„Raichu, Torkoale, vraťte se.“ řekl smutně Martin a povolal své přemožené Pokémony do Pokéballů.
„JO! BILLY, JSI PAŠÁK!“ zařvala Glocker „Pojďme za nimi!“ zavelela a sama seběhla po schodech do arény. Ostatní šli za ní.
Billy zatím došel ke Steamsovi a pokusil se ho vzkřísit. Podařilo se mu to. Steams, po chvíli, kdy s ním Billy třásl, otevřel oči a zvedl hlavu.
„Billy.....ugh.....To bolí....eh....Ty jsi vyhrál?“ zašeptal. Billy s úsměvem přikývl.
„Zadupal jsem Torkoalovi hlavu do země.“ dodal vítězně.
„Výborně, pomstil ses....“ zahučel Steams.
„Teď kdybych dostal zásah čímkoliv, tak bych určitě omdlel....“ zasmál se Billy. Připadal si unaveně a to ještě mohl být rád.
Glocker a ostatní z oddílu sešli z tribuny a obstoupili Billyho a Steamse.
„Billy, vždyť tys toho Torkoala zadupal do země!“ žasla Glocker.
„Supr použití Mimiky, Billy.“ pokýval hlavou Peppermint.
Billy zčervenal.
„Brácho, jsi borec.“ hýřila Elite a poplácala ho po zádech. Celá skupina na Billyho a Steamse chrlila podobné lichotky. Billy ani Steams neřekli ani slovo, jen se rozpačitě usmívali.
Po pár minutách je přerušil doktor:
„Výborně, Grovyle, znamenitě.“ pochválil Billyho „Je vidět, že tě hlad předtím dost omezil.“
„Teď jsem byl ve formě.“ zamumlal Billy.
„Krutá forma.“ zasmála se Andra.
„Jediné, co ti vytknu, je, že teď budu muset vyléčit Martinovy Pokémony.“ uchechtl se doktor „A tebe taky, jak tak na to koukám.“
Billy se zamyslel. Pokud bych se nechal vyléčit tak ztratíme spoustu času, říkal si v duchu.
„Asi se nezdržíme.“ řekla Glocker „Máme naspěch.“
„No, jak myslíte.“ pokrčil rameny doktor.
„Okamžik, doktore.“ ozval se Martin.
„Copak je, Martine?“ ptal se doktor.
„Něco vám řeknu.“ pronesl Martin a podíval se na svoje hodinky „Když se rozhodnu, že vyhraju, tak vyhraju a nikdo a nic mi v tom nezabrání.“
„Nerozumím.“ svraštil čelo doktor. Billy pojal zlou předtuchu. Pro jistotu se vnitřně připravil na aktivaci čepelí. Nenápadně se rozhlédl po ostatních Pokémonech stojících kolem něho a zjistil, že téměř všichni se tváří podezíravě. Dokonce ani Elite s Glocker se už nesmály a upřeně pozorovaly Martina stojícího asi deset metrů od doktora.
„Porozumíte, já mám totiž kontakty.“ řekl zlomyslně Martin. Jeho ruka bleskurychle sjela k opasku, kde zmáčkla jakýsi knoflík.
V tu chvíli se rozbila všechna okna a v nich se objevily obrovské hadice s širokým ústím, opatřeným kolem dokola malými špičatými výstupky. Než mohl kdokoli cokoli udělat, hadice (bylo jich opravdu dost) vypustily modrý, s největší pravděpodobností mrazící paprsek. Každý z paprsků mířil na jednoho Pokémona. Někteří stihli uskočit přesně mířenému paprsku, někteří ne. Billy bohužel patřil mezi ty, kteří nestihli uskočit. Propočítání úhybného manévru byla totiž vždycky jeho slabina. Když do něj paprsek narazil, ucítil strašlivý chlad a štípání po celém těle. S hrůzou sledoval, jak se přímo na povrchu jeho těla tvoří led, jak roste tloušťka ledu a jak on sám pozvolna zamrzá do ledové kostky. Zakrátko už jen nehybně stál, uvězněný v ledu, a jen zíral před sebe. Necítil bolest, ale přesto se to, co prožíval, dalo nazvat utrpením. Kolem něj samý led, nemožnost pohybu, ticho, frustrující pohled na další členy oddílu, kteří se nestihli vyhnout paprsku, řezavý chlad, obavy o svůj osud, zmatení ze situace.....
