.“
Flammosy vyprskla smíchy, ale po chvíli provinile svěsila hlavu:
„Propána, promiň, Billy. Já jsem si neuvědomila, že nevíš, jak se Vulpixové vyvíjejí.“ špitla.
„Jak?“ vyhrkl Billy. Nevěděl totiž o vyvíjení pomocí kamene.
„Když nabudu dostatečné síly a zkušeností, tak jsem připravena na ovlivnitelnou evoluci pomocí takzvaného Ohnivého kamene. Jakmile se mě ten kámen dotkne, začne evoluce, taková, jakou ji znáš z doby, kdy ses sám vyvíjel.“ vysvětlila jedním dechem Flammosy. Billy si to dokázal živě představit, jak Flammosy pokládá tlapu na červený oválný kámen a v tu chvíli se bíle rozzáří. Jen jedno mu nešlo do hlavy.
„Lidi tě nechali vyvinout?“ svraštil čelo.
„Jsou to nejen zloději, ale i vědci.“ pravila prostě Flammosy. Billy ihned napadla další otázka:
„Jak to, že nenechali vyvinout Andru místo tebe? Vždyť ona je starší a zkušenější.“
„Jó, to je.“ souhlasila Flammosy „Ale zručnější a silnější v boji jsem já, co si budeme nalhávat. Andra neumí moc technicky a strategicky bojovat. Ovládá dost útoků, ale některé z nich jsou dost mizerně naučené.“
„Nó jó.“ ozvalo se pohrdavě zprava. Billyho ten zvuk jakoby praštil do hlavy. Podle hlasu totiž vyšel z Andřina hrdla. Andra stála u dveří hned vedlejší cely a pohledem doslova propalovala Flammosy „Moje bezchybná sestra se musí za každou cenu vychloubat. Vždyť to je přece Ninetaleska. Je všemocná a musí zdůraznit, že její ubohá sestra je proti ní totální nula!“
Billy odmítal uvěřit vlastnímu sluchu. Tato Andřina řeč mu způsobila menší psychický šok. Celý se roztřásl a začal zmateně kroutit hlavou. Jeho myšlenky se potřetí jakoby zbláznily. Najednou nebyl schopen ničeho. To, co neviděl a nevěděl, bylo, že Elite to zasáhlo taky tak jako jeho. Flammosy nakřivila tlamu, jako by se chtěla rozplakat. Ze zelených očí jí však neskanula ani slza.
„Andro.....“ zahekala jako by se dusila „.....prosím.....nemuč mě........já....“ hlas se jí zlomil.
„Ne, nemusíš se o mě starat, Flammosy. Jsi přece dokonalá.“ zavrčela Andra a přímo přetékala sarkasmem. Na slova „Ninetaleska“ a „dokonalá“ dala přímo teatrální důraz. Billy se v tu chvíli vzpamatoval právě včas, aby Ninetalesce poskytl oporu. Flammosy mu hlavu zabořila do ramena, ale nerozplakala se, jen občas popotáhla nebo vzlykla. Billy ji přitom hladil po hřbetě.
Náhle je však vyrušily nějaké početné kroky.
„A kruci! Někdo jde! Rychle zpátky do šachty!“ vyjekla Elite a pomocí Rychlého útoku vyskočila zpět do šachty.
„Flammosy, vyskočíš tam?“ zeptal se horečně Billy. Flammosy zvedla hlavu k šachtě.
„Ne.“ vzlykla „Nech mě tu.“
„Nemluv hlouposti.“ mávl rukou Billy. Poodstoupil pod otvor a opět udělal stoličku „Pojď! Rychle!“ vyzval ji. Flammosy chvíli váhala. Pak ale hlesla :“Budiž.“ a rozběhla se ke skoku. Opřela se při odrazu o Billyho stoličku a dostala se na okraj otvoru, odkud jí už Elite pomohla do šachty. Billy se podíval ke dveřím a zahlédl v průzoru pod nimi stíny. Už na nic nečekal a s užitím Rychlého útoku vyletěl do šachty jak raketa. Ale přehnal to a schytal ránu do zátylku o strop šachty.
