Stanuli před dveřmi od pokoje.
„Zde Firestorm leží, ale smí k němu jen další jeden z vás.“ oznámil Brandon „Ostatní musí zůstat venku, nebo je zatím můžu doprovodit do hromadné ambulance a říct pánům doktorům ať se o vás postarají.“
„Dovnitř půjdu já.“ prohlásila okamžitě Turquisa „Chci se zase setkat s Flammosy.“
Z ostatních nikdo nic nenamítal, přestože se Billy chtěl taky ujistit, že se Firestorm drží.
„Jo, léčba je dobrý nápad. Ale pak za Firestormem přijdu.“ zasupěla Glocker.
„No, já jsem pro.“ souhlasila Elite.
„Já taky.“ kývla Sharphand.
„Mně je to jedno.“ doplnil Netřesk „Půjdu ale asi s Glendou a ostatními. Tady není co dělat, protože na pokoj mě asi nepustí.“
Všichni se podívali na Billyho, který zaraženě mlčel. Po chvíli mladý Grovyle zamumlal: „Já se půjdu podívat za Firestormem hned, jak to půjde.“
„Dobře, ale jen do kontrolní místnosti.“ kývl Brandon a zaklepal na dveře. Po chvíli vyšla malá šikmooká sestra „Prosím tě, Lu, doprovoď tuhle skupinu do hromadného centra. Já to tady vezmu na chvíli za vás.“
„Dobře, pane primáři.“ pronesla Lu a oslovila Pokémony: „Následujte mě.“ a šla chodbou dál.
„Tak zatím, Billy.“ řekla Sharphand.
„Přijď pak za námi, Billy.“ zašeptala Glocker. Poté se skupina otočila a i s Netřeskem šla za sestrou Lu. Billy a Turquisa zůstali stát.
„Tak, Billy, ty budeš moct Firestorma vidět jen přes sklo. Přece jen by tam měl být absolutní klid a ani Flammosy nebo ty, vážená Turquiso byste tam neměly být. Ale vzhledem k tomu, že tam Flammosy už je, tak uděláme výjimku z pravidla. Takže....“ přešel ke dveřím napravo od dveří Firestormova pokoje „Ty vstoupíš tudy, vážená Turquiso. Stačí jen mít roušku – tu ti dám – a pak zavřít oči v očistné komoře. Jasno?“
„Dobrá.“ souhlasila Turquisa. Brandon vytáhl z kapsy roušku a uvázal ji Turquise přes čenich.
„Tak hotovo.“ zabrumlal a otevřel dveře „Rač vstoupit.“
„Děkuji zdvořile.“ zalaškovala Turquisa a vešla do dveří. Brandon za ní zavřel a vrátil se k prvním dveřím a Billymu.
„Tak, Billy, pojď se mnou.“ vybídl ho a otevřel ty první dveře. Billy jimi prošel do malé kontrolní místnosti, kde byl jen stůl s počítačem, další dveře a okno, kterým bylo vidět do Firestormova pokoje. Brandon vešel za Billym a zavřel za sebou.
„Tady ho můžeš vidět, Billy.“ zašeptal a ukázal na okno. Billy si vylezl na stůl a podíval se skrz okno. Byly tam dvě postele s různými přístroji. Na té levé ležel Firestorm s dýchací maskou. Při pohledu na něj se Billy cítil velice nesvůj. Firestorm měl ve tváři křečovitý výraz a i na poměrně velkou vzdálenost bylo vidět, že Ninetalesovy oči mírně slzí. Vedle Firestormovy postele seděla Flammosy, lehce raněná (alespoň podle toho, co Billy viděl) a koukala směrem k bočnímu vchodu do pokoje. Po chvíli tím vchodem vešla Turquisa, došla k Flammosy a zasvítila na ni očima. Potom podle mírných pohybů roušek Billy usoudil, že Ninetalesky spolu mluví, nic z toho však nebylo slyšet.
„Zdá se, že se Flammosy a Turquisa znají.“ pronesl Brandon překvapeně.
