Konexe:
A tak se znovu shledali. Starostlivá matka a snaživý syn. Vzhledem k nedávné stabilizaci a zocelení Glockeřiny psychiky, Sceptilka nezůstala stát jako solný sloup. Samozřejmě, na chvilku strnula, když si s Billym vyměnila pohled. A pak když Billy omdlel, vjela do ní správná obranářská zlost. Bleskově si promyslela taktiku a pak se rozhodla, že Billyho soupeřům oplatí stejnou mincí – začala pojímat sluneční energii. Mezitím lidi i ostatní Pokémoni byli její přítomností poněkud zaskočeni a koukali jako spadlí z višně, dokud Glocker, dosud svírající Billyho v náruči, neotevřela tlamu a nezačala kumulovat energii do koule v závěrečné fázi útoku. První se vzpamatoval Phelps.
„Combuskene, Bulbasaure, vyřiďte toho Sceptila!“ zařval.
Glocker ale už vyslala vztekem posílený Sluneční paprsek. Zvuk vyšlého paprsku a náhlé teplo linoucí se od Glockeřiny tlamy probraly z bezvědomí Billyho. Ten však nebyl vůbec při síle, takže ani nemohl otevřít oči – jen se třásl a tiše sténal.
Sluneční paprsek zasáhl Bulbasaura. Chvíli se o něj rozrážel a pak ho s ránou odmrštil vzad. Glocker, jako by vycítila protiútok, se sehnula a nad ní se srazilo hned několik znehybňujících paprsků. Pak šeptla Billymu do ucha: „Radši zmizíme....“ zaktivovala Rychlý útok a doslova se vypařila do křoví:
„Pryč! Utíkejte! Do lesa! Rychle, pryč!“ křikla, když se na chvíli zastavila v křoví. Jeff, Firestorm, John, Steams, Absus a Flammosy se na nic neptali a utíkali pryč směrem k lesu. John ještě vzal do každé ruky jednu z neotevřených bání. Glocker běžela poslední a usilovně a možná trochu úzkostně tiskla Billyho k sobě. Za ní dopadaly ohnivé útoky Combuskena a znehybňující paprsky od lidí, kteří zlostně řvali. Nikdo z nich nikoho z Glockeřiny party netrefil. Glocker se ještě po asi dvaceti metrech otočila a spustila palbu ze spór. Ani nevěděla, zda je někdo pronásleduje či ne. Jen chtěla mít jistotu. Pak se znovu otočila a vběhla do lesa za ostatními. Přestože cesta byla do kopce, nikdo ze skupiny se nezastavil, dokud všichni nevyběhli až docela nahoru – na vrchol údolní hradby. Tam úprk pominul na malé mýtince mezi stromy.
„Ufff......Zdá se, že jsme vyvázli...“ zafuněla Flammosy. Billymu napůl bezvědomému, ta řeč připadala jako velice krásný zvuk. Po delší době opět slyšel onen hladivý alt, trošku zkreslený zadýchaností.
„Ale někteří z nás ne ve zdraví.“ doplnil Steams kousavě.
„Billy!“ vyjekl Absus, když Glocker Billyho položila na zem „Kámo řekni něco! Mluv na mě!“
„Co se mu stalo?“ zabručela Flammosy znepokojeně.
„Zápas dva na jednoho.“ zestručnila událost Glocker. Absus do Billyho strčil hlavou. Billy v sobě nalezl sílu k tomu, aby naslepo vztáhl třesoucí se ruku a pohladil Absa po hlavě.
„Vypadáš dost zřízeně. Doufám, že nemáš moc bolesti.“ řekl Absol starostlivě. Billy bolestně zachrčel.
„Přenocujeme dole u jezera.“ oznámil John „Tam Billyho ošetřím a po celonočním spánku bude schopen jít sám. Jeho bojová síla se bude vracet trochu pomaleji, ale myslím, že nejpozději zítra v poledne už bude plně bojeschopný. Jediné, co ho trochu znevýhodní, bude možná bolest ze zranění.“
„Dobře.“ zamumlala Glocker.