„Aaaauuu...mmm.“ vykřikl, ale Elite mu pohotově zakryla tlamu rukama.
„Hmmm.....díky.“ zašeptal vděčně.
Pod otvorem, který Billy za sebou spěšně zakryl mřížkou, se objevili udýchaní zloději Pokémonů. Jeden z nich prohlédl Flammosynu prázdnou celu. Pak ohlásil do vysílačky: „Pohotovost! Hvězdoun a Peršanka stále na útěku, pravděpodobně s sebou mají ještě Rebelku Herbicida a Smaragdinu.“
„Smaragdina není konfliktní ani vzpurná. Vždycky byla poslušná.“ sdělil jiný člověk.
„Že by se vzepřela?“ polemizoval jiný člověk. Billy napočítal čtyři lidi.
„Zesilte hlídky na maximum. Ti gekoni se nám vymykají z rukou.“ ohlásil znovu do vysílačky první člověk. Poté lidi odešli. Žádný poplach se však neozýval.
„Jdeme?“ řekl nehlasně Billy.
„Jdi první.“ kývla Elite. Billy znovu otevřel již vypáčenou mřížku a znovu skočil do chodby. V tu chvíli však zaslechl vzdálený hlas z vysílačky:
„Pozitivní kontakt!! Je to Hvězdoun!! vyskočil z šachty před Smaragdininou celou!!!“
„A jéje.“ polekal se Billy. Nad sebou uslyšel lomoz. To se asi Elite chystala k seskoku. Zvedl ruku, aby ji zadržel. Potřeboval, aby mu v případě nutnosti kryla záda. Zároveň se horečně rozhlížel a hledal jinou oporu. Pohled mu padl na Andru, která zvědavě jukala skrz mříže. Rozhodl se okamžitě. Přiskočil k cele a otevřel ji.
„Andro, potřebuju píchnout.“ požádal prosebně.
„Mileráda ti pomůžu, Billy. Ty jsi mi milejší než má nadutá sestra.“ poznamenala krutě Andra. Billy to přešel naoko bez povšimnutí, ale v mysli si říkal, proboha, co se sestrám Cliffovým stalo? Andra vyšla z cely a postavila se vedle Billyho. Oba se mírně přikrčili a připravili se na boj. O chvíli později se dveře na konci chodby znovu otevřely. Stáli v nich lidé.
„Támhle jsou!“ křikl jeden z nich a celá skupina lidí se rozběhla proti nim. Ten, co vykřikl cosi hodil po
Billym. Byla to jakási koule. Dopadla na zem asi tři metry od Billyho a s ohlušující ránou pukla. Z koule se vyvalila pravá ledová bouře a plnou silou Grovyla zasáhla. Ten pocítil mravenčení a třeskutý mráz po celém těle. Mrazivá síla ho velice oslabovala. Klesl do kolen. V konečcích prstů začínal ztrácet cit. Ale Andra neváhala. Vypustila Plamenomet nejdříve na pásmo bouře, která Billyho úplně pohltila. Bouře ustala. Andra chtěla plivnout další plamen proti přibíhajícím lidem, kteří však byli příliš blízko. Jeden z lidí po Andře skočil a přitiskl ji k zemi. Billymu byla strašná zima a cítil se chvilkově slabě, přesto však se nadzvedl a provedl plošný útok semínky. Žluté projektily zasáhly lidi do kolen, ale oni se nezastavili. Doběhli k Billymu a jeden z nich ho stisknul do ocelového sevření. Mají nás, pomyslel si sklesle Billy. Stále se svíjel a snažil se vykroutit, ale bezvýsledně. Nemohl zaútočit ani semínky, protože mu člověk nasadil náhubek. Náhle ho však napadlo něco jiného. Člověk mu jednou rukou držel čepelové listy na obou rukou, to však nezabránilo jejich aktivaci. Listová čepel se rozzářila, vyrostla a píchla člověka špičkou do stehna. Člověk vyjekl a zkroutil se bolestí. Ostatní ho mezitím pozorovali, jak s mladým Grovylem zápasí. Jeden z nich svázal Andru provazem a nesl ji zpět do cely. Jakmile Billy pocítil, že se mu podařilo člověka zasáhnout, začal útočit jako smyslů zbavený hlavou a vlasolistem a spáry na nohou mu zatnul do břicha. Člověk řval jako zvíře: „Sundejte ho ze mě!“
