Rok se s rokem sešel a opět nám začal Pokémoní Čundr. Jela jsem z Prahy Holešovic vlakem někdy kolem 11 hodin ráno se skupinkou "pražáků" vedenou Ó Velikým Středním (Ender, Já, Glutexo, Hobit, James, Karyanna, Kirara a Kuře). Cesta vedla před Pardubice s přestupem na autobus do Seče, odkud už to bylo asi jen 1,5 km do cílového kempu. Asi 10 minut od Pardubic nás však přepadl pád troleje, takže vlak zastavil a více než hodinu se ani nehnul, což mělo za následek zmeškání autobusu, na který jsme měli přestoupit. Další jel až asi za 2 hodiny, takže jsme našli trávník vhodný pro venčení psů, Glutexo na něj rozložil svoji deku a udělali jsme si piknik. Po uplynulém čase jsme sedli na autobus a naštěstí se už žádné další překážky nekonaly, takže za hodinu jsme byli v Seči, kam za námi přijeli ostatní Pokémoni autem, aby nám odvezli do kempu batohy. V kempu jsme se ubytovali (do stanů a chatiček) a rovnou jsme vyrazili k vodě (tedy, alespoň někteří).
Voda byla ledová, ale dala se. Po celodenní cestě představovala příjemné osvěžení. Po návratu do kempu jsme zašli do restaurace (přímo v kempu) na večeři, a když už nás vyhodili, že zavírají, odebrali jsme se připravit se na první noční procházku. Šly s námi i nedobrodružné povahy, které v polovině cesty odpadly, aniž by je zajímalo, kam že se pod vedením Vuka dostaneme dále. Vuk nás nezklamal, jako vždy, a vedl nás kolem Sečské přehrady k hrázi, kam nevedla žádná cesta. A protože nikoho nebavilo šplhat se po strmém srázu po tmě (a navíc jsme s sebou měli Totodila s Aurou), nakonec jsme to vzdali, potupně jsme to otočili a vrátili jsme se do kempu. Velmi unavení jsme zalehli do postelí (a možná i pod stany, pokud s námi šel někdo, kdo byl ve stanu - fotky nemám, tak nemůžu říct :o)) a tím končil první den čundru.
Ráno jsem jela s Drakem a holkama (Ashelinkou, Jíťou a Ashelinky ségrou) do Chrudimi nakoupit. Za námi jel PePek s další nakupující skupinkou a v Hypernově jsme se potkali. Uvažovali jsme o tom, že si někde zajdeme na oběd, ale protože PePek vezl tunu jídla a pití pro ostatní Pokémony v kempu, spěchali rychle zpět do kempu a my jsme je následovali. Když jsme vyložili náklad z horkého kufru auta, nasedli jsme však znovu a jeli jsme se najíst alespoň do Seče. Dali jsme si hotové jídlo, docela OK, rychlé i relativně levné :)
Po obědě jsme šli k vodě využít šlehačky za 17 Kč, které jsme nakoupili v Chrudimi. Šlehačková bitva, to je něco pro Pokémony :) Následovalo klasické blbnutí s míči, kosatkami a matracemi ve vodě. Aura nám prokousla asi tři míčky. Nakonec jsme si dělali ještě bábovičky z písku a chaluh (= zeleného vodního rostvinstva), házeli po sobě slizskopísečný humus, stříkali po sobě vodními pistolkami...
K pozdnímu odpoledni jsme se vrátili zpět do kempu. Já jsem si zkrátila chvíli tím, že jsem otestovala pár nadšených Pokémonů na preference papoušků (pro diplomku do školy). Pak jsem se šla projít s Greyem a nakonec jsme vyrazili na další noční procházku, opět pod vedením Vuka, nicméně v mnohem menším počtu, než předchozí den. Procházka však byla neobyčejně nudná a nic se na ní nedělo. Ovšem i tak alespoň některé z nás zmohla, takže opět dlouho po půlnoci končil i druhý den Pokémoního čundru zalehnutím do pelechu.