„Turquisa je Flammosyna máti.“ reagoval Billy. Brandon vykulil oči na Billyho.
„No, to je gól.“ řekl s tónem absolutního ohromení „A mně bylo divné, že mám z Turquisy pocit, jako bych ji znal. Tím se ovšem vysvětluje, proč má Flammosy zelené oči a proč je tak krásná.“
Billy souhlasně kývl. Potom oba zaměřili svou pozornost na dvě pohledné Ninetalesky v pokoji za sklem. Byly obě otočeny zády ke sklu, ale podle toho, že Turquisa byla o hlavu větší než Flammosy, se daly snadno od sebe rozeznat, nehledě na Turquisin dlouhý cop. Flammosy se navíc mírně tulila k Turquise. Obě koukaly na nemohoucího Firestorma na lůžku.
„Vypadají spolu tak hezky.“ hlesl Billy.
„Jako matka a dcera při shledání po delší době.“ přikývl Brandon „Víš co, Billy? Půjdeme za ostatními do hromadného centra. Nechme Flammosy ať se se svým smutkem svěří Turquise.“
„Hmm.“ souhlasil neochotně Billy „Firestorme, kamaráde, jsme všichni s tebou. Vydrž a neumírej.“ řekl ještě jakoby Firestormovi skrz sklo a umělý spánek. Potom seskočil ze stolu a zamířil ke dveřím. Brandon zvedl telefon, vytočil dvoumístné číslo a pronesl:
„Sestra Lu Lo na JIP dvacet šest. Děkuji.“
Billy měl dojem, že se Brandonovo sdělení ozvalo i zpoza dveří, akorát mnohonásobně hlasitěji.
„Brandone?“ zamumlal.
„Ano?“
„Proč se tvůj hlas ozval i na chodbě?“
„Skrz ten telefon můžu sdělovat zprávy celému Pokécentru najednou.“ uchechtl se Brandon.
„To jsou věci.“ pokýval Billy hlavou.
„Pojď, jdeme.“ řekl Brandon a otevřel dveře. Oba prošli ven. Ve chvíli, kdy Brandon dveře s koulí užuž zavíral, přiběhla k nim chodbou sestra Lu.
„Á, pravě včas.“ usmál se Brandon „Rač dovnitř, na své stanoviště, Lu.“
„Díky, pane primáři.“ opětovala úsměv Lu, zmizela uvnitř kontrolní místnosti a zabouchla za sebou dveře. Brandon a Billy šli chodbou dál.
Prošli přes celé přízemí a přes křižovatku u vchodu až do chodeb, ve kterých Billy ještě nikdy nebyl. Barva zdí chodeb se změnila ze žluté na modrou.
„V těchto prostorách je hromadné centrum.“ vysvětlil Billymu Brandon „Specializuje se na léčbu velkého počtu Pokémonů najednou. Ne vždy je vhodná léčba skrz Pokébally. Zvlášť u divokých Pokémonů nebo středně těžkých až těžkých zranění. Proto je zde toto krizové centrum, které dokáže ošetřit spoustu Pokémonů najednou. Žádné fronty ani čekání. Doktoři jsou pro tento úkol speciálně vycvičeni.“
„To zní zajímavě.“ zamumlal Billy. Zdi chodby byly plné dveří. A nebyly zde žádné křižovatky. Nicméně chodba nebyla moc dlouhá. Prošli kolem zhruba desaterých dveří a octli se u prosklených dveří, vedoucích do rozlehlé haly. V oné hale bylo spousta vyšetřovacích lůžek a stolků s různými lékařskými potřebami. Vždy u každého lůžka jeden stolek. Tyto dvojice byly rovnoměrně rozmístěny po hale. V levé části místnosti byl menší shluk Pokémonů. Dvě z lůžek – jedno hned před skleněnými dveřmi, druhé v pravém zadním rohu – byla obsazena. Na tom bližším seděla Elite. Měla na očích obklad a byla opřená za zády o ruce. Doktorka, která o ni pečovala, právě Elite něco říkala, ale skrz dveře jí nebylo rozumět. Na tom vzdálenějším lůžku ležela Glocker. Dvě doktorky a tři doktoři stáli kolem ní a různě ji ošetřovali – vázali obvazy, dávali obklady na rány, používali ranhojiče a jiné. Přitom Glocker vypadala, že spí – jen ležela a nehýbala se. Doktoři mohli volně hýbat s jejími končetinami.