Dva další lidé přiskočili a uchopili Billyho tak, že se nemohl ani pohnout. Smýkli s ním na zem a chystali se ho pomocí spreje ochromit. Billy vyděšeně upíral pohled na čtvrtého člověka (ostatní tři ho drželi u země), který se již vrátil od Andřiny cely a teď vytáhl sprej s oranžovým potiskem: „Máme tě, Hvězdoune.“ zasípal zlostně. Billy zavřel oči a připravil se na nepříjemné ochromení. Náhle však uslyšel plamenný šleh a ucítil bolest ve špičkách drápů na nohou i na rukou. Otevřel oči......A div nevykřikl strachy. Kolem něj byla neprostupná hradba ohně. Neviděl skrz ni nic, pouze ucítil, že ho lidé už nedrží. Bleskurychle se stočil do klubíčka, aby se nepopálil a listy si přitáhl blíž k tělu. Odevšad cítil horko. Trvalo to jen pár vteřin. Pak vše ustalo. Billy se, ještě v klubíčku, po očku rozhlédl. Kolem něj leželi lidi a byli zle popáleni. Nebyli v bezvědomí, ale byli značně otřeseni. Billy chvíli pátral po původu plamenu. Vzápětí mu došlo, kdo na lidi zaútočil. Z otvoru šachty vyskočila Flammosy. Dopadla vedle Billyho a začala na lidi prskat jiskry a vrčet:
„Zmizte, dělejte, zmizte!!!“
Lidi se klopýtavě zvedli a začali ustupovat. Po pár krocích se jeden pokusil Flammosy zpacifikovat. Ale ona ho odrazila Plamenometem.
„Potřebujme posily.“ ohlásil jeden z lidí do na uhel spálené vysílačky. Když si toho všiml, tak změnil tón: „Mám jediné řešení, ZDRHEJTE!!!“
Všichni zloději se dali na útěk. Flammosy za nimi ještě vyslala jeden plamen. Pak přišla k Billymu a pomohla mu vstát. Grovyle si mezitím pomocí čepele sundal náhubek
„Nemáme moc času.“ řekla přiškrceně.
„Správně.“ souhlasil Billy a pokynul Elite, která okamžitě přistála vedle něj „Díky.“ vydechl ještě. Flammosy se nevesele usmála.
„Pojďte, sebereme ostatní a mizíme.“ vyzvala ji a Billyho Elite „Flammosy, ty běž a vysvoboď Firestorma. Já najdu a přivedu Absa. Billy, postarej se o Andru.“
Flammosy a Billy kývli na souhlas. Zatímco se Flammosy a Elite vydaly chodbou dál, Billy si prohlédl konce svých drápů. Byly ožehlé a bolely.
„Flammosy si to asi nepropočítala dost dobře.“ zamumlal polohlasně. Pak vykročil k Andřině cele. Otevřel ji, vešel dovnitř a rozvázal provaz, který Vulpixku svazoval.
„Dík, Billy.“ pronesla vděčně Andra a chtěla Billyho políbit. Ten jí však píchl prstem do čenichu a položil osudovou otázku.
„Co jste si s Flammosy udělaly?“
Andra se zatvářila sveřepě a začala panovačně líčit: „Ona mě zradila. Nechala lidi ať ji nechají vyvinout. Kdyby nebyla tak nadutá, chtěla by zůstat Vulpixkou. Ale né, ona prostě za každou cenu musela být Ninetaleskou. A na mě nepomyslela. Je tak hrdá sama na sebe až je mi z toho na omdlení. Přitom já jsem starší, já bych se měla vyvinout. Ona je mladá a příliš sebestřed...“
„TAK DOST!!!“ zaječel Billy. Po celou dobu Andřiny litanie se v něm plnil pohár vzteku, až teď přetekl. Ještě v životě neviděl takovou žárlivost a nespravedlnost. Nikdy by neřekl, že Andra je něčeho takového schopna.
