Grovyle Billy zvolna kráčel zasněženým Swiftovským lesem. Zrovna se vracel z návštěvy u svého lidského přítele Brandona a směřoval do jeskyní hory Eclipse, kde nyní bydlel se svou matkou Glocker a se svým přítelem Absolem Absem. Bylo mu docela dost zima, protože se při každém kroku bořil až po zelený pruh na břiše do sněhu. Už se nemohl dočkat, až vstoupí do krásně prohřáté jeskyně a proto trochu přidal do kroku. Naštěstí bylo časně odpoledne, takže bylo i přes stromy dobře vidět na cestu.
Po chvíli uviděl svou oblíbenou sněžnou atrakci. Přímo před ním byl kopec dolů, pokrytý téměř nedotčeným sněhem.
„Konečně se trochu pobavím.“ zasípal. Pak se krátce rozcvičil a lehl si břichem na sníh hlavou z kopce. Mráz zachvátil celou přední část jeho těla, ale on byl víceméně zvyklý, protože si této zábavy dopřával vždy, když mohl.
„A jedem!“ zavýskl, odrazil se a spustil palbu semínek ze svých spór. Rozjel se po břiše z kopce dolů a Semínkovým útokem rozrážel sníh, aby mu nesněžilo do očí. Ruce přitom držel mírně od těla, aby zvýšil aerodynamiku. Dosáhl tak docela vysoké rychlosti.
Takhle sjel až k úpatí kopce. Těsně před koncem „skluzavky“ chtěl nohama zabrzdit a skokem se postavit. Jenže v dolní části kopce už byl sníh hodně prašný, tím pádem Billyho chodidla projížděla sněhem jako nůž máslem.
„Co to...“ vyjekl přiškrceně a zoufale rozpažil, aby se víc zbrzdil. Jenže to už se po hlavě zaryl hluboko do závěje.
„Uhhhmmmmm............. Do háje!“ zahuhlal a vyplivl sníh. Pomalu se pozpátku vysoukal z díry, kterou ve sněhu vyrobil, a otřásl se zimou.
„P-pořád...le-lep-ší než.....l-l-loni.“ zajektal a vzpomněl si, jak loni spadl na konci jiné skluzavky nejdřív do mokrého sněhu a pak ještě do řeky Dart. Z následků téhle nehody se léčil deset dní!
„Ještěže je dnes-ka...p-prašan.“ mluvil dál Billy sám pro sebe „Stejně to byla dobrá jízda.“ oprášil ze sebe poslední zbytky sněhu. Pak ho napadlo, jak by se mohl zahřát.
„Zahřeju se pohybem.“ zamumlal. Hned nato vyšplhal na nejbližší strom a začal skákat z větve na větev. Měl to vyzkoušené. Dřív, když mu byla zima, mu pomohlo pohybové vytížení těla. Samozřejmě se to osvědčilo i teď. Za pár minut mu bylo tak akorát. Seskočil z větve rovnou na nedalekou ledovou plochu. V momentě dopadu ho podržely přísavky na chodidlech, takže neuklouzl.
Poodstoupil a zkoumavě si led prohlížel. Zdálo se mu, že tohle místo zná.
„No jasně.“ řekl polohlasně „To je to jezírko, do kterého jsem se před třemi a půl roky trefil, když jsem přeskakoval vysoké křoví. Tehdy jsem se Firestormovi poprvé zalíbil, řekl bych.“ zvedl hlavu a ve vzdálenosti asi deseti metrů uviděl ono vysoké křoví. Usmál se. Náhle si uvědomil, že ztratil orientaci. Věděl sice, že na tomto místě už někdy byl, ale nevěděl, jak se odsud jde k Eclipsu. Zamyslel se a zabručel: „Kam jsme šli potom, co jsem zahučel do toho jezírka?“ sotva to vyslovil, vzpomněl si. „Šli jsme ke Steelerovi domů.“ pronesl vítězně. Ale okamžitě mu nálada poklesla: „Ale Steeler je na výletě, kdesi v jiné zemi.“ protáhl. Dál přemýšlel nahlas: „Steeler mi vyléčil spáleninu na ocase, pak nás pohostil Orany, potom nás přepadli bandité...“ zarazil se. Pak trochu nadějnějším tónem pokračoval: „Pak jsem asi omdlel a probudil jsem se u Firestorma doma. Bylo to někde blízko řeky. Jediná řeka, která tu teče, je řeka Dart. A k té odsud trefím! Pak už jen stačí vybrat si směr! Po proudu nebo proti proudu!“ Billy radostně povyskočil a začal se určitým směrem brodit sněhem.