Jak tak koukal, zjistil, že mezi zmrazenými byli ještě Steams, Absus, Flammosy a Peppermint. Ostatní uskočili a stáhli se ke dveřím arény. V Billyho pevném zorném poli však nebyla Elite, která se v momentě úskoku nacházela příliš vpravo, než aby ji Billy mohl vidět. Sice sebou hodila na stranu, ale ne dost daleko. Paprsek jí přimrazil chodidla k sobě, takže při doskoku zakopla a upadla. Martin k ní přiskočil, popadl ji za vlasolist a vyhrnul si rukáv na pravé ruce. Doktor stojící s otevřenou pusou teď mohl spatřit jakési zařízení připevněné k jeho předloktí. Martin zařízení aktivoval. Z ústí toho přístroje vytryskl oranžový paprsek a úplně Elite pohltil. A když zmizel, tak bylo vidět, že Elite pozbyla svou barvu. Byla teď tmavě hnědá a nehybná. Vypadala jako veliká čokoládová figurka.
„Martine....Ty jsi....“ hlesl doktor.
„Ano, doktore.“ zachechtal se Martin „Já jsem nájemný lovec Pokémonů. A teď mi dejte své Pokémony a já ušetřím ty, co se schovávají támhle u dveří.
„Až uvolníš tu Grovylku!“ křikl doktor a ukázal na Elite.
„Lituji, ale nepůjde to.“ pokrčil rameny Martin „Mám objednávku na tři Grovyly. Kdybych ji pustil, chyběla by mi do rozpočtu.“
„Ale ona je po nemoci, ty tupče!“ rozzlobil se doktor „Po těžké nemoci! Tenhle stav jí asi moc neprospěje!“
„Co je mně do toho?“ pravil klidně Martin „Zákazník za ni zaplatí tak jako tak.“
„Bestie....“ zasupěl doktor. Pomalu sáhl pro svůj jediný Pokéball, v němž byl Lucario, a chtěl ho hodit Martinovi.
„Neházejte ho!“ zařval Martin „Pošlete mi ho po zemi! A rychle nebo z vás taky bude ledovec. A počítám, že vy z toho zmrazení asi nevyjdete tak dobře jako ti Pokémoni.“
Doktor se tedy shýbl a rozpřáhl se, aby Pokéball poslal po zemi. Vtom se ale ozvalo zařinčení od dveří a křik nějakých žen. Billy ani jedno z toho neslyšel. Popravdě začínal pomalu ztrácet vědomí. Vidění se mu zhoršilo – ztmavlo. Ještě však mohl vidět, jak Martin namířil nadloketní znehybňovač na dveře a cosi křičí:
„Zavřete ty dveře, nebo zmrznete!“
Vypadalo to, že znehybňovačem mohl ovládat i hadice vypouštějící mrazící paprsek. Ve dveřích stály dvě zdravotní sestry. Když otevřely dveře do arény v záměru vyřídit něco doktorovi, zbylí pohybliví Pokémoni se procpali ven. V aréně a Martinovi na očích by nic moc nezmohli a tak si radši ponechali výhodu svobody a skrytu (případného útoku ze zálohy).
Sestry zavřely dveře. Martin sklonil znehybňovač a řekl: „Čekám na ten Pokéball, doktore.“
Doktor poslal Pokéball po zemi k Martinovi. Ten ho zvedl a schoval do kapsy.
„Díky, váš Lucario se bude hodit.“ poznamenal zlomyslně.
„Hade, to ti neprojde.“ zahrozil doktor.
„Ale jo. Já na těchhle Pokémonech vydělám balík a to je nejdůležitější.“ zasmál se Martin a zahodil Pokéball. Bílý záblesk po chvíli odhalil tmavě rudého Pokémona podobného ještěrovi s hořícím ocasem – Charmeleona.
„Charmeleone, Uhlíkový útok a začni je postupně rozmrazovat.“ přikázal a pokynul ke zmrazeným Pokémonům. Charmeleon otevřel tlamu a vychrlil spršku malých ohnivých projektilů na první dvě kostky ledu – na Steamse a Pepperminta. Led kolem obou Pokémonů tál a tál až oba dopadli na zem. Nic nenasvědčovalo tomu, že by byli při vědomí. Martin vytasil znehybňovač a též z nich udělal hnědé sochy. Doktor jen bezmocně stál a koukal.
