Bez jakéhokoliv dalšího pobízení se ostatní zvedli a vydali se k odchodu z jeskyně. Netrvalo ani minutu a jeskynní místnost se vyprázdnila. Zůstali v ní pouze Ian, Charmy a kupa malých pokémonů. Ti by za normálních okolností vyváděli skopičiny a chovali se nezbedně, ale protože je přece jenom dlouhý výlet zmohl, raději jen seděli a odpočívali. Charmy i za tu krátkou chvíli dokázal usnout - evidentně už odpočinek potřeboval.
Charmyho stav teď nevypadá nijak kriticky, není potřeba ho nějak intenzivně hlídat, pomyslel si Ian. Raději se půjdu věnovat těm menším. Dragonair si přeměřil malé pokémony svým zkušeným pohledem. Všichni na něj koukali s otevřenou pusou a všichni byli zvědaví, co se stane. Ian se při pohledu na Turtwiga na zlomek vteřiny zatvářil zamyšleně. Poté po jeho obličeji přeběhl náznak něčeho mezi pobavením a zvědavostí. Byla to směs pocitů, kterou nešlo zatím nijak blíž specifikovat.
"No, takže já už jsem se představoval, ale teď by mě zajímalo, jak se jmenujete vy".
Na asi dvě vteřinky nastalo ticho, kdy se nikomu nechtělo začít jako prvnímu. Nakonec ho prolomil Raichu: "Ahoj, já jsem Míša Raichu".
Vzápětí se představil jeho brácha Matyáš, poté i Véna a Míša Turtwig. Nakonec prozradil své jméno i Péťa Pikachu, ale při této akci mu hlasitě zakručelo v břiše.
Dragonair Ian se pousmál: "Vidím, že i vaše žaludky se dožadují pozornosti. No, momentálně tu mám akorát několik jablek, tak se s vámi rozdělím". Dragonair se odplazil za roh jeskyně a za necelou půlminutu již byl zpět.
"Proč si skladuješ jídlo tak daleko odsud?", podivil se Véna.
"No, důvodem je hlavně ta pec, před kterou teď odpočívá Charmy. Víš, teplem se kazí potraviny rychleji, takže se vyplatí uložit si je někam, kde je větší chládek", odpověděl Dragonair.
Raichu se však s touto odpovědí stejně zcela nespokojil: "No jo, ale i tak, stejně i když tam máš třeba o 5 stupňů míň, stejně se to brzo zkazí".
"To máš pravdu, jenže jsi zapomněl na jednu věc. Já jsem Dragonair. A Dragonaiři vládnou speciální schopností měnit počasí. Tudíž jsem schopen udržovat v této části jeskyně teplo, ale tam, kde si skladuju potravu, tam naopak vládne zima. Zajímá vás to?"
Malí pokémoni na něj koukali s upřímným zaujetím. "Tak nám to řekni", pobídl ho zvědavě Turtwig.
"Víte, celé to souvisí s jedním přírodním zákonem, který platí všude ve vesmíru. Jedná se o zákon zachování energie. Jak asi víte, všichni pokémoni, lidé i věci se nějak chovají, něco dělají. Při všech činnostech dochází k nějakému přesunu energie", povídal Ian a mezitím každému pokémonovi hodil jedno jablko.
"Přesuny energie?", překvapeně se zeptal Véna.
"Ano, přesuny energie. Vezmi si třeba to jablko, které právě chroupeš. To obsahuje plno energie, která je skrytá uvnitř. A tu energii vstřebáš tím, že ho sníš. A potom tu energii zase uvolníš".
"Jako třeba tím, že si prdneš?", zeptal se Péťa a všichni se zasmáli.
"No, třeba i takhle. Ale uvolňujete ji i jinak: třeba tím, když s Lišákem VUKem jdete na výlet. Nebo tím, že zlobíte a perete se. Nebo i tím, že mluvíte. Dokonce i každý nádech a výdech spotřebuje malé množství energie".
"Aha, ale co to má společného s tím, že umíš udržovat tady teplo a kousek vedle zimu?", zeptal se netrpělivě Turtwig.
"Hned se k tomu dostanu, vydrž pár minutek", uklidnil ho Ian. "Takže jak říkám, cokoliv se ve vesmíru děje, souvisí s přesunem energie. Energie má různé podoby a formy. Pak by vás ale mohlo napadnout, kde se vlastně ta energie bere. Odkud myslíte, že se bere energie?", položil trochu filosofickou otázku.
"No, třeba Charmy když použije plamenomet, tak vytvoří teplo", odpověděl Raichu.
Dragonair se ale jen lišácky usmál a odpověděl: "No, jenže aby Charmy mohl ten plamenomet použít, musí předtím sám tu energii nějak získat. Třeba z potravy".
"Takže energie se bere z jídla?", zeptal se Péťa.
