Probral se a zmateně zamžikal. Slunce ho oslňovalo. Záda ho bolela a byl celkově ochablý a slabý. Po chvilce seznal, že napůl sedí, napůl leží pod skalou, do které předtím narazil. Cítil teplo ze země. To způsoboval vyhřívaný trávník. Za dalších pár minut už byl s to rozhlédnout se kolem. Přímo před ním stála řada jeho přátel. Tedy jen zčásti. Kolem něj stáli v půlkruhu Steams, Absus, Flammosy a Peppermint zády k němu. Skrz jejich tlapy mohl vidět učitele, děti a oba mladistvé. Nikde však nemohl najít zbytek oddílu, Raichu, Torkoala a hlavně Glocker. Tu našel vzápětí a nálada mu spadla ještě níž. Jeho máti ležela na břiše vlevo od něj. Bylo zřejmé, že je v bezvědomí. Proboha, blesklo mu hlavou, tohle nemůže být pravda. To ne, já nechci být v něčím vlastnictví. Párkrát zamrkal. Ze zoufalství ho rozbolela hlava. Pojednou zaslechl hovor lidí: „To prostě nejde, Martine.“ říkal právě učitel „Nemůžeš si je chytnout oba. Tak nezněla dohoda.“
„No tak dobře, no.“ zahučel Martin nespokojeně a vykročil směrem k Billymu.
„Hej!“ zařvala Flammosy „My vám to nedovolíme. Nedovolíme vám Billyho chytit!“
„Ninetalesi, ustup.“ přikázal učitel „Tvůj kamarád Grovyle právě prohrál svou svobodu.“
Billy s hrůzou pozoroval, jak Flammosy ustupuje. Co to děláš, Flammosy?, vykřikl v duchu.
„Ultraballe, leť!“ zařval Martin a hodil Ultraball. Grovyle jen ucítil jeho dopad, pak ho oslnilo žluté světlo a nastala tma.
Je konec, znělo mu v jednom kuse v hlavě, jsem chycený. Už nejsem divoký, už nikdy Sharphand neuvidím. Ani nikoho jiného z party......Bože můj......Chtělo se mu brečet. Ale vzápětí ucítil poryvy větru a mírnou zimu. Co se děje?, řekl si rozrušeně. Vzápětí se mu rozjasnil zrak a.......stalo se něco podivného. Jako kdyby se vrátil v čase. Celá předchozí situace se mu přímo před očima odehrála ještě jednou až po místo, kdy Martin vykročil k němu. Flammosy zopakovala své sdělení, ale tentokrát neustoupila stranou. Naopak, udělala pár kroků vzad a zaštítila Billyho vlastním tělem.
„Ninetalesi, uhni!“ zavrčel Martin „Nebo budu nucen použít svého Blastoise!“
„Nezastrašíš mě! Já se lidí nebojím!“ odsekla Flammosy „Jestli chceš Billyho chytit, budeš mě muset omráčit!“
„Mě taky.“ ozval se Steams.
„A mě.“ přidali se Absus a Peppermint.
Semkli se kolem Billyho. Ten si nedokázal ani za nic vysvětlit kam se poděli John, Andra, Jeff, Firestorm a Elite. Chtěl se zvednout nebo si aspoň sednout, ale byl moc slabý a taky ho velice bolela záda a hlava.
„Hergot, dejte mi toho Grovyla!“ zařval Martin. Protlačil se skrz hradbu Billyho přátel a chtěl Grovyla uchopit a odnést. Billy však zpozoroval svou několikadesetinovou příležitost – Martinovu ruku nataženou příliš blízko k jeho předkusu. V tu chvíli ho napadlo zachovat se jako Sharphand. A hryzl Martina do ruky.
„Jau!“ zařval Martin.
„Pěkně, Billy.“ podotkl Peppermint.
„NA NĚJ!!!“ zaburácela Flammosy a spolu s Absem, Peppermintem a Steamsem se vrhla na Martina. Začala ho drápat a bušit do něj hlavou. Absus ho mlátil svým rohem, Steams ocasem a Peppermint bušil pěstmi. To se rozumí, že Martin se jen tak nedal. Snažil se kohokoli z nich odstrčit nebo udeřit. Všech pět se pralo v jednom klubku pár centimetrů od Billyho chodidel. Grovyle na to jen vyjeveně zíral. Netušil, co všechno může způsobit jedno kousnutí do prstů.
Pokémoni se s Martinem prali ještě asi pět minut. Poté se Martin konečně vyprostil ze rvačky a poškrábaný, pokousaný a zbitý vrávoravě ustupoval.