„Pokračuj, Charmeleone. Toho Absola.“ vyzval Martin Charmeleona a ten zaměřil proud uhlíkových projektilů na Absa. Když Absus rozmrzl, též padl bezvládně k zemi. Martin ho znehybnil a řekl:
„A teď finále: Ninetales se zelenýma očima a Grovyla se zelenou hvězdou na hrudi. Do toho!“
Charmeleon se zlým úsměvem přikývl a začal rozmrazovat Flammosy a Billyho. Ten byl už napůl v bezvědomí. Ještě matně viděl, jak Charmeleon opřel Uhlíkový útok do ledové krusty, která obklopovala jeho i Flammosy. Led se pozvolna zmenšoval a povrch Billyho těla se čím dál víc odkrýval. Billy ale nic necítilo. Žádné poryvy vzduchu ani nic podobného. Dokonce i když led roztál docela a on dopadl nosem do písku, tak dopad skoro necítil. Pořád ho sužoval chlad a s pohybem na tom taky nebyl moc dobře. Roztřásl se zimou a začal zhluboka dýchat, aby se vzpamatoval. Psychické problémy teď moc neřešil, protože byl celý ztuhlý a otupělý včetně myšlení. Šejdrem viděl Flammosy ležící na boku. Též byla při vědomí, ale třásla se ještě víc než Billy. Ten třaslavě zvedl bolavé oči k Martinovi.
„Tebe si nechám na konec.“ zachechtal se lovec a skláněl se přitom nad Flammosy. Potom udělal pár kroků k Billymu, dřepl si vedle něj, nadzvedl a podepřel Billymu hlavu a násilím mu strčil hlaveň znehybňovače pod předkus až do tlamy. Billyho tělo se stále ještě vzpamatovávalo ze zmrazení, takže Grovyle byl vláčný a poddajný jako by se znovu narodil.
„Hvězdoune, ty jsi mě nejvíc ponížil a zesměšnil. Měl bys to nejvíc odnést. Ale máš velkou hodnotu, tím pádem jsi tímto odčinil své hříchy a ještě ses vyšperkoval na vrchol mého cenového žebříčku. Až z tebe udělám hnědou figurku, dostaneš zlaté lemování, používané jen pro ty nejlepší a nejcennější kousky.“ temně se zasmál.
„Ší-l-len-če.“ zaševelil Billy zadrhovaně. Zavřel oči a připravil se na nepříjemné znehybnění. Nikdy to sice neprožil, ale domyslel si, že to příjemné asi nebude. Ozvalo se cvaknutí mechanismu znehybňovače. Ale Billy stále cítil, že se může pohybovat – sice bídně ale mohl. Otevřel oči. Martin měl ve tváři překvapený výraz. Vytáhl znehybňovač zpod Billyho předkusu a prohlédl si displej na boku přístroje.
„Kruci, zrovna teď došel akumulátor! Neuvěřitelný!“ zahartusil. Billy na něj vycenil zuby v pohrdavém úsměvu.
„Billy, zdrhej!“ zařvala Flammosy, s nebývalou mrštností se zvedla a začala utíkat směrem ke dveřím arény. Billy se nadzvedl a klopýtavě ji následoval. Byl hodně rozhozený a kličkoval ze strany na stranu. Přesto Flammosy za chvíli dostihl. Oba byli už v půli cesty k uličce ke dveřím. Martin zatím bleskově vyměnil akumulátor ve znehybňovači.
„Martine, nech je jít!“ zařval doktor.
„Mlčte!“ křikl Martin „Špatně se mi míří!“
„To je účel!“ odsekl doktor. Přiskočil k Martinovi a snažil se mu znehybňovač odpoutat od předloktí. Začali se spolu potýkat. Přitom vyšlo pár výstřelů ze znehybňovače. Jeden paprsek náhodou proletěl oknem u stropu kolem mrazící hadice a tam trefil náhodně kolem letící Beedrill. Ta ihned zhnědla a spadla na zem.
„No tak....Nech toho!“ supěl doktor a kroutil Martinovou rukou tak, aby se nemohl trefit.
