"Ty kráso, já mám hlad!", pronesl Charmy, hned jak otevřel ráno oči. Svým výrokem vzbudil i Vénu, který ležel kousek od něj. Charmy se protáhl a najednou si vděčně uvědomil, že už se cítí dobře a nic ho nebolí. K jeho úplné spokojenosti tedy chyběl právě jen ten plný žaludek.
Chimchar na něj kouknul: "Čau, Charmy. Já mám taky hlad. Pojď, půjdeme vzbudit VUKa".
"Nebuď ho, když ještě spí", pokusil se nedočkavého pokémona přibrzdit Charmy, leč ten prosbu ignoroval a zatřásl s Lišákem, který ležel na kamenné podlaze jeskyně.
"Lišáku, my máme hlad. Pojďme sehnat něco k snědku", vytrhl ho nekompromisně Véna z říše snění.
Lišák se na malou chvíli zatvářil zmateně, proč je kolem taková tma. Pak mu to došlo - spali přece uvnitř jeskyně. "Hm, vy máte hlad? Abych se přiznal, já docela taky. Dobře, vzbudíme ostatní a ... a ...uaaa ... něco s tím uděláme", zívl rozespale VUK. Během pěti minut už všichni pokémoni byli vzhůru.
"Hlad?", zasmál se Ian, když slyšel, co si pokémoni mezi sebou povídají.
"Jo, dal jsi nám včera jenom jedno malé jablko a sám sis tady hodoval", odvděčil se mu Péťa za jeho včerejší pohostinnost způsobem jemu vlastním.
Ačkoliv to vůbec nebyla pravda - Ian sám měl taky jen jedno jablko jako všichni ostatní - tak zůstal zkušený dračí pokémon vklidu a lež ignoroval. "No, jablka už došla, takže dneska vás všechny zvu na čerstvý chleba, který upeču!"
"Jupí, bude Ianův chleba!", zvolala nadšeně Misty. Všichni pokémoni se zatvářili nadšeně, že si konečně dají něco dobrého k snědku.
"Hele, můžu při pečení pomáhat?", nabídl se ochotně Charmy.
"Já bych taky ráda přiložila ruku k dílu", aktivně se hlásila Misty.
Ian se na ně radostně podíval a prohlásil: "Nu, obětavosti se meze nekladou. Tak vzhůru do práce. Asi vám dvěma pomocníkům rozdělím práci. Začni Charmy tím, že přineseš mouku - najdeš ji, když půjdeš támhle tou jeskynní chodbou dál asi 20 metrů".
Ještěrčí pokémon měl v sobě dávku pracovního elánu a akčně se úkolu chopil. Odcupital směrem, kam Ian řekl, a ani ne za minutu už se vracel s pytlíkem plným mouky.
"Jo, zrovna jsem ti chtěl říct, že je potřeba to nabrat do těch pytlíků, co tam visí na stěně, ale vidím, že sis poradil sám", pochválil ho Ian. "Tak, vidíš támhle ten placatý kámen? Tak tam tu mouku zkus nějak rovnoměrně nasypat", zněl další krok.
Charmy se i s tímto úkolem bez nejmenšího zaváhání snadno vypořádal.
"Tak, teď se mi pro změnu bude hodit pomoc od Misty. Mohla bys prosím pokropit tu mouku decentně sprškou vody. Já to zatím budu míchat a jakmile si budu myslet, že tam je vody už dost, tak ti řeknu".
"Jdu na to, šéfe!", vrhla se malá Marill do díla. Asi 20 vteřin jemně pomocí vodního děla přidávala do mouky vodu, zatímco Dragonair ocasem promíchával vznikající těsto. Bylo ale vidět, že mu, oproti lidem, přece jenom k této konkrétní práci, chybějí ruce.
"Charmy, šel bys mi asistovat při míchání?", požádal ho po chvíli Ian. Ten ochotně přistoupil a těsto se promíchalo mnohem rychleji. Netrvalo dlouho, a Ian usoudil, že těsto už má správnou konzistenci a je i dostatečně prohnětené.
Scyther, Mňau Morx mezitím na celý ten proces, jak vzniká chleba, zvědavě koukali. Menší pokémoni si místo toho šli raději hrát ven před jeskyni, kde bylo mnohem víc světla, než v tmavé jeskyni.
"Tak co dál?", zeptala se natěšeně Misty.
"Základ pro chleba je hotový. Teď bude potřeba mu dát nějakou dobrou chuť. To záleží, jaké do něj dáme koření. Já obvykle dávám kmín, protože mi to takhle chutná", vysvětlil Ian. "Zaběhla bys Misty, prosím, pro pytlíček s kmínem? Určitě ho poznáš podle vůně".
Za minutku už se Misty vracela s pytlíčkem, z nějž se neslo do okolí charakteristické aroma. "Výborně, tak to tam přidáme a znovu těsto promícháme. To míchání asi nechám na vás dvou, jde vám to díky vaší stavbě těla mnohem lépe, než mě", zasmál se Ian.
Během míchání se ale Charmy zamyslel: "Hm, něco tomu chybí. Připadá mi to takové ... neslané! Ano, sůl je přesně to, co tomu chybí", dospěl k závěru své gastronomické úvahy.
"Jistě, máš pravdu, já na to úplně zapomněl. To by nebyl moc dobrý chleba, musíme do něj přidat i sůl, díky za připomenutí", pochválil ho za bystrý úsudek Dragonair.
