Neděle 21. 4. 2003
~~~~~~~~~~~~~~
Ráno jsme se sbalili a usoudili, že jsme si nic nezapomněli. Moje máma nám nabídla, že nás odveze na místo setkání – most přes dálnici D1 na výjezdu Říčany, Jesenice. Byli jsme tam o dost dříve, ale kdybychom tam šli pěšky, tak bychom se možná zpozdili. Naštěstí Snoxabus tam dojel v podstatě ve stejnou chvíli jako my, takže nezbylo, než se rozloučit s mou mámou a naskládat se ke Snoxímu. Po cestě jsme se všichni snažili spát, ale že by to na přerovné D1 zrovna dvakrát šlo, to se říct nedá. Někde na půli cesty jsme dali pauzu u nějaké benzínky, kde jsem si akorát odskočil, ale netankovali jsme. Po odjezdu odtamtud jsem naládoval do Snoxova autorádia kazetu s nějakými pokémonními písničkami. U benzínky číslo dvě blízko Brna nás Snoxí zkásnul a natankoval do se do auta vešlo. Poté ovšem nastal problém s nalezením Komína. Prý je to nějaká brněnská čtvrť. A najít ji na mapě České Republiky bylo přece jen trochu nesnadné, ale s pomocí Suicunina mobilu a Bubákovy orientační schopnosti jsme tam nakonec dorazili. Přivítala nás tam Laprásek a její máti a posléze i En-cu-kouova famílie. Kartičkáři se vrhli do svých alb a posléze do svých GameBoyů, já, Ash a Bubák jsme se snažili soukromkami zjistit, kdo je kdo z En-cu-kouovy famílie. Nikdo to nevěděl, ale zároveň nikdo nechtěl vypadat blbě, tak jsme radši zůstali v nevědomosti. Laprásek si zkopírovala nějaké instalačky co jsem jí přivezl, pařani dopařili a vyrazili jsme do města. Cílem naší výpravy bylo vyhledat NějGluraka. Když jsme došli k jeho přiteplenému baráčku. Podle všeho ale náš na smrt nemocný OnGlurak vůbec nebyl doma. Nu tak jsme mu alespoň udělali pod oknem pentagram, ale vzhledem k větrným poryvům v místech jeho bydliště jsme měli brzo po srandě, neboť svíčky odmítaly hořet. Vyvstala na povrch otázka co teď. Došli jsme k názoru, že se půjdeme najíst. Polovina z nás byla pro McDonalda, polovina pro čínské bistro. Inu, došli jsme do centra a tam se rozdělili. Já, Ash a Bubák jsme se za cenu Mekovského rohlíku docela obstojně přejedli, takže jsme se pak jali lenošit na náměstí. Mně a můj rozbitý žaludek to vzalo natolik, že poté co jsme dohnali zbytek u Mekáče jsem byl schopen se akorát natáhnout a umřít. Po chvíli jsme vyrazili zpět na Laprásčino útočiště. Na zastávce došlo tentokrát k obstojnějšímu pokusu o vystvoření pentagramu. U Lapráska doma jsme zjistili, že její pokoj je zrovna poněkud obsazen, takže nezbylo nic jiného, než dělat bordel v obýváku. Nejprve jsme uspořádali jakousi soutěž v kreslení a po odchodu En-cu-koua a spol. nám bylo dostáno dobré večeře. Po jejím spořádání se dali do akce plyšoví Pikachu. Jenže jsme málem shodili kytku a možná by došlo i k něčemu horšímu, kdyby nám nebylo umožněno přestěhování do pokojíčku, kde se ve válkách pokračovalo. Po nějaké době válčení bylo usouzeno za lepší sundání si brýlí, jenže samotnou velkou Laprásek napadl úžasný nápad schovat brýle do šuplíku, což se těm mým stalo osudným. Nu ale což, alespoň budu mít nové, tenhle rok mám ještě na jedny obroučky nárok od pojišťovny. Proč to ale řešit tam, že? Tak jsme směle ve válce pokračovali. Po nějaké době vzájemného rubání jsme změnily typ hry z všichni proti všem na týmovou hru. Kde strana Fu čítající Snoxe, Suicune Wolf a Bubáka málem zdecimovala naši stranu Rýrů čítající Lapráska, mě a Ashe. Takže postupně všichni přešli k Fu. Ash si vytvořil vlastní stranu Kde. Po naprostém zdrchání pikaválkami se někde vyvstal nápad zahrát si tabízy, neboli vyzkoušet, kolik Pokémonů se vejde najednou v ležící poloze do jedné postele. Pohodlné to zrovna nebylo, zvláště pro všech sedmnáct Snoxů, na které se naskládal veškerý zbytek Pokémonů. Ale vytvořili jsme prozatímní rekord dvaadvacet. Únava nás ale nakonec zmohla, tak jsme rozpustili naši masu a vytvořili poněkud méně drastická uspořádání. Do jedné postele se nakvartýrovalo osmnáct Pokémonů v podobě Snoxe a Sui, do druhé já a Laprásek. Ash se uhnízdil na židli, bubách umřel ve spacáku na zemi. Po asi hodině volal Suicune podnapilý TRDrak, který nějak nechápal, že s ním takhle pozdě nikdo mluvit nechce. Poté co konečně zavěsil, se Ash rozhodl uzmout další spacák a rozvalit se taktéž na zemi. Zbytek noci proběhl celkem klidně až na to, že jsem se musel až do rána přetahovat s Lapráskem o její miniaturní peřinu. Akorát až někdy k ránu nám všímavý Bubák sdělil, že by možná bylo lepší nemít ji na štorc.
