Když Glocker a její syn vešli do obýváku, Peppermint si zrovna „četl“ jakousi knihu, kterou měl položenou vzhůru nohama na konferenčním stolku. Elite byla roztažená přes celé křeslo, měla zavřené oči a pravidelně oddechovala.
„Elite zase relaxuje?“ zeptal se Billy Pepperminta ještě trošku třaslavým hlasem.
„Ne. Tentokrát fakt spí.“ řekl Peppermint polohlasně „Já jsem s ní, promluvil asi čtyři slova, než se sesula a zničehonic usnula.“
„To by se klidně mohla rovnat se Snorlaxem!“ vyhrkla úžasem Glocker „A to je co říct.“ vtom ale významně pohlédla Peppermintovi do očí a pochopila, že Peppermint nezná Pokémona jménem Snorlax. Ihned staršího Grovyla informovala: „Snorlax je jeden z nejtěžších Pokémonů. Dokáže usnout asi za pět sekund, ale když má svůj den a dostatek jídla, tak dokáže usnout i okamžitě.“
„Fíha!“ zavýskl Peppermint „To je teda pořádný spáč, že Billy?“
Billy Pepperminta skoro nevnímal, protože se soustředil na to, aby se znovu dostal do pohody. Přitom skelně zíral na temnou obrazovku počítače za Peppermintem. Taky přemýšlel o tom, proč se neovládl a zaútočil na Vicky. Dostal jsem snad nějaký záchvat, či co?, blesklo mu hlavou.
„Billy!“ houkl netrpělivě Peppermint a vytrhl tak Billyho z transu „Prober se!“
„Jo....... Fajn...... Už tě poslouchám.“ zamumlal Billy a několikrát rychle zamrkal. Peppermint chvilku mlčel a pak tiše pronesl: „Co ti Vicky udělala, že jsi ji sekl?“
Billyho ta slova v tu ránu doslova rozzuřila.
„JÁ NEVÍM, CO SE STALO!!!“ rozkřikl se tak, že mu přeskočil hlas. Pak se mu zatočila hlava a na chvilku se mu zatmělo před očima.
Probral se v Glockeřině náruči. Glocker ho jemně pleskala po tváři. Najednou se cítil mírně unaveně a rozespale. Jako by Plnězotavovací lék od Brandona neúčinkoval ani zdaleka naplno. Billy s obtížemi vstal a potřásl hlavou. Napůl přivřenýma očima se rozhlédl po místnosti. Poznal, že jeho mrákoty musely trvat maximálně pár vteřin. Elite stále spala roztažená v křesle, Billy sám se cítil navlas stejně jako předtím a Peppermint na něj koukal sešlým pohledem s náznakem úleku, tudíž byl pořád zaskočen Billyho výkřikem.
„Billy......“ promluvila Glocker „Prosím......posaď se..... Vypadáš docela utahaně.“
Billy chtěl uklidnit situaci a tak poslechl. Došoural se k pohovce a lehl si na ni.
„Uffff..... Chce se mi spát....“ vydechl.
„Není divu.“ řekl kousavě Peppermint.
„Ještě tu domluvíme další plány a pak se klidně můžeš odebrat do říše snů.“ pravila Glocker lehce.
„Tak dobrá...... Doufám, že vydržím....vzhůru.“ hlesl Billy a zívl. Zavřel oči a začal myslet na plány, které chce Glocker společně s Maggie vymyslet! Vybavovaly se mu obrázky zástupu banditů, jak vezou paralyzovanou Sharphand na voze, jak s ní při každé zastávce svádějí nerovný zápas a úplně strašným způsobem ji porážejí, jak na ni za každé křivé slovo použijí nejsilnější útoky a úplně zbytečně ji tak omračují.....
„Ne, ne!“ vyjekl Billy do ticha.
„Cože?“ vyhrkli hlasitě Glocker a Peppermint zároveň. Mladší Grovyle otevřel oči a lenivě otočil hlavu na stranu. Sceptilka i Peppermint na něj zaujatě zírali. Elite zamručela ze spaní a otočila se na břicho.
„Aaale nic.“ pronesl honem Billy a snažil se přitom zakrýt strach z vize, která se mu před chvílí vybavila. Nepovedlo se mu to.
„Tebe něco vystrašilo, že jo?“ hádala Glocker. Billy pomalu přikývl. Styděl se však sdělit své máti obsah té hrůzné představy.
„Řekni, co to bylo.“ vyzval ho Peppermint.
„Ne, Kurte.“ zchladila ho Glocker „Kdyby se začal svěřovat se svými děsivými představami, které, pokud se hluboce nemýlím, mají něco společného s Sharphand, tak by s každým takovým svěřením ztrácel sebevědomí.“
„To není pravda, Glocker.“ ozval se Maggiin hlas z předsíně. Následně Maggie vešla do obýváku a pokračovala „Naopak by mu prospělo, kdyby se svěřil, ale pokud nechce tak ho nenuťte.“
„Pane bože, dost už těch vědeckých nesmyslů!“ zasténal Peppermint „Bavme se normálně, prosím.“
„Máš recht, Kurte.“ kývla Maggie a obrátila se ke Glocker
„Zachoval ses správně. Neměla jsem na Billyho tak vyjet. Díky, že jsi mě včas zastavila. A Billymu se omlouvám.“
Glocker si založila ruce v bok: „Řekni tu omluvu přímo Billymu a všechno bude v pořádku.“
„Fajn.“ souhlasila Maggie. Došla k pohovce a klekla si před ni. Položila dlaň na Billyho hvězdu a pěkně se na něj usmála. Billy úsměv chtěl opětovat. Povedlo se mu však jen zkřivit koutky tlamy do jakéhosi smutného úsměvu.
