Livemoni

1. Jak to všechno začalo Tod Yamatashi je obyčejný chlapec žijící v malém jednopatrovém rodinném domku. Často sní a zdávají se mu divoké sny! Jednou se podíval k oknu když šel spát a náhle za ním zahlédl zlatý tunel. Přistoupil k oknu a to se náhle změnilo ve dveře. Chlapac v DOMĚNÍ, že je to sen v klidu vešel do tunelu. Náhle jel jako na pásu. Najednou ho něco udeřilo do hlavi. Tod se náhle probudil. Ležel v přírodě a nad ním stál pes s nesmírně ostrými zuby a drápi. To ještě nebilo tak překvapení, ale pes promluvil „Ahoj, Tode!“ „Ty mě znáš?“ Pes přikývl. „Co jsi zač?“ Řekl Tod, když tu se mu náhle rozzářil přívěšek, který měl na krku, ale před tím si ho nevšiml. Byl kruhoví a uvnitř byl pes. Náhle z něj vyšel malý hologram toho psa co měl před sebou. Ozvalo se: „Psomon! Nejnižší vývojové stádium. Velice rychlí livemon. Dokáže běžet rychlostí až poloviční, než je rychlost světla. Má silné drápy a zuby.“ Náhle vše zmizelo. „A co tento přívěšek?“ dotázal se chlapec. Ozvalo se: Přívěšek dodává livemonovi sílu k livezměně na vyšší stádium. Ty máš ve znaku psa, což znamená: odhodlanost, čestnost, dobré srdce.“ „Jsou tu i jiné děti, ať už s přívěšky, nebo bez?“ spustil znovu chlapec. „Zatím ne!“ zazněla odpověď. „Zatím? Co tím myslíš – zatím?“ nepřestával chlapec chrlit otázky. „To znamená,“ bylo slyšet z přívěšku „že až se najdou děti hodné znaku jiných zvířat, přijdou sem také.“ „Jaká jsou jiná zvířata?“ vyřkl Tod další tázací větu. „Například opice – chytrost, rozvážnost, mrštnost“ odvětil přívěšek. Todova věta se konečně změnila na oznamovací: „Ale takoví já jsem!“ „Ne!“ mluvil v klidu přívěšek „nejsi dost rozvážný. Tod by nejradši položil další otázku, jenže tu se náhle objevil…

Morx

Zpět na seznam povídek