Po dvaceti minutách chůze v hlubokém sněhu došel k nevelké řece. Při pohledu na ni mu běhal mráz po zádech. Kvůli loňské mučivě mrazivé koupeli měl v zimě před řekou respekt. Poškrábal se na hlavě a hřbetem ruky pohladil zelenou hvězdu, kterou měl na hrudi už od evoluce.
„Jsem tu zas, řeko Dart.“ vydechl „Ale tentokrát do tebe nespadnu.“
„S kým mluvíš, Billy?“ ozval se za ním povědomý hlas. Billy se tak lekl, že ztratil rovnováhu a málem spadl do řeky. Zachránil se tím, že zaktivoval čepele a při pádu se jimi opřel o břeh. Prudce máchl rukama a napřímil se. Pak se otočil k břehu zády, aby zjistil, kdo promluvil. V závěji nestál nikdo jiný než jeho přítel Vulpix Firestorm. Stál asi pět metrů od něj, hleděl mu zpříma do očí a široce se usmíval.
„Ach..... Ahoj, Firestorme...“ vyhrkl překvapeně Billy „S nikým nemluvím. To jsem si řekl pro sebe.“
„Nechápu, proč na tu loňskou událost s řekou nezapomeneš a nenecháš to plavat. Proč si to pořád připomínáš?“ podivil se Firestorm.
„Protože se mi o tom každou noc zdá Firestorme.“ řekl ponuře Billy „Každou noc se mi zdá, jak nezvládám rychlost na skluzavce, zalítnu do mokrého sněhu, který se na mě nalepí, padám do řeky a zažívám mnohem větší utrpení, než při zásahu Hyper paprskem. Firestorme, vždyť já jsem tam tehdy málem zmrzl, nebýt mámy a tebe! Na takový zážitek se prostě nedá zapomenout!“
„No jo, promiň mi to. Já jsem si to neuvědomil.“ omlouval se honem Firestorm „Nemyslel jsem to tak.“
„V pořádku.“ přikývl Billy „Hledal jsem cestu k tvé noře.“
„Ty děláš, jako kdybys tady nikdy nebyl, a přitom tu žiješ tři a půl roku.“ vyjekl Firestorm.
„Já sice většinu lesa znám, ale tuto část jsem nikdy podrobně neprozkoumal. Snad proto, že kromě tvé nory tu není nic, co by mě sem táhlo.“ vysvětlil Billy.
„Dobrá, rozumím.“ pravil Firestorm „ Takže ses ztratil.“
„Do jisté míry ano.“ přiznal Billy.
„Kam jsi měl namířeno?“
„Domů. Byl jsem u Brandona. Dal jsem si tam oběd.“
„Co bylo dobrého?“
„Nanaby.“ Billy se olízl. Firestorm uznale pokýval hlavou a optal se:
„Zima ti není?“
„Je. Vždyť jsem se celou dobu brodil hlubočákem!“
„Fajn. Doprovodím tě k Eclipsu, ale nejdřív se stavím u sebe. Zapomněl jsem tepelně zabezpečit noru.“
„Dobře, tak jdeme.“
Vydali se spolu lesem. Firestorm dělal cestu a Billy se držel těsně za ním.
„Jak to jde se Sharon?“ nadhodil Firestorm po dvou minutách ticha, zatímco Plamenometem vytvářel v hlubočáku úhlednou pěšinku.
„Co by mělo jít?“ zeptal se zmateně Billy
„Myslel jsem, že se konečně rozhoupala. Vždy, když je v tvé blízkosti, tak po tobě mlsně kouká...“ pronesl Billy.
„...jo. A drží mě kolem ramen nebo kolem pasu. Ale jinak se neprojevuje, že by mě měla ráda.“ konstatoval Billy.
„Hmm..... Divné.“ zabrumlal Firestorm „Čekal bych, že ti vyzná lásku.“
„Možná je to nesmysl, ale řekl bych, že se stydí.“
„Sedmnáctiletá Grovylka před čtyřletým Grovylem? Ale jdi.“ mávl Vulpix tlapou.