„Billy, omlouvám se ti za to, že jsem se na tebe utrhla. Vím, že jsi to neudělal schválně.“ zabručela Maggie.
„To je v pořádku.“ mávl rukou Billy „Zlobí se na mě Vicky?“
Brandonova žena nasadila provinilý výraz.
„Cítí se zrazeně.“ odpověděla nepřímo. Vtom se ozval domovní zvonek. „Aaa dorazili další hosté.“ rozzářila se, zvedla se a šla otevřít. Za pár vteřin už do obýváku vešli Firestorm, Flammosy, Andra a Absus. Vulpixové došli k pohovce a chtěli si na ni vyskočit.
„Bacha!“ štěkla Glocker, ale už bylo pozdě. Firestorm, Flammosy a Andra se odrazili a naneštěstí všichni tři doskočili přímo Billymu na hruď a břicho.
„Hu.....ehh......eeeehhh.“ zachroptěl Billy.
„Můj bože, promiň, Billy.“ vyjekla Andra a hbitě zas odskočila zpět na zem.
„Billy!“ zařval Firestorm překvapeně a svalil se vedle Billyho, aby ho uvolnil. Dřív než stihla totéž udělat i Flammosy, Billy ji jemně ale rychle odstrčil sám, obrátil se na čtyři a rozkašlal se. Firestorm mu totiž přišlápl krk.
„Jéje..... *kucky*.....eh....h....Vy jste mi ale dali.“ zafuněl, když ovládl kašel. Sedl si a ohmatával si krk.
„My jsme tě neviděli, Billy.“ řekl omluvně Firestorm.
„To je jedno.“ špitl Billy a spadl zpátky do polohy vleže „Já už jsem úplně vyřízený. Víc toho už dneska nesnesu.“
„Co jste to s ním provedli?“ podivila se Flammosy.
„Spadlo na něj moc nepříjemných zážitků naráz.“ konstatoval Peppermint.
„Z toho se vyspí.“ tvrdil Absus „Sice jsem ho ještě nikdy neviděl tak hrouceného, ale mám za to, že až trochu nabere síly během spánku, bude zase takový jako vždycky.“
To ještě uvidíme, Absi, řekl si v duchu Billy. Sám však věřil, že s novou energií přijde i lepší nálada. Věděl, že u něj žádný špatný rozmar netrvá déle jak den. To, že černé myšlenky mu vydrží déle, bylo už něco trochu jiného.
Z dumání o své náladě ho najednou vytrhl náhlý nápad, který ho zaplavil blaženým pocitem euforie a sebejistoty. Těžce se zvedl do sedu a potutelně se usmál.
„Páni, já asi ovládám telepatii.“ protáhla Flammosy užasle.
„Co tak najednou?“ uchechtla se Andra.
„Zrovna jsem se v duchu snažila vsugerovat Billymu, že je všechno OK a že může všechno odsunout stranou a usmát se. A hle – Billy se nám rozveselil.“
„Ooo, máme tu následnici Psychica.“ prohlásil napůl pobaveně napůl ironicky Absus.
„Myslím, že ne.“ reagoval Billy „Rozveselil jsem se kvůli tomu, co mě před chvílí napadlo.“
„Co tě napadlo, Billy?“ ozvala se Maggie a uvelebila se v křesle vedle pohovky.
„Měli by to slyšet všichni.“ pronesl Billy „Kde je Netřesk?“
„Myslíš toho Rapidashe? Ten je venku.“ zahučela Maggie „Žádného koně dovnitř nepustím.“
„Aspoň mu dovol sem nahlédnout. Je to docela důležité.“ požádal Billy mírně.
„Dobře tedy.“ souhlasila nakonec Maggie a houkla směrem do předsíně: “Rapidashi, pojď sem! Ale můžeš jen nahlédnout dovnitř! A dej si pozor, ať nic nepodpálíš!“
„Nemůžu nic podpálit, pokud nechci.“ informoval Netřeskův hlas z předsíně. Vzápětí Rapidash stanul v rámu dveří. Billy mu pohlédl zpříma do očí a postřehl v nich jakési vnitřní soustředění. Trochu ho to zneklidnilo. Z Netřeskova pohledu ho mrazilo v zádech. Bylo to vůbec poprvé, co viděl statnému Rapidashovi do očí. Řekl si, že se Netřeskův hrubý hlas plně slaďuje s jeho pohledem.
„Kurte, ještě vzbuď Elite, prosím.“ křikl na Kurta přes celou místnost. Flammosy a Firestorm mezitím seskočili z pohovky a sedli si na zem vedle Andry, která seděla u konferenčního stolku. Taky Absus si konečně našel místo k sezení. Vyskočil si na jedno ze tří volných křesel. Peppermint přistoupil k Elitinu křeslu. Chvíli přemýšlel, pak natáhl ruku a začal Grovylku lechtat na chodidle. Elitiny prsty na nohou se reflexivně zachvěly. Následně Elite mátožně zamručela a zvedla hlavu:
„Mmmm.... Nech mě spát.“ zamumlala.