„Firestorme, vyprávěj mi o tom, jak jste nás našli.“ požádala Flammosy. Firestorm kývl a oba si sedli opodál. U Billyho zůstali všichni ostatní.
„Oživíme Elite a Kurta?“ zeptal se John.
„Ne,“ odmítla rázně Glocker „Nechci, aby někdo další z nás Billyho viděl v takovém stavu. Je to příliš stresová záležitost. Zvlášť pro Elite. Ta je Billyho sestra a navíc je ještě v rekonvalescenci.“
„Jak myslíš,“ pokrčil rameny John „Ale s tím stresem by to pravděpodobně platilo jen pro Elite. Kurt je přece jen trochu psychicky odolnější než ona.“ sklonil se nad Billym „Středně těžká poranění, popáleniny též středního stupně. Nic neřešitelného.“
Billy pojednou otevřel oči – již se na to cítil.
„Jsi....též raněn...Johne.“ zasténal a pohled zavrtával do Johnových odřenin na rukou.
„Aaa...No jo.“ usmál se John „Jak je ti?“
„Špatně.“ přiznal Billy. Ze slabosti chvilkami upadal do apatie, což se projevovalo výpadky vnímání.
„Zranění bolí?“ pokračoval John.
„Ano.“ kývl Billy „Bojoval jsem....ale...ne-mohl....jsem.....“
„Uklidni se, Billy. Vše je v pořádku.“ konejšila ho Glocker „Vyspi se a bude ti líp.“
„Škoda, že....jsem tak.....slabý.“ hekl Billy „Nemů-žu se....schoulit....do klubíčka.“ zavtipkoval a zkřivil tlamu do aspoň malého úsměvu.
„Cože? Co?“ zareagovala Flammosy a udělala pár kroků blíž „Ty jsi někdy spal v klubíčku? To bych chtěla vidět.“ rozplývala se.
„Nemůžu se....schoulit.“ opakoval Billy „Moc to bolí....“ vtom ho víc rozbolela zranění na zádech: „Aaaah!“ vyjekl dlouze. Před očima se mu roztančily hvězdičky, hlava po chvíli rozbolela taky. V bolestné křeči se začal trošku zmítat.
„Nenech ho omdlít, uspi ho.“ šeptla Glocker Johnovi. John pohotově sáhl do brašny a vytáhl uspávací sprej. Neváhal a zkropil Billyho od hlavy k patě. Grovyle se ještě chvíli zmítal a pak se pozvolna uklidnil.
„Hmmm....Chci....spááát.“ protáhl mátožně „mmmm....“ jeho tělo se uvolnilo a on usnul.
„Jak dlouho to působí?“ ptal se Steams.
„Záleží na tom, jak hluboce Billy spává.“ vyložil John.
„Je to dobrý, měl by vydržet spát přes noc.“ uchechtla se Glocker.
„Jak to?“ chtěl vědět Jeff.
„Billy a Elite se liší v poněkud více věcech, než je u dvojčat obvyklé. Ale jedním ze znaků, ve kterých se ti dva naprosto shodují, je hloubka spánku. A ta je veliká. Jediné, čím oba spolehlivě probudíte, je polechtání na chodidle. Jinak s nimi můžete třást, jak chcete a oni se nemusí probudit. Samozřejmě záleží na únavě a zdravotním stavu.“
„Počkej, počkej.“ svraštil čelo Absus „Nezdá se mi, že by Elite byla takový spáč.“
„Takyže není.“ souhlasila Glocker „Ona si nepotrpí na spánek. Chtěla jsem říct, že když usne tak spí jako Snorlax......no, zas tolik ne.“
„No, vraťme se k plánu, co dál.“ přeřadil John „Billyho poneseš samozřejmě ty, Glendo. A obleč ho do kožichu, mám ho tady v brašně. Zima je to poslední, co Billy potřebuje. Mohl by takhle nastydnout a možná i chytit nějakou rýmu. Půjdeme lesem z kopce dolů až k jezeru, které by tam dole mělo být. Odtamtud taky povedeme další pátrání po Spartakovi.“
„Myslíte, že je fakt někde v tomto kraji?“ položil zásadní otázku Jeff. Vtom se ozvaly vzdálené čtyřnohé kroky, které se postupně zesilovaly.