„Máš pravdu.“ kývl Billy „Tak co by v tom mohlo být?“
„Nevím.“ pokýval hlavou Firestorm „Třeba čeká na vhodnou příležitost, nebo jednoduše neví, jak ti říct, že tě má ráda.“
Billy jen pokrčil rameny.
To už došli k díře v zemi, která byla vchodem do Firestormova příbytku.
„Počkej tady. Mám pro tebe překvapení, které jsem předevčírem dostal od Brandona. Chtěl, abych ti to co nejdřív dal.“ zašvitořil Firestorm.
„No ovšem!“ plácl se Billy do čela „Brandon mi říkal, abych se stavil u tebe, až půjdu domů.“
„No vidíš.“ řekl Firestorm. Potom zmizel uvnitř nory.
Za chvíli se vrátil a přitáhl s sebou v zubech malý lidský oděv jasně tyrkysové barvy, podobný kožichu.
„Co je to?“ podivil se Billy.
„Když ti bude zima, tak tě prý tohle zahřeje.“ vyložil Firestorm. Billy zvedl kožich a prohlédl si ho.
„A co s tím mám dělat?“ otázal se bezradně.
Já nevím.“ zamumlal Firestorm, ale řekl bych, že se do toho máš nějak zabalit, či co. Viděl jsem to kolikrát u jiných lidí, jak mají přes sebe něco podobného přehozeno za účelem zahřátí.“
„Hmm....“ protáhl Billy a dál zkoumal kožich. Náhle objevil na vnitřní straně vstup do rukávu. Okamžitě pochopil.
„Já už vím.“ vykřikl a docela zkušeně se do kožichu oblékl. Kožich mu sahal až po kolena, ale jinak padl jako ulitý. Grovyle téměř hned pocítil, že ho prostupuje teplo. Připadal si, jako kdyby si právě sedl k ohni.
„Ty vypadáš, Billy.“ uchechtl se Firestorm „Jak jsi na to přišel?“
„Jednoduše. Když se do té věci mám zabalit, tak tyhle dlouhé kusy patří nejspíš na ruce. No, a ostatní už zapadne samo.“ vysvětlil Billy.
„A hřeje to?“ vyzvídal Firestorm.
„Hřeje.“ vydechl blaženě Billy „Ale doma to hřeje víc.“
„Tak pojď. Já tě doprovodím k Eclipsu.“ vyzval ho Firestorm.
Znovu se vydali na cestu. Tentokrát ani jeden z nich nepromluvil, dokud nedošli ke kamenitému svahu, za kterým byla jeskyně. Pak Billy pronesl:
„Dík za doprovod. Nestavíš se u nás?“
„Ne, díky. Musím ještě za sestrami Cliffovými.“ odmítl Firestorm.
„Jak chceš. Tak se měj.“ rozloučil se Billy, povytáhl si kožich a začal stoupat do kamenitého kopce. Firestorm se otočil a odklusal po vytvořené pěšince zpátky do lesa. Billy vyšplhal až k chodbě a vešel do ní. Prošel krátkou rovinou a dvěma zatáčkami a potom už viděl světlo z místnosti, zvané Kritická ošetřovna. Byla totiž používaná jako ošetřovna kritických zranění během období každoročního Swiftovského turnaje.
Za pár vteřin Billy vešel do vyhřáté Kritické ošetřovny. Bylo zde jen pár lehátek a v rohu byla bedna na zásoby. Uprostřed bylo kamenné ohniště, ve kterém plápolal oheň. Na posteli nejblíž k ohni ležela Glocker a zřejmě spala. Na dvou dalších lůžkách, stojících opodál, seděla Grovylka Sharphand a Grovyle Peppermint a bavili se spolu. Byli to Billyho dobří přátelé a mimo jiné měli i vynikající bojové schopnosti. Sharphand byla ještě zvýhodněná tím, že její pravá čepel byla stále v aktivním stádiu, a když byla nabita energií, získala obrovskou sílu. Ale tajemství Sharphandiných a Peppermintových schopností spočívá v Čepelovém bojovém umění – stylu boje, při kterém Grovyle nebo Sceptile dokáže znamenitě kombinovat promyšlené údery čepelí a úhybné manévry. Tento styl vymysleli právě tito dva Grovylové, ale použili ho zatím jen, když spolu trénovali. To pak ten trénink vypadá jako zápas s meči. Navíc Peppermint a Sharphand jsou sourozenci, tím pádem se mohou velmi dobře učit od sebe navzájem nové chvaty a kombinace s úhybnými manévry.