„Vstávej. Billy chce nás všechny zasvětit do nějakého nápadu.“ naléhal Peppermint. Elite se pomalu otočila na záda a povzdechla. Oči však nechala zavřené.
„Poslouchám tě, Billy. Neboj, neusnu znova.“ ujistila Billyho.
„Bezva.“ zavrněl Billy „Tak tedy.... Napadla mě vcelku jednoduchá teorie, kam by mohli Sharphand odvést. Spartakus říkal, že chce úlomek Tortrinysu někde upotřebit. Takže celá jeho výprava včetně Sharon směřuje k onomu místu, kde chce Spartakus udělat s úlomkem to, co chtěl.“ poškrábal se na tlamě „Já si myslím, že Spartakovo místo činu je tam, odkud úlomek pochází. Jediné co nevíme je, kde ono místo je. Ale jakmile to zjistíme, půjdeme téměř najisto...“
„To je pochybné...“ zamyslela se Maggie „Ale spíš pravděpodobné. Tos vydedukoval sám, viď? Je to velmi užitečná úvaha. Ještě bych ji ale vylepšila tím, že Sharphand si určitě s sebou nebrali jen proto, aby ti zlomili srdce....“
„To je více než pravděpodobné...“ skočil jí do řeči Firestorm „Třeba se chtěl pomstít a proto ji unesl.“
„Á, no to je též možné.....“ souhlasila Elite, ale náhle se zarazila „A já už přesně vím, co má asi únosce za lubem.“ řekla potutelně po chvíli.
„A co?“ zamručela Elite.
„ Týká se to jedné legendy, která se váže k hoře Tortrinys, z níž pochází onen úlomek. Podle legendy je však úlomků více. A kdo tyto úlomky najde a vrátí hoře, ten bude odměněn.... Jak to nikdo neví. Je možné, že únoscova banda už má i zbývající úlomky a míří právě tam, aby tu odměnu získala. “ vyložila tajemně Maggie. Billymu se prudce zvedlo sebevědomí. S Maggiinou hypotézou pocítil novou naději. Měl chuť zavýsknout a samou radostí něco rozseknout čepelí. Naštěstí zůstalo jen u zavýsknutí. Čepelové listy na pravé ruce mu však světelné zapulzovaly
„To je geniální myšlenka.“ žasla Elite „Ty jsi uvažoval podobně jako člověk, Billy. Jsi docela chytrý, pokud někdy dokážeš přemýšlet jako člověk.“
Billy cítil, jak rudne: „Slyšel jsem, že právě ty jsi poněkud........chytřejší, než Grovylové obvykle bývají.“ pronesl v rozpacích. Elite zachovala chladnou hlavu:
„Jo, tvrdí se to o mně.“ přisvědčila netečně.
„A ta hora je jak daleko?“ vrátil se dychtivě k tématu Absus. Maggie na něho chvíli ohromeně koukala. Pak vykoktala:
„T-ty.....ta-tam......chceš jít?“
Absus se vztyčil do sedu a zahřměl: „To si piš!!! Jsem Billyho kamarád!!! Chci mu pomoct! Počítám, že on sám by se taky nejradši vydal po stopách únosce. Nemám pravdu, Billy?“
Touhle větou Absus Billyho zcela psychicky stabilizoval. Billy se zazubil a přikývl. Absus se teď zachoval jako opravdový přítel, pomyslel si blaženě. I jeho okamžitě napadlo, že by mohl do Tortrinysského kraje jít a pátrat po Spartakovi. Nicméně byl rád, že tu myšlenku řekl nahlas Absus. Na něco takového si totiž připadal moc unavený. Už se mu také zavíraly oči. Už se těšil, až zalehne do svého lehátka na Eclipsu a oddá se spánku.
„Tortrinys je docela dost daleko.“ povzdechla Maggie „Ale jestli tam chcete jít pěšky tak vám bránit nebudu.“
„Poslechni, Maggie,“ promluvila Glocker „Ani nám nemůžeš bránit.“ otočila se na Absa „Myslíš to, doufám, vážně, Absi.“
„Děláš si legraci?“ zabručel Absus „Jistěže to myslím vážně.“
„Na takovou akci budete potřebovat posilu.“ vyhrkla Andra „My tři jdeme s vámi.“
„Počítám, že Kurta taky nebudeme muset dvakrát přemlouvat.“ řekl Absus se smíchem a díval se přitom Peppermintovi do očí. Starší Grovyle jenom nevěřícně kroutil hlavou a rozpačitě se usmíval.
„Jdu samozřejmě taky.“ hlesl nakonec.
„Fajn! Zítra vyrážíme na velkou výpravu!! JUPÍÍÍ!“ zajásala Glocker. Billymu ztuhl úsměv. Řešení výpravy do Tortrinysského kraje ho velmi nadchlo, stejně jako Absova velkodušná solidarita. Nicméně ho zarazilo, že by se na kýženou výpravu mělo vyrazit už zítra. Necítil se připraven na něco takového. S pobytem mimo domov však problém neměl. Ještě jako Treecko si totiž zvykl na několikadenní průzkumné výlety (což se tedy moc nelíbilo Glocker). V důsledku jednoho většího výletu se pak ve výsledku seznámil s Firestormem. Zahřálo ho u srdce, když si vzpomněl, jak se probral z bezvědomí po úplném vysílení a první, koho uviděl, byl Firestorm a jeho nejbližší členové týmu.
