| 50 |
Strávil jsem přesně 127 hodin intenzivním bádáním. Za pomoci nejmodernější výpočetní a analytické techniky jsem pečlivě analyzoval a roztřídil všechny vzorky ze své výpravy na Rumělkový ostrov. Množství získaných dat bylo enormní a nebýt mého trénovaného vědeckého úsudku, nejspíš bych se nikdy nedobral žádného výsledku. Ale právě díky němu teď začaly všechny dílky této skládačky zapadat do sebe. Stále jsem neměl kompletní obrázek událostí, ale důležitý byl fakt, že jsem odkryl stopu, která mě může dovést k doposud chybějícím informacím.
Z úvah mě vyrušilo slabé zabzučení za mými zády. Nemusel jsem se ani ohlédnout, aby můj dobře vytrénovaný mozek, znalý veškeré pokédiverzity, poznal, že toto zabzučení bylo způsobeno mým pokémonem Magnetonem. Běžní trenéři nechávali většinu času své pokémony v Ballech, ale běžní trenéři neměli přístup k výsledkům nejnovějších výzkumů v příslušející oblasti, jako já. Pokémoni vyžadují více možností rozptýlení a více času stráveného se svými trenéry. Taková jsou fakta a byl bych naivní, kdybych se těmito dopadem těchto faktů nezabýval. A já nejsem naivní, já jsem Bezčervený. Proto měli mí pokémoni dovolen volný pohyb po mé laboratoři a přilehlé zahradě.
Vrátil jsem se pozorností zpět k výsledkům mého bádání. Mé rozhodnutí zabývat se tímto případem bylo jednoznačně správné. V pokémoní laboratoři na Rumělkovém ostrově došlo k vytvoření něčeho bezmezné vědecké hodnoty. Něčeho, o čem odborná veřejnost doposud neměla ani potuchy. A hlavně něčeho, co má potenciál přepsat základy moderní vědy tak, jak jsme o nich uvažovali doposud.
Opustil jsem pracovnu dveřmi tvořenými mnou navrženým na zakázku vyrobeným závěsem, který tlumil zvuk stejně dobře, jako obyčejné dveře, ale umožňoval mým pokémonům volný pohyb po budově. Na druhé straně dveří jsem narazil přímo na osobu, kterou jsem hledal.
„Zítra ráno vyrážíme zpět do Kanta,“ oznámil jsem svému asistentovi.
„Jasan,“ odvětil on stroze.
Na omezené vyjadřovací schopnosti svého asistenta jsem byl zvyklý. Nebyly to, kvůli čemu jsem ho zaměstnával. Pro mě byla nejdůležitější poslušnost a dochvilnost a na tohoto mladíka, který svůj doktorát dostal nejspíš omylem, bylo v těchto dvou ohledech spolehnutí. To, že by nedokázal na prstech napočítat do deseti, mě netrápilo.
Začal jsem v hlavě sestavovat seznam všeho, co bude třeba před odletem vykonat, a rozdělovat ho na věci, které musím zařídit já, a na příkazy, které musím dát asistentovi. Co dokážu posoudit, tak schopnost provádět takovéto složité myšlenkové operace bez pomocných zápisů je mi téměř unikátní. Všichni ostatní lidé si musí podobné věci poznamenávat na papír či digitálně. Téměř je mi jich líto. Téměř.
Ještě všechno zkontrolovat, zda jsem něco nezapomněl, řekl jsem si, a pak se díky této myšlence nahlas rozesmál. Jako by má geniální mysl mohla něco zapomenout. Nasedl jsem do vrtulníku, který jsem nechal zaparkovaný na heliportu na své zahradě.
|
| Fairplay |
|
|
|