„Vypadá to, že je tady poblíž někdo jiný, než Spartakus.“ poznamenal Absus.
„Jak víš, že to třeba není on?“ namítl Firestorm.
„Protože Spartakus by nepřišel sám. Měl by s sebou všechny ty svoje bandity.“ sdělil Absus věcně. Celá skupina pak ztichla a zaujatě koukala směrem, odkud se cupitání ozývalo. Po pár vteřinách se naplnilo Absovo tvrzení. Samozřejmě to nebyl Spartakus, ale Andra.
„Hele, Andra. Tu jsme hledali.“ usmála se Glocker.
„Je raněná.“ pravil vážně Steams. Měl pravdu – Andra zcela zjevně kulhala na levou přední tlapu.
„To se mi nelíbí.“ zabručel Firestorm.
„Co se stalo, sestřičko?“ hlesla Flammosy.
„Fff...fff....utíkejte....ehh....uff....jsou mi....fff... v patách!“ funěla už z dálky Andra.
„Pojďme, na dohady bude čas pak!“ zavelela Glocker. Celá skupina se tedy zvedla (Glocker popadla Billyho do náruče) a rozběhla se pryč. Andra však svým kulhavým během krutě nestačila ostatním.
„Počkejte....au, au...“ zasípala. Najednou zakopla a upadla. John běžící na zádi skupiny, okamžitě zareagoval. Odložil báně, přiskočil k Andře a dřepl si k ní.
„Copak máš s tlapou?“ vyhrkl v rychlosti.
„Těžce popálená Vileplumovou kyselinou....Strašlivě to štípe.“ zasténala Andra.
„Počkej, vezmu tě do náruče.“ řekl John a uchopil Andru do náruče. Jenže trochu pozapomněl na pronásledovatele. Ti se vzápětí objevili. Jeden z nich vůbec neváhal a vystřelil ze své znehybňující zbraně přímo na Johna. Ten bohužel vzhlédl právě ve chvíli, kdy už se paprsku nemohl vyhnout. Znehybněl a změnil barvu i s Androu v náruči.
„Ha ha! Dvojitý úlovek!“ křikl člověk. Ale to byla chyba. Flammosy a Glocker totiž zaslechly ten výkřik a ihned se zastavily.
„Slyšelas’ to?“ vydechla Flammosy. Glocker kývla a odložila Billyho na sníh se slovy: „Promiň, synku, vydrž tu chvíli.“ pak vyjekla na ostatní „Hej! Zpět! Všichni zpět!“ sama se otočila a běžela nazpět, následována Flammosy. Přiběhly tam, zrovna když lidi uzavírali Johna a Andru do kupole a chystali se je naložit do již přistaveného transportéru.
„Zadržte!“ zaječela výhružně Glocker.
„Hele, další kořist.“ zasmál se jeden z lidí a namířil znehybňovač na Flammosy. Ve stejný čas, kdy ze zbraně vystřelil, už byla Glocker u Flammosy a odstrčila ji z dosahu paprsku. Sama se taky bezpečně vyhnula. Přitom si s radostí uvědomila, že ono nebezpečí vycítila mnohem dřív, než by to samé zvládla jen vlastními instinkty. To ukazovalo jen na jednu skutečnost – pomohla jí k tomu síla nějakého útoku. Sama však nevěděla jakého.
„Divoký Sceptile, který ovládá útok Předvídání.“ vydechl jeden z lidí „Toho musím mít.“ a bleskově cosi vytáhl z kapsy a hodil to po Glocker. Byl to ten zvláštní černý Pokéball se sítí, který byl použit i proti Billymu na samém začátku jejich výpravy. Síť z Pokéballu vystřelila, rozbalila se, ale neškodně se navlékla na Glockeřiny dvoj-čepele, které Sceptilka nechala asi tak třikrát přerůst (stálo ji to trochu víc energie). Rychle pak svá ostří nechala smrštit na normální aktivní velikost, svlékla z nich síť, přiskočila k báni a široce máchla levou dvoj-čepelí ve vodorovném směru. Někteří z asi osmi lidí uskočili, jiní byli listovým ostřím zasaženi. Tak či tak se vzdálili. Glocker, rozčílená lidskou drzostí, pokračovala směle dál. Otevřela tlamu a začala lidi bombardovat semínkovou smrští.