„Počkat..... Chcete už zítra vyrazit? Tak narychlo?“ divila se Maggie.
„Vždyť někoho pronásledujeme.“ prohlásil Peppermint „Musíme být rychlí.“
„Moment...“ zamumlala Maggie, vstala a začala přecházet po místnosti „Všichni, jak tu jste, chcete vyrazit za Sharoniným únoscem?“
„Jo.“ řekli postupně všichni Pokémoni v místnosti, až na Netřeska. Nikdo si však nevšiml, že Rapidash neřekl své „jo“. Billy to své „jo“ řekl nejpevněji, jak mohl. Přitom se mu opět vybavila situace, jak bandité krutě bijí Sharphand. Vnitřně ho ta představa znovu trápila. Už si ale dal pozor na to, aby se to neprojevilo navenek.
„Dobře, ale mám podmínku.“ pronesla Maggie úsečně „Vyrazíte až zítra k večeru nebo odpoledne. Chci se ještě poradit s Brandonem a tomu končí služba přibližně až za....“ mrkla na svoje hodinky „....dvacet a půl hodiny.“
„To je v pořádku.“ zaskřehotala Glocker.
„Teď jsem ti vůbec nerozuměla.“ prohodila Maggie a vypustila z Pokéballu Skitty.
„Skitty, víš, co máš dělat?“ zeptala se pro jistotu. Skitty přikývla.
„Co jsi říkala, Glocker?“
„Že to chápu.“ řekla netrpělivě Glocker.
„No.... Takže zítřejší start na výpravu máme vyřízený.“ libovala si Maggie a spokojeně se usmála „Má někdo hlad?“ zašvitořila. Sotva to dořekla, Billy si uvědomil, že má obrovský hlad. Vždyť naposledy měl akorát Brandonovy sušenky a to ještě před zápasem. Proto teď zatoužil po měkkém a šťavnatém Nanabu. Rozhodně nebyl jediným Pokémonem, který by se rád najedl. Na Maggiinu otázku zareagovali všichni v místnosti a to radostným pokřikem.
„Vidím, že nikdo není zrovna sytý.“ zasmála se Maggie „Já tedy zajdu pro nějakou baštu. Nejspíš to bude velká bedna pomerančů z teplých krajin. Ale kdyby měl někdo speciální přání....“
Ještě to ani nestihla doříct a Billy okamžitě a bleskurychle zareagoval
„Byly by Nanaby?“ vyhrkl tak rychle, že tomu málem neporozuměla ani Skitty natožpak Maggie. Nakonec si však Skitty domyslela, co asi Billy řekl a pomalu pravila: „Ten Grovyle by asi chtěl......ne, ne...... Určitě chce nějaké Nanaby.“
„Aha...no..... Billy nikdy nezklame, řekla bych.“ zabručela Maggie „Nějaké Nanaby tu mám. Přinesu ti je, jo? Ještě nějaký zvláštní požadavek?“
„Máš rostlinku máty?“ optal se Peppermint.
„Říkal,.....“začala Skitty.
„.....že chce mátu... Ano, já jsem teď rozuměla.“ dokončila Maggie „Mrknu se, Kurte. Určitě něco najdu. Ještě někdo má speciální přání?“
„Ještě přines Kurtovi ze tři hrušky. Slíbila jsem, že mu obstarám jídlo.“ využila situace Andra.
„Tys na to teda vyzrála.“ zaševelil pobaveně Peppermint.
„Já vím.“ odpověděla mu Andra šeptem.
„No.....hrušku mám jen jednu....a pak tam mám hruškovou přesnídávku kdybys chtěl.“
„Ne že bych nechtěl, ale taky se nechci upatlat.“ odmítl Peppermint „Stačí mi ta jedna hruška, rostlinka máty a pár pomerančů.“
„Jak chceš.“ pokrčila rameny Maggie „Takže pokud nejsou další požadavky, já jdu pro to jídlo. Vydržte chvíli.“ zahlaholila, vyšla do předsíně a zavřela za sebou dveře. Dala si přitom pozor na to, aby Netřesk neprošel kolem ní do obýváku, takže Rapidash musel zůstat v předsíni.
„Miluju hrušky.“ rozplýval se Peppermint a olízl se „Škoda, že Maggie nemá víc než jednu. Pomeranče jsou taky fajn.“
„Když v nich nejsou pecky, tak je mám taky moc rád.“ přidal se Billy.
„To já si vždycky shromáždím všechny pecky z celého pomeranče na jazyku a pak je plivu před sebe jako při Semínkovém útoku, který mimochodem neumím.“ pronesl Peppermint „Nejlepší na tom je, že vlastně střílím semínka a přitom vůbec nepoužívám spóry.“ zasmál se. Billy se uchechtl.
„Tak jak to děláš ty s peckama, tak takhle jsem se učil Semínkový útok.“ pravil.
„Pomeranče se dají jíst jen když jsou zralé a sladké.“ vyjádřila se Flammosy.
