"Je tady celkem tma," hlesla Aiko když je pohltil stín jeskyně. "Máš pravdu," řekl Renjiro zatímco se k němu Froakie přitiskl. Tak udělala i Fennekin, která podezřele čenichala kolem. "Něco se děje?" zeptala se starostlivě Aiko svého pokémona. "Fenn!" vyštěkla najednou Fennekin když se Renjiro dotkl stěny jeskyně. Najednou se ozvalo hlasité křupání nad Aiko a Renjirem. Nejdříve spadlo jen pár kamínků, ale najednou spadla celá jedna vrstva stropu. Aiko si rychle sedla na bobek, zakrývající si hlavu, pod bradou mající Fennekin. Renjiro udělal to samé.
NAjednou se ozvalo hlasité zaburácení a hromada kamení spadla mezi Renjira a Aiko. Aiko rychle vstala a zabušila na hromadu kamení. "Rene, není ti nic?!" vykřikla s opravdovými obavami. "Ne, jsem v pohodě," řekl Renjiro a také zabušil na hromadu na znamení, že je přítomen. "Co budeme dělat?" zeptala se zoufale Aiko. "Musíme se rozdělit, tu stěnu nezbouráme, každý musíme hledat jinou cestu kde se sejdeme, musí tu něco takového být," uvažoval Renjiro ztímco se ho Froakie křečovitě držel. "Dobře, pokusím se něco najít," souhlasila Aiko, leč trochu sklesle že bude muset jít sama. "Fenn," zakňučela Fennekin na znamení, že je jí to také líto. "Okej, když něco najdete, zakřičte, doufám, že se uslyšíme," řekl Renjiro klidným tónem, i když byl také zoufalý z této situace. A tak se každý dal svou cestou, se svým pokémonem na rameni.
"Vyšlo to?" zeptal se s nervózním tónem Komuro. Nanuki zakroutil hlavou. "Ne, akorát je to rozdělilo," hlesl a dál ťukal do kláves na svém notebooku. "Kruci!" křikl do stěn Komura až se ozývala ozvěna. "Teď nesmíme prohrát! Rozumíte?" rozkřikl se Nanukimu do tváře. "Copak já mohu za to, že včas uskočili?" řekl uraženě Nanuki a opět něco naťukal na počítači.
"Ach jo, kam teď?" zeptala se Aiko Fennekin zhrouceně. "Fenn," zakroutila hlavou lištička. Stály teď před rozcestím a měly se rozhodnout, kam jít. "No, tak doprava," pokrčila rameny Aiko a vydala se do pravé chodby. Najednou jí byla trochu zima. "Brr, zima," zaskuhrala Aiko a třela si paže. Fennekin zima ale nevadila-byla ohnivého typu, takže jí bylo přirozeně teplo. Najednou však Fennekin uslyšela záhadné zvuky. Bylo to jakési ťukání. "Co to?" zeptala se sama sebe Aiko a rozhlédla se kolem. To ťukání se ozývalo od stěn. Aiko s Fennekin trochu couvla, pořád pozorující zeď. Najednou se ve zdi objevila prohlubeň, do které by se snadno vešel štíhlý člověk. Najednou díry vyskočil pokémon. Vypadal jako kámen, ale s rukama s obličeji. "Kdo-kdo jsi?" zeptala se Aiko váhavě, Pokémon ale nepřicházel v dobrém a zaútočil Kamennou břitvou, která se rychle hnala na Aiko s Fennekin.
"Froakie, tak já nevím," zakňoural Renjiro a usadil se na kámen. Froakie k němu přiskákal a chytil se jeho volně ležící ruky. Renjiro k Froakiemu pozvedl oči. "Ano, taky se mi stýská," hlesl Renjiro a zasteskl si po Aiko, která je podle jeho úsudku už venku a na něho úplně zapomněla. "Fro-frokie," usmál se povzbudivě Froakie a také si zasteskl po Fennekin..
|
