Výlet se doopravdy uskutečnil - přijelo nás osm, až do konce přežilo sedm.
Už z dálky mé krátkozraké oko vidělo sedět na místě setkání tři pražáky: bílé vlasy Suicune, odlesk Glutexových brýlí a hnědé vlasy Flafffy - rutinní setkání, však jsme se neviděli poprvé. Překvapil snorlaxí Japonec Dexter (který nehnul brvou, ani když ho kousalo hovado) a drak trdrak (se svým útokem smokescreen vyvolávaným pomocí balíčku cigaret). Družinu ještě doplnil Bubák v sandálích a Kulich s přetlakovým báglem a šlo se... ale ne dlouho. Pražák v kopci je totiž jako slimák bez deště, a tak jsme se po pár stech metrech odhodlali k mohutnému odpočinku. A pak znovu a znovu... no do půlnoci jsme to na 8km vzdálené místo přespání na Líchnické zřícenině nakonec stihli (abych nesnižoval výkon skupiny, jedna ze zastávek byla pracovní, kde se vyměňovali pokémoni (Kulich tam potupně prohrál se Suicune) a draci doplňovali zásoby hořlavých kapalin). Noc byla čistá jako křišťál, ale mé nadšení z rudého vycházejícího půlměsíce a touhu proběhnout se nočními lesy nikdo nesdílel, a tak jsme šli pěkně po měšťácku rovnou spát. V noci nás ještě vyrušil lidský párek (rozuměj dvojice lidí opačného pohlaví), který si nás osmi nakonec všimnul a zbaběle zdrhnul.
Ráno (vyjímečně teplé a bez rosy) si Kulich a Glutexo málem utržili trapas, když se jim nedařilo srolovat spacák, složit celtu a narvat to do batohu. Nakonec vzal Kulich bombu do ruky, já se převlékl za Usámu a šli jsme. Malebné Chitussiho údolí jsme prošli, jako když brigádník mimoděk spěchá na ranní směnu - nejsilnější zážitek byl pro skupinu sledování vývěsního štítku jediného obchodu ve vesnici: Po, St, Pá - 9.00-10.30. Následovaly čtyři kilometry po příjemně rozpáleném tekutém asfaltu do Běstviny - a tady toho měla chudák Flafffy dost. Žhavé slunce, málo vody a puchýře udělali své. Ještě společné foto, a pak už jsme s Flafffy jen sledovali vzdalující se skupinku a čekali na odvoz. I mě začalo znehybňovat revma, ale nevadilo - do konce výletu jsme se ze Seče nehli, neboť Bubákova sandáloidní obuv mu udělala bebí a zbytek dostal akutní záchvat lenosti. Zbytek výletu výmluvně vysvětlují fotky. Takový klasický pokémoní rodinný piknik u vody. Za zmínku stojí pár postřehů:
-Maskot Pikachu se v hospodě ukázal jako pěkný notor.
-Zatímco s trdrakem pět piv ani nehne, Suicune stačí jedno na pár dní.
-Runda klobás pro tři stojí kilo, autíčka jakbysmet. Půlhodiny řádění na autodromu se dá ale vyjednat za jedno (vypálené) pokéCD. (doufám, že jim BSA nechá aspoň ta autíčka, ale dobře těm mrchám kapitalistickým tak)
-Být zatlačen v autíčkách do rohu je pěkné svinstvo.
-Glutexa po jednom pivu utiší jen celonoční procházka.
-Po deseti opakováních polokřičeného opileckého japonského songu se Glutexovu triu jeden strejda téměř odhodlal pokusit se jim ručně vysvětlit nízkou uměleckou hodnotu jejich performance. Bez zákroku ostatních by měl Glut zřejmě pár dní shiny obličej.
-Trdrak je nakonec chytil všechny stylem "tak co je? padesátej level a Nidoking se nevyvíjí? cože - Moon stone? nojo, to jsem se s ním nemusel tak srát, asi si půjdu zapálit..."
-Zrak je v lese při bezměsíčné noci na hovno. (Jít ale jakž takž po cestě se dá i pomocí svítících mobilů a zapalovačů.)
První noc na zřícenině Oheb si trdrak pochvaloval čistou oblohu. Ve tři ráno se mi o čelo rozpleskla první kapka, následována další a další... (Díky draku za pomoc při skládání. Probudit tě do deště uprostřed noci bylo hodně cynické, ale byl jsi v tu dobu jediný provozuschopný tvor a bez tebe bych to po hmatu v dešti skládal půl hodiny...) Suicune to zatím pod mým igelitem očividně nesvědčilo - spacák mimo karimatku, nohy a batoh venku na dešti. (Chvíli jsem tam nad tebou stál a vzpomínal na časy svých začátků, kdy jsem takhle moknul pod prťavým roztrhlým igelitem tři dny a tři noci za sebou bez možnosti se ohřát a usušit. Při pohledu do kaluže ve spacáku za chladného rána tě napadne, že být mrtvá není zas až tak špatná věc. Asi nikdy nezažiješ tu úlevu při pohledu do slunce po desítkách hodin očekávání. Snad proto jsem měl pokušení stan zase sbalit a říct ti, že se v noci nedá postavit. Tohle číslo si ale nechám raději až napříště.)
Když pršelo i další ráno a jediný autobus nepřijel, udělali jste velkou chybu, že jste si zavolali o odvoz. Byla to jediná šance, jak se poznat v krizi. Dex byl frajer, že se mu za deště podařilo dostopovat pro auto do Hlinska. Byl to asi nejužitečnější čin celého výletu. Dovezl mě s trdrakem a kulichem na nádraží. (Tehdy jsem ostatní viděl na dlouhou dobu naposled.) Dex to otočil, Trdrak nám záhy odjel, tak jsme si s Kulichem počkali do pěti na odvoz. (Ještěže mi ujel ten vlak, trpělivý Kulichu, to čekání přineslo závan klasického čundru, máš přeci jen o něco divočejší srdce než ostatní, snad jsi to také pocítil.)
Tak mě Kulichovi odvezli až do Pardubic na nádraží. Zde mělo dobrodružství končit, ale...
Bandě pankáčů u vchodu do haly se velmi zalíbil houpající se Pikachu na mém batohu. Od Malomana (kterému jsem pak důvěrně říkal Malamon) s vousy po pás jsem se dozvěděl o Antifestu ve Svojšicích. Musel jsem obdivovat Pegase, kterého za jízdu načerno připravili o dva litry - neměl u sebe nic, jen starou bundu, kterou mi pak věnoval. U vchodu se mu podařilo vysomrovat pětset kaček na vlezné, pořád se smál a žil z toho, co mu tam kdo dal. Přijelo přes sto kapel, zvukař to uměl, moderátor byl frajer, ale druhý den ho museli pro ožralost vyhodit (pouštěl diváky až na pódium ke kapelám). (Tenhle probouzecí lovesong mě fakt chytnul za srdce a rád bych ho věnoval (varování: syrový text). Díky.
|
