A to je mi pěkný téma, tady bych s dovolením něco napsal. Voni sou to vlastně 2 témata v jednom, že jo, takže to vemu popořádku. Předem se omlouvam, bude to dlouhý a píšu tak, jak mluvim, tak pamatujme, že čtení je zcela dobrovolný.
Novinky 2021
Pokémon Snap mě moc netankuje, abych řek pravdu. Ani u původní hry sem moc dlouho nevydržel. Jakmile nemam ten klasickej formát zápasů, všechny ty statistiky, typy, útoky a tak, tak mě to nebaví. Ledaže by to mělo zajímavej příběh, ale to od formátu Snap nepředpokládam, tam asi pude spíš o grafický zpracování, možná cit pro detail, zkrátka vizuální zážitek, pokud se nepletu teda. A to mi samotný nestačí, i když se určitě rád podívam na nějaký videa z toho, až se k tomu dostanu.
Gen IV Remake... To jo, ale... Hele, já sem začal hrát v roce 2008 a dycky když měl vyjít remake, taxem se těšil jak blázen. HGSS i ORAS se mi moc líbily. Hodně taky proto, že to byly starý dobrý GEN 2 a 3, ale v novym kabátě. Navíc k tomu vznikly parádní hacky se všema Pokemonama z daný generace, že jo, HGSS má GEN 4 Pokemony a tak dále. Shiny Pearl a Brilliant Diamond si určitě zahraju, ale ta grafická stránka mě trochu odrazuje. Víc mi záleží na hratelnosti, ale já sem spokojenej s verzí Platinum, jak je. Doufal sem, že remake nabídne to samý + lepší vzhled a nový funkce, třeba Mega Evolution nebo v nejlepším případě dostupnost všech Pokemonů až do GEN 8. Jestli to bude mít to, co Platinum a k tomu několik příjemnejch úprav navíc, tak to beru. Navíc se mi z traileru celkem líbilo zpracování zápasů. Ale ty paňáčcí... To je šílený. Lidi to obhajujou s tim, že dřív Pokemon hry taky vypadaly takhle, jenže to já neberu. Dřív sem to bral, páč přece jenom tu byly nějaký technický omezení. Dneska nevidim důvod, proč by současná Pokemon hra neměla vypadat aspoň jako Sword a Shield. Dobře, lehčí změna stylu nevadí, ať je to teda pohled shora, dejme tomu, dobře, ať je to takový pohádkový, ale ať aspoň můj paňáček nevypadá jako figurka z Lega, prosim pěkně, to patří tak o 12 let zpátky. Fakt nepotřebuju, aby to vypadalo jako GTA V, o tom Pokemoni nejsou, ale todle mi připadá laciný.
Dratini, určitě bych si rád přečet, čim byli Pokemoni pro Tebe (a pro ostatní zdejší) v různejch etapách života.
Mně je 26. Pokemony sem objevil v televizi, když mi bylo asi 6, rok 2000. Nedaří se mi přesně dohledat, kdy to Nova začala vysílat, ale tipuju nějak tehdy. První díl, co sem viděl, byl Zápas se Samuraiem, ale jenom kousek. Moc pozornosti sem tomu nevěnoval, ale paxem si nějak všim, že to dávaj o víkendu ráno, když vstávam a nějaká pohádka by se právě v tu chvíli velmi hodila. Taxem začal sledovat, to bylo asi tak od 20 dílu, The Ghost of Maiden's Peak. První díl, co sem si nahrál na video, abych si to moh někdy zopakovat, byl 22 - Abra and the Psychic Showdown. No a vod tý doby sem to sjížděl neúnavně pořád dokola až do dílu 207 - The Kecleon Caper, kterej byl z nějakýho důvodu poslední, co sem viděl v televizi v češtině. Já už nevim, jak to vysílání probíhalo, tipuju, že to mohlo bejt tak 2000 - 2004..? Nepovedlo se mi nahrát všechny díly, ale co sem měl, to sem znal skoro nazpaměť. Je pravda, že mě to postupně přestávalo bavit. Voni zároveň s tim běželi i Digimoni a Beyblade a tyhle pohádky se mi líbily víc. Pokemon byli pro mě zajímaví hlavně zezačátku, to mi tak připadalo, že se v každym díle děje trochu něco jinýho, jenže s postupem času mi to začalo splývat v takový šedi čim dál tim stejnej dílů. Ash a spol někoho potkaj, ten má Pokemona, co ještě neviděli, pak tam přijedou Rakeťáci, udělaj bordel, Pikachu Bleskový Útok, Brocku nech ty ženský, Togepi-Togepi a pokračování příště. Zatimco třeba Digimoni a Beyblade měli víc stálejch postav a souvislej děj. To mi tak prostě přišlo. Ale stejně sem Pokemony docela žral dál, páč ty díly s hodně zápasama se mi líbily. Když to přestali dávat, byl sem smutnej, ale co se dalo dělat. Nějakej čas sem sjížděl Pokemon z videokazet, než sem přesedlal na jiný pohákdy.
