|
Pokémoní čundr #2, 28. 7. - 1. 8. 2003 |
|
Pondělí, 28. červenec
~~~~~~~~~~~~~~~
Šest hodin ráno. Budíček... a už je to tady! Dnes začíná Pokémoní čundr! Dozabalila jsem všechny potřebné i nepotřebné věci do báglu, skákla ven s fenkou Haničkou, a v 7:30 nastoupila na autobus, který mě dovezl až na místo srazu s Bubákem. Spolu s Bubákem jsme dorazili do Říčan, abychom se do Dečína, tedy na oficiální místo srazu všech čundrujících Pokémonů, dostali pomocí Glut-a-busu. Naskákali jsme do auta, paní Glutexová řídila. Bloudili jsme, ale asi po třech hodinách jsme dorazili do Dečína k Tescu. Šli jsme nakoupit poslední potřebné věci, tedy sušenky, Tatranky a tak. Bubák zjistil, že si zapomněl i hřeben a kartáček na zuby, takže si je mohl také koupit. V Tescu volal TRDrak, a za pár minut už se také objevil na místě. Společně jsme pak odjeli na dečínské nádraží ve dvou autech (abychom se lépe naskládali, včetně deseti kil okurek nakládaček, které nyní paní Glutexová naložila do kufru auta) - Bubák Glut-a-busem, já s TRDrakem a jeho řidičem. Projeli jsme samozřejmě opět celý Děčín, až jsme ukotvili na hlavním nádraží, definitivně. Rozloučili jsme se s řidiči a netrpělivě jsme očekávali příjezd dalších čtyř PokéÚčastníků čundru.
Pomocí mobilu jsme navigovali Endera a Kulicha, aby dorazili na hlavní nádraží. Kolem pěti hodin přijel i vlak plný VUKa a Totodila, takže zbývala jen otázka jak se dostat z Děčína do Hřenska. Pěšky s báglama na zádech byla předem navržená možnost, ale byla ihned zavržena všemi členy PokéSboru, takže se čekalo do sedmi na bus. Mezitím jsme dali bágly do úschovny a šli se projít po Děčíně (mj. jsme koupili i mapu Hřenska a okolí). V sedm konečně jel autobus, ale pouze do Hřenska, čili jsme museli ujít ještě pár kilometrů do kopce do kempu Mezní Louka.
Někdy kolem deváté se před námi objevil cíl, ve kterém jsme se měli ubytovat. Recepce už měla dávno zavřeno, ale přeci jen nás zkásli za čtyřdenní pobyt v kempu. Tak jsme se všichni ujali stavění stanů, tedy kromě Kulicha, který si vytáhl karimatku, spacák a igelit a natáhl se pod stromem, protože je jednodušší spát pod širákem, než stavět stan. VUK-a-toto stavěli jeden, TRDrak s Bubákem druhý, a třetí jsem stavěla já s Enderem. Glutexo je lenoch a tak jen přihlížel, až mu stan postavějí. Pak jsme se nastěhovali a šli jsme do nedaleké hospody, najíst se a napít se.
Totodile si dal guláš, nějací další Poké si dali párky nebo klobásy či co to vlastně jedli. Popili jsme, PokéCali a pokud si to dobře pamatuji, tak někdy kolem jedné až druhé hodiny jsme šli spát.
Úterý, 29. červenec
~~~~~~~~~~~~~
Ráno. Waaaah, kde jsem nechala záda? Pokoušet se nacpat dva Pokémony do jednoho spacáku nebyl ideální nápad... Rozdala jsem všem PokéObtisky, abychom si je vytetovali na čelo. TRDrak si nalepil Dratiniho, Totodile Nidorina (i s nápisem Gotta catch'em all na tváři), VUK Ditta, Kulich Widle, Glut Pikachu, Ender Growlitha a já Clefairy. Ještě nasnídat a mohli jsme vyrazit na první výlet, který byl předem zorganizován nezúčastněným Dexterem. Trasa číslo jedna - Soutěsky (jízda na lodičkách) a Pravčická brána. Jako vůdce výpravy byl vybrán Lišák VUK, který se jako vůdce uplatnil i minulý den.
