Netrvalo dlouho a skupina deseti Pokémonů v čele s Glocker stanula pře vilou. Firestorm se cestou probral. Kvůli bolestem však zůstal v Glockeřině náruči a tiše sténal. Billy už rozchodil bolest v noze natolik, že ani nemusel kulhat.
„Zazvoň, mami.“ zahekal a prohýbal se spolu s Peppermintem pod vahou Andřina těla. Glocker vystoupila po schůdcích a stiskla tlačítko zvonku. Po chvilce se otevřely dveře a objevil se dočista cizí člověk. Spíš mladší, vysoký, černovlasý a oblečený do kožené bundy a děravých riflí. V levé ruce svíral dřevěné paličky. Jakmile zjistil, že za dveřmi stojí Sceptile, zděšeně vyjekl a odskočil od dveří. Glocker i všichni ostatní Pokémoni se taky lekli. Billy omylem upustil Andru do sněhu. Ale rychle se vzpamatoval a zase ji opatrně zvedl.
„Kdo......Kdo jsi?“ protáhla zaskočeně Glocker. Neznámý nic neříkal, jen nechápavě kroutil hlavou.
„Kdo to je?“ šeptla Sceptilka směrem k ostatním. Nikdo z nich však neodpověděl. Billyho začaly napadat zvláštní myšlenky. Co když Brandonův dům neoprávněně navštívili cizí lidé a teď třeba chtějí unést Vicky? Jestli ano, co by měl on a jeho přátelé udělat? Napadnout vetřelce? Přivolat Brandona?
Všechno nakonec rozřešila Elite. Prošla až ke schůdků prosoukala se kolem Glocker a vešla do domu. Jakmile ji cizinec uviděl, viditelně si oddychl.
„Eli, rád tě vidím.“ pronesl zvolna a pohladil Elite po hlavě „To jsou tví kamarádi?“
Elite kývla.
„A chceš je pozvat dál?“
Znovu kývla.
„Tak jo. Tak pojďte.“ usmál se cizí člověk a pokynul dovnitř. Glocker zavedla skupinku do předsíně. Billy společně s Peppermintem zanesl Andru dovnitř a složil ji k protější stěně. Potom přišel k Elite, přitáhl si ji až k sobě a pošeptal jí: „Ty toho člověka znáš?“
„Jasně.“ mávla rukou Elite „On, Brandon a ještě další tři lidi se občas schází a trénují spolu něco.......něco neuvěřitelného.“
„A co je to?“
„Za pomoci takových.....Zvláštních předmětů dávají dohromady velmi pěkné libozvuky.“
Billy vykulil oči. Vůbec to nechápal.
„Však uvidíš. A hlavně uslyšíš.“ ujistila ho Elite.
„Eli, já se vrátím zpátky do zkušebny, jo?“ řekl člověk.
„Jo, ale počkej.“ vyhrkl Elite „Já, tady ten Grovyle a ten Sceptile půjdeme s tebou.“ přitom srozumitelnými posunky dávala najevo, co právě řekla.
„Rozumím, rozumím....“ zamumlal cizí a zamířil ke dveřím do místnosti se schody do prvního patra.
„Pojď, Billy a ty taky, Glocker.“ vybídla Elite oba příbuzné. Pak se otočila k Jeffovi: „Jeffi, běžte s ostatními do obýváku a počkejte tam.“
„A co s Firestormem a Androu?“ optal se Jeff dunivě.
„Andru nechtě spát a s Firestormem si klidně povídejte.“ poradila Elite.
„Já Firestorma zanesu do obýváku.“ zabručela Glocker.
„Ne...ee.“ zasténal Firestorm „Pů-jdu sám. Postav mě na zem.“
Sceptilka si vyměnila překvapené pohledy s Billym, Absem, Steamsem a Peppermintem.
„Určitě, zlato?“ špitla Flammosy.
„Jo.....“ hlesl Firestorm.
Glocker nad tím pokrčila rameny a postavila Firestorma na zem. Vulpix se zapotácel a málem upadl.
„Aaa.....a....a...ha...há..“ vykřikl „To bolí.“
„Chceš nějak pomoct?“ zaskřehotal Peppermint a udělal krok vpřed.
„Ne,....dobrý.“ zaskučel Firestorm.
„Eli, pojď už.“ zvolal člověk netrpělivě a otevřel dveře.