No jo, jenže to byl jenom začátek. Já sem vůbec nevěděl nic o hrách! Myslel sem, že je to jenom pohádka! Pak mi ale matka koupila někde nějakej časopis, kde se vyloženě psalo o tom, kde máš jako najít kterýho Pokemona, jak máš trénovat a tak. Vůbec sem to nechápal. Jednou sme s klukama na táboře hráli verzi Dračího Doupěte s Pokemonama, taxem myslel, že to je jako vono. Paxem měl příručku, takovou tu zelenou od Maria S. Barbo a tak vobčas taky byly narážky, jakože "jak máš porazit Agathu" a tak. Já myslel, že je to všechno jenom jako! Kolem roku 2006 sem trochu přestal bejt takto retardovanej, zjistil sem, co to je Game Boy a chtěl sem nějakej sehnat. Bez peněz, bez internetu, bez schopnosti vysvětlit technicky navšímavejm rodičům a prarodičům, co že to vlastně chci. Až v roce 2008 se zadařilo! Někdy v březnu. To už sem uměl trochu anglicky a úplně náhodou sem na internetu narazil na "emulátor". Chodil sem pravidelně na internet za dvacku na hodinu do takovýho počítačovýho baráku, neumim to přesnějš popsat, děti tam chodili na kroužky PC, zatimco dospělí na internet jen tak. Pro mě to byla jediná možnost, jak si stáhnout hru, dát na flash disk a donést domů do svýho postaršího počítače. Taxe mi povedlo nějak rozluštit, jak ty emulátory fungujou. Rozjel sem GBC a GBA a už sem jel Blue, Crystal, Leaf Green, Emerald... Vod tý doby mě to nepřešlo. Ani nevim, kolikrát sem hrál kterou hru, časem sem pořídil lepší PC, kterej rozjel i DS hry, paxem si koupil přímo konzoli 3DS a tak dále. Nejvíc mě oslovila pátá generace a série Mystery Dungeon. Hlavně qůli příběhům, ale Pokemon z 5. generace mam asi obecně nejradši. Ale z těch hlavních her mam rád celkově všechny, i když ty nejstarší už hraju jenom jako předělaný. Myslim, že můj úplně první tým byl Venusaur, Persian, Pidgeot, Raichu a Lapras nebo Vaporeon. Šestýho si nepamatuju. Ale spoustu dalších Hall of Fame týmů mam zapsanejch. Nedávno sem začal hrát v režimu výzvy Nuzlocke a to je zase úplně novej rozměr všeho. Najednou používam potvory, který sem předtim přehlížel. Třeba takovej Ninjask nebo Bibarel, jaxou najednou užitečný!