Billy si sedl vedle Sharphand a pozdravil: „Nazdar!“
„Ahoj! Psssst! Tvoje mamka spí.“ sykl Peppermint.
„To vidím.“ poznamenal Billy „Stavili jste se na návštěvu?“
„Ano.“ šeptla Sharphand „Budeme tu spát.“
Billy souhlasně přikývl.
„Chceš?“ vyhrkl významně Peppermint a nabídl Billymu list máty „Ten jediný mi zbyl. My jsme tady s Shar snědli celou jednu rostlinku.“
„Díky.“ zabručel potěšeně Billy, uchopil lístek a strčil si ho do tlamy.
„Je venku zima?“ nadhodila Sharphand.
„Jo.“ přikývl Billy „A navíc jsem se vykoupal......“
„V ŘECE?!?“ zařvali Sharphand a Peppermint jednohlasně a vyměnili si zděšené pohledy.
„To naštěstí ne. Jen jsem se vykoupal v prašanu.“
„Ufff.“ odfoukla si Sharphand.
„Nezvládls’ klouzačku?“ vyptal se Peppermint.
„Ano.“ přitakal Billy „Ale do té řeky jsem málem spadl taky, když mě vylekal Firestorm.“
„Hlavní je, žes tam nespad’“ ozvala se rozespale Glocker.
„Ahoj, mami.“ pozdravil Billy.
„Co to máš na sobě za parádu?“ protáhla Glocker.
„Tyjó. Toho jsme si prve ani nevšimli.“ žasl Peppermint a vzrušeně ukazoval na Billyho kožich.
„Tohle?“ Billy si kožich svlékl a ukázal všem „To mi dal Brandon. Je to nějaký hřejivý přehoz.“
„Hřeje to? To ti měl dát už loni.“ křikla naoko panovačně Glocker „Možná by tě to ušetřilo té asi desetidenní léčby z extrémního promrznutí.“
„On to přece nemohl tušit.“ hájil Brandona Billy.
„Já vím.“ zasmála se Glocker „Dělám si legraci.“
Billy se také uchechtl. Potom najednou křikl: „Postřeh!“ a hodil kožich Peppermintovi. Ten ho chytil a nechápavě na Billyho hleděl.
„Zkus si ho.“ vybídl ho Billy.
„Áha.“ zamumlal Peppermint. Ale vzápětí pronesl: „Jak se do toho mám obléknout?“
„No, to musíš....“ začal Billy.
„Dobrý, už vím.“ zarazil ho Peppermint a pomalu si kožich oblékl. Okamžitě seznal, že mu je hřejivý oděv malý. Byl totiž o něco mohutnější než Billy. Ohradil se: „Moc to na mě nepasuje.“ opatrně si kožich zase sundal a předal ho Sharphand s otázkou: „Chceš si to taky zkusit?“
„Ne, dík. Vrať to Billymu. Moje čepel by se do toho asi nevešla.“ odmítla Sharphand. Peppermint pokrčil rameny a vrátil oděv Billymu.
„Kde je Absus?“ změnil téma Billy, zatímco kožich pokládal na svou postel.
„Nahoře. Je tam s Jeffem.“ odvětila Glocker a protáhla se.
Umbreona Jeffa Billy znal už dva roky. Poprvé ho však viděl už na svém prvním Swiftovském turnaji před třemi a půl rokem. Jeff byl Absův starý přítel a před dvěma roky se s Absolem po dlouhé době znovu setkal. Při té příležitosti se seznámil s Billym a s Glocker.
„Jdu za ním.“ oznámil Billy, zvedl se a zamířil k nezastřešené šachtě, vedoucí do Pozápasové zotavovny, další místnosti, využívané během Turnaje.
„Jdem s tebou.“ rozhodla Sharphand, schovala čepel do pochvy a spolu s Peppermintem následovala Billyho. Trojice Grovylů vyšplhala do kopce a zastavila se na dně svislé šachty plné různých výstupků ve zdi, po nichž se dalo vyskákat nahoru.
„Dáme si závod?“ navrhla Sharphand.
„Jsem pro.“ souhlasil energicky Peppermint.
„Dobrý nápad.“ ocenil Billy.
„Dobrá. Pravidla jsou dvě: Nedotýkat se zdí a neomezovat jeden druhého.“ oznámila Sharphand.
