Billy se brodil mokrým sněhem lesem. Byl zrovna na takové menší procházce. Bylo pozdní odpoledne, již se pomalu schylovalo k západu. Billy už teď přemýšlel, co si dá na večeři. Také zatoužil po něčem, co by ho zahřálo. Nebylo totiž zrovna nejtepleji.
„Nějak to vydržím.“ zamumlal si pro sebe. To už se prodral sněhem až k vršku kopce. Kousek od jeho úpatí proudila řeka Dart.
„Aaa, skluzavka.“ zajásal „Dám si jednu nebo dvě jízdy.“ lehl si břichem na sníh hlavou z kopce – tak jako obvykle. Pak se trochu odstrčil a rozjel se po skluzavce dolů. Brzy dosáhl docela slušné rychlosti, což mu dělalo docela dobře. Jakmile byl za půlkou klouzačky, začal si propočítávat brzdnou dráhu. Jel ale příliš rychle. Ozvalo se duté žuchnutí, jak Billy narazil do kopy mokrého sněhu. Energie ze skluzu s ním doslova „prohrnula“ mokrou závěj až k řece. Billy vyděšeně vyjekl, když přepadl přes okraj vyvýšeného břehu a před očima se mu objevila rychle tekoucí voda. Zaslechl jakýsi ryk: „NE! BILLY!!!“ o zlomek sekundy později s mohutným šplouchnutím dopadl do řeky. Měl pocit, jako by ho právě zmrazili, přestože zmrazení nikdy neprožil. Mrazivost jím projela jak elektřina a působila mu nesmírnou bolest po celém těle. Dokonce i v hlavě mu neskutečně třeštilo, zřejmě v důsledku velkého šoku. Zoufale se pokusil něčeho se zachytit, ale dočista ztratil kontrolu nad tělem a také začal ztrácet i cit. Před očima se mu zatmívalo a tvořily se mžitky. I přes šplouchání vody a extrémní mrazivé výboje, které s ním jaksepatří cloumaly, uslyšel rychlé kroky na bližším břehu. Najednou se mu před očima zablesklo a následně nastala naprostá tma.
Když přišel k sobě, seznal, že s ním stále lomcuje silný mráz. Třesavka byla naprosto nezvladatelná, zvlášť když Billy stále nemohl pohnout ani prstem. Nebyl schopen ani otevřít oči. Jen ležel a třásl se. Slyšel vedle sebe nějaké chroptění a kašlání. Nemohl zdravě uvažovat, tím pádem neměl tušení, kdo vedle něj stojí. Dokázal však vydedukovat, že ten někdo mu právě zachránil život. Pojednou neznámý přestal kašlat a promluvil. Billy mezi řadou mučivých pocitů zaznamenal i jiskřičku úlevy. Ozval se totiž Firestormův podivně chrčivý hlas: „Billy?..... *kucky*..... Vydrž....Glocker je tu..... *kucky*....za chvilku.“
Máma?, blesklo Billymu hlavou, to už ale Firestorm zařval: „Glocker! Tady!“ ozvalo se hlasité dupnutí, jako kdyby někdo právě doskočil na břeh. Pak Billy uslyšel Glockeřin zrychlený horečnatý dech.
„Billy....... Billy, prober se....prosím...“ protáhla žalostně Glocker.
„Je při vědomí.“ upozornil Firestorm „Ale je úplně.... *kucky*....skrz naskrz promrzlý. Spadl totiž do závěje sněhu a pak dokonce až do řeky. Skočil jsem pro něj a vytáhl ho. Glocker, on musí okamžitě k Brandonovi, jinak...“ v tu chvíli ho zmohl záchvat suchého kašle.
„Jinak umrzne.“ špitla Glocker. Pak trochu hlasitěji pokračovala: „A ty jsi v pořádku?“
„Ne. Prochladl jsem. Ale Billy je na tom o dost hůř, řekl bych.“
„Rychle za Brandonem!“ křikla Glocker „Billy, vydrž. Pomoc se blíží.“ v momentě, kdy se Glockeřiny ruce vsunuly pod Billyho divoce se třesoucí tělo, znovu se Grovylovi blýsklo před zavřenýma očima. I tentokrát se hned na to setmělo.