Odlehčeni od těžkých báglů, které zůstaly v kempu, jsme se vydali za VUKem do soutěsek. Příroda byla krásná, čas od času jsme dali PP (rozumějte Pokémoní Pauzu). Po zaplacení převozného 50 Kč nás svezli i na lodičkách. Při jízdě nám převozce povídal o kamenech a skalách a jejich názvech a tvarech. Když jízda skončila, šli jsme dál, chvíli jsme se zastavili u občerstvení a dali jsme si nějaké předražené jídlo a pití (já si dala hranolky s ketchupem a sprite). Dál se jelo opět na lodičkách, tentokrát nám ale prodali zlevněné jízdenky za 25 Kč, protože jsme studenti a češi :) Opět nám lodník pověděl nějaké info o kamenech a když jízda skončila, šli jsme dál, až jsme došli do Hřenska. Tam jsme zašli na oběd do restaurace a dali si nějaké kuřecí řízky a smažené sýry a kdovícoještě, já osobně moc hlad v tom vedru neměla, tak jsem si dala borůvkový pohár.
Asi ve čtyři hodiny jsme se konečně zvedli, protože naše cesta měla dále pokračovat na Pravčickou bránu. Chvíli jsme šli po rovné silnici, do kopce mě vzali Bubák a Glutexo na nosítka (šílený Bubákův nápad, ač mně se docela líbil... vsadím se ale, že Glut by za něj Bubáka nejraději zabil ;)). A pak VUK učinil osudné rozhodnutí, které výrazně ovlivnilo zbytek cesty. Sešli jsme ze silnice, abychom na Pravčickou bránu došli zezadu, mimo turistickou stezku. VUK měl prý zkušenosti s improvizací, jenomže jakci nepočítal s hornatou hřenskou krajinou. Nejprve jsme šli ještě jakžtakž po cestě, ale pak jsme vybočili směrem, který nás zavedl jen do hornatého krpálu plného kopců a jam. Podle jakési cedule jsme byli dávno někde za hranicemi s Německem. A místo na mapě, kde jsme se teoreticky měli nacházet, bylo překryto velikým obrázkem Pravčické brány. Jediné, co nás jakžtakž drželo, byly nenápadné šipečky na stromech, které občas ukazovaly, kudy se jít dá a kudy nedá. I když ono se většinou ani jinam jít nedalo ^_^' V jednu chvíli, celí uchvácení, jsme skončili na místě, odkud vypadalo, že už snad není úniku. Před námi a kolem nás jen devadesátistupňové kopce či propasti, a přitom už nás tlačil čas, protože slunce se řítilo pod obzor. Když už se zdálo, že se z lesa nikdy nevymotáme, zachránil nás Kulich, když převzal velení i mapu od VUKa a vyvedl nás na turistickou stezku vedoucí na Pravčickou bránu!
Takže nakonec jsme na Pravčickou bránu dorazili. Jenomže někdy v sedm hodin, takže jsme se ani nedostali nahoru, protože bránu zavírají v šest. Pokusili jsme se alespoň o společné foto pod bránou pomocí autospouště foťáku a pak jsme se vydali zpět do kempu Mezní Louka, který byl odtud 6 Km. Po hodině cesty (mimochodem velice nenáročné, oproti krpálu, který jsme přelézali předtím) jsme ještě dali kratičkou pauzu na místě vzdáleném 10 minut od Mezní Louky. Byl to takový menší kamenný výčnělek s rozcestníkem. Pozorovali jsme Bubáka, jak se zvedl a začal blbnout s takovými podivnými nástroji - byly to provazy a na jejich konci nějaké věci, podle mě hodně těžké. Bubák s tím začal točit vedle sebe a nad hlavou, aby byl středem pozornosti, což se mu podařilo. Vyblejskla jsem ho právě ve chvíli, kdy se začal svíjet bolestí, protože se tím zrovna praštil :D
Do kempu jsme dorazili už za tmy. Zašli jsme opět do té hospody nedaleko. Usadili jsme se, objednali si pití a zazpívali jsme si Pokémoní písničky. Spát se šlo opět někdy kolem jedné až druhé hodiny ranní, pamatuju-li si to správně.