„Heh....Flhammhoshy.....Phomhož mhi.“ zahuhlala, aniž by útok přerušila. Flammosy přikývla a plivla po lidech Uhlíkové střely. Lidi se kryli rukama a začali ustupovat. Vpravo od Glocker se pojednou objevil Steams a Vodním dělem doplnil nápor na lidi o třetí element. Lidský ústup se vzápětí proměnil v útěk. Když lidi utekli, Pokémoni přestali útočit.
„Tfuj!“ odfrkla Glocker „To je ale drzost.“
„Takže....Vypíná se to....takhle?“ pronesl Steams a studoval přitom ovladač báně. Položil tlapu na páčku a posunul ji dolů. Ne však až úplně nadoraz. John a Andra nabyli původní barvu. Tedy jen Andra nabyla kompletně barvu i pohyblivost. Johnovy nohy zůstaly od kolen dolů nehybné a hnědé.
„Ještě kousek, Same.“ řekl John.
„Same?“ podivila se Andra.
„Tak se doopravdy jmenuju, Andro.“ uchechtl se Steams.
„Jmenuješ se Samael. Sam je zkrácenina.“ opravil ho John.
„Detail.“ mávl tlapou Steams a posunul ovladač až dolů. Báň zmizela a John se protáhl. Andru přitom nepustil z náruče.
„Jak dlouho jsem byl mimo?“
„Jsme byli mimo.“ dodala Andra.
„Minutu až dvě, víc ne.“ sdělila Glocker.
„Vidím, že sis znamenitě poradila.“ mínil John „Vyřídit takovou situaci za minutu či dvě....“
„Normálka.“ protáhla Flammosy.
„Co máš s tlapou, Andro?“ změnil téma Steams.
„Těžká popálenina útokem Kyselina.“ sdělil John „Naštěstí, tohle se v polních podmínkách dá léčit téměř líp, než v zázemí Pokécentra....No....Zas tolik ne. Ale neboj, Andro, dostaneš na to zásyp, obvážu ti to a za dva až tři dny budeš v pohodě.“
„Něco takového jsem čekala.“ povzdechla si Andra.
„Proč tak mrzutě?“ chtěla vědět Glocker.
„Páč budu pořád pajdat a nebudu vám stačit.“
„Přizpůsobíme se.“ ujistil ji John „Ale dokud tě neošetřím, ponesu tě.“
„Klidně.“ souhlasil Andra.
„Pojďte za mnou, přátelé.“ vybídla všechny Glocker a vyšla krokem směrem ke zbytku skupiny.
„Andro, jak se ti to stalo?“ vyzvídala Flammosy zatímco ťapala ve sněhu vedle Johna.
„Ztratila jsem se v uličkách Crimsonu, když jsme vás společně s Glocker, Jeffem, Firestormem a Johnem hledali. Jak jsem tak bloudila, narazila jsem na pouliční Pokémonový zápas dvou Pokémonů od dvou lidí. Chvíli jsem to se zájmem sledovala, ale pak jsem se omylem připletla do cesty proudu Vileplumovy Kyseliny. Tlapa mě začala strašlivě pálit. Kromě té tlapy se mi však nic jiného nestalo. Odtamtud jsem odkulhala nejrychleji, jak jsem jen mohla. A ti lidi, které jsi zahnala, Glocker, se na mě pověsili, až když jsem procházela po nějaké odlehlé ulici a zahlédla jsem, jak v lese mizí Steams jako poslední.“ vyložila podrobně Andra.
„Myslela jsem na tebe.....Těch pár vteřin, co jsem vnímala.“ zasmála se Flammosy „Mám strašlivý hlad.“ zamumlala.
„To všichni, Flammy.“ ujistil ji John.