Probudil se opět v něčí náruči. Nebyla to však Glockeřina náruč. Ruce, které ho držely, byly totiž mírně chlupaté.
„Je celý zmrzlý.“ ozval se jakoby zdálky Brandonův hlas.
„Musíme ho vzít do Pokémonského střediska. Potřebuje lékařskou péči, kterou mu můžu poskytnout jen v Poké-centru.“
„Hlavně rychle.“ hlesla Glocker roztřeseně.
„Zlato, jedeš s náma.“ řekl naléhavě Brandon.
„Jasně.“ ozval se hlas Maggie.
Znovu se setmělo.
Probral se zřejmě v autě, protože slyšel jeho nezaměnitelné hučení. Poznal také, že leží na sedadle. V autě bylo teplo, ale s Billym stále lomcoval třeskutý mráz. Ještě pořád neměl skoro žádný cit a nemohl se ani pohnout.
Auto náhle prudce zabrzdilo a Billy cítil, jak se skutálel ze sedadla na podlážku. Ozvalo se klapání dveří od auta a vzápětí Billyho znovu někdo uchopil.
„Neměl jsi tak prudce zabrzdit, Brandone.“ zněl vyčítavě Maggiin hlas „Koukni, rozbils’ mu koleno a loket na pravé straně.“
„To není teď podstatné, Maggie. Podstatné je, že je Billy silně podchlazený a promrzlý. Potřebuje rychle pomoc!“ umlčel ji Brandon. Chvíli bylo ticho. Pak se začaly ozývat rychlé kroky. Manželé Willardovi pravděpodobně běželi s Billym v náruči do Pokémonského střediska. Bouchly dveře a venkovní kvílení větru a šumění stromů vystřídalo bzučení zářivek.
„Rychle! Rychle!“ pobízel Brandon Maggie.
„Aaa, primář. Jdete dneska i na noční směnu, pane primáři?“ promluvil zvědavě cizí veselý ženský hlas. Po chvilce ticha však tatáž žena vyjekla: „Ale....to je.... Elite? Co se jí stalo?“ něčí ruka pohladila Billyho po tváři „Vždyť je studená jako led! Tak co s ní je?“
„Jen klid sestro! To není Elite!“ řekl nerudně Brandon „To je divoký Grovyle....“
Billy se znovu propadl do temnoty.
Když se opět vzbudil, zjistil, že už není promrzlý a že se mu do těla vrátil cit. Dokonce už mohl otevřít oči. Proto neotálel a na štěrbinku pozvedl víčka. Ležel na posteli v nevelkém osvětleném nemocničním pokoji. Oknem sem pronikalo měsíční světlo. U dveří seděla na stoličce á la ochranka Glocker a podřimovala.
Billy se pokusil nadzvednout. Šlo to poněkud ztěžka. Odhrnul stranou svou přikrývku a zjistil, že má kolem těla ovinutý termopás, zapojený v zásuvce, který příjemně hřál. Strčil pod něj prsty a snažil se ho rozepnout, protože byl moc těsný. Ale nešlo to. Pak si prohlédl své prsty důkladněji. Seznal, že na nich má nasazené gumové chrániče.
„Co......to....“ zasípal a hlas se mu zasekl v hrdle. Překvapilo ho, že téměř není schopen mluvit. Glocker se neklidně zavrtěla a hlava jí trochu klesla na stranu. Billy si sedl a pokusil se vstát, ale byl ještě moc slabý. V půlce napřimování žuchnul zpátky na postel. Probudilo to Glocker, která se vymrštila a ospalýma očima se rozhlížela po místnosti. Uviděla Billyho, roztaženého na posteli a jeho přikrývku odhrnutou až k nohám. Nebyla si jistá, jestli je Grovyle vzhůru, protože měl zase zavřené oči a byl absolutně nehybný. Ale stoprocentně věděla, že se něco změnilo. Došla k posteli, vzala přikrývku a svého syna přikryla až po tlamu. Pak se na něj zblízka podívala a šeptla: „Billy? Jsi při sobě?“
Billy pomalu přikývl a podíval se Glocker přímo do očí. Glocker se zeširoka usmála a pravila: „Tak co? Jak je ti?“
„Jsem.....slabý.“ řekl Billy stále sípavým hlasem.