„Stejně-tomu-neza-bráníteeee.....JÁÁ!“ zavrčel Martin a vysmekl se z doktorova sevření. Pak superrychle zamířil a vypálil paprsek na Flammosy. Přímý zásah. Flammosy, znehybněna padla na bok. Billy to zahlédl periferním viděním. Vylekalo ho to natolik, že s další neúmyslnou zatáčkou ztratil rovnováhu a upadl.
„Flammy, neee!“ protáhl žalostně. Přál si nebýt tak mátožný a oslabený. Jen to mu bránilo v tom, aby se zachránil. Ještě se stihl pomalu zvednout a otočit se. Poslední, co viděl byl oranžový paprsek ze znehybňovače. A pak......Prostě ztratil vědomí.
Martin sklonil znehybňovač a rituálně sfoukl jeho hlaveň.
„Taaak, to bychom měli.“ zamručel spokojeně a otočil se k doktorovi „Máte štěstí, že mám plný transportér. Jinak bych vykradl celou budovu.“ zasmál se „Tak někdy zas na shledanou, doktore.“ nasadil si na ucho sluchátko s mikrofonem a promluvil do rádia: „Akce skončena, přijďte pro kořist.“
„Rozumím.“ ozvalo se téměř neslyšitelně ze sluchátka. Pár minut bylo ticho. Pak do arény vtrhla skupina lidí a začala odnášet znehybněné Pokémony. Každého z nich uzavřeli do skleněné kopule s kovovým podstavcem. Když byli hotovi, odnesli je pryč z arény. Martin jako poslední zavřel dveře arény a mnul si ruce.
„Za toho hvězdovaného Grovyla budu mít výdělek jako hrom.“ přemýšlel nahlas „A ten Vaporeon je mohutný a svalnatý. Za něj bude taky dost peněz.“
Jak skupina zlodějů šla chodbami, všichni zaměstnanci na ně s respektem hleděli. Nikdo se zloděje nepokusil zastavit, protože tu byli i další Martinovi komplicové, kteří drželi zaměstnance v šachu pomocí svých Pokémonů. „Konvoj“ s ukradenými Pokémony prošel až ven, před arénu. Tam už čekal veliký transportér na kolech. Taky tam ale byli zbylí, volní Pokémoni, poschovávaní za rohem vchodu do arény. Byli to Glocker, John, Jeff, Andra a Firestorm. Čekali venku a chystali se přepadnout zloděje.
Když „konvoj“ vyšel ze dveří, Glocker se rozšířily oči. Viděla totiž Elite a Billyho oba dva nehybné a s úplně jinou barvou než jakou původně měli.
„Můj bože.“ špitla vystrašeně.
„Udělali z nich figurky, které vypadají jako takové to sladké a hnědé.........jejich děcka to maj’ ráda.....Jak se to....jmenuje.“ uvažovala Andra.
„Čokoláda, Andro.“ sykl John „Ale tohle je něco jiného. To je způsobeno znehybňujícím paprskem. Je to záludná zbraň, protože Pokémon je proti ní bezmocný. A ze znehybněného stavu dokáže Pokémona dostat jen člověk.“
„Jak?“ zajímal se Firestorm. John pokrčil rameny.
„Teď ale pozor,“ upozornila Glocker „Chce to přepadnout je a donutit je, aby uvedli naše přátele do původního stavu......Doufám, že je to nebolí.“
„Nemělo by.“ tvrdil John „Je to prý stejné jako bezvědomí.“
„Dobrá.“ kývla Glocker „Nuže přátelé, NA NĚ!!!“
Celá skupina Pokémonů se rovnoměrně vrhla na konvoj. Glocker čepelemi, Firestorm Přehřátím, Andra Plamenometem, Jeff Šokovou vlnou a John Karate ránou. Své cíle zasáhli přesně: Každý trefil jednoho „nosiče.“ Kopule se znehybněnými Pokémony spadly na zem. Lidi byli značně překvapení, ale přesto zahodili své Pokébally. Objevilo se pět Mightyen. A ty se pustily s Glockeřiným oddílem do boje. Byly hodně silné. Každé škrábnutí na Glockeřině těle bolelo jak čert. Navíc nepřátelé vysílali i silné útoky, jako třeba Stínová koule, Útok tělem, Kousnutí a jiné. Naštěstí ale byli větší charaktery než Noctowlové ve Valleywiftu. Každá Mightyena totiž bojovala jen s jedním členem týmu. Lidi tomu jen přihlíželi.