„Fajn. A já to odpočítám.“ nabídl se Billy. „Tři.........dva..........jedna........ TEĎ!!“
Všichni tři naráz se odrazili a začali s nebývalou rychlostí skákat z výstupku na výstupek. Billy se vždy odrážel z jedné nohy a nechával pod sebou jeden výstupek za druhým. Zatímco Sharphand a Peppermint (sourozenci Reevesovi) skákali oba jen snožmo, tudíž se nemohli odrazit k dalšímu skoku tak rychle jako Billy. Ten brzy získal náskok asi sedm výstupků.
Asi v půlce šachty se Sharphand odrazila z jedné nohy a skočila napříč přes celou šachtu. Dostala se tak téměř na Billyho úroveň.
„Dobrý.....uf...skok!“ poznamenal Billy zadýchaně, když s ním Sharphand srovnala krok a začala se pravidelně odrážet z jedné nohy.
„Dík......“ zasípala Sharphand „Co to tu......tak.....září?“ sklouzla očima k pravé ruce: „Ach bože......kde....je má pochva?“
Billy rovněž krátce zašilhal k pravé Sharphandině ruce. Přitom stále oba dva neúnavně skákali. Její čepel byla skutečně odkrytá...
„Teď.....eeehhh....ufff.....to...neřeš.“ zafuněl Billy. Sotva to dořekl, Sharphand najednou něco strhlo k zemi. Ještě stihl udělat jeden skok, než se na místě zastavil. Pak se ohlédl, aby zjistil, co se stalo. Sharphand ležela na břiše o výstupek níž a vedle ní se zvedal Peppermint.
„Kterej z vás dvou to byl?“ vyhrkla nakvašeně Sharphand.
„Já, sestřičko.“ pousmál se Peppermint a podal Sharphand ruku. Grovylka se zvedla a něco nesrozumitelně brblala.
„Nevím jak vy, ale já pokračuju v závodě.“ křikl vyzývavě Billy a znovu začal skákat.
„Hej!“ vyhrkli sourozenci a vyrazili za Billym.
Krok všech tří Grovylů se ke konci závodu srovnal, takže na poslední výstupek doskočili víceméně současně.
„Parádní běh.“ podotkl Peppermint „Jako zahřívačka to bylo úžasné.“
„Jo, jo.“ přisvědčil Billy.
„Pojďte, hoši.“ sykla Sharphand a ukázala na otvor ve skále hned vedle nich. Vešli do Zotavovny.
Velká místnost s otvorem ve stropě byla ponořená v šeru. Obvykle bylo v Zotavovně velké množství lehátek, určených pro účastníky Swiftovského turnaje a hosty. Teď však byla všechna lehátka naskládána na kamenném pódiu u protější zdi. Takže v místnosti bylo velké volné kruhové prostranství. Na bocích této „arény“ stáli proti sobě Absus a Jeff a hráli „Ocasovou odbíjenou“ se Stínovou koulí. Billy, Peppermint a Sharphand sledovali, jak Absus švihl ocasem a odpálil tak Stínovou kouli k Jeffovi. Ten se rozpřáhl, sledoval trajektorii koule a pak ji odpinkl zpět k Absovi. Přitom si povšiml trojice Grovylů a houkl: „Pojďte, přátelé. Přidejte se do hry. Absi, nenech tu kouli spadnout. Přišli Billy, Sharphand a Peppermint. Zapojíme je volně do hry.“ měl výrazný dunivý hlas střední výšky. Billy se v duchu zaradoval. Tuhle hru, kterou Absus s Jeffem právě provozovali, měl moc rád. Zvlášť, když se hrála ve třech a více Pokémonech.
„Jdem hrát. Pojďte.“ řekl radostně a vběhl do arény. Postavil se tak, že s Absem a Jeffem tvořil trojúhelník. Peppermint a Sharphand chvilku váhali a pak se také zařadili do formace.
„Absi! Na mě!“ křikl Billy a zamával rukou. Absus pohotově odpálil Stínovou kouli směrem k němu. Billy nabil Listovou čepel a ve správný okamžik prudce máchl její plochou stranou proti kouli. Ta se odrazila k Sharphand. Grovylka však jen bezradně stála: „Ale co mám dě....uaaahhh.“ zachrčela, když ji Stínová koule zasáhla a porazila na zem.