„Cos jim udělal, že tě hned tak zřídili?“ zhrozil se učitel.
„Chtěl jsem jen chytit toho Grovyla.“ zasténal žalobně Martin „A oni mě napadli. Nedodrželi dohodu!“
„Vážně? Tak to není hodné Pokémonů!“ zahučel dotčeně učitel a založil si ruce na prsou.
„TAK TEĎ JSEM SE FAKT NAŠTVALA!!!“ zaryčela Flammosy. Billy viděl, že z ní vztek přímo prýští. Zlostně prskala jiskry, svítila očima a švihala ocasy. Pomalu došla až k učiteli a vychrlila na něj zuřivou litanii:
„CO JSI TO ZA ČLOVĚKA, ŽE MÁLEM ZMRZAČÍŠ DVA POKÉMONY A MÍSTO ABYS JIM ASPOŇ POMOHL Z NEJHORŠÍHO, TAK JE CHCEŠ NECHAT CHYTIT TADY TÍM MIZEROU? TO NEJENŽE NENÍ HODNÉ ČLOVĚKA! TO JE VRCHOL BEZOHLEDNOSTI!!! A JEŠTĚ K TOMU SE ŘÍDÍŠ NĚJAKOU PITOMOU DOHODOU, MÍSTO ABYS ZAPOJIL ZDRAVÝ ROZUM!!! NEHLEDĚ NA TO, ŽE SI NEPAMJATUJU, ŽE BY BILLY NA TU TVOU DOHODU KÝVNUL!!!“ zarazila se a zlobně funěla. Při tom běsnění nejednala zase tak bezhlavě. Pečlivě totiž zvolila řeč tak, aby učitele donutila ztotožnit se s jejím názorem.
„Co to na mě ten Ninetales řval?“ hlesl učitel.
„Raichu.......eh....Přelož to.“ zalapal po dechu Martin a sedl si. Raichuův hlas, ozývající se odněkud, kam Billy neviděl, přeložil Flammosyn běsnivý monolog.
„Aha.....“ zastyděl se učitel „Máš vlastně pravdu. Ten Grovyle na Martinovu dohodu skutečně nekývl. Šli odhodlaně do boje, on i ten Sceptile. Ale ani jeden neřekl, že s tou dohodou souhlasí.“ podrbal se za uchem „Máš pravdu i v tom druhém Ninetalesi. Není to příliš morální, chytnout zcela bezmocného Pokémona. Jedině oslabeného.“
„Počkat!“ vykřikl Martin a znovu se postavil „On prohrál! Musí mi už říkat pane!“
„Obávám se, Martine, že bude lepší, když ho necháš jít.“ pronesl klidně učitel „Ne vždy je vhodné Pokémona chytit. V tomto případě dvojnásob, protože ten Grovyle má navíc ještě nemocnou přítelkyni a nejspíš se o ni bojí.“
Ano, výborně, zajásala v duchu Flammosy.
„Ale já jsem nad ním zvítězil. Smím si ho tedy chytit. I toho Sceptila.“ namítl Martin.
„Copak jsi hluchý?“ zvýšil hlas učitel „Pokémon se chytá, když je oslabený a ne když je omráčený......Já ti ho nedovolím chytit. Ne za těchto okolností.“
Super, rozplývala se Flammosy, stále jen v mysli. Navenek radostně svítila očima.
„Ale....“ vyřkl znovu Martin.
„Ještě něco, Martine Stockmane?“ zeptal se učitel. Martin pomalu zavrtěl hlavou.
„Fajn.“ učitel se otočil k dětem „Děti vraťte se na stadion. Ve svých noteboocích si najděte Grovyla. Za chvíli tam přijdu taky a probereme to. Odchod!“
Všechny děti se otočily a vešly dveřmi do útrob stadionu. Venku zůstali jen oba mladiství, učitel, Glockeřina parta a Martinův Torkoal s Raichuem, které však Billy neviděl.
„Pane učiteli?“ načal znovu řeč Martin.
„Ano?“ pronesl učitel.
„Jak mám tomu Grovylovi vyjádřit svou lítost nad tím, co jsem udělal?“
„To je jednoduché. Přijď k němu a omluv se. Ne za to, že jsi ho tak zřídil. To se mu přece muselo stát už mockrát. Omluv se za to, že jsi ho chtěl i pak, když byl v bezvědomí, chytit.“
„Tak dobrá.“ kývl Martin, zvedl se a vykročil k Billymu, stále napůl opřenému o skálu. Nicméně kolem něj pořád stáli jeho čtyři ochránci a Martin se při pohledu na ně škobrtavě zastavil. Flammosy zlobně vrčela.