V úterý byl naplánovaný první celodenní výlet. Ráno jsme zajeli jen narychlo nakoupit pár zásob do Seče a před polednem už jsme vycházeli. Mightyena Yena pro nás připravila PokéDungeoní hru o hezké ceny, a prvním úkolem bylo, abychom se v týmech po čtyřech (rozdělili jsme se víceméně podle chatek) snažili co nejlépe prohlédnout okolí během této cesty, a následně se (večer) pokusili odpovědět na otázky.
Šli jsme zpočátku stejnou cestou, jako předchozí den v noci - nahoru ke zřícenině hradu (velmi blízko kempu, bylo to hned nad Sečskou přehradou). Nahoře bylo opravdu krásně, avšak Ender s námi nešel, což se mu v závěru čundru stalo osudným... Každopádně jsme zjistili, že tohle je to místo, kde jsme přespávali dvě noci na prvním PokéČundru ještě s Ianem. Ta nostalgie! Takže jsme to tam obhlédli, že tam půjdeme alespoň na jednu noc přespat pod širák, a pokračovali jsme v cestě. Ještě se tam Glutexo přerazil o Glutexův strom (který byl následně po něm pojmenován, v době přeražení to byl ještě náhodně překážející strom na cestě) a rozbil si hlavu. I přes potoky krve to však naštěstí nebylo tak vážné, aby s námi nemohl pokračovat dál.
Mám pocit, že asi tak kolem 3 hodin ospoledne jsme dorazili konečně do nějaké hospody U Čyřlístku, rozesadili jsme se kolem stolů, a čekali jsme na jídlo. Dlouhou chvíli jsme si krátili tím, že jsme nabízeli jídlo zdarma tomu, kdo na ex sní poloplnou slánku. Žádný dobrovolník se však nechtěl nechat připravit o ledviny, takže si všichni museli svůj oběd platit sami :) Já jsem si dala kuře s broskví, šlehačkou a čokoládou, hmmm! No a když jsme všichni dojedli, vzali jsme to Enderovou zkratkou přes vyprahlá pole, takže jsme v kempu byli coby dup.
A protože večer byl opravdu ještě mladý, měli jsme čas se různě zabavit. Co kdo dělal přesně nevím, já jsem však vytáhla Endera na pokec ohledně dvou programů, které bude třeba naprogramovat. Pak někteří z nás odešli do lesa pro dříví (připravovali jsme táborák), ostatní se před chatkami honili se stříkacími pistolkami. Já jsem nedělala ani jedno, ani druhé, neboť než jsem se vůbec dozvěděla, že se jde pro dříví, všichni už někam zmizeli. No tak jsem je alespoň sledovala při návratu. Následně jsme se šli opět s Greyfurem projít, abychom dokončili veledůležitý rozhovor z předchozího dne, kdy jsme na procházku měli asi půl hodinky, a vrátili jsme se skoro za dvě a půl hodiny. Osobně jsem nedoufala, že na nás zbyde ještě nějaký párek, co bychom si mohli nad ohněm opéci - ale kupodivu, opékání začalo až ve chvíli, kdy jsme se s Greyem vrátili. Takže jsme poseděli u ohýnku, Yena nám dala +- 20 otázek ohledně té soutěže (a vyhrál samozřejmě tým number one, Čtyři tankisti a pes - čítající mě, Kuře, Tota, Greye a Auru), opekli jsme špekášky a párky se slaninou. A pak začal NDS Pokémoní turnaj vyhlášený Totodilem. Totodil bojoval s užnevímkým, jestli Kuřetem nebo Rukariem...? Já jsem "vyfasovala" Bluea, což pro mne znamenalo jistou prohru. Během zápasu jsme se přesunuli do chatek a bojovali jsme dlouho do noci (Totodil jako vítěz pak bojoval ještě s Bluem, ale také neuspěl). Takže následoval spánek, příjemný předěl do druhého dne.