„Máš recht sestřičko.“ souhlasila Andra „Když je pomeranč kyselý tak není vůbec dobrý.“
„A ostatní kyselé věci jsou dobré?“ podivil se Absus.
„Myslím to tak, že kyselá chuť a pomeranč mi nejdou k sobě. Ale třeba takový Aspear, to je něco jiného. Ten je příjemně kyselý.“ vysvětlila Andra.
„Aspear mi vůbec nechutná.“ otřásl se Firestorm „Mám radši Grepu nebo banán.“
„A pomeranč?“
„Ujde.“ pokýval hlavou Firestorm.
„A jaký máš názor na Nanab?“ ptal s Billy dál.
„Nó......“ protáhl Firestorm „......Ještě jsem ho nikdy neměl. Slyšel jsem, že někdy chutná pro jednoho Pokémona tak a pro jiného jinak.“
„To já nevím.“ pokrčil rameny Billy „Ale vím, že mně chutná sladce a Sharon hořce.“ poškrábal se zespodu na tlamě „Jestli chceš dám ti ochutnat.“
„Fajn.“ usmál se Firestorm.
Následně zavládlo ticho. Billy si říkal, že Firestorm má podivné chutě, když mu chutnají silně hořké plody jako je Grepa. Firestorm vůbec vždycky měl sklon vybrat si spíš nějaký hořký plod než nějaký příjemně sladký.
Po chvíli Glocker, která až do té chvíle mlčky stála u počítačového stolu, přistoupila k pohovce a šeptla:
„Billy.“
Billy zvedl hlavu a podíval se své máti do tváře. Její úsměv doslova hřál na duši.
„Víš, co mě teď napadlo?“ zavrněla.
„Copak?“ otázal se Billy.
„Pokusím se domluvit s Maggie, abychom se nemuseli vracet na Eclipse a mohli zůstat tady přes noc. Předpokládám totiž, že bys tam asi v té zimě nedošel.“
„Podceňuješ mě.“ utrousil Billy slabě a pohodlně se natáhl na záda „Víš, že nenávidím, když mě někdo podceňuje. Ale máš pravdu. Asi bych měl velké problémy dopotácet až domů.“
„Já bych tě kdyžtak nesla.“ zavtipkovala Glocker „Ale rozhodně lepší by bylo, kdyby na to nedošlo. Hned, jak se Maggie vrátí, domluvím to s ní, jo?“
Billy pomalu přikývl.
Za pár minut se otevřely dveře do předsíně a do obýváku pozpátku vešla Maggie s bednou plnou pomerančů.
„Sláva, jídlo!“ zajásala Andra „Mám hlad, že bych snědla všechny ty pomeranče i s bednou.“
„To asi těžko.“ ušklíbl se Firestorm „Ledaže by ti nevadily ty třísky.“
„Ty by mi vadily.“ přiznala Andra.
„Stejně bych ti dovolila sníst jen ty pomeranče.“ zasmála se Maggie, došla ke konferenčnímu stolku a odložila na něj své břemeno. Billymu zasvítily oči, když spatřil na vršku hromady pomerančů talíř plný Nanabů. Úplně se mu sbíhaly sliny na úžasně vypadající růžové plody. Byl tam rovněž talíř s celou rostlinkou máty, asi šesti Grepami a jednou jedinou hruškou.
„Táák, tady to máme........Tak tohle je pro Billyho....“ zavrněla Maggie labužnicky. Poté uchopila talíř s Nanaby a položila je vedle Billyho.
„Dík moc.“ vydechl slastně Billy. Neváhal a v mžiku si strčil do tlamy tři Nanaby naráz. Po jazyku se mu začala rozlévat příjemná sladká mírně nahořklá chuť a šířila se postupně do každičké části jeho těla.
„Mmm.“ zabručel spokojeně s plnou tlamou a přistrčil talíř blíž k okraji pohovky „Fhirhesthormhe, hvhem shi.“ zahuhňal. Firestorm se otočil čelem k pohovce a mohutným skokem se na ni vyšvihl. Pak uchopil do zubů jeden Nanab a bez okolků ho snědl. Trvalo mu to asi dvě vteřiny, což Billyho zmátlo. Mladý Grovyle si totiž byl jistý, že za takovou chvilku by on sám ani nezjistil, jak jídlo chutná.
„Mmm.....ňam....mmm....“ mumlal Firestorm „Není to špatné, ale taky to není příliš převratné.“ usoudil.
„Já je prostě zbožňuju.“ pronesl Billy „Pamatuješ na tu noc, kdy jsme se poznali? Tenkrát jsi mi dodal energii pomocí Nanabu.“
„Ano, pamatuju se.“ zasnil se Firestorm.
„Billy, chytej!“ upozornila Maggie a hodila Billymu pomeranč. Billy ho oběma rukama chytil a položil si ho vedle Nanabů.
„A vy ostatní taky. Pojďte si vzít pomeranč.“ zahalekala Maggie.
„Když mi ho oloupeš.“ požádal nepřímo Absus.
„To víš, že jo.“ usmála se Maggie a hodila pomeranč i Glocker, Peppermintovi a Elite.