„FLAMMOSY NEMŮŽE ZA TVOU ŽÁRLIVOST ANI ZA SVOU EVOLUCI, ANDRO!!! COPAK JSI NEVIDĚLA, JAK JI TO TRÁPÍ?!? ZTRATILA JSI ROZUM A SOUDNOST?!? ONA SE NESNAŽÍ PROSADIT SEBE!!! JEN SE SNAŽÍ POPSAT, JAK JI LIDÉ DONUTILI K EVOLUCI A JAKÉ K TOMU NEJSPÍŠ MĚLI DŮVODY!!! TAK JE TO!!!“ zaburácel a mocně a těžce funěl. Přitom Andru zlým pohledem sledoval.
„NEMÁŠ PRAVDU!!!“ vypískla Andra a vrhla se na Billyho. Srazila ho k zemi a beze studu ho zblízka ošlehla Plamenometem. Billy hlasitě zařval. Měl teď doslova a do písmene hlavu jako v ohni. Nicméně věděl, co dělat. Trhaně se nadzvedl a přinutil Andru ustoupit za použití čepele. Poté vstal. Hruď a hlava ho pálily, ale on si toho nevšímal. Snažil se Andru uklidnit a ne zranit. Na to potřeboval maximální soustředění. Zaktivoval i druhou čepel a máchl s nimi na plocho proti Andřině hlavě. Andra po obdržené ráně zakolísala, ale ihned zaktivovala ocasy a udeřila s nimi Billyho do břicha. Grovylovi se v tu chvíli obnovila bolest v břiše od Mach rány, umocněná ještě silou Andřina Železného ocasu.
„Eeeh.“ zachrčel, ztratil rovnováhu a upadl na záda. Andra se rozběhla, vysoko vyskočila a s bojovným rykem nastavila nabité ocasy pod sebe. Billy se instinktivně znovu stočil do klubíčka, přestože věděl, že ho Vulpixka musí zasáhnout. Na úskok byl však příliš otřesený. Uslyšel hlasitý tvrdý jakoby kovový úder proklatě blízko svých uší. Pozvedl hlavu a otevřel oči. Andřiny do běla rozpálené ocasy byly zaraženy do země pár centimetrů od Billyho tlamy. Grovyle na to jen vytřeštil oči a pak je zvedl k těm Andřiným. Andra stála na svých ocasech a tvářila se zaskočeně. Pak se spustila na čtyři a začala pomalu couvat ke zdi. Když k ní dorazila, sedla si a pomalu se sesula na bok. Billy postřehl, že má v očích slzy. Těžce se zvedl, pomalu došel k Vulpixce a dřepl si vedle ní.
„Billy......promiň.....Můj ty bože.....prosím, promiň....já.....já jsem vážně......až teď jsem si uvědomila, že.......to je přesně tak, jak říkáš.....ehhhm.......ne-sta-lo-se-ti-nic?“ zastyděla se škytavě Andra. Billy jí podal ruku a pomohl jí vstát.
„Ne, jsem v pohodě.“ zalhal a utřel Vulpixce slzy „I ty promiň, že jsem na tebe tolik vyjel. Jsem rád, že sis uvědomila pravdu.“ pak se zasmál „Hehe, není to paradox? Já, který mám čtyři roky, jsem poučil tebe a ty jsi o dost starší než já, že? Kolik ti je?“
„Skoro šestnáct.“ hlesla Andra a usmála se. Pro Billyho byl její uslzený úsměv tím nejlepším lékem na bolest. Chvilku na sebe s Androu usmířeně koukali. Pak je vrátili do reality ostatní.