Glocker zaraženě kývla. Pak se beze slova napřímila a zamířila ke dveřím. Otevřela je a za okamžik se v nich objevil Firestorm, rovněž zabalený v termopásu, poháněném akumulátorem. Vulpix došel k Billyho lůžku a sedl si. Billy zvolna otočil hlavu a podíval se na Firestorma.
„Tak jak je?“ zeptal se Firestorm.
„V poho.“ vyrazil ze sebe Billy.
„To je fajn.“ zavrněl Vulpix.
„Ty jsi.....pro mě.....fakt skočil do řeky?“
„Jo.“ pronesl Firestorm.
„Vždyť jsi....riskoval život.....kvůli mně!“ zamumlal Billy.
„Jo.“ řekl znovu Firestorm.
„Málem bych zapomněla.“ ozvala se Glocker a zavřela dveře. Přisunula si židli blíž k posteli. Pak uchopila oběma rukama Firestorma a přitiskla ho k sobě.
„Z celého srdce ti děkuju, Firestorme.“ sykla mu do ucha „Kdybys’ tam nebyl.....“ hlas jí selhal.
„Tak bych tu asi nebyl ani....já.“ dokončil za ni Billy.
„Ono.....opravdu....není zač.“ řekl rozpačitě Firestorm, když ho Glocker pustila.
„Akorát mi nejde do hlavy, jak to, že ses nebál skočit do té ledové vody? Vždyť jsi přece ohnivé podstaty.“ pronesla Glocker a honem si setřela hřbetem ruky slzu, která jí stékala po pravé tváři.
„Já jsem vůbec nemyslel na to, co se stane mně.“ zabručel Firestorm „Myslel jsem na to, co se stane Billymu....“
Dveře se rozlétly a dovnitř vešel Brandon se dvěma sestrami.
„Noční vizita.“ oznámil zvesela Brandon. Jedna ze sester si stoupla vedle Glocker a začala předčítat ze své desky na dokumenty.
„Takže..... Pacient: Zvláštní druh Grovyla. Věk: přibližně čtyři roky. Diagnóza: Extrémní podchlazení a promrznutí. Stav: Jak se cítíš, Grovyle?“
„Už nemrznu.....ale jsem slabý.“ hlesl Billy.
„Dobrá.“ řekla sestra „Primář to pak zapíše.“
„Léčba: Postupné zahřívání popřípadě podávání horkých léků na úplné doléčení důsledků.“ dokončil Brandon „Neboj, Billy. Z toho tě dostanu, jakože se Brandon jmenuju. Ale nějakou dobu si tady poležíš.“
Sedl si na postel vedle Billyho a začal mu sundávat chrániče drápů.
„Na co jsem to měl?“ vyptal se Billy slabým hlasem.
„Aby sis neublížil ve spánku. Teď už to není nutné, ale předtím se klidně mohlo stát, že by ses v bolestné křeči zranil svými vlastními drápy.“ vysvětlil Brandon.
„Pane primáři.“ promluvila druhá sestra „Můžeme pokračovat ve vizitě přímo tady.“ a kývla směrem k Firestormovi.
„Ano, sestři, jen pokračujte.“
„Dobře.“ akceptovala sestra a obrátila stránku ve svých dokumentech „Pacient: Vulpix. Věk: Sedm let. Diagnóza: Lehké prochladnutí. Stav?“
„No, já jsem v pohodě.“ pravil vesele Firestorm „Sice mě ještě bolí v krku, ale jinak je mi skvěle. Tady tahle věcička, kterou mám ovinutou kolem těla je úžasná!“
„Vždyť je to jen termopás.“ zasmál se Brandon.