„Díky.“ vyhrkli všichni tři. Billy zaslechl v Elitině hlasu rozespalý podtón a okamžitě upřel oči na ni. Stále ležela na zádech natažená přes celé křeslo a oči měla přivřené. Asi je víc unavená než já, pomyslel si a zívl. Mě však srážejí k zemi myšlenky na Shar, takže to vyjde nastejno, dodal v duchu. Vzápětí si vzpomněl na Vicky a řekl si, že by to s ní měl nějak urovnat.
„Maggie?“ řekl nesměle.
„Ano, Billy?“ zabrumlal ?Maggie zatímco loupala jeden pomeranč pro Absa.
„Neměl bych se nějakým způsobem omluvit Vicky?“
Maggie se zamyslela. Pak dobrácky pravila:
„Já bych to zas tak nehrotila. Vicky se bude pár dní zlobit, ale později se uklidní.....“
Sotva to dořekla, Glocker zaskočil pomeranč. Sceptilka celá zrudla v obličeji a nehlasně, ale mocně si odkašlala. Všichni v místnosti se podívali na ni:
„Ech.....ech.......Mám nápad *kucky*....“ zachroptěla.
„A jaký?“ zajímala se Maggie, došla ke Glocker a plácla ji do zad.
„Ehe....dík...No, napadlo mě, že bych mohla já a Billy přespat u tebe. Nechci už dneska Billyho vystavovat jakémukoli vytížení. Je možné spojit užitečné s příjemným. Stačí, aby si Vicky mohla vzít Billyho na spaní do postele.“
„Cože?“ vykřikl Billy. Bylo to přesně to, co nechtěl. Doslova nenáviděl, když ho někdo měl za hračku na hraní, či jakéhosi „plyšáčka.“ Měl co dělat, aby se udržel na uzdě. Úplně zakrýt vztek však nedokázal. Měl zaťaté pěsti a tiše skřípal zuby.
„To je dobrý způsob kompenzace Billyho neúmyslného útoku na Vicky.“ řekla lišácky Maggie a potutelně se usmála. Billy se opět rozpálil do běla. Musel si vzít další dva Nanaby, by se uklidnil. Vztek a zuřivost ho vnitřně ničily úplně stejně jako žal, ne-li hůř. Ale on je za daného stavu nebyl schopen dost dobře potlačit.
„Přivedu Vicky.“ rozhodla Maggie „Vy si zatím v klidu pochutnávejte na pomerančích. A ty, Billy,“ ukázala na Billyho „Ber to s úsměvem.“
To se snadno říká, blesklo Billymu hlavou. Maggie zamířila ke dveřím do předsíně a zmizela v nich.
Billy zaryl drápy do svého pomeranče a mocným škubnutím strhl velkou část slupky. Přitom se mu podařilo pomeranč rozpůlit, při čemž se uvolnila šťáva, která vychrstla Billymu do obličeje (naštěstí ne do očí).
„Do háje.“ zabrblal Billy a otřel si obličej vlasolistem. Poté opatrně oloupal zbytek pomeranče a strčil si jednu z půlek do tlamy. Byla příjemně sladká. Jakmile ji snědl, pocítil, že z něj zcela spadl vztek. Velice se tomu podivil.
„Ten pomeranč mě ale zchladil.“ prohodil tiše.
„Aaa......fuj!!!“ ozval se Firestormův zhnusený jek.
„Co je?“ zpozorněla Glocker, která se zrovna chystala sníst celý pomeranč najednou.
„Ten pomeranč je kyselej.“ otřásl se Firestorm a odvrátil se od svého zjevně nedotčeného pomeranče.
„Vždyť sis ještě ani neukous’“ poznamenal Absus vyčítavě.
„Na jazyk se mi dostalo pár kapek šťávy.“ vysvětlil Vulpix „A ta byla strašně nepříjemně kyselá.“
„Dej to sem!“ přikázala hlasitě Andra a vyskočila si vedle Firestorma. Potom předními tlapami horko těžko rozdělila Firestormův pomeranč na jednotlivé měsíčky a jeden měsíček snědla. Billy ji přitom zaujatě sledoval. Byl zvědavý, jestli se Andra zatváří kysele. Bylo ba to poprvé od té doby, co ji poznal. Překvapení se nakonec nekonalo. Andra se k Firestormově velkému údivu zeširoka usmála.
„Nemáš se čeho bát, Firestorme.“ zavrněla „Ten pomeranč je v cajku. Akorát....“ našpulila tlamu a vyplivla pecku, která přeletěla přes celou místnost a narazila do dveří.
„...jsou v něm pecky.“ dokončila Andra.
„Tak to se mi ulevilo.“ odfoukl si Firestorm a vrhl se na zbylé měsíčky „Aspoň nemusím zůstat o hladu.“ dodal ještě.
„Máš tu hromadu jiných pomerančů.“ namítla Glocker a konečně se pustila do svého pomeranče.Tedy, spíš ho slupla jak malinu. Chvíli zamyšleně žvýkala, než s úsměvem přikývla.
„Tenhle byl hodně sladký.“ řekla, když po chvilce polkla.
„Aha, pravda.“ uchechtl se Firestorm.
„Fajn, teď přijde dezert.“ zasyčel mlsně Peppermint a otřel si tlamu hřbetem ruky. Zvedl se a skočil až na stůl, kde si vzal mátovou rostlinku. Pak se stejným způsobem dostal zpět do počítačového křesla, posadil se a začal si pochutnávat na lístcích máty. Firestorm nezůstal pozadu.
