Neděle 21. 4. 2003
~~~~~~~~~~~~~~
Autobus mi na Knížecí přijel krátce po sedmé hodině ranní, takže již v 7:10 jsem stepovala na smluveném místě v Carrefourru, abych se setkala s prvním Pokémonstvem. Bubák dorazil těsně za mnou, Snoxí ještě nakupoval, ale kolem 7:40 hodin se nám podařilo už sedět v autě a hledat cestu z Prahy ven. Bubák byl dobrovolně vybrán jako navigátor a tak seděl vepředu. Po cestě na dálnici ku Brnu jsme naložili zbytek Pokémonů, tedy Glutexa a Ashe s jeho Pika-Pikachuu! A hurá stotřicítkou do Brna!
V Brně jsme chvíli hledali Lapráskův dům za pomocí SMSek z mého nízkého krediditu, nicméně nakonec jsme ho úspěšně našli. Snox zaparkoval před Lapyným baráčkem, nastalo vítání a usídlování se v Laprásčiným pokojíku, již plně obsazeném En-cu-kouem a jeho famílií. Měnili jsme kartičky, zápasili na Gameboyích, a pak po odchodu En-cu-kouovy famílie jsme se vydali do centra Brna za prý nemocným Glurakem, který se nemohl účastnit srazu. Vyrazili jsme k zastávce trolejbusu a naházeli do automatu na jízdenky tolik drobných mincí, až jsme vyhráli jackpot a vypadla nám spousta lístků. Trolejbus přijel, my odjeli.
V centru Brna jsme po chvíli došli ke Glurakovu růžovoučkému paneláku. Chvíli jsme se neúspěšně pokoušeli najít jeho příjmení na zvoncích u dveří, až jsme to vzdali a šli mu klepat na okno. Ale nikde nikdo - až nám přišla SMSka, že Glurak nejen že nemůže na sraz, ale že ani není v Brně. Tak jsme se rozestoupili do našeho slavného pětikruhu, Glut za pomoci Bubákových kříd načmáral pentagram ve tvaru velikonočního vajíčka a začali jsme rozsvěcovat svíčky. Ale vzhledem k tomu, že Glurak žije ve Větrném Údolí, nám všechny svíčky zhasly dříve, než se je vůbec podařilo rozhořet. Rozhodli jsme se tedy zklamaní dojít si raději na oběd. Já, Snox a Lapy jsme byli pro MacDonalda a tím jsme tedy přehlasovali šestičlennou skupinu :) Po cestě se ale Ash, Bubák a Glutexo od nás oddělili a zašli si raději do čínského bistra, že se k nám vrátí, až se pořádně nadlábnou. My při jídle hráli karty, hrací balíček měl u sebe jen Snox (jako vždy! :-), tak jsem si s jeho balíčkem zahrála postupně proti třem Pokémonům, nejprve proti samotnému Snoxovi (bez šancí ;;), poté proti Lapráskovi a nakonec proti En-cu-kouovi, který se mezitím k nám připojil i s celou svojí famílií. Nakonec se k nám úspěšně doplazili i přepapaní Ash, Bubák a Glut, a tak jsme se vydali směr Základna.
Na Základně, tedy u Lapráska doma jsme byli vyhnáni do obývacího pokoje, protože dětský pokoj nyní obýval Laprásčin bratr. Chvíli jsme si povídali, hráli si a kreslili, a až nás opět En-cu-kou a spol. opustili, paní Laprásková nám přinesla večeři - smažená (Pidgeyotí :o)) stehýnka s chlebem. Zbytky dostal Waldík. Po dobré večeři jsme zdivočeli a začali hrát Pika-války, neboli jsme po sobě začali házet malé plyšové Pikachuy. Když hrozila újma na majetku v obýváku, paní Laprásková nás poslala do již uvolněného Laprásčina pokojíku, kde jsme zůstali vlastně až do rána.
Pokračovali jsme v Pika-válkách. Byly teď ještě divočejší, a vzhledem k tomu, že plyšáci měli plastová očíčka, bylo pro brýle všech čtyř Pokémonů bezpečnější dát je do šuplíku. Lapy se toho hned ujala, brýle popadla a šuplík zavřela... křup. No, jistě se naučila, že zavírat šuplík násilím se nevyplácí, když místo brýlý vyndala zakroucené obroučky bez sklíček :-D Glutexo chudák přišel o brýle úplně, Ashovi a Bubákovi se je později podařilo nějak srovnat. Jen ty Laprásčiny zůstaly bez újmy... hm, velice zajímavé ;) Pika-války pokračovaly s tím, že mít brýle na nose bude nakonec bezpečnější, než je mít v šuplíku. Později nás dokonce napadlo nehrát všichni proti všem, ale rozdělit se na skupinky a účelně drtit naše soupeře. Takže jak jsme stáli v pokoji jsme se opět bombardovali plyšáky, až naše skupinka čítající mě, Snoxe a Bubáka vyhrála, když naživu ze skupinky druhé zůstal naživu (tj. bez vážnější újmy na zdraví :-D) už jen Ash.