„Jak se mám k němu dostat?“ pípl Martin. Odpověděla nečekaně Ninetaleska:
„Nedostaneš se k němu, já tě nepustím.“
Raichu přeložil.
„Neboj se, Ninetalesi, nechci ho chytit.....Koukni.“ špitl Martin. Zabořil ruce do kapes zimní bundy. Začal vytahovat jeden Ultraball za druhým, až jich na vyhřívaný trávník vyskládal dvanáct: „Ty jsou prázdné, všechny.“ sdělil a pootvíral je, aby Flammosy přesvědčil. Ninetaleska ustoupila stranou, ale zaktivovala si svůj mohutný vějíř ocasů, připravena Martina zpacifikovat.
„Dobře jsi udělala, Flammosy.“ zabručel Absus „Můžeš ho kdyžtak sejmout.“
„Kdybych mohl, taky bych si zaktivoval čepele pro jistotu.“ prohlásil Peppermint „Asi takhle!“ dodal bojovně a máchl rukou. Vzápětí ohromeně zachrčel a vytřeštil oči na maximum. A ostatní včetně Billyho byli v tu ránu zaskočeni také. Kurtovy čepelové listy se rozsvítily, spojily a vyrostly v plnohodnotnou čepel. Člověk si všiml, že Billyho cosi ohromilo a zarazil se.
„Copak je, Grovyle?“ optal se a ohlédl se na Kurta, který držel svou čepel před sebou a stále na ni zíral jako u vytržení.
„Já......mám zpět....sílu!“ vykoktal fascinovaně. Zkusil vypálit Pijavičí semínka. Povedlo se mu to.
„Já.....Můžu zase provádět útoky!“ zajásal tiše. Pak bleskově uchopil svůj vlasolist a dychtivě si ho prohlížel. Billy i přes svou slabost zřetelně viděl, jak se staršímu Grovylovi rozzářily oči radostí, když zjistil, že má vlasolist zase celistvý a zregenerovaný.
„Uuh, nádherný pocit, mít zase své schopnosti.“ vydechl slastně.
„Nechápu.“ zavrtěl hlavou Martin, který neslyšel Kurtovu řeč „To je jedno.“ pokračoval v chůzi. Došel k Billymu a dřepl si vedle něj: „Grovyle, já....jsem si tě chtěl chytit, protože.....no.....zaujala mě ta tvá hvězda. Navíc jsem slyšel, že Grovylové bývají docela silní. Tak jsem chtěl dalšího silného člena týmu. Ale tady pan učitel mi otevřel oči.....Měl jsem tě jen oslabit a ne úplně omráčit. Zkazil jsem to a tím pádem musím nést následky......Nebudu tě chytat, nemusíš se mě bát.“
Billy se šťastně usmál a napřáhl k člověku ruku. Ten mu ji stiskl a pronesl: „Asi bych tě měl teď dopravit do lékařského centra, tady na stadionu. Tam ti pomůžou.“
„Já ho tam doprovodím, Martine.“ nabídl se učitel „Stejně jako toho Sceptila a tu nemocnou Grovylku. Ty a tvůj bratr půjdete s námi.“
„Dobrá, souhlasím.“ kývl Martin a otočil se zpět k Billymu „Můžeš chodit?“
Billy se zapřel rukama o zem a pokusil se postavit. Šlo to bez problémů. ale ve stoje si připadal ještě zesláblejší a měl pocit, že se drží na nohou spíš silou vůle.
„Výborně.“ pochválil ho Martin „A teď vzbudíme Sceptila.“ přešel ke Glocker. Mezitím se Flammosy, Absus, Steams a Peppermint semkli kolem Billyho.
„Jsi v pořádku, Billy?“
„Jsem......zesláblý.“ zahuhlal Billy „Kde jsou ostatní?“
Flammosy pohodila hlavou doprava. Billy zvolna otočil hlavu. Vpravo asi pět metrů od něj ležela až u skály Elite. Vedle ní dřepěl John a kolem nich stáli Andra, Jeff a Firestorm. Billymu se ulevilo. Elite je tu taky, pomyslel si.
„Jak vlastně probíhal ten zápas?“ zeptal se a sesul se po skále do sedu, protože ho více rozbolela záda a hlava.