„Pojďte, musíme jít.“ zvolala Elite, která se náhle objevila ve dveřích cely „Má intuice mi říká, že se sem řítí banda lidí.....“
„....a jak jsme se už přesvědčili, je lepší Elitině intuici věřit.“ doplnil Absus. Kromě něj tam stála Flammosy a ještě jeden Ninetales s rudýma očima. Billy si s překvapením domyslel, že to je nejspíš Firestorm.
„Firestorme, ty jsi též Ninetales?“ zeptal se vzrušeně.
„Áno.“ protáhl Firestorm slavnostně. Zatímco Flammosyn hlas se skoro vůbec nezměnil, tak Firestormův hlas prošel výraznou změnou. Předtím byl středně vysoký bez zvláštních znaků, teď byl spíš hlubší a hodně hrubý.
„Až budem v bezpečí, tak mi povyprávíš.“ mrkl na něj Billy a pokynul Grovylce „Elite teď ty udělej oporu. Já jsem......“ málem dořekl, že se popral s Androu, ale pak si uvědomil, že to není dobrý nápad „....si pochroumal rameno, když jsem otvíral Andřinu celu.“
„Dobrá.“ kývla Elite a udělala pod šachtou stoličku.
„Běžte.“ vyzval všechny Billy „Odrazte se od Elitiných rukou a vyškrábejte se do šachty!“
První šel Firestorm. Odrazil se od Elite a celkem s přehledem se dostal do šachty. Po něm nastoupila Flammosy. Ta už se však musel mírně snažit, aby se do otvoru trefila. Následoval Absus. Odraz od Elitiny stoličky byl proveden správně. Ale Grovylka při náporu Absovy tlapy upadla. Švihem se zas postavila a obnovila postavení stoličky. Andra chvíli váhala, ale pak se rozběhla, odrazila a zmizela v šachtě.
„No, a my můžeme jít skokem.“ zabručela Elite. Zaktivoval Rychlý útok a vyletěla do šachty. Billy ji napodobil a jako poslední opustil prostor chodby. Elite za ním zaklapla mřížku.
„Nečekejte, lezte dál!“ křikl, když se zorientoval a viděl Ninetalesy, Absa a Andra, jak ho zvědavě pozorují. Elite se procpala dopředu a vedla oddíl dál šachtou. Zhruba za deset minut se dostali zpět nad chodu s Glockeřinou celou. Elite stále v čele, právě zahýbala doprava na známé křižovatce, když se najednou s čímsi srazila.
„Elite, co se děje?“ ptal se nervózně Firestorm, který se plazil za ní, ale neviděl do odbočky.
„Ale nic. Jen jsem dala hlavu dohromady s Glocker.“ zachraptěla a sípavě zakašlala. Vzápětí se ozvalo Glockeřino vysoké zahihňání. Billy, který lezl hned za Firestormem, se kolem Ninetalese protáhl a dychtivě nahlédl do odbočky. Chtěl za každou cenu zjistit, co se děje. Naskytla se mu legrační podívaná. Elite měla tlamu zabořenou do Glockeřina čela. Za ní byli skulinkou vidět Peppermint, Jeff, Steams a John, který se do šachty vlezl jen taktak.
„Glocker, čelem vzad.....*kucky....“ přikázala Elite sípavě.
„Jo, jistě. Ale nejdřív tě dám trochu do kupy.....Z toho tvého nachlazení jsem nervózní.“ odpověděla Glocker.
„Ne....hrrm.....To je......ehrrm......v pohodě.....“ zachrčela Elite. Billy měl vážné podezření, že jí začíná být hůř. Měl pravdu. Grovylka zbledla.
„Ty se neslyšíš? Úplně hrůzně sípeš a chrčíš. A taky......jsi bledá jako stěna.“ řekla Glocker vyděšeně. Měla ve tváři stejný výraz, jako kdyby si dělala starosti o Billyho.