„To já na tebe myslela pořád, sestřičko moje drahá.“ řekla zasněně Andra „Při těch vzpomínkách se strašlivě stydím za to, jak jsem na tebe žárlila. A ještě víc za to, že jsem se poprala s Billym a málem mu dost vážně ublížila. Za to bych se nejradši propadla.“
Skupinka okamžitě otočila své pohledy na Andru. Pár vteřin bylo poněkud trapné ticho. Pak Glocker pomalu zachrčela:
„A napadl on tebe?.....nebo.....ty jeho?“
„Já jeho.“ přiznala Andra, na níž byl vidět takový stud, až se nezaujatý Steams divil, že vůbec mohla něco říct.
„Andro....“ začala v rozpacích Glocker „Podívej.....Nechci, aby sis myslela, že se na tebe zlobím....Dá se to pochopit z hlediska tvé nálady....Pokud jsi Billymu nic neudělala, pak se nic nestalo. Jen tě upozorňuji na to, že pokud někoho z nás napadneš, tak ten někdo není zodpovědný za to, co udělá v sebeobraně tobě. Je to jen na tobě....“
„Ano....“ zasípala Andra těžce.
„Tohle téma je chmurné, nemluvme už o něm.“ vyzval nás John. Skupina v tu chvíli dorazila k ostatním jejím členům.
„Co se stalo Andře?“ zajímala se Firestorm.
Omylem se připletla do cesty útoku Kyselina. Jinak je vše v pořádku.“ sdělil John.
„Billy, pojď zpátky k mámě.“ zahuhlala Glocker a zvedla Billyho ze země. Grovyle s hvězdou stále hluboce spal a trochu pochrupoval.
„Nezdržujme se, pojďme až k jezeru. Tam už budeme v bezpečí.“ pobízel John „Andro, promiň, budeš muset jít po svých. Já ponesu báně.“ Ostatní se na Johnovu řeč tvářili poněkud neochotně, zvlášť Andra, ale poslechli.
John se ještě vrátil pár lehkými skoky k báním. Znovu je zvednul a vrátil se k ostatním. Pak skupinka vyrazila a šla za naprostého ticha asi dvacet minut lesem. Glocker mezitím oblékla Billyho do kožichu. John stále nechával Elite a Pepperminta znehybněné a radši nesl jejich báně, protože věděl, že takhle jsou více v bezpečí. Andra musela kulhat po svých.
„Jdeme dost dlouho.“ zasténala, když se svah srovnal „Neminuli jsme to?“
„Ne.“ zabručel Absus „Já taky vím, že to jezero je někde tady.“
„Víš to jistě?“ optal se Firestorm.
„Jo, ale nevím, kde přesně.“ uchechtl se Absus.
„Hele, máme společnost.“ vyhrkla Glocker a kývla hlavou vpřed. V dálce mezi stromy byla vidět malá postava nějakého čtyřnohého Pokémona.
„Co je zač?“ ptala se hned Flammosy.
„Myslím, že je to Leafeon.“ mínil John. Neznámý se přiblížil. Již se dalo rozeznat, že je tmavě žlutý a místy zelený. Jeff zpozorněl.
„Nemá náhodou poněkud delší vlasolist?“ pronesl dychtivě.
„Vypadá to, že....jo. Proč?“ zamumlal John a mžoural do dálky.
„V těchto končinách, přesně v této lokalitě by se mohla nacházet má sestra Gingi.“ hýřil Jeff.
„Aha. Tak poznáme dalšího přítele...Teda kamarádku.“ usmál se Firestorm.
„Bude nám ctí.“ poklonil se Absus.
„Srovnáme, jak ti je podobná, pokud je to ona.“ pravila Glocker. Leafeon se zatím ještě více přiblížil. Skutečně měl nápadně dlouhý vlasolist.
„Je to ona.“ vydechl Jeff a zařval: „Héj, GINGIIII!!!“
Leafeonka upřela pohled na Jeffa, stála asi padesát metrů od nich. Pak taky vyjekla nosovým vysokým hlasem:
„Žlutošavlíku!“ a rozběhla se k němu.
„Hlavně jí neskákejte do řeči, je totiž dost ukecaná.“ hlesl polohlasem Jeff. Gingi přiběhla až k Jeffovi a přitulila se k němu.