Pondělí 22. 4. 2003
~~~~~~~~~~~~~~
Hnusné probuzení ale bylo, když si Sui bez optání jen tak z plezíru roztáhla žaluzie a všechny nás zahltilo oči drásající sluneční světlo. Postupně jsme se všichni uchýlili k cestě do obýváku, kde jsme se pokusili nasnídat. Já jsem s nepotěchou zjistil, že mazanec od paní Lapráskové bohužel obsahuje více rozinek, než by bylo podle mého gusta. Ale co mi nakonec zbývalo, měl jsem hlad a nechat se mi ho nechtělo, tak jsem rozinky nakonec zapil čajem. Po docela dlouhé snídani se k nám přivalili opět En-cu-kouovci, tak jsme je zasvětili do tajů pikaválek. Bohužel ale jeden plyšák rozebral květináč, takže místo válčení se pak muselo uklízet. A vzhledem k tomu, že se k tomu viník Pikachu moc neměl, musela za něj tuto smutnou práci převzít Laprásek. Někdy poté dorazil i OnGlurak, na kterého jsme všichni již netrpělivě čekali, tak jsme vytvořili nový rekord v tuli-tuli, tentokrát v počtu dvaceti osmi Poké. Do pokoření hranice třicítky už zbýval jen VUK a *Toto*. Inu, počkalo se na ně. Jejich cesta k Lapy byla ovšem nesnadná, protože je navigovat OnGlurak a ten jim zapomněl říct, že mají schovat telefon, až se budou ptát cikánů. Ale nakonec se jim obou podařilo dorazit, vykšeftovala se spousta karet, a vytvořil se nový rekord třiceti ležících Pokémonů na prostoru jedné postele. Bylo už nás ale tolik, že se už docela vážně vytvářel pomocí vrstev a to nejen nad Snoxem. Poté se začalo opět obchodovat a někdo pak dal *Toto*vi do ruky vodu a protože vodní Pokémon se nezapře, jal se nás všechny polévat. A to se mu stalo osudné, až do doby jejich odjezdu to s Vučkem a s Lapráskem uklízeli. Dobře jim tak. Moc dlouho ale s námi nepobyli, protože byli tlačeni odjezdem asi autobusu, tedy jsme je doprovodili na trolejbusovou zastávku, cestou jsme k sobě přibrali ještě Iana, který mě obvinil ze ztráty jeho obalu na mobila. Na zastávce jsme čekali ještě chvíli na minutu M, kdy měl VUKovi a *Totodil*ovi ujet jejich dopravní prostředek. Naštěstí ho ale jen tak tak stihli, takže jsme si mohli oddychnout, rozloučit se s Ianem a vyrazit zpět na základnu pro doplnění zásob a rozloučení s Brňáky. Vyrobili jsme skupinové foto, naskládali se do Snoxabusu a mávali a mávali, dokud jen byli Laprásek s NímGlurakem vidět. Poté stačilo jen najít hrbolatou dé-jedničku a dokodrcat se ku Praze. U výjezdu na Velké Popovice nás chytla kolona, tak jsme radši odbočili na vedlejší silnice, po kterých se dá do Říčan taktéž dojet. Na nich nás ovšem potkala kolona těch, co nechtěli, aby je potkala kolona na dálnici. Do Říčan jsme se ale dostali v celku, takže jsme se já a Ash rozloučili se Snoxíčkem a se Sui. Zbytek dne probíhal ve stylu internetu a lenošení, spát se šlo brzo kvůli únavě a tomu, že já jsem musel druhý den do školy.
Úterý 23. 4. 2003
~~~~~~~~~~~~~
Ráno, vstávání, sbalení se, loučení, konec srazu. :-(
-- napsáno Glutexem
|