„Glocker, prosím tě, hoď mi ze dvě Grepy.“ požádal.
„Jasně.“ zašveholila Glocker. Uchopila do každé ruky jednu Grepu a hodila je stylem á la petanque směrem k Firestormovi. Jedna Grepa mířila správně, ale ta druhá letěla mezi Andru a Billyho. Billy zaktivoval čepel, nadzvedl se a lenivě natáhl ruku ke svým chodidlům. Letící Grepa se nabodla na Billyho ostří, zatímco tu druhou Grepu zkušeně polapil Firestorm vějířem ocasů.
„Pěkně.“ ocenila Glocker.
„Mám v chytání ocasem praxi.“ chlubil se Firestorm „V létě jsme si s Billym házeli jablkama, takže jsme oba trénovaní.“ obrátil se k Billymu „Hoď mi tu druhou Grepu, Billy.“
„Moment. Nejdřív si odeberu daň za chycení.“ usmál se Billy. Opatrně sundal Grepu z čepele a trochu si z plodu ukousl (Pozn.autora: Grepa není totéž co grapefruit, tím pádem nemusí mít stejně jako Grapefruit kůru). Měl zprvu strach, že Grepa bude hořká jak Rawst. Ukázalo se však, že chutná podobně jako kyselý pomeranč s náznakem hořkosti, což nebylo zase tak hrozné, jako palčivá hořkost Rawstu nebo nezralé Grepy. Nicméně Billymu to moc nezachutnalo. Kyselost Grepy byla pro něj spíš nepříjemná. Navíc to jediné sousto mu zanechalo v tlamě odpornou pachuť. Zatvářil se znechuceně a otřásl se. Pak podal Grepu Andře, a ta ji poslala dál k Firestormovi.
„Jak tak na tebe koukám,m Billy, moc ti to asi nešmakuje.“ poznamenal Absus.
„Není to zrovna moje parketa.“ přiznal Billy a olízl si patro, aby potlačil pachuť.
„Aale.“ mávl tlapou Firestorm „Hlavně, že chutná mně.“
„Tak.“ přisvědčil Billy a vzal si další Nanab.
Zavládlo na pár minut ticho, rušené jen Peppermintovým ukusováním mátových listů. Potom se z předsíně ozvaly kroky a následně se otevřely dveře. Do obýváku vešla Maggie s Vicky po boku. Vicky měla ještě uslzené oči a levé předloktí měla ovázané. Jakmile vstoupila do místnosti, okamžitě utkvěla pohledem na Billym. Pár sekund ještě stála a držela se za Maggiinu ruku. Pak se vyškubla a sinalá vzteky se rozběhla k pohovce, kde seděli Firestorm a Andra a ležel Billy. Když Billy pohlédl Vicky do očí, došlo mu, že se Maggiina dcera asi nechystá pomazlit se s ním. Chtěl vyskočit a bleskurychle se schovat za pohovku, ale uvědomil si, že je na to stejně moc unavený, aby to stihl dost rychle. A tak čekal v nadzvednuté poloze s oporou v loktech, připraven zvednout ruce na obranu. Vicky doběhla k pohovce, vyskočila na ni, surově odstrčila Andru i Firestorma a začala Billyho nemilosrdně tlouct malými pěstičkami
„Ty.....cos’ mi proved?!? To se dělá?!? Já jsem ti nic neudělala a ty na mě takhle?!? Však já tě srovnám, AAAARGHHH!!!“ vřeštěla až uši zaléhaly. Billy upustil od obrany jen rukama. Místo toho se rovnou schoulil do klubíčka a rukama si kryl hlavu. Údery, které cítil po celém těle, obecně nebyly moc bolestivé. Množství uštědřených ran však bolest násobilo a Billy si připadal jako na jehlách. Přes Vickyino vřískání nebyl s to zjistit jestli se ji někdo pokouší zastavit. Začínala ho pořádně bolet hlava. I přesto však dokázal vymyslet dvě velmi smysluplná řešení: Buďto se pokusí Vicky odrazit nějakým útokem, což bylo pro něj to nejkrajnější a nejriskantnější řešení, nebo bude předstírat mrákoty a doufat, že si toho Vicky všimne. Nakonec zvolil druhou možnost. Uvolnil se, zavřel oči a čekal. Údery ještě chvíli dopadaly a pak ustaly. Vickyin řev se trochu vzdálil. Billyho to zmátlo, proto zůstal nehybný a uvolněný. Náhle uslyšel Maggiin rozběsněný výkřik:
„Vicky, co si to dovoluješ?!?“
Ani tenhle zvuk Billymu nedal jistotu, že je po nebezpečí. Teprve až ucítil Glockeřinu ruku na své hrudi, začal tušit, že Vicky už je z dosahu. Vzápětí ho v tom Glocker ujistila tím, že řekla: „Billy.....jestli předstíráš, tak už se můžeš probrat. Vicky tě už nemůže ohrozit.“
„Určitě?“ zamumlal Billy tak, aby vůbec nepohnul tlamou a aby ho slyšela jen Glocker.
„Jo, určitě.“ vydechla Glocker. Billy otevřel oči a nadzvedl se.
První, co upoutalo jeho pozornost, byla Maggie, která držela kolem pasu Vicky, a tvářila se naštvaně.