„No.....Potom, co jsi omdlel se děly věci, jakými by si tvoje máti asi nechlubila.“ začal Absus „Torkoal a Raichu měli dost navrch a využívali toho, že jsou dva. Prováděli různé kombinace lákání a útoků a Glocker nebyla schopná jejich triky prohlédnout. Bylo to děsivé a zoufalé. Glocker útočila třeba na Raichu, ale Torkoal se jí dostal za záda a Plamenometem ji popálil a odmrštil přímo do rány Raichuova Voltážního náporu. Glocker bojovala tvrdě a snaživě, ale povedlo se jí jen párkrát zasáhnout Raichu Zuřivou frézou. Finální úder byl Raichuův Bleskový útok. Po něm se už jen zhroutila....“
Billymu z toho bylo úzko. Takhle drtivě nikdy neprohrál. A bylo mu jedno, že to nebyl on, kdo se stal obětí takového náporu. Torkoal a Raichu byli prostě lepší. Kdyby se nám aspoň povedlo jednoho z nich vyřadit,......Potřebuju trénink, tenhle zápas se mi nevydařil. Mám si na to začít zvykat? Asi jo.....Jsem příliš slabý, tak zněl Billyho pesimistický myšlenkový proud. Pozvedl oči. Zahlédl růžový záblesk v Peppermintových očích.
„Nevěděl jsem, že je možné pomocí Mimiky číst myšlenky.“ podotkl. Ani nevěděl, jak ho to napadlo.
„Není.“ zasmál se Peppermint „Pomohl jsem si Mimikou k odhalení tvé přibližné nálady. To přibližné bych velice zdůraznil. Ty jsi zdrcený, Billy. Proč?“
Billyho zamrazilo. Chvíli váhal, než kousavě vyslovil: „Protože jsem prohrál na celé čáře. Mám pocit, že jsem slabý, že mě každý porazí.“
„To znám.“ pronesla Flammosy soucitně „Pokud to prožíváš poprvé, tak je to hodně těžké snést. Ale přejde to rychle, neboj. Nejsi méněcenný ani slabý. Jsi stále stejný. Jen jsi měl těžké soupeře, to se stává a ještě se stávat bude. Ber to s pohodou.“
Flammosyna řeč ho zahřála u srdce. Pesimismus zvolna mizel z jeho hlavy a střídal ho klid a stabilizace. Uvědomil si také, že tohle už jednou zažil. Usilovně přemýšlel. A pak na to kápl a výrazně ho to rozveselilo. Zrovna takhle byl utěšován Netřeskem, když se topil v zármutku a záchvatech pláče. Heršoft, jak to, že mi jakýkoliv špatný psychický stav vydrží tak krátkou dobu?, vykřikl v duchu, na začátku to má vždy intenzivní průběh a po chvíli se to začne dusit ve mně. Je to divné.....
„Máš pravdu, Flammy. Už mě to přešlo.“ pravil s úsměvem.
„Billy, můžu ti něco říct na rovinu?“ ozval se Absus.
„Jistě.....jau!“ vyjekl Billy a chytil se za hlavu, protože mu v ní zaštípalo.
„Sharphand ti fakt chybí. Je to znát.“ zaduněl Absol „Od té doby, co se ztratila, se z tebe stala jiná osobnost. Vidím tě jako tebe, ale vnímám tě jako někoho jiného.“
Billy přikývl: „Já vím, Absi, už jsem to říkal mámě, že mě únos Sharphand změnil. Třeba v tom, že mám fobii ze tmy, kterou jsem dřív nemíval.....Nebo tím, že mám tady tyhle všeobecně zlé myšlenky a myšlení samotné.“
„Grovyle?“ to řekl Martin „Půjdeme?“ a pokynul ke stadionu. Billy za ním spatřil Glocker. Již stála a vypadala, že je znovu při síle.
„Mami.....“ špitl.
„Já ti pomůžu, chceš-li.“ nabídl se Martin. Nečekal na odpověď a uchopil Billyho do náruče. Grovyle koutkem oka zahlédl, jak učitel udělal totéž s Elite (John ho sledoval nedůvěřivým pohledem).
„Všichni za mnou. I vy, Pokémoni.“ zahalekal učitel a vykročil ke stadionu. A za ním šli oba další lidé a zbytek oddílu Pokémonů. Dveře stadionu se otevřely samy, když se k nim učitel přiblížil.
Místnost za dveřmi byla velká vstupní hala s recepcí uprostřed a lavičkami po obvodu zdí. Všechno bylo laděno do zelených odstínů.
„To je jak ve Swiftu.“ komentoval Billy.
„Billy, jsi v pořádku?“ zaslechl Glockeřino tiché zasípání.