„No jo, už jdu.“ reagovala Elite, vzala Billyho za ruku a táhla ho k oněm dveřím. Glocker kráčela zvolna za nimi. Když procházela kolem dveří do obýváku, nenápadně je pootevřela. Peppermint je otevřel úplně a skupina začala jeden po druhém vcházet dovnitř.
Člověk zatím zavedl Billyho, Glocker a Elite pod schody. Nahoru však nešel. Místo toho otevřel ty druhé dveře v místnosti. Za nimi se objevily jednak další schody (tentokrát vedly dolů) a jednak další dveře. Ten barák má patra i směrem dolů, pomyslel si užasle Billy. Vzhledem k tomu, že ve sklepě nikdy nebyl a že sklep není vidět zvenku, ho ani v nejmenším nenapadlo, že lidé bydlí nad i pod zemí.
„Mami, Brandon má i nory?“ zeptal se máti.
„Asi jo.“ řekla nejistě Glocker „Nejspíš tomu ale neříká nora.“
„Ty.....Grovyle s hvězdou, máš strach ze tmy?“ vyhrkl znenadání člověk. Billy popravdě přikývl „Dobrá. Můžeš se mě držet za ruku, jestli chceš.“
To Billyho trochu rozladilo: „Když budu chtít tak se chytnu své máti, ne?“ řekl nedůtklivě a ukázal posunkem na Glocker. Člověk jen pokrčil rameny a šel dál. Skupinka sešla po schodech dolů a octla se v chodbě, temné jako sama temnota. Billy si začal připadat nesvůj. Náhlá tma ho rozhodila natolik, že začal tápat rukama na prázdno před sebou i kolem sebe, aby se zorientoval.
„Jau!“ ozval se napravo od něj Elitin skřípavý jek „Bouchls’ mě do nosu.“
„Promiň.“ omlouval se Billy „Ve tmě jsem úplně mimo.“ ucítil, jak ho kdosi chytil za ocasy a zatáhl.
„Dřív ses bál tmy jen ojediněle.“ šeptla mu do ucha Glocker.
„To způsobil únos Sharphand.“ vysvětlil Billy. Přitom se mu vracely smutné myšlenky o Sharonině osudu „Až ji najdu, budu zase v pořádku.“
„Billy, zažeň chmury.“ povzbudil ho Elite „A až Shar najdeš, nezapomeň si vyřídit účty s únoscem.“
Tahle věta posílila Billyho nenávist vůči Spartakovi. Najednou toužil po odplatě jako ještě nikdy. Měl pocit, že musí Spartakovi provést něco strašného, aby utišil svůj hněv. Pak si ale uvědomil, že je k Sharphand i Spartakovi ještě dlouhá cesta. A tak jen řekl: „Jo, to rozhodně udělám. A pak už budu mít oči jen pro Shar.“ při posledních slovech se zasnil. Představoval si, jak se mu Sharphand vrhá do náruče.....
„Pojďte, vy tři!“ zvolal člověk odněkud zepředu, hned na to se asi pět metrů od Billyho rozsvítilo tlumené světlo a bylo vidět, jak mladý muž vchází do nějakých dveří v boční zdi. Billy ucítil, jak ho Elite chytla za ruku.
„Pojď, Billy. Až to uslyšíš, přejdeš na jiné myšlenky.“ řekla lákavě a táhla mladého Grovyla k matně osvětleným dveřím.
Zanedlouho všichni tři Pokémoni prošli dveřmi a octli se v nevelké místnosti bez oken, obložené protihlukovou izolací. Hned vlevo za dveřmi byl veliký zvukařský pult. Všude možně po zdech byly rozvěšeny plakáty s různými hudebními skupinami. Sem tram byly o zeď opeřené podivné široké předměty s dlouhým výstupkem, které měly na přední straně natažené nějaké kovové drátky (Pochopitelně se jednalo o kytary, ale to nikdo z Pokémonů nemůže znát). Přímo naproti dveřím skoro až u zdi stála souprava válcovitých předmětů s bílými kruhy uprostřed a kovových prohnutých kotoučů (bicí). Za touto změtí seděl ten, co jim přišel otevřít. Billy si teprve po chvilce všiml, že v místnosti jsou ještě další čtyři lidé, stojící v řadě. Byl mezi nimi i Brandon. Člověk úplně vpravo měl přes rameno na popruhu kytaru s šesti drátky (strunami). Kytara byla červená a měla na sobě různé obrázkové potisky. Druhý zprava měl také tuto šestidrátkovou kytaru. Akorát, že zelenou se žlutými vlnitými pruhy. Hlava kytary měla tvar bomby s hořícím knotem. Před druhým zleva stála na stojanu jakási plochá šedá bedna (klávesy). A Brandon, stojící úplně vlevo, měl také kytaru, ale byly na ní napnuté jen čtyři drátky. Před každým ze stojících lidí stála dlouhá tyč s koulí na konci (mikrofon).