Billy a Brandon hodnou chvíli stáli před dveřmi a koukali na dění v hale. Mladý Grovyle se téměř celou dobu díval na Elite a na svou mámu. Pak ale zabrousil pohledem k partě, která jen stála vlevo u zdi v hloučku a jejíž členové si mezi sebou povídali. Viděl mezi Pokémony i ty, kteří jeli s Maggie dodávkou – třeba Frostise, Gingi nebo Pepperminta.
„Naše parta už je tu celá!“ křikl radostně a vyskočil vysoko do vzduchu.
„Aha, máš pravdu.“ rozzářil se Brandon a otevřel prosklené dveře. Spolu s Billym jimi prošel a chvíli se rozhlížel. Pak zamířil ke Glocker, zatímco Billy zůstal stát u Elitina lůžka a svýma očima si měřil ty Elitiny, již odkryté a ožehnuté. Grovylka je však měla zavřené, takže Billyho neviděla. Doktorka právě čímsi navlhčila tampon a vyrovnaným a laskavým tónem řekla:
„Teď vydrž, Eleno. Trochu to štípne, jen drž očka zavřená.“
Elite lehce kývla hlavou. Doktorka začala jemně přejíždět tamponem po jejích zavřených víčkách a po ožehnutých oblastech bezprostředně kolem očí. Billy si všiml, že Elite občas bolestně zaškubala koutky tlamy. V jednom momentě mu dokonce neuniklo, když jeho sestra na kratičkou chvilku odhalila horní zadní řadu zubů. Billy se nad tím pousmál a pohlédl na partu. Stáli nebo seděli kolem i na volných vyšetřovacích lůžcích a vzrušeně o něčem debatovali. Billy však od nich byl vzdálen asi deset metrů, takže moc nerozuměl jednotlivým promluvám. Téměř každý z party byl nějak ošetřen – obvazem, náplastí či byly vidět stopy po zacelených zraněních. Mladý Grovyle užuž chtěl vykročit k nim, když vtom se do jeho bubínků nepříjemně a hlavně nečekaně zařízl Frostisův hrčivý výkřik:
„Koukejte, náš zachránce je tu!“
Glaceon vyskočil jako na pružině a kýval hlavou k Brandonovi, který se radil s týmem doktorů u Glocker. Jakmile Brandon zaslechl Frostisovo upozornění, otočil se čelem k partě.
„Moment.“ šeptl ještě směrem k doktorům, kteří se vrátili ke své práci. Potom přešel doprostřed místnosti a hlasitě zvolal:
„Slyšte, Pokémoni Firestormovy party!“
„Co? Můj pán je tady?“ vyhrkla Elite, ale oči nechala zavřené a ani se nepohnula.
„Jo, tvůj trenér je tady.“ přitakala doktorka a přitom stále neúnavně nanášela tamponem onu neznámou látku na Elitiny popáleniny.
Mezitím se všichni ostatní Pokémoni shlukli kolem Brandona. Byli všichni zticha jako pěny. Dokonce i věčně výřečná Gingi. Glocker se sice nemohla zvednout, ale určitě nespala, protože natočila hlavu Brandonovým směrem.