„Aaa, Šavlo, já jsem tě tak dlouho neviděla. Ty ses vůbec nezměnil. Jen jsi trochu vyrostl. A možná, že jsi zručnější než já v boji. Kdo jsou tihle Pokémoni? Kámoši? Chci je znát. A od tebe, bráško, chci vědět, jak žiješ. Fajn? Já ne, člověče. Poslední dobou se to tu hemží lovci Pokémonů. Unesli mou kamarádku Rachel. Pamatuješ na ni? Taková malá Cyndaquilka. Chtěla jsem najít lovce, který ji unesl, ale nikam to nevedlo.....Jo, Šavlíku, teď jsem si vzpomněla....Mám děti. Dvě. Co ty na to?“
Tohle všechno vyřkla strašlivě rychle a jedním dechem. Jeff a ostatní však rozuměli každé slovo. Glocker užasle sledovala Gingiinu tlamu, která se při mluvení pohybovala též abnormálně rychle.
„Vážně? No to je skvělý.“ rozzářil se Jeff „Hele moc rád bych se zastavil a viděl tvé děti, ale mám tu s kamarády jistý úkol.“
„Oficiálně mě představ, Jeffe. Určitě si to zasloužím.“ řekla naoko dotčeně Gingi a oslovila ostatní? „Já jsem Gerda, zvaná Gingi. Jako Ginkgo, ten zajímavý strom. Jsem jedna z šesti sourozenců a tady Jeff je jedním z nich také. Jako Leafeonka si zimu moc neužívám. Vidím, že jste všichni docela pošramocení. Co se vám stalo? Napadla vás přesila?“
„Ne, Gingi. Napadla nás Latias a taky jsme bojovali s lidma.“ sdělil Jeff.
„Aaa, legendární Pokémon. Hmm.“ protáhla obličej Gingi. Vtom jí zabloudil pohled až na bezvědomého Billyho v Glockeřině náruči „Chudáček. Co se mu stalo? Vypadá strašně. Žije vůbec?“
„Jo, proboha.“ zahudrovala Glocker „Vždyť vidíš, že dýchá ne?“
„Jo, vidím. Promiň, já jen....“ začala Gingi, ale Glocker ji přerušila.
„Je to můj syn, Gerdo. Mám ještě dceru a ta mi nedávno málem umřela pod rukama. Nepřeji si, aby mi takovou situaci kdokoli jakkoli připomínal. Vyjádřila jsem se dost jasně?“ ke konci už neovládala svůj hlas a nechala klidnou mluvu přerůst v rozlícené hřímání. Gingi s šokovaným výrazem v obličeji koukala na Glocker jako praštěná palicí. Do ticha, které nastalo, znělo jen Billyho pochrupování. Trvalo to asi minutu. Pak Gingi hlesla: „Promiň, já.....nechtěla jsem....se tě dotknout.“
„Zůstaň v klidu, Gingi. Glocker takovéhle řeči nemá moc ráda. Ale určitě sis ji tím neznepřátelila. Ona je tvoje kamarádka, klid. Hlavně klid.“ řekl Jeff. Znělo to jako by ji chtěl dostat do pohody, ale ten tón byl zvláštní – takový, jako když máma poučuje své dítě.
„Říkal jsem, abyste jí neskákali do řeči!“ sykl důrazně ke Glocker tak, aby ho slyšela jen ona „Je psychicky velice nevyrovnaná. Pokud uděláte něco, co jí je proti srsti, mohla by se rozplakat nebo rozzuřit. A to pro ni není dobré.“
„Šavle, ty bys reagoval jinak?“ opáčila Glocker tiše.
Jeff odevzdaně pokýval hlavou.
„Tak vidíš.“ zakončila Glocker.
„Gingi,“ vložil se do debaty John „Ty to tu asi znáš, viď?“
Gingi se v tu chvíli dostala zpět do pohody:
„Jo, to jo. Proč? Chceš, abych tě někam zavedla?“ zeptala se.
„Potřebujem se dostat k jezeru.“ vyložil John.