Středa byla velmi odpočinková. Ráno jsme zajeli jen na rychlý nákup do Chrudimi, kde jsem si konečně nakoupila zásobu snídaní na celý zbytek čundru, takže jsem už na žádné další nákupy nemusela. Následovala další část Yeniny hry. Tentokrát si vždy dva členové každého týmu zavázali oči a zbylí dva členové je měli navigovat. Do tlap každý ze "slepáků" dostal klacek, a měli jsme si smluvit příkazy "dopředu", "dozadu", "doleva", "doprava", "seber" a "bodni", ale tak, abychom mluvili jen pomocí zvuků a skřeků alias citoslovcí. A pak jsme na ohrazeném plácku vypustili naše "slepáky" smluvenými příkazy, aby probodávali balonky a sbírali gumové zbytky. Z paloučku se linulo samé "Pika, pi", "Electrode", "Fukderýr" a podobně, nicméně Pokémoni se tam chumlili ve velikém zmatku a místo do balónků bodali jeden do druhého. Velkým nedostatkem, jak se nakonec ukázalo, bylo, že jsme si nedomluvili "otočit". Avšak přes všechna úskalí vyhrál všemi oblíbený tým Čtyř tankistů a psa :)
Odpoledne jsme (alespoň někteří z nás) odešli do Seče na oběd do Pizzerie. Dala jsem si Mořskopotvorovou, byla dobrá a celkem jsem se přejedla. Po návratu do chatek už se jenom pařilo. Kuře vyzval Totodila a následně mě, načež oba zápasy vyhrál, ale s Rukariem pak prohrál. Já jsem nad Rukariem vyhrála. Následovaly multibitky vždy po dvojicích střídavě mezi námi třemi - mnou (Suicune Wolf), Totodilem a Rukariem. Všechny tři bitky vyhrál vždy tým, ve kterém jsem byla já a můj super-uspávací gemba Vochomůrka (Breloom). Zkrátka, ukázalo se, že v Multibitce 3 + 3 vs. 3 + 3 jsou Spiky a Toxic spiky jen ztrátou kol, zatímco uspat či zmást soupeře je klíč k vítězství.
Pak jsme ještě z kratochvíle dali s Rukariem haluzbattle Libuše shiny Banette VS Togetík (S výsledkem 3:1 pro mě). Nakonec jsme měli Pokémonů dost a tak jsme na chvíli přerušili skákaní DDRka v DDRkovací chatce, abychom mohli na Enderově notebooku stáhnout Bombermana, kterého jsme následně s chutí pařili. Paření přerušila jen další část Yeniny PokéDungHry, která se konala v noci v lese.
Úkolem této části hry bylo najít potmě v lese rozmístěné Unowny a složit z nich celou abecedu. Aby však situace byla těžší a více nervy drásající, abeced bylo méně, než týmů. Tři hráči v týmu hledali a sbírali Unowny, které pak nosili 4. hráči, jenž měl za úkol monitorovat, která písmenka už mámě, a která nám ještě chybí. V jeden čas každý hráč směl nést jen jednoho Unowna, a pokud už ho jeho tým měl, musel ho vrátit zpět na místo, kde ho našel (což by ovšem znamenalo nalézt nejprve to místo, a protože v tmě se velmi špatně rozezná jeden keř od hromady dalších keřů, všichni tyto zdvojené Unowny stejně jen odhazovali buďto na nejbližsích místech, aby už měli volnou ruku pro další sběr, nebo se naopak snažili je schovat tak, aby už je nikdo nenašel.
I přesto, že jsme v týmu měli skoro slepého Totodila, který navíc neumí abecedu, podařilo se nám sesbírat tolik Unownů, že nám chyběla jen dvě písmenka (P,V), a tudíž jsme byli o celého jednoho Unowna lepší, než druhý nejlepší tým. Zkrátka, není důležité zúčastnit se, ale vyhrát! ;)
Večer jsme ještě ve stanu zapařili Bombermana, až jsme vyčerpáním usnuli.