„Firestorm.... je neobyčejně vyspělý a silný Ninetales.“ pokračoval primář „Nic však nezmohl, když ho pohřbily sutiny stodoly u Shanksových. Bohužel pro něj, trosky dost poranily a zohyzdily jeho tělo.“ Andra hlasitě škytla „Přestál zaklínění v troskách na bůhvíjak dlouho, já sám jsem ho nesl v náruči, když auto zklamalo, jeho život visel na vlásku, když jsem ho více jak dvě hodiny léčil. V jednom momentu to dokonce vypadalo, že to Firestorm nezvládl.“ celá skupina zalapala po dechu „Ale, jak jsem řekl,..... Firestorm je silný a vyspělý. I to má zásluhu na tom, že náš přítel žije a již je mimo větší ohrožení života. Jeho stav je stabilní. Firestorm žije!“ poslední dvě slova vykřikl naplno a zvedl pravou ruku do vzduchu. Celá parta se hlasitě rozjásala. Jejich bezmezná radost zaplavila celou místnost. Všichni v partě objímali jeden druhého a hlasitě halekali. Elite sedící na lůžku se jen široce usmála. Billy tuto radost a úlevu již prožil, takže se jen usmíval a objal každého, kdo o to stál. Jakmile však narazil na Andru, přitiskl ji k sobě nejvíc, jak mohl.
„Andro, přítel tvé ségry to přežil.“ zahuhlal jí do ucha a hladil Andru po hřbetě.
„Není nic lepšího v tomto ohledu než dobrá zpráva.“ bručela Andra do Billyho břicha „Flammosy se musela zbláznit radostí, když se dověděla, že Storm neumře.“
„To nevím.“ odpověděl Billy popravdě.
„Tady je vidět jedna věc: Firestorma jen tak něco nezdolá!“ zaduněl Jeff.
„To jo!“ přitakal hlasitě Absus.
„No, jsem zvědavá, jak na to bude reagovat, až uslyší, co všechno ho potkalo.“ pravila Gingi.
„To mi připomíná,“ ozval se Frostis „Firestorm velice udatně jednal, když začalo hořet.“
„A jak?“ ptal se Steams.
„No, nejdřív...“
Zbytek Frostisovy mluvy do Billyho a do Sharphandiných uší nedolehl. Oba sebou zmateně trhli, ale než nad tím stačili zapřemýšlet, uslyšeli oba Latiasin hlas:
„Čekám na tebe u úpatí hory Eclipse. Přijď za mnou nejdříve, jak budeš moci. Musím si s tebou promluvit.“
Domluvila a okolní zvuky byly opět slyšet.
„.... No a pak už jsem jen viděl, jak Firestorm proskočil ohněm. Já musel vyběhnout ven, protože jsem byl moc unavený. Před stodolou jsem si z únavy lehnul. Nechtěl jsem usnout, ale bohužel jsem tomu neodolal.“ tak znělo dokončení Frostisova vyprávění. Billy a Sharphand ho však nevnímali. Vrtala jim hlavou Latiasina mluva. Nakonec se oba rozhodli, že vyhoví Latiasinu přání, aby se dověděli víc. Oba si proklestili cestu k Brandonovi. Během toho je pár Pokémonů z party poplácalo po zádech.
„Brandone, potřebuju odejít. Latias na mě čeká venku. Mohl bys zatím zabavit ostatní? Vypadá to, že to musí být soukromé. Až s Latias skončím, vrátím se.“ vybalil Billy ihned. Sharphand mírně vykulila oči.
„Přesně toto jsem právě chtěla říct.“ řekla.
„Asi jsi slyšela to, co já.“ reagoval Billy.
„No, ale co tvoje léčba, Billy?“ namítl Brandon „V takovém stavu tě nikam nepustím. Ošetřím tě, dodám ti síly a pak teprve doporučuju někam jít. Jinak o ostatní nejde, vymyslím jim aktivitku, takže si ani nevšimnou, že tu nejsi. A tvé mámě řeknu pravdu a uklidním ji.“
„Dobrý plán.“ ocenil Billy „Tak fajn, ošetři mě teď hned.“
„Dobrá, vyskoč si tady vedle na lůžko.“ vybídl ho Brandon a ukázal na lůžko, o které se opíral. Billy poslechl a skokem se vyhoupl na lůžko.
„Mimochodem, kde je Maggie?“ otázala se Sharphand.
„To mi není známo.“ odvětil Brandon, když si u stolku s náčiním chystal Ranhojič „Pak ji najdu. Teď jsi na řadě ty, Billy.“
Co mi Latias může chtít?, pomyslel si Billy, když Brandon začal hojit jeho rány.
|