Glocker proti své soupeřce sekala čepelemi a švihala po ní ocasem. Mightyena však stále uhýbala a pak najednou vyrazil vpřed a kousla Glocker do nohy. Sceptilka vysoce zařvala a upadla. Mightyena vyskočila do vzduchu a provedla Útok tělem. Glocker po obdržené ráně zasténala a pokoušela se vstát. Ale i ty dva zásahy, které schytala, stačily, aby ji to srazilo do kolen. Cítila se teď stejně zdrceně jako Billy po prohraném dvojzápasu s Martinem. To protože ji Mightyena téměř porazila jen dvěma útoky. Mightyena se zasmála a začala v tlamě nabíjet Hyper paprsek. Vtom ji ale smetl jakýsi Plamenomet. Firestorm již vyřídil svou soupeřku a teď zachránil Glocker před jistým omráčením. Glocker se usmála a přerostla. Po chvíli se zvedla a šla spolu s Firestormem pomoct Johnovi, na nějž útočila i Jeffova Mightyena, která Umbreona již porazila. John se musel velice rychle vyhýbat a nemohl moc přejít do útoku. Jakmile se Firestorm a Glocker přidali do tohoto souboje, tak se situace zdramatizovala. Mightyeny začaly drápat, kousat a vypouštět strašidelnou temnou auru, která oslabovala a působila závrať. Glocker a spol. se však taky nedali a srdnatě se bránili a odráželi veškeré útoky. Ale zaútočit nemohli. Při každém pokusu o útok to vždycky někdo schytal. Nejčastěji Firestorm – už pak měl čenich celý poškrábaný. V mrtvém bodě byl zápas ještě pár minut. Pak nastal obrat, když jedna Mightyena vypustila auru na Firestorma a ten okamžitě padl k zemi.
„To si odskáčeš!“ zaprskala Glocker. Jelikož bylo jasné počasí, trochu se nahrbila, nastavila záda co nejvíc k nebi a začala nabíjet kolektory.
„Hej, všichni na Sceptila!“ přikázala hlasitě jedna z Mightyen. Mightyena, která bojovala s Androu, všeho nechala a honem přiskočila ke svým kolegyním. Všechny pak začaly kumulovat tmavou auru. Glocker si toho všimla a na čele jí naskákaly krůpěje potu. Musím si pospíšit, blesklo jí hlavou. Najednou ucítila škubnutí v tlamě a horko na zádech – nabíjení bylo hotovo. A jdeme na to, řekla si a chystala se vypustit Sluneční paprsek. Ale to už Mightyeny vyslaly spojené aury, které narazily do Glocker a Johna, a odhodily je dobrých dvacet metrů vzad. Glocker však měla paprsek nabitý do té míry, že už jej nešlo zastavit. A tak z její tlamy vytryskl mohutný žlutý Sluneční paprsek, který narazil do Mightyen a okamžitě je vyřadil ze hry.
V té vřavě si nikdo nevšiml, že pár lidí naložilo znehybněné Pokémony (i Beedrill) do transportéru, nastoupili do něj a začali ujíždět. Když Glocker tvrdě dopadla na záda, ihned se zvedla a viděla, jak transportér ujíždí.
„Hej! Vraťte se!!“ zařvala poplašeně a s pomocí Rychlého útoku se rozběhla za transportérem. Už byla asi tři metry od něj, když se transportér nečekaně zvedl do vzduchu, zatáhl kola dovnitř a vytáhl raketové motory ze své zadní části.
„Cože?“ vyjekla Glocker a ohromeně, s otevřenou tlamou sledovala, jak transportér rychle stoupá a vzdaluje se. Škobrtavě se zastavila a stále koukala za letícím strojem. Po pár vteřinách klela na kolena a špitla: „Billy.....Elite......“
Z očí jí zkanuly dvě slzy. Pak zničehonic zaryčela: „NEEEEE!“
Dopadla na čtyři a stále v záchvatu zármutku sténala: „Billy.......Elite......“ položila si hlavu do dlaní a hořce se rozplakala.
|