Po flákacím středečním dni následoval opět den s naplánovanou vycházkou. Jenže než se Pokémoni vyhrabou, je poledne, takže jsme vyrazili celkem pozdě (kolem 1 hodiny). TRdrak a spol. s námi ani nešli, neboť se vymluvili na oběd, a že nás prý doženou po cestě, což pak neudělali. Nicméně, většina z nás opravdu šla. V plánu bylo dojít ke druhé zřícenině hradu, která je od kempu dál, asi 15 Km. Vuk nám sliboval oběd kolem 15. hodiny. Já s Morxem jsme doufali, že bude alespoň v 17., a nebyli jsme daleko od pravdy. Po deseti únavných kilometrech horkou, vyprahlou cestou plnou PokéPauz jsme konečně dorazili do Třemošnic. Sláva... bude OBĚD (nebo spíš večeře...:o))! Těšili jsme se. Zalezli jsme do první hospody po cestě, a ejhle, nevařili. Tak jsme zkusili ještě dvě další, ale NIKDE nevařili. Hrůza. Naštěstí jsme pak hladoví přeci našli místo odpočinku, kde vařili, takže jsme byli zachráněni :) Poobjednávali jsme si různá jídla a pití a bavili se. Avšak obsluha byla strašná. Jak nám jednou přinesli pití a jídlo, bylo takřka nemožné objednat si něco dalšího. Blue se pokoušel asi půl hodiny objednat si Kofolu... nakonec se mu to podařilo při placení :o) Ale i na to placení jsme museli čekat nehorázně dlouho.
A protože Pokémoni jsou Pokémoni, dál už cesta nevedla, všichni chtěli zpět do kempu. A to pokud možno co nejrychleji a co nejméně náročně :) Proto pro nás přijeli TRDrak a Lugiak autem, s tím, že ti co se nevejdou, čekali asi hodinku na autobus. Cestou autem jsme se ještě stavěli na tom hradě, abychom alespoň mohli říct, že jsme dosáhli stanoveného cíle. A hle - bylo to přesně to místo, kde jsme před lety přespávali na PokéČundru první noc, mezi ruinami hradu kolem takové lavičky. Tak jsme se opět kolem poohlédli, udělali jsme pár fotek, vyšplhali na pár zídek a jeli jsme zpět do kempu.
V kempu jsme zašli s Drakem na večeři (Drak, Kuře a já) a čekali jsme na Godota. Tedy, vlastně na Vuka, neboť, ačkoliv s námi Lugiak, Vuk a spol. byli na hradě, ještě dlouho po nás se nevraceli. Pak přiběhla Houndy s tím, že Drakovým autem dojede pro zbytek, neboť autobus, kterým měli jet, sice jel, ale na zastávku, která byla asi 4 km od jejich stanoviště.
Po úspěšném návratu všech Pokémonů zpět do kempu jsme zahájili přípravy na přespání nahoře na kopci u první zříceniny (tam, kde jsme na 1. čundru přespávali dvě noci). Šli s námi všichni zájemci, co s sebou měli spacák, plus tací, co si ho půjčili (např. já jsem si spacák půjčila od Hobie, za což ji ještě jednou děkuji). Před odchodem jsme ještě dělali pravý Pokémoní bordel v kempu, když jsme se pošťuchovali před chatičkami v 11 hodin v noci a brali jsme Morxovi boty.
Když jsme se se spacáky a dalšími nočními zavazadly došplhali až vrcholku kopce, zabrali jsme si každý své spací teritorium a následně jsme se shromáždili kolem ohniště. Měli jsme tam i připravené dřevo na podpal od nějakých dobráků, takže jsme neváhali a udělali jsme si ohníček. Chvíli jsme si povídali, když ostatní už šli spát, já jsem nakonec taky odpadla, když už mluvil jenom Grey a povídal o něčem, k čemu jsem absolutně neměla co říct. Tak jsem se zabalila do spacáku, a že budu vzpomínat na časy, kdy jsem tam spala poprvé. Jo, v noci, vysoko na kopci mezi stromy pozorovat hvězdy a poslouchat noční ticho... ale bohužel mi nebylo přáno. Zanedlouho totiž už od táboráčku odpadli i ostatní a Grey s Drakem šli taky "spát", vedle mě, jenže Grey mlel a mlel snad do pěti do rána. Nevím jak ostatní, ale já jsem u toho moc spát nemohla, a to jsem silně nahluchlá... Takže akce přespání nedopadla příliš dle mého očekávání. No ale alespoň ten večerní ohníček byl krásný :)
Pátek byl poslední plný den PokéČundru a to opět "flákací", když ten předchozí byl procházkový. My, kdož jsme spali na kopci, jsme se ráno po bezesné noci pomalu probouzeli. Někteří šli ještě doplnit palivo na táborák, abychom doplnili to, co jsme spotřebovali, načež jsme se každý podepsal na jedno polínko, a udělali jsme malou reklamu na Pika i na ohništních kamenech. Pak jsme si sebrali své saky paky a vrátili jsme se do kempu.