„Nazdár.“ zahlaholil Brandon. „Přišli jste si poslechnout rock?“
„Co je to rock?“ otázal se Billy. Chlápek u kláves se uchechtl.
„To se těžko vysvětluje.“ poškrábal se za uchem Brandon.
„Ukážeme vám to, Grovylové a Sceptile.“ pravil kytarista s červenou kytarou.
„Vidíš, to je nápad.“ pokýval hlavou Brandon „Tome, odpočítej nám Trpitele.“
„Fajn, ale trochu to ztlum, ať těm Pokémonům neztupíme sluch.“ odpověděl Tom.
„Jo.“ souhlasil Brandon, přešel k pultu a něco tam šteloval, Billy však nebyl dost vysoký, aby tam viděl. Po chvíli se Brandon vrátil do formace a ukázal Tomovi zvednutý palec. Tom zvedl paličky a zaťukal s nimi o sebe. Nejdřív dvakrát pomalu a pak čtyřikrát rychleji. Jakmile doznělo to čtvrté ťuknutí, začali všichni členové kapely podivně přejíždět rukama po svých nástrojích a Tom začal paličkami bouchat do jednotlivých válců a kovových kruhů. Zároveň se začala ozývat zvláštní řezavá jakoby vlnivá melodie, podpořená pravidelnými dunivými zvuky bicích a hlubokými hladivými tóny baskytary. Všichni tři kytaristé přejížděli prsty nebo malým kouskem plastu po strunách a tak je rozechvívali
Tóny onoho libozvuk, jak říkala Elite, nejdříve skákaly od různých vyšších k jednomu nízkému. Kapela zopakovala stejnou melodii čtyřikrát. Pak najedou všichni kromě Brandona přestali hrát a jen nechali své nástroje znít. Brandon do toho poloticha vybrnkával stoupavou melodii o čtyřech tónech. Když ji začal hrát podruhé přidali se i ostatní a takto zahrála tu melodii celá kapela, s tím rozdílem, že kytaristé s šesti drátky drnkali víc než Brandon. Následně začal Brandon zpívat:
„Já nepotřebuju nikoho jako ty,
jenom mi udílíš samé hloupé rady.
Já pece vím všechno, co ty – mistr na levoty!
Nemusím tě odkázat na to, co jsem dokázal.
Vím, že tvá osoba si s tím příliš nezadá.
Budoucnost mám ve svých rukách, ta není zkreslená!
Já jsem rebel,
a už vím všechno,
rovněž odmlouvám,
protože plevel
je to, co ty mně říkáš.
A když napočteš tři,
vidíš, že už nejsi v nouzi,
vidíš, že nejsem nepřítel,
jenom společenský trpitel.“
Během první a druhé sloky, oba kytaristé drnkali série rychle opakovaných not ve třech různých výškách. Při takzvaném „předrefrénu“ hráli vždy jednu dlouhou a dvě krátké noty, opět ve stejných třech výškách. No, a u refrénu jeden kytarista hrál tři sestupné tóny, samozřejmě s výškovými obměnami závisejícími na akordu. Druhý ho doprovázel razantními údery do strun též v příslušných akordech. Brandon po celou dobu hrál velice rychlé dávky po třech hlubokých tónech. V „předrefrénu“ hrál velice rychlý sled not, jejichž výška se měnila s jednotlivými tóny příslušného akordu. Jinak ve sloce a v refrénu hrál vždy jen první ze tří tónů v akordu.
Po refrénu následoval stejný riff (part) jako na začátku a hned na to Brandon znovu zazpíval první sloku. Druhou vynechal a šel rovnou na „předrefrén a refrén. Když odezněl i druhý refrén, začali kytaristé hrát sólový umělecký part. Zvlášť ten s červenou kytarou, jehož prsty se míhaly po hmatníku kytary a vytvářely tak velmi rychlou, ale taky poutavou melodii. Billy s úžasem pozoroval, jak sólový kytarista občas upustil u pravé ruky od drnkání a hrál oběma rukama na hmatníku, přičemž si ono plastové drnkátko bleskově strkal mezi zuby, nebo ho schovával někde v dlani. Grovylovi se tato změna ve stylu hraní zalíbila, přestože ani pořádně nevěděl, jak je možné, že vznikají takové pěkné zvuky.