„A ty?“ opáčil Billy.
„Já jo. Ten Martin mě posílil.“ vydechla Sceptilka „Pořád cítím to elektrické pulzování. Docela krutě se mi to nezdařilo. Promiň, Billy, ale bylo to nad mé síly.“
„Však v pohodě.“ kývl Billy „Nic ti nevyčítám.“
„Tudy, prosím.“ vyzval je učitel.
„Rád bych věděl, co za tím vězí.“ utrousil Steams polohlasně.
„Pokéball.“ zahučela ponuře Andra.
Průvod prošel dveřmi naproti vchodovým a octl se v tmavé chodbě s několika dveřmi po obou stranách. Učitel šel pořád dál a zastavil se až u pátých dveří vpravo.
„Zde je marodka.“ vysvětlil Pokémonům a zaklepal.
„Dále.“ ozvalo se zevnitř. Učitel otevřel dveře a vešel. Pokémoni zvědavě nasisovali za ním. Místnost za dveřmi Billymu připomněla vyšetřovnu v základně zlodějů Pokémonů. Vyšetřovací lůžko, skříně s léky, psací stůl, židle a ......doktor. Byl tlustý a měl brýle. Na sobě měl samozřejmě lékařský plášť.
„Á, dobrý den, profesore. Tak čí startovní Pokémon je zraněný dneska? Od Peggy nebo od Malcolma?“ zachechtal se doktor.
„Proč se mě pořád ptáte, když víte, že jen Malcolm a Peggy již mají své první Pokémony?“ ohradil se učitel.
„Já jen tak vtipkuju.“ mávl rukou doktor „Koukám, že to není ani Peggyin Torchic ani Malcolmův Squirtle.“
„Ne, je to Grovyle matky přírody se svou přítelkyní.“ sdělil učitel.
„Mno, tak mi polož na stůl nejdřív tu Grovylovu přítelkyni.“ vyzval ho doktor a vstal od stolu. Učitel položil Elite na vyšetřovací lůžko a vybalil ji z Billyho kožichu, který vtiskl Glocker do ruky. Doktor přistoupil k lůžku:
„Takže copak nás bolí?....hmm.....rozšířená horečka.....zranění žádná......jsi nemocná má milá....“ mumlal. Dokud mluvil, tak Elite ležela. Pak se ale s tichým sténáním probrala a pootevřela oči.
„Aaale.....Už jsme vzhůru, že?.....“ ožil doktor „Řekni, Grovylko, co tě sužuje?“
Elite však zřejmě byla v šoku a jen mírně kroutila hlavou.
„Mívá návaly horečky, má celou dobu zvýšenou teplotu a má bolesti v krku, v hrudi a v hlavě. Mám podezření na Pokémonní xyro chřipku.“ vyklopil John.
„Ten Machoke řekl diagnózu,“ zpozorněl doktor „Ale moc jsem mu nerozuměl. Jen jsem zachytil cosi o horečce.“
„Raichu, pojď ven!“ křikl Martin, loktem se dotkl Pokéballu na svém pásku a vypustil Raichu, kterého ještě venku vracel i s Torkoalem do Pokéballů. Zablesklo se a Raichu se zjevil.
„Machoke, prosím, zopakuj, co jsi říkal, a ty, Raichu, mi to přetlumoč tak, abych tomu rozuměl.“ požádal Martin. Stalo se, jak si přál. John zopakoval diagnózu a Raichu to přeložil Martinovi. Ten ji pak zopakoval ještě jednou pro doktora.
„Pokémonní xyro chřipka?....hmm....“ zamyslel se doktor „To se mi nezdá.....Počkej, otevři tlamu, Grovylko.“
Elite byla stále trochu zmatená, ale poslechla a třaslavě otevřela tlamu. Doktor se jí podíval do krku „A víš, že aji jo?“ obrátil nakonec „Člověče, to jsou typické příznaky xyro chřipky.......Ty jsi......odborník, Machoke?“
„Ano, prosím.“ kývl Machoke a vypjal hruď.
„Akorát jedna věc mi nesedí,“ uvažoval doktor dál „Na xyro chřipku má ta Grovylka málo opuchlé spóry.“
„Nemoc je již trochu potlačena.“ oznámil John.
„Jo tak.“ řekl doktor „Tak to bude léčba snazší. Víš, Grovylko, co máš za sebou? Když jsi měla xyro chřipku ještě v plné síle, mohla jsi i umřít.“
„Já vím.“ hlesla Elite „Ale žiju.“
„Doléčím tě.....Neboj. Akorát tu budeš muset nocovat.“ vyložil doktor.
