Byl to dlouhý den. O dost delší tím, že jsem minulou noc nespala. Zde v podzemí Dřímajícího dvora to nebylo poznat, ale venku už muselo být dávno po setmění. Napadlo mě kouknout na Xtransceiver, který mě místo módu hodinek uvítal chybovou hláškou o nefunkční geolokaci. Asi nic překvapivého u vybetonované haly hluboko pod zemí, řekla jsem si, když jsem varování odklikávala.
Tři ráno! Ovšemže jsem po všech stránkách unavená, když jsem skoro nepřetržitě vzhůru už čtyřicet pět hodin, pomyslela jsem si oprávněně.
„Ano!“ křikl z ničeho nic Hezoun, až tím mé nesoustředěné já vylekal. Strávil uběhlou minutu nebo dvě tichým hloubáním. Nejspíš najednou došel k nějakému závěru.
„Musím vyrazit na misi!“ dostal ze sebe zbrkle. Pak se na vteřinu zarazil a už klidněji dodal: „Budu zpět zítra. Doufal jsem, že budeme dovoleni prodiskutovat detaily onoho profesorského setkání v Kantu a dobrat se nějakých stop, ale nalézt profesora Jeřabinu má vyšší prioritu v tento moment.“
Jistě, stopy. To je, proč tu jsme. Dozvídala jsem se předchozí hodiny tolik šokujících věcí, že jsem si přestala uvědomovat, že tu vlastně nejsem kvůli tomu, abych informace dostávala, ale k tomu, abych je předávala. Hezoun bude chtít, abych mu vyprávěla, co mám já společného s Jilmem a jak vypadala naše předchozí spolupráce. Pokud už to Mezinárodní policie neví. Otřásla jsem se při pomyšlení na obě možnosti. Dá se výmluva „byla jsem mladá a hloupá“ uplatnit u člověka s doktorským titulem?
„Posloucháte mě, paní profesorko?“ zaslechla jsem Hezounův hlas, s čímž mi došlo, že něco říkal už předtím.
„Uh, pardon, ne.“
„Je očividné, že Vám prospěje po dnešku odpočinek,“ okomentoval mou nesoustředěnost.
„Povídal jsem, že přímo skrze tímto průchodem,“ říkal s ruku namířenou k temnějšímu obdélníku na protější stěně, „naleznete odpočinkovou místnost s lehátky a za dveřmi v tam naleznete téměř funkční sociální zařízení. Jenom si vezměte svítilnu zde na stole, jelikož proud zde nejde.“
„Téměř funkční?“ dotázala jsem se podezřívavě.
„Myslím, že záchodovou mísu ucpal chcíplý Patrat,“ ozval se hlas vedle mě. Profesor Platan zdá se opět vnímal situaci a začal se svému vlastnímu projevu pochechtávat.
Zamračila jsem se. Ať už bylo jeho tvrzení pravdivé či nikoliv, bylo stejně nemístné, jako jeho nepříjemný chechot, ze kterého mě začínala bolet hlava. Naštěstí se sám umlčel tím, že se pustil do vyprazdňování zbytku své lahve.
Hezoun mezitím dosbíral z provizorního stolu věci, které měl v úmyslu brát si s sebou, a opět se na mě obrátil s instrukcemi.
„Jsou zde nějaké potraviny v této tašce, ale obávám se, že většinu už zkonzumoval profesor Platan.“
Koukla jsem na papírovou nákupní tašku postavenou vedle stolu. Působila prázdně.
„Stavím se v marketu v Trojmlhovinově na cestě zpět a přinesu zásoby další. Mám Vám vzít něco specifického?“ dozeptal se. Tím mi připomněl jednu důležitou věc.
„Vložky.“
„Promiňte?“ zeptal se Hezoun zmateně.
„Vezměte mi Cottonee Great nebo Cottonee Ultra, to je jedno. V Trojmlhovinově je budou mít. Hlavně prosím vás ne Poké nebo Master,“ instruovala jsem dál navzdory nechápavému výrazu.
Zmatení přešlo až ke zděšení mezitím, co ze sebe Hezoun dostával svou odpověď.
„To mám… jít do obchodu a ptát se pro takový... druh zboží?“
Povzdechla jsem si. Copak členové Mezinárodní policie nikdy nenakupují hygienické potřeby?
„Podívejte,“ řekla jsem už ostřeji, „pokud je podle Vás nasnadě, abych zůstala schovaná zde, tak mi budete muset přinést, co potřebuji, ať se Vám chce nebo ne.“
„Jistě, jistě! Samozřejmě. Už jsem na tom,“ zněla zbrklá odpověď, během které se Hezoun urychleně sebral a vyrazil po točitém schodišti nahoru.
Cestou jsem ho ještě zaslechla mumlat si cosi o tom, že jsem mu snad dala důvod k přivolání posil, ale už jsem neměla v plánu se Hezounem zabývat. Myšlenka na spánek zabírala čím dál větší část mého vědomí a dožadovala se neodkladného naplnění. Sebrala jsem proto jednu z ručních svítilen a vyrazila rovnou k předešle zmíněnému relaxačnímu prostoru. Dovolila jsem si už jen jednu závěrečnou myšlenku k celému dnešku:
S tím vším, co se dnes událo, mě snad zítra čeká radostnější probuzení.
|