„No nevím......aaaa.....“ vyhrkla Elite, ale vtom se opět po delší době rozkašlala. Billymu při těch zvucích běhal mráz po zádech. Jen bezmocně sledoval, jak Elite suše kašle a buší přitom pěstí do podlahy šachty. Najednou ho trkla podstatná myšlenka. Vždyť lidi jsou stále v pohotovosti. Vrhl se ke Grovylce a chytil ji za ruku.
„Co....*kucky*....děláš?“ zeptala se mezi kašlem.
„Pššt. Lidi!“ upozornil Billy nehlasně.
„A jo.“ plácla se Glocker do čela „Elite, utiš se, nebo to aspoň zkus.“
Elite přikývla a s podivným chroptivým zvukem ztlumila kašlání na minimum. Billy ale v ten samý moment zaslechl Firestorma, jak šeptá: „Jsou pod námi.“
A skutečně. Zdola byly slyšet lidské hlasy:
„Tak co je?“
„Myslím, že slyším Peršanku kašlat.“ (Elite naposled zasípala a utichla) „Ne......To se mi asi jen zdálo.“
„No vidíš.....tak pojď jdem dál.“
Ozvaly se kroky a pak ticho.
Všem v šachtě se znatelně ulevilo. Glocker zašmátrala vedle sebe a vytáhla sérum.
„Tohle vypiješ. Teď hned a bez odmlouvání!“ pronesla mírně podrážděně. Elite ožila
„Jo, to jistě!“ vyjekla radostně. Odzátkovala láhev a vypila sérum do dna. Těžko říct, co pociťovala, ale zdálo se, že sérum zabralo. Elitina bledost vymizela a mírný třes, který ji sužoval, též ochabl.
„Je ti líp?“ optala se Glocker. Elite otevřela tlamu, aby odpověděla, ale nevypadlo z ní ani slovo. Místo toho se ozvalo podivné sípavé pískání. Vykulila oči.
„Copak? Ztratilas’ hlas?“ pravil zděšeně Firestorm. Elite zaklonila hlavu a zakašlala tak hlasitě, až se celá šachta mírně otřásla.
„Ne, neztratila jsem hlas. Jen mi zaskočilo.“ vysvětlila Elite. Její hlas měl již o něco zdravější tón, avšak stále nebyl takový jako dřív. „To sérum mě postavilo na nohy. Předtím se mi dost přitížilo. Dostala jsem závrať a krk mi jen hořel. Teď je mi o hodně líp, ale v krku mě ještě škrábe. Jinak škoda, že jsem to vypila celé. Mohlo zbýt na později.“
„Jen klid.“ mávla rukou Glocker. Znovu sáhla vedle sebe a k Billyho naprostému ohromení vyndala novou láhev séra.
„Cože?“ vydechla Elite a též koukala jako uhranutá „Ale vždyť já jsem lidem vzala jen jednu tu flašku.“
„A já zas druhou.“ doplnila ji se smíchem Glocker „Našla jsem ji v rohu jedné prázdné cely.“
„Výborně!“ ozval se John „Bude se hodit!“
„Jak teď dál?“ zvážněla Glocker.
„No.......Jak jsem řekla. Jdeme tím směrem odkud jste přišli.“ vyložila Elite „Akorát mě musíte pustit dopředu, abych vás mohla vést.“
„Dobrá.“ kývla Glocker „Půjdu s tebou vepředu.“
„Kolem mě se neprocpeš.“ namítl John zatímco se Elite snažila protlačit mezi Sceptilčiným hřbetem a stropem šachty.
„A jo.“ řekla Glocker „Tak aspoň zůstanu za tebou. Jeff, Steams a Kurt se protáhnou kolem mě.“
Jmenovaní s obtížemi vykonali, o čem mluvila. Steams přitom brblal něco o lhostejnosti pořadí. Elite se ještě prosoukala kolem Johna a zavelela: „A teď za mnou!“ skupina se dala do pohybu.
