Ash Ketchum je magnet na exotické pokémony, bez rozmyslu se do všeho vrhá s naivní důvěřivostí a je tak pro ostatní zdrojem dobrodružství. Sotva by v divočině přežil bez Brocka, který ale ztratí hlavu, kdykoli se objeví Jenny nebo Joy. Střízlivost do týmu vnáší Misty, která by se sama sotva někam odvážila. Dohromady ale spolu s pokémony tvoří dokonalý tým, který si poradí se všemi nástrahami a po cestě zažívá mnoho zábavy i poznání.
Vedle tohoto skutečného světa je ještě jeden imaginární: nejsou tam pokémoni a lidi dělají práci, kterou nechtějí, aby měli peníze, které utrácí za nesmysly. Sociologové jim říkají Generace X a Y. Chudáci nemohou jet ani na výlet: musí mít zdravotní pojištění, registrovaný pobyt a zodpovědnou osobu frustrovanou tunou byrokracie zakazující jakoukoliv zábavu.
Pryč z toho imaginárního světa do skutečného světa pokémonu na Hájence, daleko od civilizace, kde krom lesů nic není. Pokémoní tým si poradí: Ender vynalezne internet, Lugia autem zaveze trenéry tam, a zase zpátky, Morx vše vyfotí, Rajčátko uvaří, Dafné umyje, John Beak se postará o turnaj, Kirara zatančí na level 9 (Sanky na lv. 5) a Scyther - ten už má vlastní gym.
Čas plyne: první pokéčundr byl v dobách, kdy se letošní nejmladší účastník ještě nenarodil, letošní pokémoni zakládají rodiny a brzy přijde další generace. Lenny: víš, že jsi dost podobný dávnému Dexterovi? Turtwig s Chimcharem zase Xarocovi a... eh, jeho kamarádovi. Pepek, Charla a Ash - pamětníci první Hájenky a prvního pokusu o film, si taky na skok přijeli zavzpomínat.
Na první výlet jsem šel za rodiči tehdy malých dětí (třeba Glutexa, Xaroce), řekl jsem, že je znám z Internetu a jestli by mi je na týden nepůjčili na nějakou akci. Věřili, půjčili, ani se moc nevyptávali. A když jsem Morxovi a Dafné o půlnoci řekl "pojďte se projít", mlčky vstali a neptali se kam, proč a co bude. Věděli. Když se jde hrát, tak se zápalem (a s metahumorem Černé Židle). I Lugiak si zahrál Blitz. Když se obětovává Ender, jdou všichni. Když se jde do Králík, všechno je v pohodě a vůbec nevadí, když se občas někdo zastaví nebo jde kešit (Astone, Lugio: zapomněl jsem vám vyřídit, že vaši kešku našli hned druhý den ráno). Když En-Cu-kou ztratí foťák, všichni se zastaví, dokud se nenajde. (Ty balíky slámy už taky pomalu patří k tradici.) Glurak zatne zuby a přes bolavé nohy s podporou Thes dojde. Pokémon. Nic z toho není v imaginárním světě možné. Proto taky nejsem skautský vedoucí, Yuki.
Doufám, že se dočkám i vašich příběhů, CoolGrovyle a Karry - těším se na tvůj momentník, doufám, že tě Gorm zpracuje, abys to sem dala.
P.S.: Dík za pivo, Lugio - rád jsem potkal kultivovaného gurmána (ale to Habanero mě málem zabilo). A dík za tu snídani, Dafné: zahřála stejně dobře jako Yuki po ránu (ta čtyřnohá).
|