V tom roce 2008 sem to všechno objevoval, koukal sem jak blázen. Psal sem i sem jeden čas. Čet sem povídky na Pikachu cz, jednu tu nejdelší od DarkSuicune dokonce několikrát. Pak se v dubnu zjevil internet i u mě doma a já sem objevil nový díly Pokemonů, co nebyly v bedně. Master Quest a dál. Tehdy se mi hodně zlepšila angličtina. Já sem si totiž pořád pamatoval starý díly slovo od slova, takže když sem si je dal anglicky, věděl sem, co říkal. Díky tomu sem pak rozuměl i těm novejm. Jednim dechem sem se dostal až někam do půlky Sinnohu, kde mě to zkrátka přestalo samo o sobě bavit. Byl tam nějakej díl, kde Ash a spol potkali někde nějaký Swinuby, který kopali v zemi nějaký prameny... A světe div se, byla to úplně ta samá zápletka, jako v jinym dílu někde v Johtu. Tehdy mě ten seriál hodně zklamal. Časem mi ale začalo bejt líto, že sem vlastně neviděl další řady, a taxem je postupně za několik let s přestávkama projel skoro všechny. Dycky sem u toho ale dělal ještě něco, jinak bych usnul. Třeba sem u toho hrát hru nebo stříhal muziku. Musim říct, že XY se mi docela líbily. Skoro to vypadalo, že to někam vede. A potom Alola... Dejme tomu. Beru to jako zlepšení, i když sem zase skončil někde v půlce a už asi rok se chystam zase pokračovat, protože chci prostě viděl, jak Ash vyhraje ligu! Současná série mi připadá jako hroznej myšmaš, jako by se tam dělo zároveň všechno a nic. Co naděláš... Zato Let's Play série na Youtube mě baví hodně. Ale zase abych nebyl jenom kritickej, tak některý novější díly mi v hlavě teda zůstaly. Ten díl Sun a Moon, jak tam zabili toho chudáka Stoutlanda, u toho sem se přímo rozbrečel, například. Nebo někde v BS, jak je Ash na tom táboře a má tam tu kamarádku, co se chová skoro jako von, to byla šílená sranda. Pak jeho zápasy 6-6 s Paulem... A dejme tomu ještě ten díl jak Rakeťáci pustí Arboka a Weezinga. Nebo jak je Meowth chvilku "hodnej". Hej a nebo James, jak je u těch prarodičů... Jako jo, nelituju toho času, co sem tomu věnoval, no.
Taky ve škole byli Pokemoni jeden čas populární jako bejk. Pořád sme žebrali o prachy na kartičky. Jednou sme se s kámošem poprali o kartu s Misty v plavkách, musela nás roztrhnout učitelka. Nikdo sme ale bohužel neměli ty hry a nikdo o nich snad ani nevěděl, takže to nadšení časem vyprchalo. V době, kdy sem objevil hry, byly už Pokemoni v mojí generaci "takový to tamto, co sme měli rádi jako malí chvilku". Ani dneska vlastně nemam v okolí skoro nikoho, kdo by Pokemony znal nějak blíž. Pár kámošů hrálo kdysi nějakou hru, ale to je tak všechno.
Prostě už 13 let ať dělam, co dělam, nějakym způsobem mam dycky v životě nějaký Pokemony. Ať už hraju hru, sleduju nový díly seriálu, jestli se to přece jenom nějak nezlepší, čtu Fanfiction (objevil sem jedno fakt hodně slušný), posloucham soundtracky z her nebo jenom projíždim videa o Pokomenech nebo stránku TVTropes. Je to láska na celej život. Přesto sem například nikdy nehrál s opravdovejma lidma. Oficiální šampionáty nebo něco takovýho, vůbec sem to nezkusil, skoro dycky hraju přes emulátor. Ani mě to moc neláká.
Takže Pokemoni sou velká část mýho života. Pomohli mi s angličtinou, příběh Explorers of Sky mě hodně poučil, stejně jako to jedno fanfiction podle seriálu, muzika z her mě inspiruje ke skládání vlastní muziky, u Vietnamese Crystal sem se nasmál jako u máločeho... Celkově takovej ten duch toho přátelství a "nikdy se nevzdávej", kterej se tak jako prolíná všema těma hrama, seriálem a všim možnym, to má na můj život velkej vliv už od těch 6 let. Určitě sem toho spoustu vynechal, ale už tak je to dlouhý až hrůza.