"No to sice ano, jenže i třeba to jablko, když roste na stromě, potřebuje odněkud vzít energii ke svému růstu. Jedná se o živiny v půdě, vodu, čerstvý vzduch a svit sluníčka".
"Tím pádem zdroj energie je třeba Slunce, že?", pokusil se o definitivní odpověď Raichu.
"No, jenže Slunce je vlastně jenom hvězda ve vesmíru, která energii vyzařuje díky termonukleárním reakcím uvnitř. Takže jakoby spaluje palivo, které má uvnitř, čili..."
Maty ale Iana nenechal dokončit větu a skočil mu do řeči: "To je kravina, Slunce není hvězda. Hvězdy jsou přece hrozně malé a jdou vidět jen v noci".
Ještě než ale stačil zareagovat Ian, ujal se řeči Raichu: "Slunce se jeví tak veliké, protože je k Zemi mnohem blíž, než ostatní hvězdy. Jinak by bylo stejně malé, jako ostatní hvězdy"
"Jenže proč teda ostatní hvězdy nejsou vidět i ve dne?", nenechal se Maty odbýt.
Protože se nějak Raichu neměl k odpovědi, zareagoval Ian: "No, protože je Slunce k Zemi poměrně blízko, zdá se nám jeho svit velmi intenzivní. Hodně se ho rozptýlí i v Zemské atmosféře, díky čemuž zastíní svit ostatních hvězd, které jsou od nás vzdálenější".
"Aha", koukal udiveně vodní pokémon. Z jeho výrazu šlo vyčíst, že je pro něj velmi obtížné sledovat složitý tok myšlenek.
"Každopádně teda, abych se vrátil k původnímu tématu: Slunce je hvězda a hvězdy svítí jen díky tomu, že uvnitř mají vodík, což je něco jako palivo. A jakmile palivo dojde, přestane dokonce i Slunce svítit".
Pokémoni se zatvářili velmi překvapeně. První se ozval Turtwig: "A kdy přestane Slunce svítit? Za kolik minut?"
Ian se zasmál a odvětil: "Správná otázka zní spíš za kolik miliard let. Přiznám se, že nevím přesně, ale někteří lidé, kteří se zabývají astronomií, by tohle mohli vědět. Takže: i Slunce odněkud bere energii - ze svého paliva. Nicméně pořád jste mi neodpověděli na otázku: odkud se vlastně bere energie?".
Všichni zaraženě mlčeli.
Po deseti vteřinách ticha Ian odpověděl: "Je to trochu záhada. Energie tady s námi ve vesmíru je odjakživa. Nevzniká, ani nezaniká. Exitsuje jí pořád stejně, ale mění podobu a tvar. Říká se tomu zákon zachování energie". Dračí pokémon se na pár vteřin odmlčel, aby všichni vstřebali, co právě řekl. Poté plynule pokračoval: "Jak asi víte, i teplo je forma energie. Čím vyšší teplota, tím vyšší energie. Jak myslíte, že dokážu tady udržovat tak velké teplo a o místnost vedle zase zimu?"
"No, udržuješ tady tak velké teplo, protože to tu ohříváš?", odpověděl Turtwig.
"A to jako myslíš, že používám plamenomet, abych to tady ohřál?", položil zákeřný dotaz Ian.
"Asi jo", odpověděl travní pokémon, ale z jeho hlasu bylo slyšet, že si svou odpovědí není vůbec jistý.
Dragonair se pobaveně usmál: "Myslíš, že mám tolik energie, abych dokázal vyhřívat celou tuhle jeskyni? Nemám, věř mi. I když jsou dračí pokémoni velice mocní, ani my neumíme porušovat přírodní zákony, jako je zákon zachování energie. Energii je potřeba odněkud brát".
"A jak to teda děláš?", zeptal se zvědavě Péťa.
"Tady v jeskyni by normálně panovala teplota okolo 15 stupňů, což je na můj vkus trochu zima - a my, dračí pokémoni, jsme známí tím, že zimu nemáme rádi. Naopak na skladování ovoce je 15 stupňů trochu moc, protože by brzo shnilo. Dragonairové mají ale speciální schopnost, že umí přemisťovat teplo z místa na místo. Díky tomu mohu trochu tepla odebrat z vedlejších místností a přemístit to teplo sem. Tím pádem tady je větší teplo a vedle zase větší zima. Energii jsem nikde nevytvořil, pouze jsem ji přesunul z jednoho místa na druhé", vysvětlil Ian.
"Aha, takže ty umíš přemisťovat teplo?", chtěl se Raichu ujistit, že to správně pochopil.
"Ano, přesně tak. Umíme tímto způsobem i měnit počasí, když chceme - je to speciální schopnost Dragonairů".
Mezitím se příchozí chodbou začínaly ozývat kroky a hlasy. Po chvíli naslouchání šlo zvuky snadno identifikovat: jednalo se o skupinku pokémonů, která se před chvílí vydala do lesa pro bobule Aspear Berry, které měly pomoct Charmymu.
|