„Zavedu vás tam, následujte mě.“ řekla klidně Gingi. Prošla skrz skupinu, a jak procházela kolem Glocker, zcela úmyslně se jí otřela o nohu. Glocker znejistěla:
„Neporušila jsem náhodou její osobnost?“ sykla Jeffovi do špičatého ucha „To vypadá, jako kdybych ji úplně změnila.“
„To se stane vždy, když jí někdo svrhne náladu. Teď se z ní stala cíťa, ale může ji to změnit i jinak. Ať ji to však změní jakkoli, vždy je to chvilkové.“ vysvětlil Jeff.
„Radši ani nechci vědět, jak ji to může změnit.“ usykla Glocker.
„Pojďte, není to daleko.“ houkla Gingi přes rameno. Potom už nikdo nic neřekl. Jen John občas zasupěl, protože dosud nesl dvě báně. Byli už nadohled k nevelkému jezeru, za nímž byl vidět dům a kousek dálnice, když se Billy v Glockeřině náruči začal pomalu probouzet.
„Synku?“ pravila Glocker a zastavila se. Flammosy vrazila do jejího ocasu.
„Aah....“ vydechl Billy „....co se.....co je.....“ měl stále zavřené oči a kýval hlavou ze strany na stranu. Vypadalo to, jako kdyby nebyl tak docela vzhůru „Ne...ne.....Já nechci.....prosím.“
Tohle se mu tiše vydralo z hrdla.
„Johne?“ řekla Glocker znepokojeně „Billy je vzhůru, ale jen tak napůl.“
„Cože?“ zamumlal John a podíval se na Billyho „Jsi si jistá, že je vzhůru? Tohle je zcela zjevně noční můra.“
„První, co řekl, bylo ,co se’ nebo ,co je.‘ Jakoby vnímal okolí.“ řekla Glocker.
„Pleskni ho po tváři.“ vyzval ji John. Sceptilka váhala „Nemusíš ho lisknout, jen ho trošku pleskni.“ naléhal John. Glocker pomalu zvedla ruku a pleskla Billyho po tváři. Billy, stále se zavřenýma očima, švihl vlasolistem po Glockeřině hlavě. Minul.
„Zkus.....tohle....“ protáhl omámeně a zmítal se čím dál víc.
„Promiň, Billy.“ zašeptala Glocker. Pak uchopila Billyho vlasolist a důrazně za něj zatáhla. Billy se s chraptivým výkřikem probudil a chytil se za místo, kde vlasolist vyrůstá.
„Promiň, synku.“ zopakovala Glocker „Nemohla jsem tě vzbudit.“
„Však já jsem taky nespal.“ vyhekl Billy „Slyšel jsem, jak jste mluvili, ale zároveň jsem viděl ještě pořád to, co se mi zdálo.“
„A co se ti zdálo?“ zajímala se Andra, jdoucí po třech tlapách. Billy se roztřásl.
„Sharphand se pokusila......utéct.“ vyslovil těžce.
„Aspoň se o něco pokusila.“ utrousil Absus.
„Nedala to....“ škytl Billy „Strašně ji....zmlátili.“ z očí mu stekla jediná slza.
„Koho?“ zpozorněla Gingi.
„Jeho přítelkyni. Jsou si hodně blízcí.“ vysvětlil Jeff a kývl směrem k Billymu.
„Tebe musí všechny Grovylky mít rády. S tou hvězdou vypadáš velice dobře.“ poznamenala Gingi „Já bych byla ráda tvou přítelkyní, kdyby záleželo na mně. Jsi frajer.“ pochlebovala.
„Kdo jsi?“ pronesl Billy a trochu se zavrtěl v mámině náruči.
„To je moje sestra, Billy. Jmenuje se Gingi. Gingi, toto je Billy, hlavní iniciátor naší výpravy.“ ujal se představování Jeff.
„Těší mě.“ zašveholila Gingi a udělala poněkud zvláštní čtyřnohé pukrle. Tohle může dělat jen ten Pokémon, který lidi vídá často, pomyslela si podezíravě Glocker.
„Bolí tě něco?“ zeptala se už nahlas.
„Jo, všechna zranění mě bolí.“ oznámil Billy a krátce se chytil za pochroumané rameno „Ale je to lepší než před tím, když mě John uspal.“ dodal.
„Můžeš chodit?“ pokračovala Glocker.
„Nevím, postav mě na zem.“ požádal Billy. Glocker tedy postavila Billyho na zem.