Středa, 30. červenec
~~~~~~~~~~~~~~
Další ráno na světě. Nová várka obtisků Pokémonů na čelo, protože všem se už ty první smyly a odrolily, pouze Totodilovi Nidorino zůstal. Dnes bylo v plánu dojít znovu na Pravčickou bránu, ale v době, kdy bude otevřená, a poté se doplahočit Dexem navrhnutou stezkou č. 2 a podívat se na nějaké větrné mlýny či co. VUK se jako cestyvedoucí minule neosvědčil, a tak jsme vedoucím zvolili TRDraka.
Na cestě na Pravčickou bránu jsme se opět zastavili na odpočívadle 10 minut vzdáleném od Mezní louky. Když jsme pokračovali dál, sledovali jsme zajímavé nápisy na cestě - někdo si, zdá se, hrál, a tak byla cesta plná nápisů typu "obejdi", "písničku", nebo "pozor, loupežníci" včetně doprovodných obrázků. Když jsme objevili nápis "písničku" se šipkou, bylo nám jasné, že nesmíme dál, dokud všem nezazpíváme českou Pokémoní znělku.
O šest kilometrů později jsme byli konečně (!) na Pravčické bráně. Otevřené! Chcíplí jsme se doplahočili nahoru na vyhlídku, která ale určitě stála za to. Jedno společné foto. Chvíli jsme vyhlídku pozorovali, bylo krásně, svítilo sluníčko a foukal docela slušný vítr. Pak jsme se usadili na lavičce, posilnili jsme se (Ender měl vždycky zásobu jídla pro všechny :D) na cestu a šli jsme zpátky do Mezní Louky, abychom odtamtud došli do Mezné, která byla po cestě ke stanovenému cíli, větrnému mlýnu. Ale po té, co jsme na hodinkách zjistili, kolik je hodin, bylo nám jasné, že se v Mezné naobědváme a zůstaneme tam. Tak se také stalo :) Dali jsme si opět nějaké kuře nebo smažený sýr v jedné předražené restauraci (mimochodem nic moc). Zůstali jsme tam asi do půl sedmé.
Cestou zpátky byla pohoda, zastavili jsme se u jednoho pomníku, který byl do tvaru otevřeného PokéPentagramu. Hezky se u něj sedělo, bylo teplo, tak jsme udělali PPP. (Pořádnou PokéPauzu) Dál po cestě se Glutexo, Kulich, Bubák a Totodil vydali do polí, kde byly svázané otepi slámy do oválů. Snažili se jedním tímto oválem převálet Kulicha, pak po něm jezdit jako cvičení medvědi v cirkuse, a nakonec ho odvalit z kopce dolů. Když je to přestalo bavit, zašli jsme na pole na druhé straně, kde byl dřevěný posed. Rekord - kolik Pokémonů se vejde do jednoho posedu? Když se tam vyšplhalo sedm Poké (vyjma mě, já fotila), začal se pomalu hroutit, a tak všichni raději rychle slezli dolů. Dále jsme se bavili chytáním sarančat, kobylek a cvrčků, kterých skákalo po celém poli dost a dost.