„Oj.“ protáhl Billy a chtěl jít Sharphand na pomoc. Stihl ještě udělat první krok, než se Grovylka zvedla pomocí „parkourového výšvihu.“ Na vrchní straně tlamy měla velkou modřinu.
„Jsi v pořádku, Sharphand?“ staral se Jeff.
„Jo.“ přikývla Sharphand a hladila si tu modřinu.
„Dobře.“ zavrněl Jeff „Takže kdo vytvoří novou kouli?“
„Ty,“ odpověděl okamžitě Absus „Tamta byla moje.“
„Jak myslíš.“ Jeff zaklonil hlavu, otevřel tlamu a vypustil novou stínovou kouli. Koule letěla na Pepperminta. Ten ji úspěšně odrazil čepelí k Billymu. Ten použil obě čepele a pinkl kouli k Absovi. A takhle to pokračovalo...
Billy si hru vyloženě užíval. Odpaloval kouli nejen čepelemi, ale i nabitými ocasy nebo zpevněným vlasolistem. Všichni si užili spoustu legrace, když někdo naznačil, že odpinkává kouli k někomu, ale „míč“ nakonec letí někam úplně jinam, nebo když Sharphand použila svou modrou čepel. To se pak koule odrážela od zdi. Málokdy se stalo, že by to někdo nezvládl a koule ho zasáhla a zranila ho. Ale když už se to stalo, tak to byl vždycky jeden ze sourozenců Reevesových. Billy, Absus i Jeff byli úspěšní vždy.
Po dvou hodinách hry s drobnými přestávkami, se rozhodli, že toho nechají, protože se mezitím setmělo a jediné, co bylo vidět, byly čepele všech tří Grovylů a žluté zakřivené svítící pruhy na Jeffově těle.
„Schválně, kdo z nás pěti vidí teď nejlíp.“ prohodil Absus.
„Já nevidím nic.“ ozval se Billy.
„Já taky ne.“ přidal se Peppermint.
„Já vidím jen záře čepelí a Jeffovy pruhy.“ oznámila Sharphand.
„Dobrá tedy. Dezaktivujte čepele.“ vyzval je Absus.
„To se ti řekne.“ zamumlala Sharphand a zhasla levou čepel. Billy a Peppermint zhasli obě čepele.
„Zastrč tu čepel do pochvy.“ zabručel Absus.
„Pochvu jsem vytratila v šachtě.“ řekla Sharphand „Ale mám nápad - otočím se zády.“
„Fajn.“ kývl Absus „Jeffe, zhasni se.“
Žluté zakřivené útvary zvolna pohasly a Zotavovnu pohltila téměř naprostá tma. Billy viděl jen matný odraz světla z Sharphandiny zacyklované čepele.
„A co vidíte teď?“ vyzvídal Absus.
„Furt nic.“ řekli Billy a Peppermint zároveň.
„Nic.“ zaskřehotala Sharphand.
„Vidím Billyho, jak se opírá o zeď, jen matně vidím, jak mi Sharphand ukazuje záda, z tebe, Absi, vidím jen oči a Pepperminta vidím celého, jak leží na zádech s rukama pod hlavou a okusuje si drápy.“ ozvalo se ze tmy dunění Jeffova hlasu.
„Vidím líp než ty, Jeffe.“ prohlásil vítězně Absus „Dokážu rozeznat jednotlivé pruhy na tvém těle i celý tvůj obrys.“ (skupinka byla ještě pořád v pětiúhelníkovém postavení, které využívali při „ocasové odbíjené“. Absus a Jeff stáli proti sobě).
„Hmm.“ protáhl uznale Jeff a znovu rozsvítil své pruhy.
„Pojďte dolů. Já mám hlad.“ řekl Billy.
„Dobrá. Všichni za mnou!“ zavelel Jeff. Všichni se shlukli k Umbreonovi, který byl jako jediný zřetelně viditelný i ve tmě. Jeff vymanévroval skupinku až do šachty. Tam zašeptal: „Dávejte pozor. Je tu tma, takže nejlepší bude, když...“
„Půjdeš ty napřed, pak já, Billy a Shar se zaktivovanými čepelemi a nakonec Absus.“ dokončil Peppermint „To už jsi tolikrát říkal. Děláme to tak vždycky, když ta šachta není osvětlená a my se musíme dostat dolů.“
„No jo. Já zapomněl.“ přiznal Jeff a skočil na první schod.
|