„Tak či tak je to dobrá věc.“ brebentil radostně Firestorm „Billy mi určitě dá za pravdu.“
„No jó....jasně.“ protáhl Billy.
„Fajn.“ zabrumlal Brandon spokojeně „Jdeme dál Mel a Lu. A ty, Firestorme, bys měl také jít. Zůstane tu s ním jen Glocker.“
Firestorm nezastíral zklamání, když se otočil a spolu se sestrami a s Brandonem zamířil ven z pokoje. Na prahu ještě přes rameno křikl: „Dobrou noc, Billy!“ a vyšel z místnosti. Brandon se ještě zdržel, aby Billymu poradil: „Měl bys spát co nejvíc a také by nebylo od věci nechat ten termopás celou dobu zapnutý a zůstat pod přikrývkou.“
Pohladil Billyho po hlavě a pak také opustil pokoj.
Glocker ještě chvíli mlčela a pak vybafla na Billyho s otázkou: „Co se stalo, že jsi spadl do řeky?“
„Nezvládl jsem rychlost na klouzačce.“ zasípal Billy.
„Radši nemluv. Z toho sípání a chrčení mi běhá mráz po zádech.“ otřásla se Glocker. Billy přikývl.
„Firestorm je opravdu hodně odvážný.“ zasnila se Glocker „Kdyby šlo o tebe a já byla na Firestormově místě, samozřejmě bych pro tebe taky skočila. Ale strašně bych se bála nejen o tebe, ale i o sebe. Mám tě moc ráda Billy.“ popotáhla „Když jsem se dozvěděla, co se ti stalo....“
„Moment.“ přerušil ji Billy a odkašlal si, aby se mu líp mluvilo „Jak ses to dozvěděla?“
„Od Flammosy.“ vysvětlila Glocker „Přiřítila se, celá horečnatá, a řekla mi, že jsi spadl do řeky. V tu chvíli ve mně zatrnulo. Ale rychle jsem se vzpamatovala a sprintovala k řece.“
„Kde zůstala.....Flammosy?“ zeptal se s obtížemi Billy.
„Nechala jsem ji u nás. Samým rozrušením a možná i vyčerpáním se mi tam zhroutila. Ale neboj, nic jí není. Je v naprostém pořádku.“
„Jak......to můžeš vědět?“ vyhrkl Billy.
„Protože jsem ji viděla. Je tu taky. Samozřejmě jako host a ne jako pacientka.“ Billy měl smíšené pocity. Cítil radost a úlevu, že už je všechno v pořádku, vděčnost vůči Firestormovi, ale taky stud vůči sobě. Nedokázal vypudit z hlavy to, že kvůli němu Firestorm málem dopadl stejně jako on, a že Flammosy ta událost způsobila značný psychický šok. Pokoušel se trudné myšlenky zahánět pomocí sebe ujištění, že to byla nehoda. Dařilo se mu to. Chmury za chvíli opadly.
„Když jsem tě ve Firestormově doprovodu nesla k Brandonovi, vážně jsem myslela, že mi zmrzneš v náruči.“ promluvila ponuře Glocker.
„Taky jsem si tak......připadal,....když jsem....ležel na břehu řeky.“ poznamenal Billy.
„To bylo až do teď naposled, cos’ byl při vědomí, ne?“ prohodila Glocker.
„Ne...“ zavrtěl hlavou Billy „Útržkovitě si pamatuju, jak mě držel Brandon v náruči, pak jak mě vezl v autě a donesl mě až sem. Nějaká......žena se ho.....u vchodu ptala, jestli náhodou nejsem Elite.“
„Elite?“ podivila se Glocker „Kdo je Elite?“
Billy pokrčil rameny „Vím jen, že Brandon tu Elite moc dobře zná.“ oznámil.
„Pak se ho musíme zeptat.“ zamumlala Glocker zamyšleně. Pak se zničehonic zvedla, přešla k vypínači u dveří a stiskla ho. Pokoj se ponořil do tmy. Teď už spi. Potřebuješ nabrat síly.“ šeptla Sceptilka „Budu tu celou noc s tebou.“
Billy se otočil na bok a zavřel oči. Byl dost unavený a slabý. Proto trvalo jen pár minut, než usnul.