Po přidání pečlivě odměřeného množství kmínu a soli bylo potřeba přidat poslední ingredienci. "Jestlipak víte, co ještě musíme do chleba přidat, aby nakynul?", zeptal se Ian potěšeně, když viděl, jak jim práce jde pěkně od ruky.
"Zkusím si tipnout: mléko?", plácla Misty.
"Kdepak", zakroutil hlavou nesouhlasně Ian.
"Spíš nějaké droždí bych do toho přidal", ozval se Charmy.
Dragonair na se na něj překvapeně a potěšeně podíval. "A to jsem si myslel, že umím z pokémonů péct chleba jenom já. Pečení ti opravdu jde".
"No, mě vaření a pečení vždycky tak trochu zajímalo. Kdysi jsem pomáhal v kuchyni jednomu kuchaři, kterému jsem patřil. Choval se ale ke mně jako kokot. A potom jsem potkal tuhle skupinku pokémonů a rozhodl jsem s jít raději s nimi, než zůstat s ním. A udělal jsem dobře", vysvětlil Charmy, jak se vlastně dostal k tak rozsáhlým znalostem o pečení (aspoň na pokémona).
Ian se nijak detailněji nevyptával a místo toho přidal droždí do těsta. Poté bylo potřeba dál chleba hníst a zpracovávat a nakonec z něj vytvarovat tradiční bochníkovitý tvar.
"Dostáváme se k poslední části - k samotnému pečení. Přesuneme se k peci, vedle které jsi včera ležel, Charmy". Pokémonní pekaři přešli k dutému kamenu, kde doutnaly uhlíky.
"Bude potřeba tam pořádně zatopit. Naštěstí tady máme jednoho experta na ohnivé útoky, viď?", řekl Ian a významně se podíval na svého kolegu-pekaře. Ten pochopil, co se po něm chce. Nejprve přiložil čerstvé úhlí a následně použil plamenomet, aby uvnitř pece vznikl dostatečný žár. (Ilustrace od Suicune Wolf)
"Teď bude potřeba nechat bochník péct zhruba 20 minut a bude hotový", prohlásil s pocitem zadostiučinění Ian. Obvykle čas odměruju tak, že počítám kapky vody, které odkapávají z krápníků v přední části jeskyně. Když kapne 130. kapka, je to pro mě signál, že už nastal čas chleba vytáhnout. Dneska to zkusím odhadnout od oka, abychom nemuseli přecházet".
Po několika minutách se jeskyní začala linout neodolatelná vůně, která přivábila i ty pokémony, kteří se o pečení dosud nezajímali. Všichni s nadšením očekáváli, co v peci vznikne. A skutečně také vzniklo. Zevnitř se na ostatní pokémony usmíval veliký bochník.
"Tak už to vytáhni, my máme hlad", netrpělivě ho pobízel Véna.
Dragonair povytáhl chleba a vyzkoušel tvrdost kůrky. "Chce to ještě asi 3 minuty, aby se to dobře propeklo", zkušeně usoudil a vrátil ještě chleba zpátky do pece.
Véna se zatvářil, jako by právě zrušili Vánoce, ale už neprotestoval. Po krátké chvíli však ale chleba byl tak jako tak hotový. Charmy ho opatrně vytáhl z pece a položil ho na větší placatý kámen. Misty mezitím pomocí vodního děla zchladila žár v peci na nižší, bezpečnější úroveň.
"Tak, je čas chleba naporcovat. Normálně to dělám sám, ale myslím, že tady máme experta, který to zvládne mnohem lépe. Scythere, mohl bys prosím pomocí sekacího útoku ten chleba nakrájet. Ideálně tak, aby kusů bylo celkem 24 krajíce - pro každého z nás dva?"
Zelený pokémon zvládl útok brilantně, počet krajíců vycházel stejně a dokonce byly i zhruba stejně široké. Všichni pokémoni na ten chleba hladově hleděli, jak kdyby nikdy předtím v životě nic nejedli. A to dokonce i ti větší jako Mňau, kteří se svůj hlad a svou nedočkovast snažili nedat najevo.
"Ehm, tak co, budeme tady jen tak stát a dívat se na ten chleba?", zeptal se Morx lačně.
"Klidně se koukat můžeš, jestli ti to tak vyhovuje. My si mezi sebou tvoji porci rádi rozdělíme", odpověděl Mňau s dávkou humoru.
"Zamlouvám si jeho porci!", ozval se pohotově Péťa.
"Zapomeňte", nenechal si Morx líbit ani náznak toho, že by o tu dobrotu mohl nějak přijít.
"Tak my jsme se pokusili s Charmym a Misty upéct co nejlepší chleba, tak doufám, že si na něm teď všichni pochutnáme. Ať nám šmakuje!", dal Ian povel k hodování, na který všichni tak netrpělivě čekali.
Jak málo občas stačí pokémonům ke štěstí... Tentokrát stačila pouhá trocha toho žvance a všichni chrochtali blahem. A nebylo divu - chleba se skutečně povedl, na povrchu příjemně křupavý a vevnitř krásně mekký, ještě teplý, a celý krásně voněl - obohacen o aroma kmínu.
"Nic, Iane, bylo tady s tebou fakt krásně, ale já se už budu asi muset vydat pomalu na cestu", chtěla se rozloučit Misty, zatímco dojídala poslední kousek chleba.
|