„Nocovat?!?....Auuu......sss.“ vykřikl Billy a nadzvedl se Martinově náruči. Hned však zase zalehl, protože ho bolela záda „Ztratíme tak moc času.“ zasténal bolestně.
„Klid, Billy, uklidni se.“ mírnila ho Glocker „Když už jsme se zdrželi týden v jeskyni, tak za jeden den se Spartakus o moc dál nedostane. Třebaže je už někde za Grassandem....nebo jak to Fred říkal....“
Billy si v tu chvíli vzpomněl na sen, který měl předešlou noc. Usmál se a řekl si, jsou zpátky v Crimsonu, jsou mnohem blíž, než si máma a ostatní myslí.
„Tak fajn. Pro začátek bych doporučoval uložení do postele, pod přikrývku a podání léku proti návalům a horečce. A pak začít se samotnou léčbou xyro chřipky, čemuž velice pomohla péče tady doktora Pokémona. Velmi dobře, Machoke.“ sdělil doktor a mírně se Johnovi poklonil.
„Jó, to mi udělá dobře.“ vyslovila Elite tiše.
„Nejdřív tě ale musím podrobně prozkoumat pomocí analýzy, Grovylko. To se dělá tam v tom přístroji.“ doktor ukázal někam ke zdi vedle psacího stolu. Billy se tam podíval a uviděl veliký prosklený přístroj, vysoký až ke stropu. Uvnitř něj byly různé bodové útvary, umístěné na kolejničkách. V podstavci přístroje byl zabudovaný ovládací panel.
„Potřebuju tě zapsat do evidence a zjistit o tobě vše, co se dá.“ dodal doktor. Elite pokrčila rameny a řekla:
„Dělej si se mnou, co chceš. Stejně bych se nezmohla na odpor.“
„Elite, dej si pozor!“ varovala Flammosy „Může to být léčka.“
„Klid, já vím, co analýza obnáší.“ zchladila ji Elite.
„Ták pojď.“ vydechl doktor a zvedl Grovylku z lůžka. Elite vysoce vykřikla a opět po delší době se sípavě rozkašlala. Billy měl pocit, že si jeho sestra schválně nedává pozor, aby nekašlala na doktora.
„Kruci......*kucky*.....dávej-*kucky*-si ba-*kucky*-cha.“ ohradila se mezi kašlem.
„Žádné ,Gro‘ nechci slyšet.“ zavrtěl hlavou doktor. Přešel k přístroji na analýzu, otevřel ho a umístil Elite dovnitř. Billy náhle, ke svému naprostému ohromení, uviděl, že Grovylka v přístroji nestojí ani neleží, nýbrž levituje. Protřel si oči a párkrát zamrkal. Elite se skutečně vznášela asi dvacet centimetrů nad spodním okrajem přístroje v poněkud roztáhlé poloze, což bylo zřejmě způsobeno její slabostí a malátností.
„Vaaaau.“ protáhla Flammosy, která jako jediná ze zbytku oddílu viděla na analyzační přístroj.
„Páni.“ přidala se Glocker.
„Aha, všechno, co na to řeknete, je jen: ,taaaaales‘ a ,Sceeeeeptile?‘ Asi vás to příliš nepřekvapuje.“ pravil doktor, jak šteloval přístroj. Když došteloval, z přístroje pomalu vyjel kus papíru. Doktor jej vzal a přelétl ho očima.
„Ale....“ zasípal „Tohle......Není divoká samice Grovyla.“
„Co?“ vyhrkl přiškrceně Martin.
„Skutečně?“ vykulil oči učitel.
„Si......piš.“ zachrčela tlumeně Elite.
„Mám to tu černé na bílém.“ řekl doktor a cvrnkl prstem do papíru „Kolonka ,vlastník‘ je zde zastoupena a je to....chvilinku....eehhhm......jistý PMDr. Brandon Willard Ph.D.“
„Znáte ho?“ ptal se Martin.
„Nikoliv.“ odpověděl doktor „Ale už asi vím, jak je možné, že ta Grovylka přežila kulminaci xyro chřipky. Nejspíš proto, že není divoká, tudíž je vytrénovaná.“ chvilku pauza „A hele, přístroj o ní našel záznamy v databázi. A podle těchto dat je ta Grovylka nejen velmi silná, ale i inteligentní.“
„Hele, a co takhle se věnovat také Billymu?“ ozvala se hlasitě Glocker.