„To je skvělé!!!“ zařval na Elite, aby ho vůbec slyšela.
„Taky to obdivuju!“ zapištěla Grovylka a oči jí zářily radostí. Mezitím oba kytaristé přejeli rukama po hmatníku kytary od těla po hlavu (slide) a hned na to všichni začali hrát synchronně po dobách vždy jen jednu notu. Po každé sedmé době zahráli dvě osminy. Brandon přezpíval první i druhou sloku s výjimkou toho, že poslední verš z první sloky zazpíval i v druhé sloce. Když přešel do předrefrénu, všechny nástroje kromě červené kytary ztichly. Brandonův zpěv tak jasně vynikl v krátkých doprovodných tónech kytary. A když nastal další refrén, tak celá kapela zahrála na každý Brandonův verš tři pomalé ale úderné akordy a hned po nich tři rychlé. Každá z těch sérií akordů byla v jiné výšce. Brandon dořekl slovo „trpitel“ a začal ho opakovat na každou první dobu, zatímco kapela opět hrála doprovodnou melodii o jednom stálém akordu. „Trpitel“ zazněl osmkrát a následně všechno ztichlo, jen činele nečinně doznívaly.
Billy těkal pohledem mezi jednotlivými členy kapely a nepatrně kroutil hlavou. To, co právě slyšel ho zaujalo natolik, že nebyl schopen slova. Rozhodně to nebyl první hudba, kterou slyšel. Vždy, když přišel k Brandonovi na návštěvu, tak v obýváku slyšel melodii linoucí se z hifi věže. Ale t se v žádném případě nedalo srovnat s tím, že teď viděl a slyšel naživo, jak taková hudba vzniká. Jeho ohromené myšlenky o hudbě však vzápětí narušilo nutkání uvažovat. Svraštil čelo a upřeně zavrtal pohled do červené kytary. Jak to, že Brandon a ti druzí dokážou z těch drátků vyloudit takové krásné melodie?, blesklo mu hlavou, vždyť to je jen kus nějakého materiálu.
„Tak co?“ promluvil Brandon do mikrofonu „Jak se vám to líbí?“
„Je to dost dobré.“ ocenila Glocker s úsměvem „Hlavně ty!
“ a ukázala rozmáchlým gestem na sólového kytaristu s červenou kytarou.
„Co?....“ nechápal mladík.
„Líbí se jí, jak hraješ.“ vysvětlil Brandon.
„Áha.“ protáhl kytarista a usmál se.
„A co ty, Billy?“ zeptal se Brandon.
„Super!“ zavýskl Billy „Krása!“
„Díky.“ kývl Brandon a promluvil ke kapele „To pro dnešek stačí, chlapi.“
„Jo, jo, jasně.“ zamručeli členové kapely. Odložili své nástroje, prošli kolem Billyho, Glocker a Elite, a vyšli z místnosti. Poslední šel Tom a když procházel kolem Brandona, primář ho rukou zastavil.
„Počkej, Tome.“ zamumlal. Rozhrnul si vestu a poklepal na Ultraball, připnutý na pásku „Elite, do Pokéballu.“ přikázal. Elite přikývla. Následně se proměnila ve žlutý obrys a zmizela v Ultraballu. Brandon ho odepnul z pásku a vtiskl Tomovi do ruky.
„Eli mi připadala nějaká přepadlá. Asi na ni zase něco leze. Její imunita je slabší, než je pro Grovyla obvyklé a proto je náchylná k častým nemocem........ehm...Zavez ji do Pokécentra, dej jí přenosný termopás a posaď ji k Margaret do recepce. Řekni jí ať mi ji přiveze nebo transportuje zpět kolem osmé večer. Pokud se Elite přitíží, ať ji hospitalizují a okamžitě mi volají.“
„A kostku jí mám vzít taky?“ zeptal se Tom.
„Jo,.....tu vem taky.“ souhlasil Brandon.
„Jestli myslíš tu kostku s barevnými ploškami, tak ta je v kapse mého kožichu.“ vložil se do toho Billy.
„A ten kožich je v předsíni na té tyči, co se na ni věší všechny podobné věci.“ doplnila ho Glocker. Brandon to přetlumočil.
„Spolehni se.“ řekl Tom a odešel.
Glocker, Billy a Brandon zůstali v místnosti sami.
„Slyšel jsem už, že chcete pronásledovat Sharonina únosce.“ nadhodil Brandon.