Probudil se do jasného ranního světla. Ještě se zavřenýma očima hmatal po přikrývce, aby si ji mohl přitáhnout. Nahmátl ale jen něco chlupatého, co na něm leželo. Tápal po termopásu, ale ten tam už nebyl. Navíc okolí bylo podivně chladné. Otevřel oči.
Ležel na lehátku v Pozápasové zotavovně, přikrytý svým kožichem. Mocně se plácl do čela.
„Proč si vždycky po tom snu myslím, že jsem ještě v Poké-centru?“ ptal se sám sebe. Potom se zvedl, vklouzl do kožichu a protáhl se. Cítil se odpočatý a jakoby znovuzrozený.
„Už se těším na dnešní výcvik.“ řekl mlsně „Ale nejdřív si dám něco k snědku. No jo, ale co?“ zauvažoval. Na nic však nepřišel. Pokrčil rameny a začal horko těžko odtahovat lehátko k ostatním na pódium. Po několika minutách byl hotov. Sám se na pódium málem nevešel, jak tam bylo přecpáno naskládanými lehátky.
Náhle se mu myšlenky vrátily o tři a půl roku zpátky. V té době zrovna probíhal Swiftovský turnaj. Billy si tehdy také vylezl na tohle pódium.
„Ale proč jsem tam vůbec lezl?“ přemýšlel nahlas „Počkat.....počkat....... Jo, už vím! Schoval jsem tu někde ten tajemný fialový krystal, pomocí kterého Sentret Peter podváděl!“ začal pátrat očima po díře ve zdi, do které tehdy krystal ukryl. Objevil ji nedaleko od sebe za haldou lehátek. Dlouho se nerozmýšlel a začal se k díře prodírat skrz nashromážděná lůžka. Nešlo to snadno. Odsouvání lehátek na stranu totiž nebylo možné, protože všude po stranách byly další a další sloupce lůžek. Ale nakonec se skrz hradbu z pelestí přece jen dostal. Sáhl do skuliny ve zdi. Nahmatal něco tvrdého, hranatého a špičatého.
„To je ten krystal.“ zamumlal Billy a vytáhl ruku ven z díry. Objevil se onen fialový jehlanový kámen, který v aktivním stádiu redukoval síly Pokémonů. Billy ho uchopil do obou rukou a prodral se zpátky na volné prostranství. Následně si krystal prohlédl.
„Jo, určitě to je on.“ ujišťoval se „Vezmu ho s sebou dolů. Ale kam ho mám schovat, aby mi nepřekážel?“ vtom zjistil, že jeho kožich má kromě knoflíků a kapuce i kapsy „To je ono.“ řekl spokojeně a uložil si kámen do kapsy. Pak opustil Zotavovnu a pomalu sešplhal do ,obýváku‘.
Všichni už byli vzhůru a o něčem se bavili. Trojice Vulpixů a Jeff již v místnosti nebyli. Peppermint jako jediný stál osamoceně. Opíral se o zeď a okusoval si drápy. Náhle zvedl hlavu a upřel oči na Billyho, kterého si do té chvíle nikdo nevšiml.
„Dobré ráno, Billy!“ zahalekal záměrně hlasitě a vykročil k Billymu.
„Aaa, dobré ráno, synu.“ pronesla hrdě Glocker a usmála se na Billyho.
„Zdravím.“ odpověděl vesele Billy.
„Tak co, Billy? Vyspanej?“ zeptal se Peppermint a položil Billymu ruku na rameno.
„Ano. Cítím se odpočatě.“ zašvitořil Billy a nečekaně překroutil řeč k jinému tématu „Proč si pořád hryžeš drápy, Kurte?“
„Mám je tupé.“ vysvětlil Peppermint „Ohryzáváním si je naostřuji a zašpičaťuji.“
„Zubama?“ vykulil oči Billy.
„No.“ protáhl Peppermint.