Večer, když jsme opět dorazili do Mezní louky, jsme sedli do naší známé hospody. Ještě cestou tam jsem dostala neuvěřitelný záchvat smíchu, když malý Totodil ukázal VUKovi obrovský reflektor: "VUKu, podívej..." a rozsvítil ho VUKovi přímo do obličeje, což se mu vůbec nelíbilo. Brečela jsem smíchy a to pokaždé, když mi ten reflektor ukázali, i když už to potom nebylo vůbec legrační (a trochu mě to rozesmálo i teď, při té vzpomínce :-D). Pojedli jsme, popili jsme, a začali jsme zpívat Pokémoní písně. Zpívali jsme i jednu japonskou, kterou jsem do teď neznala (resp. Glut a VUK ji zpívali, ostatní se snažili se přidat), a to Natsu Yasumi Fan Kurabu (Vacances Fan Club). Ve slokách se tam zpívá pěkně rytmicky "chu, chu, pika pika! Chu, chu pika pika!", což bylo jediné, k čemuž jsem se dokázala přidat, a zalíbilo se mi to tak, že jsem to pak začala zpívat i v místech té písničky, kam to nepatří. Dokonce i potom později, dávno jsme zpívali další písničky, já jsem si na to vzpomněla a jen tak jsem zazpívala chu, chu pika pika! Konečně se přidal i Glut, a vznikla obrovská hlučná Pokémoní přetahovačka o místo na lavičce, kdy jsme se za rytmického řvaní "chu, chu pika pika! Chu, chu pika pika!" snažili vytlačit Endera z lavičky. Až nás přišel pan hospodyvlastník napomenout, že v jednu v noci se nekřičí, tak jsme se tedy ztišili. Později jsme šli do hajan.
Čtvrtek, 31. červenec
~~~~~~~~~~~~~~~
Nové ráno, nový den a nové obtisky na čelo. Tentokrát se záchvatu smíchu nevyhnul TRDrak. Začal se svíjet na zemi poté, co se Kulichovi nepodařilo na čelo obtisknout Poliwratha. Ono to nejde. Proč tam máš tu fólii? Aha, tím to asi bude... a drak se válel smíchy po zemi :) Nuže dobrá, Kulda místo Poliwratha vyfasoval Machopa a mohl se naplánovat další den. Čtvrtek, to je tradiční flákací den. Plán tedy zněl: Zajít na odpočívadlo deset minut odtud směrem na Pravčickou bránu a tam zůstat až do oběda. Hrát karty, Gameboye, flákat se...
Po snídani jsme se tedy přesunuli na PokéOdpočívadlo. A opravdu jsme se flákali :) Já ještě bojovala na Gameboyi s VUKem tři na tři, jenže VUKova Lugia mi oddělala Suicuna i Tyranitara po pár kolech. Zbývala mi už pouze Dunsparcka Mahulena, zatímco VUK měl ještě tři Poké X_X Kulich kibicoval. Nakonec jsem sice prohrála, ale byl to těsný souboj - Mahulena oddělala dva VUKovy Pokémony za chviličku, takže Lugia zvítězila jen o kousíček HP. Pak jsem ještě chvíli zápasila s Totodilem různé zápasy, jako třeba 6 Pokémonů po levelech 20-25, nebo dokonce souboj Unownů. Ale dřív, než na souboj Unownů došlo, začalo nepatrně mrholit, a tak jsme se raději dali na odsun do hospody v Mezné.
Mezná je od Mezní louky jen dva kilometry. Cestou jsme se opět zastavili na našem oblíbeném PokéPomníku, a pak jsme objevili celkem slušnou restauraci. Dali jsme si pořádný oběd (vetšinou opět přírodní kuřecí řízek) a po zbytek dne jsme zůstali na místě. Hráli jsme karty (prší), macháčka (pikáčka), nebo jsme se bavili chytáním minibeedrillů do sklenic. Byli jsme tam tak dlouho, že jsme zase dostali hlad, a tak jsme si po zaplacení ihned objednali ještě večeři. Palačinky se zmrzlinou a se šlehačkou a horkou čokoládu, mňam!