„Co říkal?“ ptal se hned doktor. Raichu přeložil „Billymu?“ nechápal doktor. Glocker v tu chvíli došla trpělivost. Násilím si od Martina Billyho převzala a položila ho na vyšetřovací lůžko.
„Jo ták. Ty jsi dal tomu Grovylovi jméno? To je zajímavé.“ pokýval hlavou doktor.
„Nechci se vám do toho plést,“ vložil se do toho Martinův Raichu „Ale mám takový pocit, že ten Sceptile je samice.“
„Tak jo, dobrá.“ pokrčil rameny doktor „Ten hlas se mi zdál nějaký vyšší než obvykle.“ zamumlal doktor „Tak se na Grovyla Billyho podíváme.....hmm....“ zamumlal doktor. Prohmatal Billyho od hlavy k patě. Billy pocítil štípavou bolest, když se doktor dotkl jeho obou noh „Poškrábaná stehna, odřená kolena, břicho a hruď popálené elektrickou silou, veliká modřina na čele. Mnohačetné menší odřeniny po celém těle.“ otočil Billyho břichem dolů „Oou....Ošklivá zhmožděnina na zádech. Co se mu stalo? Spadla na něj kovadlina? Nebo ho někdo zadupal do země?“
„No, skoro.“ hlesl Martin „To udělal můj Torkoal.“
„V tom případě je ten Grovyle o mnoho méně zkušený než tvůj Torkoal.“ podotkl doktor. Billy se v tu chvíli rozpálil jako plotna a zrudl jako řepa. Prudce se zvedl na čtyřech, ale ono veliké zranění na zádech ho v tu ránu přinutilo svalit se zpět na lůžko „Bože......ne-pod-ce-ňuj-te-mě.....aaa.....To nenávidím!“ vyslabikoval s obtížemi a křečovitě zatnul pěsti.
„Nepodceňujte mě?“ opakoval doktor „Promiň, nechtěl jsem se tě dotknout. Jen mě nech, abych tě ošetřil. Všechno bude v pohodě.“
„Dělej svou práci.....aa-au.....Ale nepodceňuj mě.“ zachroptěl Billy.
„Dobře, dobře.“ souhlasil doktor. Billy cítil, jak ho hladí po zádech.
„Teď bych rád byl tady o samotě, abych se mohl soustředit.“ pronesl.
„Tak fajn. Počkáme i s Pokémony venku.“ kývl učitel. Pokynul Martinovi a Glocker ven a sám pak jako poslední zavřel za sebou dveře. V místnosti zůstal jen Billy, doktor a Elite, dosud levitující v analyzačním přístroji.
„Tak nejdřív tě budu muset uspat, protože na tak rozsáhlá menší zranění v kombinaci s několika velkými je zapotřebí léčivá látka, která nejlépe působí ve spánku. Souhlasíš?“ zeptal se nakonec doktor. Billy kývl. Stejně cítil mírné mdloby. Doktor vytáhl uspávací sprej, stejný jako ten, který byl na Billyho použit punkerem u Swiftovského Poké-centra. Grovyle uslyšel tiché syčení a za pár vteřin zničehonic usnul.
Probudil se v té samé místnosti. Vše bylo stejné jako předtím, s tím rozdílem, že Billy ležel na zádech, Elite nebyla k nalezení a panovalo tu větší ticho než předtím. Doktor seděl u stolu a něco si psal. Billy si připadal naprosto zdravě a zregenerovaně. Samozřejmě byl i plný energie. Rozrušeně se rozhlédl po Elite, ale nikde ji neviděl. Mátožně zasténal, což doktor musel slyšet jako táhlé: „Grooooovyyyyle.“
Člověk zaslechl Billyho sten a ohlédl se.
„Aaa...Grovyle Billy se nám probudil....zdravím tě, Hvězdoune.“ zahlaholil a přisunul se blíž k vyšetřovacímu lůžku „Ta hvězda vypadá zajímavě. Víš vůbec, že ji máš?“
Billy kývl.
„A víš proč ji máš?“
Billy zavrtěl hlavou.
„Já to taky nevím. Doufal jsem, že to budeš vědět. Nevadí.“ zahučel doktor a pokračoval v kladení otázek: „A víš, co ti ta hvězda poskytuje?“
„Vím, sílu.“ pronesl Billy a ukázal na svoje svaly na ruce, aby doktor porozuměl.
„Máš na mysli sílu, viď?“ upřesnil doktor „Ano, v tom máš pravdu. Ale nezdá se mi, že bys byl nějak moc silný, když jsi dostal od toho Torkoala takovou lekci. Ale to bude možná tvým věkem. Z analýzy jsem vyčetl, že jsou ti jen čtyři roky, je to pravda?“
Billy přikývl.