Plazili se přes obrovské kvantum šachet. Billy se ani nesnažil zapamatovat si cestu, jen chtěl, aby se už dostali ven. Začala mu totiž z toho jít hlava kolem. Ale ukázalo se, že Elite spolehlivě ví, kam jde. Po přibližně dvaceti minutách, během kterých nikdo moc nemluvil kvůli lidem, zaslechl Billy zepředu Elitino oznámení: „Jsme na místě!“
Skupinou zašumělo tiché zajásání. Za pár vteřin už všichni vylezli z šachty a octli se v malé místnůstce, do které se všichni sotva vešli. Přímo proti šachtě byly nevelké dveře s vyobrazeným běžícím panáčkem a vpravo bylo úzké schodiště nahoru.
„Jsme skoro u cíle.“ zavýskla Elite, stojící na schodech „Jen ještě otevřít tyhle dveře. Mělo by to jít tady tím tlačítkem.“ ukázala na veliké červené tlačítko vedle dveří „Děsí mě ale pasivnost lidí. Zdá se mi to příliš snadné.“ její hlas postupně nabýval původní skřípavou klokotavou barvu.
Billy si náhle na něco vzpomněl a chytil se za hlavu.
„A co ti ostatní Pokémoni?“ vyjekl. Elite strnula a znovu zbledla. Tentokráte víc, dokonce až mrtvolně. Chvíli nehnutě stála. Pak se zničehonic zhroutila na schody. V mdlobách zdálo se nebyla, ale znovu se roztřásla a křečovitě svírala oběma rukama svůj vlasolist.
„Oooo....Ne-eee....Teď neeee....Už.......je mi zas.....špatně.....“
„Proboha....“ hlesli všichni.
„Ó...Elite....“ špitla Glocker „Abyste rozuměli, Elite občas chytala záchvaty horečky.“ pravila k ostatním „Vždy ji pak museli lidi vzít někam na ošetřovnu a vyléčit ji. A ten záchvat asi chytla i teď.“ protlačila se k ní a sáhla jí na čelo „Jen hoří.....Hlavu má víc horkou než obvykle......to bude vážné.“ zamumlala zoufale.
„Zřejmě se jedná o kulminaci nějaké závažnější nemoci, než je pouhé nachlazení.“ poznamenal vážně John.
„Glocker.....Uvolni cestu!“ zasípala Elite. Billy vysoko vyskočil, přeletěl nad hlavami ostatních a dopadl vedle Glocker. Též položil hřbet ruky na Elitino čelo. Bylo zpocené a horké. Grovylka se však trhaně zvedla a pomalu vykročila zpět k šachtě. Všichni jí uvolňovali cestu.
„Počkej! V takovém stavu tam nemůžeš jít!“ vykřikla Glocker.
„Mu-sím.“ hlesla Elite „Vy jděte.....uh.....ven a čekejte.....ffff....já přijdu.....Zvládnu to.“
„Jsi odvážná, Eli.“ zahalekal Jeff.
„Jo, troufáš si dost.“ souhlasil Absus.
Ostatní uznale zamručeli. John kupodivu nic nenamítal. Asi věřil, že to Elite zvládne.
„Dík.“ hekla Elite „Čekejte.....venku....lidi vyhlásí poplach....dveře se zavřou.....Pokud se tak stane,....utečte. Zvenku nejdou.....otevřít.“
„Dobrá. Ty jsi chytřejší.“ protáhla Glocker a popotáhla „Doufám, že víš, co děláš.“
„Mysli na mě, Glocker.....I ty, Billy.“ zafuněla Elite „Kdybych se nevrátila......ehe.....musím ti říct, Billy, že ses mi vždycky líbil.“ zamávala na Billyho a zmizela zpět v šachtě. Celá skupina docela dlouho stála v naprosté tichosti. Billymu vířily hlavou zlé myšlenky. Viděl strašně moc verzí toho, jak Elite může omdlít nebo padnout do rukou lidem. Při tom pomyšlení mu bylo do pláče. Zároveň však spatřoval jedinou kladnou verzi: Elite musí aspoň splnit své poslání a pokud možno se i stihnout vrátit, obojí dřív, než ji horečka zmůže.
|