Do kempu jsme se vydali až za tmy. S baterkami po silnici najednou zjišťujeme, že nemáme Bubáka, který se drží podezřele daleko od nás. "BU-BÁÁÁ-KU!" Ozve se mocný Glutexův řev. "BUU-BÁÁÁÁ-KUUU!" Ozve se Glutexo podruhé a Ender se začne válet smíchy po zemi. Další PokéZáchvat smíchu :D Ender byl zavčasu vyfocený, Bubák se našel, a tak se šlo dál. Ještě jsme cestou dali Mašinku - zařadili jsme se do zástupu a začali zpívat Mašinku. Jede jede mašinka... moc nám to ale nešlo, Kulich-lokomotiva jel moc rychle :o)
Po návratu do Mezní Louky jsme zašli opět do naší oblíbené hospody. Tentokrát jsme si sedli dovnitř, což nám sice znemožňovalo zpívat, ale zase jsme si mohli hrát karty. Nejprve jsme chtěli hrát kanastu, ale zjistili jsme, že kanasta v osmi lidech pouze s jedním balíkem karet hrát nepůjde. Tak jsme se chvíli začali domlouvat na hrách jako žolíci, srdce nebo kent. Nakonec jsme dali prší s kanastovými kartami, a později jsme se rozdělili na dvě skupiny. Jedna skupina hrála s TRDrakem žolíky, druhá skupina sledovala mě a Endera při hraní Go. Poprvé jsem si pořádně to Go zahrála, protože mi Ender vysvětlil jednotlivé tahy své i mé, takže jsem vlastně nakonec chápala, proč vyhrál :) Když hospodu zavřeli a my byli vyhnáni, šli jsme spát. Kulich zalehl a byl tuhej, když mě napadl nápad, abychom si udělali noční Pokévýlet (Bylo asi půl druhé), když je ten poslední den. Lišák VUK se k nám nepřidal a Kulicha nikdo nebudil, takže se nás vydalo na cestu šest. Měli jsme naplánováno jít cestou po silnici do Mezné.
Jen co jsme odbočili na tu naší silnici, Bubák si vzpomněl, že by bylo dobré dojít pro svíčky a udělat obrovský PokéPentagram. Chvíli jsme na něj tedy počkali, a až se vrátil, pokračovali jsme. Zastavili jsme se na PokéPomníku ve tvaru pentagramu a Bubák začal tvořit své veliké dílo. Naskládal svíčky na zem, svíčkou obkreslil pentagram a pokoušel se všechny svíčky zapálit zapalovačem. chvíli jsme ho pozorovali, ale Bubákovi se nedařilo. Pár svíček rozsvítil, ostatní mu zhasl vítr. Tak jsme se také přidali a pomohli mu, a po delší době se nám podařilo všechny svíčky rozhořet. Pár fotek a konečně okamžik, na který všichni čekali, Pokémoní Posvátný obřad! Naskládali jsme se kolem pentagramu, a se slovy "Nechť Pokémon žije věčně" jsme všechny svíčky zfoukli. Pak je Bubák sbalil a šlo se do kempu, spát.
Pátek, 1. srpen
~~~~~~~~~~
Další ráno, tentokrát smutné, protože je poslední. Kemp jsme měli zaplacený do 12:00, tak jsme se pomalu sbalili, sklidili jsme stany, a flákali jsme se tam až do dvanácti. Povídali jsme si, Bubák skládal nosítka. Po 12:00 jsme z kempu odešli do známé hospody. Totodil si dal palačinku, ostatní jen něco k pití. Po jedné jel autobus přímo z Mezní Louky do Děčína, tak jsme na něj nasedli a jeli.
V Děčíně jsme šli s Drakem, Glutem a Bubákem na zmrzlinu, VUK-a-Toto s Enderem šli za Kulichova doprovodu koupit lístky na vlak. Když jsme došli na nádraží, vlak měl odjet asi za deset minut, tak jsme udělali poslední společné foto, a pak jsme se naposledy s Lišákem, Totodilem a Enderem rozloučili. Zamávali jsme jim, jak se jejich vlak pomalu rozjel ku Praze.
Šli jsme se schovat do stínu budovy nádraží a počkali jsme na Kulich-bus. Když paní Kulichová přijela, já, Glutexo, Bubák a samozřejmě Kulich jsme se naskládali do auta. Pro TRDraka akorát přijel bratránek, tak jsme se rozločili a každý se rozjel jiným směrem. V Praze nás vyložili, tak jsme s Glutem a Bubákem ještě zašli na oběd do čínské restaurace a poté k McDonaldu na Anděla (základnu). V půl sedmé jsem zamávala i Glutexovi a Bubákovi a rozjela jsem se autobusem domů do Dobříše.
Konec.
Pokračování za rok :)
-- Written by Suicune Wolf :)
|
| |
|
|
|
|