„Hvězdíku,“ ozvala se Sharphand „Věřil bys, že bys podle mého názoru byl pro Pepperminta rovnocenným soupeřem?“
„Ne.“ přiznal užasle Billy.
„Opravdu.“ řekla Sharphand „Ale vydržel bys jen pár minut a pak bys začal ztrácet. Ty se rychle unavíš, Billy. A jestlipak víš proč?“
Billy popřemýšlel nad Sharphandinou otázkou. Žádná rozumná odpověď ho však nenapadala a tak jen pokrčil rameny.
„Protože neumíš zacházet s regulací své síly.“ řekla Glocker.
„Přesně tak.“ kývla Sharphand „Musíš vždy volit úder či chvat tak, abys na něj spotřeboval jen tolik energie, kolik chceš.“
„Billy,“ ozval se Absus „To lehátko, na kterém jsi spal - zůstalo tam, kde bylo?“
„Ne. Odtáhl jsem ho k ostatním.“ informoval Billy „Záleží na tom?“
„Ne, já se ptal jen tak. Kdybys to lůžko neuklidil, běžel bych tam a udělal bych to za tebe.“ vyložil Absus „Jak se ti na něm spalo?“
„Já nevím.“ zasmál se Billy „Ulehl jsem na zem. Na lehátku jsem se až probudil.“
Náhle si vzpomněl na úlomek, co měl v kapse „Jo, když už jsme mluvili o tom uklízení, když jsem to lehátko odtáhl na pódium, našel jsem tuhle věc.“ sáhl do kapsy a horko těžko vylovil krystal. Zase ho musel držet oběma rukama.
„Ten kámen já znám.“ řekla tajemně Glocker „To je ten krystal, se kterým tenkrát podváděl Sentret Peter.
„Jo, to je on.“ přitakal Billy.
„Jak mohl někdo pomocí tohohle podvádět?“ zeptal se nevěřícně Absus a kývl hlavou k fialovému krystalu.
„Ten krystal v sobě má podivnou sílu.“ pronesl Billy „Když je aktivní tak dokáže Pokémonům způsobit bolest a závrať“
„Zkus to.“ navrhl Absus.
„Radši ne.“ odmítl Billy „Mami, prosím tě, vem ho k sobě.“ a natáhl ruce ke Glocker. Ta uchopila krystal a zblízka si ho prohlédla.
„Hmm.“ zabručela „Zkusím se poptat Brandona, jestli neví, co přesně je ten krystal zač. Docela by mě to zajímalo. Nechtěla jsem se ho zeptat ještě na něco?“
„Myslím, že jo.“ protáhl Billy pobaveně „Nechtěla ses ho už konečně zeptat, kdo je Elite?“
„Ahá..... No vidíš. Ano. Chtěla jsem se ho zeptat, kdo je Elite. Celý ten rok jsem na to pořád zapomínala. Jak jsi to věděl? Zase se ti o tom zdálo, viď?“
Billy přikývl.
„Podle toho, co jsem se dozvěděl z Billyho převyprávění toho snu, usuzuju, že Elite je nejspíš Brandonův Grovyle.“ ozval se Absus.
„A na to jsi přišel jak? Vždyť....“ začala Sharphand, ale pak se zamyslela „Vlastně.....to je...možné.“ pravila pomalu „O Brandonových Pokémonech vůbec nic nevíme. Nikdy nám je neukázal. Vím akorát, že má Altariu.“
„Altaria?“ podivil se Billy.
„Její podoba se těžko popisuje.“ odvětila Sharphand „Ale možná ti ji Brandon ukáže.“
„Jo, určitě.“ přidala se Glocker „Na snídani jdeme totiž k němu. On nás při té příležitosti zásobí.“
„Jdeme teď hned?“ zeptal se Billy. Glocker přikývla. Pak se zvedla z lehátka a zamířila k východu.
„Hmm, tak jdeme.“ zabručel Absus a následoval Glocker. Všichni tři Grovylové šli jako poslední. Peppermint šel krok před Billym a Sharphand, kteří se drželi za ruce.
|