V kempu jsme se shromáždili a uskutečnili jsme společné focení (které bylo naplánováno na předchozí den, ale vzhledem k pozdnímu návratu z výletu již nebylo možné tento plán dodržet), než odjedou Yena s Kirarou, kteří měli na sobotu v plánu něco jiného, než odjezd z PokéČundru, a proto nás opouštěli už v pátek. Po společné fotografii jsme dali ještě vyhlášení vítězů z Yeniny PokéHry a slavnostní předání cen našemu vítěznému týmu. Získali jsme čtyři malé, vlastnoručně Yenou vyrobené plyšáčky Absola, Umbreona, Flareona a Glaceona. Druhý tým získal čtyři Yenou vyrobené figurky... a třetí tým dostal zbylou vatu, v níž byly figurky převáženy :-D
Následoval Kuřecí rozhovor s účastníky PokéČundru "Co je nejlepší na světě?", jehož výsledek už jste jistě všichni viděli. Pak nás opustili Yena s Kirarou a my jsme se ještě chvíli stříkali vodními pistolemi (do té své jsem přidala i trochu piva X-D). Někteří pak odjeli na oběd do restaurace U čtyřlístku a nejspíš i jinam, další skupinka a já spolu s ní jsme šli poobědvat do restaurace přímo v kempu. Po obědě jsme se šli naposledy vykoupat. Oproti předchozím dnům byla voda opravdu teplá, jenomže tentokrát byly vodní Pokémoní hrátky opravdu "o hubu", protože někdo koupil houbový míč, jenž napuštěný vodou vážil několik kilo a dostat s ním šlupku do obličeje opravdu nebyla žádná radost (naštěstí nemluvím z vlastní zkušenosti). Proto jsem vydržela ve vodě jen krátce, a když pak přišel Vuk, šla jsem s ním a s Jirachi Deoxysem na loďky. Morx s Joshim si vypůjčili vlastní loďku a Hobie s Enderem ještě jednu. Plavali jsme na ostrov, byla to opravdu pohodička. Cestou jsme narazili na ECKa a Karryannu, kteří také plavali k ostrůvku, ale bez loďky, hezky vlastní silou a vahou. Na ostrůvku prý měla být schovaná Kashka, takže Kasheři poctivě hledali, zatímco já jsem prozkoumávala krásy přírodního útvaru a lezla po skalách, ještě s Vukem, JDm a Joshim, který navíc fotografoval. Na ostrůvku jsme se docela zdrželi, takže pak už jsme šupajdili honem ke břehu, abychom stihli vrátit loďku, kterou jsme měli půjčenou jenom na hodinku, protože potom už zavírali.
Po návratu do kempu jsme si zašli na večeři do restaurace. Kromě jídla jsem si dala ještě odvetnou bitku s Bluem. Byla dlouhá a těžká - porazit Blueovo pověstné kombo SkarmBliss ještě v doprovodu Ducháčka a Suprstar (Starmie, která kazila mé snahy naházet Blueovi do arény 2x Toxic spikes; Naštěstí nevydržela dlouho), to není jen tak. Ale podařilo se! Modifield "No Metagross, No Umbreon" (= každý jsme si řekl jednoho Pokémona, kterého nechceme, aby soupeř bral) se dal. A můj Gengárek Sharky s Mean Lookem byl to pravé duchovité na poražení Blissey! :)
Po zápase jsme si dali ještě 3x Mix battle, s Pokémony, které jinak zas moc nepoužíváme. Mahulena Dunsparce zabodovala :) Vyhrála jsem nad Bluem 2:1, což mě po předchozích vícenásobných prohrách nejen s Bluem, ale i s Kuřetem a Totodilem docela potěšilo.