„Správně.“ zabručel Billy.
„Rozhodně je to dobrý nápad.“ uvažoval nahlas Brandon „Víte, kam šel?“
Billy a Glocker se po sobě zmateně podívali. Billymu se znovu v hlavě rozjely úvahy nad tím, kam mohl Spartakus jít. Ale ty byly zanedlouho přebity vzpomínkou na sen z minulé noci.
„Já jsem viděl ve snu místo, kde Spartakus i se Sharon ještě dnes ráno byl.“ vyhrkl Billy.
„Popiš mi to.“ vybídl ho Brandon. Billy se zamyslel. Zavřel oči a snažil se vybavit si ten sen.
„Bylo tam malé jezero.“ pravil zasněně „Aaaa.......ehm.....ehh.“
V tu chvíli se mu před očima jasně vybavil obraz situace, kdy Sharphand malou chvilku stála na voze, než se zřítila do trávy.
„Byl tam malý domek s modrou střechou a vedle něj stál takový.....ten.......to na přepravování.“
„Auto.“ pronesl Brandon.
„Jo, to je ono. A mělo to žlutou barvu.“ dokončil Billy svou myšlenku. Brandon usilovně přemýšlel. Po chvíli pomalu řekl: „Já už asi vím.......Taková oblast je na okraji Crimsonu. Projíždím kolem toho jezera, když jedu na návštěvu za starostou......To se teda nedostal daleko......“
„Takže víš, kudy zhruba šel?“ zašveholila dychtivě Glocker. Brandon přikývl. Sceptilka se sklonila k Billymu a špitla mu: „Billy, máme ho! Máme ho! Víme, kudy šel! Doženem ho, potrestáme ho a zachráníme Sharphand!“
„Aspoň máme nějakou konkrétní stopu.“ přitakal Billy.
„Důrazně ti doporučuju, Glendo, ptát se v okolí Crimsonu na cestu. Cestu do Tortrinysského kraje tam místní lidé i divocí Pokémoni určitě budou znát.“
Glocker souhlasně kývla.
„A ještě něco....“ pokračoval Brandon „Určitě bys měla vzít s sebou Machokeho Johna. Víš, koho myslím.......Vyzná se v léčitelství, dokáže si poradit i v provizorních podmínkách a určitě by dokázal vyřešit komunikaci s cizími lidmi. A to se na takové cestě bude určitě hodit....“ radil.
„Už jsem si promýšlela, koho vezmu s sebou.“ pravila Glocker „Samozřejmě Billyho a Pepperminta, Johna, sestry Cliffovy, Firestorma, Absa a Jeffa. Možná ještě Steamse, když už je tu taky.
„Hmm.....hmm....“ zahučel Brandon a pokýval hlavou „Docela dobrý výběr. Všichni jste docela dost silní a určitě si společně poradíte s nejedním nepřítelem či nepřáteli, neboť se navzájem znáte a tudíž budete při boji sehraní. Je tu však háček: asi nebudete mockrát mít podstatovou výhodu, což vás může naopak omezit v boji.“
Glocker se zamračila.
„Podstatová výhoda je mi úplně šumafuk. Mně jde jen o to, aby Sharphand vydržela dokud ji nevytrhnem Spartakovi z drápů.“ zavrčela.
„Dobrá, nebudu ti bránit.“ pokrčil rameny Brandon.
„Ani nemůžeš.“ informovala ho Glocker.
„Jo, mimochodem: Jaký názor máš na to, cos’ před chvílí viděla a hlavně slyšela?“ zeptal se Brandon a odložil baskytaru.
„No...“ protáhla Glocker „Jak jsem řekla: bylo to dost dobré. Není to však můj vkus. Je to příliš......takové......dynamické.“
„Dobrá.“ pokrčil rameny Brandon „Kdybys změnila názor, klidně ti zahraju ještě něco.“
„Brandone, jak to, že jsi nám neřekl o tom, že umíš rockovat?“ zeptal se hlasitě Billy.
„Máš pochopitelně na mysli ,hrát rock‘, že jo?.....No....neřekl jsem to, protože jsem nevěřil, že by k tomu mohl mít jakýkoli Pokémon sympatie.“ podrbal se za uchem Brandon „Našli se v mém okolí zatím jen dva, které hudba zaujala. Jsi to ty, Billy, a taky Elite.“ zívl a protáhl se „Musím si jít lehnout. Jsem unavený. Jen vám poradím, kudy jít, vyprovodím vás a popřeju vám hodně štěstí....Uaahhh....zavíraj’ se mi oči......No nic, pojďte.“
Vykormidloval Billyho a Glocker ven ze zkušebny, provedl je temnou chodbou a zastavil se s nimi v předsíni.
