„T-takže, jelikož n-n-nám nemají p-p-profesorka Ja-jalovcová ani p-profesor Tungovník k-k-k pro-problematice c-co říct, n-n-neboť Mewtwoa ne-neviděli, p-p-přistoupíme k hla-hlavnímu bo-bodu večera,“ Jilm se pousmál, otočil se na špičce, a vzápětí odešel dvoukřídlými dveřmi vlevo od dveří, kterými jsem vyšel. Všichni jsme napjatě sledovali, s čím se Jilm vytasí. Konečně jsme se ocitli na chvíli sami od jeho egocentrické postavy a já nezaváhal ani minutu: „Jak jste se všichni s ním seznámili? Jak vás dostal sem? Co vám všem nabídl?“ otázal jsem se do éteru. Teď myslím do éteru jako k ostatním profesorům. Nemluvím o oné organizaci.
„Uchoval si DNA z mé Pacinky,“ okamžitě zareagoval Dub, „slíbil, že mi ji vrátí. Rovněž se mu podařilo mě vymazat z veškerých záznamů o Giovannim. Bez něj by moje kariéra skončila ve vězení.“
„Zaplatil psychiatrickou léčbu Flannery,“ ihned se rozpovídal Březina, „krom toho stejně jako u tady Duba zahladil stopy odkazující na mé kontakty s Archiem a Maxiem.“
„Hmmmmm-,“ řekl Jeřabina, ale nedořekl to, neb se v tu chvíli vynořil s hlasitým bouchnutím ze dveří Jilm. Na vozíku, který táhl za sebou, se nacházelo něco asi metr vysokého, zakrytého fialovou dekou. Široký úsměv od ucha k uchu ukazoval jeho ohromnou spokojenost.
„Mů-můžete hádat, c-co t-t-tu skrývám,“ zaševelil Jilm a plácl rukou do deky. Ozval se kovově cinkavý zvuk.
Zamrazilo mě. To nemůže myslet vážně, to přece nemůže být ono! Ostatní profesoři se tvářili stejně. Hlavou se jim musely honit obdobné myšlenky. To přece nemůže být pravda. Nemůže tam schovávat Mewtwoa!
Hrobové ticho prolomil profesor Dub. Nikoliv však slovy, nýbrž činy. Naklonil se přes opěradlo své židle a pozvracel Březinovi boty.
Nakonec to byla profesorka Jalovcová, kdo se pokusil odpovědět Jilmovi na otázku: „Jilme, proboha, že pod tou dekou neschováváte Mewtwoa?“
Profesor Jilm poprvé zareagoval na něčí otázku, ale místo odpovědi odhrnul deku. Pod ní byla kovová klec, ve které se tísnila ta růžovo-fialová hříčka přírody. Slyšel jsem Jeřabinu, jak zalapal po dechu. Pozvracené tenisky vůbec nebral v úvahu. Sám jsem se přistihl, jak se koušu do hřbetu dlaně.
„To já, p-profesor Jilm,“ zvolal znenadání brýlatý mužík, „jsem ch-chytil Mewtwoa, p-prvního křížence me-mezi člo-člověkem a po-pokemonem!“
„Proč bys to dělal, Jilme?“ zeptal se Jeřabina, „k čemu ti je chytat tuhle příšernou věc? Může ti to akorát ublížit!“
„To-tohle?“ zvolal v odpověď Jilm, „t-t-to-tohle mi neublíží! T-ta věc u-umírá! P-přivedl jsem ji j-j-jen proto, a-abych do-dokázal, ž-že nelžu. O-odebral jsem j-jí kme-k-km-kmenové b-buňky a-a-a testes. Do-dovedete si představit, ja-jakou teď m-mám moc? S-s-s těmito b-buňkami d-dokážu vy-vytvořit ja-jakéhokoliv po-pokemona bu-budu chtít! S-stačí o-oplodnit ma-matku a vy-vyměnit jí její bu-buňky za ty-tyto!“
Profesor Dub si otřel oranžovou tekutinu z okolí pusy do rukávu: „Počkej, Jilme. S tímto bys dokázal vymýtit choroby mezi pokemony. Ale za jakou cenu? Vymýtil bys vliv přírody na vznik nových jedinců...“
Jilm nenechal Duba domluvit: „T-ty to ne-nechápeš, viď? M-mně ne-nejde o ně-nějaké nemoci! M-mně jde o m-moc! D-díky M-Mewtwoových ge-genům do-dokážu vytvořit po-pokemona s-se schopnostmi, k-k-které b-by jinak nemohl mít! P-představ si spiritomba se zá-zázračnou ochranou! Nebo p-pyukumuku se s-schopností v-vtipálek! Mo-mohu ty-tyto pokemony po-používat k so-soubojům, p-pak bu-budu ne-neporazitelný.“
„Tož momént,“ ozval se Tungovník, „očekávám, že nemáš dost tichto buněk. Neznamená to, že pak musíš výtvářet další Mewtwoy? Bo to zničíš živóty dalších babátek!“
„A tu-tuto oběť rád podstoupím,“ odvětil Jilm, „a-a-a pevně věřím, ž-že v z-zájmu vědy se ke-ke mně př-přidáte. S-spolu o-ovládneme svět! A po-pokud se ne-ne-nepřidáte, m-mám spoustu i-informací, co by vám n-ne-neudělaly moc do-do-do-dobře.“
Profesor Jeřabina horlivě kývl, jako že plán schvaluje. Dub chtěl něco dodat, ale nejspíš si to
rozmyslel a v očích se mu opět zaleskly slzy. Březina udeřil pěstí do stolu, ale byla to jediná reakce od něj. My ostatní jsme zarytě mlčeli.
|