Jako poslední společná akce tohoto čundru bylo naplánováno tradiční obětování Endera. Vuk za tímto účelem nakoupil nikoliv svíčky, jak bývá zvykem, ale takové ty svítící tyčinky, co se rozsvítí, když se přelámou. Akce to byla opravdu úžasná, nejlepší efekty... jenže s trošku (a naštěstí opravdu jen trošku) tragickým koncem. U bezpečného zábradlí jsme se rozmístili kolem Endera ve světelném kruhu a vyřvávali jsme na hory a na lesy obětní "chu, chu, pika, pika". Pak někoho napadlo, že by Ender měl zmizet, a tak jsme řekli, že zavřeme oči, napočítáme od deseti do jedné, a až je znovu otevřeme, tak ať tam Ender není. No a Ender to vzal doslova a do písmene, když jsme za chvíli otevřeli oči, již se ve světelném kruhu nenacházel. Slyšeli jsme jenom tenkým hláskem takové to klasické "ÁÁÁáááaaae." Znělo to jak z animovaného filmu, a tak jsme se všichni zasmáli, neboť jsme předpokládali, že je to vtip... ale bohužel nebyl. V příštím okamžiku už se davem Pokémonů roznášela informace, že Ender doopravdy spadl. Byla tam neohrazená stěna té zříceniny, a protože Ender tam s námi vlastně nikdy nebyl, ani ve dne, ani v noci, tak nejspíš nevěděl, že mizí špatným směrem...
Pár statečných Pokémonů naskákalo za ním na pomoc, Vuk zavolal záchranku a ta za pár minut přijela. Endera v zafixované pozici odnesli dolů k silnici k sanitce a hasičům, pan doktor se ještě vyptával chvíli na podrobnosti, a pak nám Endera odvezli. V té chvíli jsme nevěděli přesně, co mu je, doktor říkal i něco o zlomené páteři, ale na druhou stranu Ender nevypadal tak špatně a rozhodně mohl hýbat nohama, takže jsme doufali, že páteř bude jen naražená či nalomená.
Pro slabé povahy a slepé jedince přijel TRDrak autem, my ostatní jsme do kempu nazpět odkráčeli po svých. Moc do smíchu nám nebylo, čekali jsme, že tak za dvě hodiny zavoláme do nemocnice, jak na tom Ender je, protože v té době už by mohli vědět něco více...
V kempu mi šel naproti Kuře a ptal se, co se stalo, že mu nikdo (z těch, co jeli autem) nechce nic říct, kromě toho, že "se stalo něco hrozného". Tak jsme šli Toto, já, Kuře a Grey k sobě do chatky, po chvíli se k nám přidal i Rukario, vylíčili jsme Kuřeti, co se stalo, a ještě pár hodin jsme si povídali na různá témata. Nakonec nám přišel oznámit James, že Ender má páteř nejspíš jen naraženou, a že to bude dobré, tak jsme s úlevou šli spát.
Poslední den, den odjezdu. Vstávali jsme kolem 8. hodiny ranní, abychom stihli vyklidit chatky, jež jsme měli odevzdávat do devíti hodin. To se nám naštěstí celkem podařilo. Někteří jeli nazpět autem, já s některými pražáky, brňáky a Greyem (bratislaváky :o)) jsme jeli ze Seče do Pardubic autobusem. A protože Endera odvezli do nemocnice v Pardubicích, jeli jsme ho navštívit...
Už u něj byli Hobie, Houndy a spol. (kteří přijeli autem), a tak nás navigovali telefonem. Ender se stále nacházel na JIPce, ale právě ho převezli normálně na oddělení neurochirurgie, kde jsme ho předtím marně hledali. Po skupinkách jsme se na něj šli podívat a popřát mu brzské uzdravení, ještě jsme mu předali podepsanou petici za znovuvzkříšení Endera, abychom měli příští rok opět koho obětovat....
V Pardubicích jsme se rozloučili s těmi, co jeli dále autem, a jeli jsme na vlakové nádraží. Tam jsme si dali ještě oběd, zbylo nás ještě pár brňáků (Blue, ECK + skorobrňák Wartortle), Grey a my pražáci (Já, Glutexo a Morx). Asi za hodinku jsme se odebrali na vlak a rozjeli jsme se do cílových stanovišt. KONEC.
|