Nevím jak a proč, ale když nás omrzely Pika-války, někoho napadlo udělat rekord v tom, kolik se najednou vejde Pokémonů do jedné postele. A tak jsme začali hrát na Teletubbies... pojďte dělat tuli tuli! Nevím, jak dlouho jsme u toho vydrželi, ale když jsme se nakonec shodli na tom, že Snox čítá tak za 17 Pokémonů, vešlo se nás do jedné postele 22. Znavení a rozmačkaní jsme se pokoušeli urvat pro sebe nejlepší místo na spaní. Pokémonů bylo 22, postele jen dvě. Laprásek k sobě konečně vyfasovala Gluta a já Snoxíka. Bubák a Ash už neměli ani sílu se k nám cpát, a tak se jen z posledních sil zahrabali do spacáků a zabrali pro sebe zem. (Přičemž Bubákovi se dokonce podařilo uzmout Glutovi a Lapy ještě navíc polštářek :)
Usnula jsem. Za chvíli mě vzbudily hlasy ostatních Pokémonů a tu mi zvonil mobil - snažil se mně dovolat TRDrak! Já byla děsně rozespalá, protože už jsem spala, tak jsem mu chvíli něco breptala do telefonu. Pak jsem mu předala vedle mě ležícího Snorlaxe, ale ten se taktéž nezmohl na víc než na "Snooorreeeee!" Po chvíli placeném mlčení jsme tedy zavěsili a já mohla konečně nerušeně spát (i když se 17 Pokémony to zase tak nešlo, neustále jsem zapadávala do díry mezi postelí a stěnou, tak jsem se jí snažila vycpat dekou na úkor přikrytí dekou Snoxe :)).
Problém v noci nastal, když se mi spustila krev z nosu. Musela jsem jít do koupelny (která naštěstí nebyla daleko), ale nejprve jsem musela zdolat Snoxovu horu sedmnácti Pokémonů. A že Snorlax když usne, doopravdy ho nic neprobudí :-D Ale nakonec se mi podařilo i přejít úspěšně pokoj bez pošlapání Ashe na zemi (teda alespoň doufám :o)) a já se dostala do vytoužené koupelny. Pak už byl celou noc relativní klid :)
Pondělí 22. 4. 2003
~~~~~~~~~~~~~~
Ráno ráno raníčko nás šla probudit paní Laprásková s tím, že až se nám podaří vstát, máme se jít nasnídat (Popravdě... co si asi musela pomyslet, když nás tam tak viděla... :)) Ke snídani jsme dostali mazanec a čaj. Glutexo si urval největší kus mazance pro sebe a pak s hrůzou a se zděšením v očích zjistil, že jsou v něm hrozinky, a tak se je snažil vykousávat a okousávat, jakoby obsahovaly jed na ještěrky. Nakonec je všechny zapil čajem (kterým se navíc polil :o) jako pilulky, aby to měl co nejdřív za sebou :) My zatím čekali na Gluraka, který měl již brzy dorazit, i na En-cu-koua a spol.
En-cu-kouova famílie dorazila a tak nás hned bylo víc. Začali jsme v pokojíku hnedka nové Pika-války! I když tentokrát to moc dobře nedopadlo... jedna špatně mířená rána a jeden En-cu-kouák byl ponořen ve hlíně od poražené kytky v květináči. Lapy se ujala úklidu a když vše bylo uklizeno dorazil konečně poděs Glurak :) Nastal čas udělat nový rekord v tom, kolik se vejde Pokémonů do jedné postele. Tuli, tuli! Glurak byl kvůli nepříznivé SMSce vybrát jako dobrovolník dospod pyramidy, ale jeho fyzická síla byla větší, takže jsem nakonec vespod pyramidy skončila já :-( Ale rekord se povedl s počtem 28 Pokémonů! Už zbývalo jen počkat na VUKa a Totodila, aby nám pomohli vytvořit rekord 30ti Pokémonů v jedné posteli!!!
Zatím jsme se bavili tak porůznu - karty, gameboye... a asi v jedenáct hodin dorazili i Lišák VUK a Totodile do Brna. Glurakovi byl naneštěstí předán jejich telefonát, aby jim vysvětlil cestu k Lapy domů. Opravdu jim ji vysvětlil tak, že na to asi hned tak nezapomenou :)) Pak byl oběd. Paní Laprásková nám usmažila Pidgeyotí řízky s bramborovým salátem. En-cu-kou a spol. se oběda neúčastnili, a proto se vydali vstříc ku Lišákovi a Totodilovi, aby je bezpečně dovedli k Lapy domů. Poté jsme mohli zkoušet nový rekord a doopravdy se povedl. 30 Poké v jedné posteli! Woohoo! :-D
Další program byl opět všelijaký. Gameboye, karty, podařilo se mi dostat z NějGluraka holofoilovýho Suicunka a Toto pro mě měl jednoho neholo, kterého vydundal od Snoxe :) Totodilovi se dostala pod tlapu láhev s vodou, a tak si na Lišákovi VUKovi vyzkoušel svoje vodní dělo, až zlil celý pokoj :-D Pak mě polapil Glurak a snažil se mě udusit. Totodile se marně pokoušel mě vysvobodit ze zajetí, ale to se mu podařilo až s přídavnou silou Lišáka VUKa. Toto s VUKem už museli odejít, tak jsme je šli vyprovodit na trolej a cestou jsme potkali Iana, který náhodou projížděl Brnem na kole. Jsme se pozdravili, rozloučili se s VUKem a Totodilem a oni už spěchali na vlak, který už jim málem ujížděl. Telefonátem jsme se ale dozvěděli, že to nakonec stihli, tak jsme si všichni hluboce oddechli :) Ještě jsme chvíli seděli na lavičce trolejbusové zastávky, udělali pár foteček a pak už jsme se vydali zpět na základnu, abychom se vydali zpět domů směr Praha.
Na základně jsme obdrželi lahev životodárné tekutiny H2O. Poslední skupinové foto, loučení, mějte se tu, Brňáci, a zase nás někdy navštivte :)
|