„Billy ti to zranění nezpůsobil úmyslně!!! Za dnešek byl rozrušený víc než dost!!! A vzhledem k tomu, jak jsi s ním jednala předtím, než tě sekl, si myslím, že právo na vztek má jen a jen on!!“ ryčela Maggie „Když vidíš, že se mu nelíbí, jak s ním zacházíš a nebereš to v potaz, tak od něj nemůžeš čekat nic jiného než nějaké ohrazení!!“
„Ohrazení budiž, ale nemusel mě zranit.“ vyjekla Vicky.
„Můžeš si za to sama.“ opáčila Maggie „Jasně, jakýkoli fyzický útok Pokémona na člověka není nutný. Ale když k němu dojde, tak je to téměř vždycky vyprovokováno a chyba je v tom, kdo toho Pokémona vyprovokoval. Pokémon není za své chování zodpovědný a tím spíš, pokud je divoký. Pokud máš jiný názor, Vicky, můžeš to říct nahlas. Rozhodně to ale nesmíš Pokémonovi oplatit tím, že ho zmlátíš. To je surovost za každých okolností. Pamatuj si to!!“
„Ale......ale......“ fňukala Vicky ale Maggie ji gestem umlčela a dodala: „Teď si sedni vedle Billyho a hezky nahlas se omluv.“
Billy měl z Maggiiny litanie dobrý pocit. Těšilo ho, že se mu tímto Maggie ještě jednou nepřímo omluvila za to, že na něj předtím vyjela. Pevně věřil, že Vicky konečně pochopila a uvědomila si, jak by se k němu měla chovat.
Vicky ještě chvíli ublíženě popotahovala, pak si vylezla na pohovku, sedla si vedle Billyho, pohladila ho po hlavě a zašeptala: „Promiň, Hvězdíku, že jsem tě zbila a křičela na tebe.“
Billyho ta slova zahřála u srdce. Usmál se na Vicky, vzal do ruky jeden Nanab a podal jí ho.
„Vem si.“ pravil klidně. Vicky na něj pár vteřin roztržitě koukala. Pak sykla:
„To je pro mě?“
Billy přikývl.
„Díky, Hvězdíku.“ řekla vděčně a vzala si nabízený Nanab.
„Billy?“ pronesla starostlivě Maggie „Nestalo se ti nic?“
„Ne.“ odpověděl Billy „Sice trošku cítím bolest z Vickyiných ran, ale jinak jsem v pohodě.“
„Tak to je fajn.“ kývla Maggie a znovu oslovila Vicky „Dneska si můžeš vzít Billyho s sebou do postele. Dokonce tak je na tebe ten Grovyle hodný.“
Vicky zbystřila.
„Skutečně?“ vyhrkla.
„Když to říkám....“ zabručela Maggie.
„To je super!“ zavýskla Vicky. Nelenila, přitiskla Billyho k sobě a dala mu pusu na tvář. Vzápětí ho pustila a zrudla tak, že byla stejně červená jako Billyho náprsenka.
„To je ale změna!“ poznamenala Glocker.
„Cože?“ protáhl Billy.
„Ještě před chvílí tě mlátila jak žito a teď tě líbá.“ zasmála se Glocker. Billy se uchechtl.
„No vidíš.“ užasla Maggie „To se ti povedlo.“ vtom pohlédla na hodinky vyjekla: „Ježkovy oči! Už je devět hodin a já jsem nezavezla Brandimu večeři!“
Billy sice nevěděl, jak pozdě v noci je devět hodin, nicméně i tak ho Maggiin jek přiměl podívat se z okna. Seznal, že venku je tma jako v ranci.
„Neměli bychom jít spát, když je už venku taková tma?“ navrhl.
„Jo.“ souhlasila Maggie „Ty a Vicky půjdete určitě spát. Glocker bych to vřele doporučovala.“ tázavě pohlédla na Glocker.
„Půjdu spát taky.“ zívla Sceptilka
„Fajn. Máte nahoře připravený pokoj, Vicky vás tam zavede.“ sdělila Maggie a vykročila směrem do předsíně „Jdu Brandonovi zavézt večeři. Vy ostatní zůstaňte tady, jestli chcete. Ahoj.“ a vyšla z místnosti. Vicky se zvedla z pohovky a také zamířila do předsíně.
„Hvězdíku, pojď za mnou. A ty taky, Glendo.“
Billy se ztěžka zvedl a zabručel: „Hej, Elite. Hoď mi můj kožich.“
Elite se neochotně obrátila na bok a vysoukala zpod sebe Billyho tyrkysový oděv.
„Tady....chytej.“ broukla a hodila kožich Billymu. Ten ho chytil, oblékl se do něj a do kapsy si shrnul zbylé Nanaby. Poté se vydal za Vicky ke dveřím obýváku a jak procházel kolem konferenčního stolku, vzal si jeden pomeranč a ukryl ho v druhé kapse. Glocker šla mlčky za ním. Ostatní na ně jen koukali, kromě Firestorma, který právě dojídal čtvrtou Grepu.
„Tak pojďte.“ řekla Vicky a šla dál do předsíně. Billy ještě zahalekal:
„Dobrou noc, kamarádi!“ a rovněž vyšel z obýváku. Za sebou ještě slyšel mnohohlasé:
„Dobrou, Billy.....Dobrou, Glocker.“
|