„Tak to je potom jasné. Stejně si ale myslím, že by ses měl zdokonalit v boji. Třeba novými útoky. Zjistil jsem, že nejvíce ovládáš Úderný útok, Semínkový útok, neznámý útok podobný Mimice a Listovou čepel....Pověz, kdy ses naposled naučil nějaký útok?“ přistrčil Billymu k tlamě jakousi krátkou trubičku s repráčkem na jedné straně a mikrofonem na druhé straně.
„Před třemi a půl rokem.“ vyslovil Billy „Naučil jsem se Listovou čepel.“
„Listová čepel – tvá nejmocnější zbraň, Grovyle.“ usmál se doktor „Vzhledem k hodnotám, které jsem o tobě získal, usuzuji, že jsi zralý na rozšíření seznamu tvých útoků. Ty, co jsem říkal předtím, ovládáš nejlíp. Kromě nich jsem našel ještě jistou znalost Rychlého útoku, Železného ocasu a Resorpce. Tyto útoky sice znáš, ale umíš je provádět o něco méně. Rozumíš?“
Billy horlivě přikývl, přestože měl jisté pochybnosti o tom, jaké útoky ovládá méně.
„Fajn.....Dnes už nic nezvládnem, ale zítra tě něco naučím, jo?“ řekl slibným tónem doktor. Billy se rozzářil: „Vážně?!?“ vykřikl.
„No jo.“ usmál se doktor „Ale něco za něco. To, co po tobě budu chtít, ti vysvětlím zítra. Teď je moc hodin a mladý Grovyle by měl už dávno spát. Pojď, zavedu tě ke tvému lůžku.“ zvedl se ze židle, přešel ke dveřím, otevřel je a pokynul Billymu ven. Grovyle se zvedl a pružně seskočil z lůžka. Poté poslušně vyťapal ven, na chodbu. Člověk ho chytil za ruku a vedl ho chodbou dál až k výtahu na konci chodby. Ve výtahu Billy ještě nikdy nebyl. Výtah se mu jevil jako malá místnost, ve které byl jen panel s tlačítky. Doktor s Billym nastoupil a zmáčkl knoflík číslo jedna. Billy v tu chvíli ucítil podivný zhup a následně vnímal, že se pohybuje i s kabinou vzhůru. Netrvalo to dlouho. Po pár vteřinách tu byl znovu zhup a dveře výtahu se otevřely.
„Jdeme.“ šeptl doktor. Vydali se stejnou chodbou jako v přízemí dál „Buď tiše, Grovyle. Tady je lůžkové oddělení naší mini nemocnice pro Pokémony. Vzhledem k tomu, že máme téměř plno, musel jsem tvou kamarádku....“
„Je to má sestra.“ skočil mu do řeči šeptem Billy.
„Tvá sestra....Vida!“ uchechtl se doktor „Odlišnost ve zbarvení má taky....Umístil jsem ji na pokoj, kde již není místo pro tebe. Tebe ubytuju taky na pokoj, kde zbývá jedno místo.“
„Bezva.“ pravil netečně Billy „A ostatní?“
„Ti jsou v jedné z arén. Přál si to ten Machoke – doktor.“ sdělil doktor a zastavil se u jedněch dveří po levé straně chodby „Tady budeš spát, Grovyle.“ otevřel dveře.
„Je to ta postel hned vpravo za dveřmi.“
Billy vstoupil do místnosti. Byla tam tma jako v pytli. Ze všech stran se ozývalo pravidelné oddechování či pochrupování. Grovyle rozeznal čtyři různé barvy hlasů. Podíval se doprava. Jeho oči si začínaly zvykat a on rozeznal nízké nemocniční lůžko stojící v rohu. Vylezl si na něj a sedl si.
„Dobrou noc, Grovyle.“ popřál doktor a zavřel dveře. Billy teď neviděl skoro nic. Ale spát se mu kupodivu chtělo a tak se opět schoulil a snažil se usnout. Uvědomil si přitom, že si zvykl spát stočený v klubíčku. Usmál se nad tím. Ve stočené poloze jsou nejhezčí sny, pomyslel si. Chvíli přemýšlel o tom, o čem by se mu mohlo v takovém snu zdát. Když někdo přemýšlí o tom, co se mu bude zdát, usne velice brzy a Billy nebyl výjimkou. Usnul vlastně skoro ihned po začátku dumání.
|