„Počkejte venku, přivedu ostatní.“ řekl a zmizel za dveřmi do obýváku.
Glocker udělala pár kroků k věšáku, uchopila tyrkysový kožich a hodila ho Billymu.
„Oblíkni si to.“ pronesla tiše. Billy poslechl a vklouzl do kožichu. Bezděčně strčil ruce do kapes. Nahmatal nějaký krychlovitý předmět.
„Mami, ten třískač zapomněl kostku v kapse mého kožichu.“ oznámil a vytáhl kostku oběma rukama z kapsy.
„Fakt?“ podivila se Glocker „To je ťulík. Zaneseme tu kostku na místo určení sami.“
Prošla kolem Billyho a otevřela domovní dveře. Venku byla mlha a šero.
„Fuj, to je psí počasí.“ otřásla se Sceptilka.
„To teda jo.“ přitkal Billy. Dveře obýváku se rozlétly a vyšel Brandon doprovázený partou Pokémonů.
„Tak.“ vyhrkl, když stanul vedle Glocker „Teď ti vylíčím, kudy přibližně jít. Pamatuješ si na Dartský viadukt a na cestu k vyhlídce?“
Glocker pokývala hlavou, jako by hledala správná slova.
„Víceméně.“ prohlásila.
„No,.....když sejdeš do údolí pod viaduktem tak po pravé straně toho údolí je těsně u paty viaduktu jeskyně. Tou projdete a octnete se u lesní arény. Nemůžete to minout. Za tou arénou je malá pěšinka vedoucí z kopce. Tou půjdete pořád dál, dokud nenarazíte k dálnici.....“
„Co je to?“ vybafla Glocker.
„Taková velká vesta, po které rychle jezdí mnoho aut.“ vysvětlil Brandon „Když se budete držet dálnice a půjdete podél ní ve směru takových nižších kopečků – jsou vidět na horizontu -, dojdete až do Crimsonu. A jak už jsem říkal, narazíte i na ono jezero, které Billy viděl ve snu.“
„Bezva, díky.“ usmála se vděčně Glocker.
„Ještě vás ale varuju. Crimson je o hodně větší město než Swift, tak si dejte pozor, abyste nezabloudili, jestli budete nuceni do něj vejít.“ dodal Brandon a znovu zívl: „Ještě poslední věc.“ sáhl do botníku hned u dveří a vytáhl velikou hnědou brašnu, určenou k nošení přes rameno „V tomhle je dostatek potřebných věcí pro případ nouze. Machoke John si s tím bude vědět rady.“
„Ooh.“ zrozpačitěla Glocker a roztřesenou rukou uchopila popruh brašny „To je.....velice......velkorysé.......Nikdy bych nečekala, že......že mi člověk půjčí něco.....tak důležitého, jako je tohle.“ řekla chraptivě.
„Máš pravdu.“ kývl Brandon „Ale ty, Billy a ostatní pro mě nejste jako jiní divocí Pokémoni. Mám vás rád stejně jako Pokémony, které vlastním.“
„Jaká čest.....“ zamumlala Andra. Vypadala docela bojeschopně, přesto však měl Billy pocit, že není úplně v pohodě. Hned na to ho napadlo podívat se na potlučeného Firestorma. Ten naopak vypadal, že je při síle.
„Dík, Andro.“ odvětil Brandon „Tak běžte. Najděte únosce a srovnejte ho. A ať vám přeje štěstí.“ popřál.
„Zatím nashledanou, Brandone.“ hlesla Glocker a pokynula ostatním ven ze dveří. Jak hlouček Pokémonů vycházel ven, všiml si Billy, že Absus, Jeff, Firestorm, Peppermint, Andra i další mají na těle zřetelné stopy po ošetřených ranách. V tu ránu si vzpomněl na své vlastní modřiny a škrábance. Divil se čím to, že necítí žádnou bolest. Dospěl však k názoru, že zranění se už do jisté míry zregenerovala.
„Jdu do postele. Ahoj a opatrujte s.“ zabručel Brandon a pomalu couval ke dveřím vedoucím ke schodům. Dokud se za ním ony dveře nezabouchly, stále se díval na Billyho a Glocker. Ti ještě chvilku stáli uvnitř, pak vyšli za ostatními ven a zavřeli za sebou domovní dveře.
|