„Auu!“ zaječel hlasitě Billy a upadl na záda „Nemůžu chodit.“
„Johne, pojď do akce.“ požádala Glocker bezradně.
„Dobrá.“ kývl Machoke. Přiklekl vedle Billyho. Otevřel svou všudypřítomnou brašnu a začal Billyho ošetřovat. Používal zejména mast, na některé rány použil zásyp a obvázal je nebo přelepil náplastí. Celá skupina se zatím shromáždila do kruhu kolem nich a zaujatě přihlížela.
„Proč nepoužiješ roztok?“ ptala se Glocker.
„Protože je moc zima. Roztok by v takové teplotě okamžitě zamrzal, což by nebylo dobré. Nádobky na roztok jsou chladu vzdorné.“ vysvětloval John, zatímco Billymu vtíral mast do stehen v místě zranění.
Billy nenaříkal. Jen občas zasténal nebo zasyčel, když se John dotýkal jeho ran. Gingi si zatím prohlížela báně a Pokémony uvnitř.
„Hmm....“ zabručel „Tohle jsou taky vaši přátelé?“
„Ano.“ kývl Firestorm. Gingi se na něj podívala a vykulila oči.
„Ty vypadáš, jako by ses vracel z bitvy.“
„Co? Proč?“ zakroutil hlavou Firestorm.
„Máš zjizvený čenich.“ řekla Gingi.
„Jizvy? Na čenichu? Já myslel, že je mám jen na nohách.“ zachechtal se Firestorm.
„Je fakt, Firestorme, že to na první pohled přitahuje pozornost.“ pronesl zvolna Billy.
„Neoživíme je konečně?“ navrhla Flammosy a kývla hlavou k báním.
„Ne, už se stmívá a takhle jim nebude zima.“ rozhodl John „Odložme to na zítra.“
„Elite bych neoživovala ani tak. Bylo by to pro ni mnohem víc bolestné, kdyby viděla Billyho v takovém stavu.“ mínila Glocker.
„Tak hrozné to není.“ zamumlal Billy. Připlazil se ke kožichu, který z něho John svlékl, a vytáhl z jeho kapsy fotku Sharphand. Znovu mu začaly slzet oči.
„Ach, Sharphand.“ vzlykl „Proč musíš tak trpět?“
„A co jí udělali, Billy?“ ptal se Firestorm.
„Vrhli se na ni....“ hlesl slabě Billy a roztřásl se zimou „Dva z těch jeho Vigorothů.....použili na ni ty nejsilnější ledové útoky.....Ona neměla vůbec naději.....je vážně zraněná....hladová.....slabá....“
Měl co dělat, aby se znovu nerozbrečel.
„Jak vážně zraněná?“ zbystřil John.
„Nevím.....Něco s nohou....pravou.“ zaštkal Billy.
„Viděl jsi to z jejího pohledu, viď?“ řekla Glocker.
„Něco horšího....“ šeptl Billy „Viděl jsem to ze svého vlastního pohledu, jako kdybych tam byl....ale mé útoky nikoho nemohly zasáhnout, stejně jako útoky ostatních nemohly zasáhnout mě.....Ani dotknout jsem se ničeho nemohl.“
„Jak je možné, že tohle dokážeš vidět?“ mudroval Absus.
„To je jasné.“ mínil John „Billy přece disponuje telepatickými schopnostmi. Jeho hlava na ně však není tak úplně stavěná a neumí s nimi dost dobře pracovat. V momentě, kdy začal chodit se Sharphand, si k ní neúmyslně vytvořil kromě psychického i telepatické pouto. A vzhledem k tomu, jak má Billy Sharphand rád, je zcela běžné, že jeho telepatické pouto zabírá i na dálku.“
„Aha,“ zvedla prst Glocker „To je dobré vědět.“
„Vážení,“ ozvala se Gingi „Nechcete mi sdělit, o co tady jde?“
Glockeřina parta si povyměňovala pohledy, každý s každým. Pak se chopila řeči Flammosy: „Sedněme si tedy, Glocker, zahal Billyho do kožichu. Já Jeffovu ségru zasvětím.“
|
