Před samotnou povídkou mírné vysvětlení: Amelia je fiktivní Ashova sestra se vzhledem Leaf (Blue v manze).
Příběh začíná v jedné malé laboratoři na kraji města Pallet v oblasti Kanto. Zde žije mladý a světově známý profesor Ash Ketchum, bývalý pokémoní mistr. Pracuje zde společně se svými dvěma ženskými kolegyněmi. Svojí manželkou May a sestrou Amelií. Laboratoř se stala světoznámou hlavně díky velkému množství objevů, které se podařily ve velmi krátkém časovém intervalu. Do příběhu vstupujeme v laboratoři, kde sedí nad mikroskopem muž přes 20 let s černými vlasy, věrným Pikachu na svém ramenu, Lucariem po boku a dlouhým bílým laboratorním pláštěm.
„Tajemství GS Ballu… něco co jsem opustil už dávno, ale vypadá to, že nikdo nebyl schopen jej prozatím rozluštit…“ říkal si Ash, když zkoumal povrch zlaté koule připomínající pokéball. „Jsem rád, že mi jej Kurt poslal, poté co po všech těch pokusech na nic nepřišel.“ pronesl a odvrátil se od mikroskopu. „GS… co ty 2 písmena mohou znamenat…“ utápěl se Ash v myšlenkách. „GS… GS… GS… A proč je to na horní části toho ballu, který vypadá jako zlatý…“ to slovo jej vytrhlo z přemýšlení „Zlatý? Zlato… počkat…“ řekl Ash a odstoupil od stolu ke své knihovně, odkud vytáhl velký japonsko-anglický slovník. „Zlato… zlato…“ hledal. „Tady to je!“ vykřikl vítězoslavně „Gold… G?“ řekl si Ash pro sebe první písmeno „Že by…? To by potom znamenalo…“ upadl znovu do myšlenek „Druhý nejdražší kov… stříbro!“ domyslel a začal hledat znovu ve slovníku. „Silver… tak… že by to bylo tak?“ řekl si pro sebe „No, můžu to zkusit.“ řekl si znovu a šel k protější stěně, blízko dveří, kde byla velká sbírka nerostů. „Tak snad tady bude…“ řekl Ash a začal prohledávat poličky. „A! Tady je!“ vykřikl, když bral do rukou krabičku s různými drahými kovy. Už už ji měl, ale v tom se otevřely dveře a do místnosti vběhla malá 5-letá holčička, měla hnědé na krátko ostříhané vlasy, oblečená byla do krátkých modrých šatiček a bílých bot, a vykřikla „Tatíí!“ „Uaaa!“ vykřikl Ash a upustil krabičku na zem. Když se vzpamatoval, přišel k holčičce a pohladil ji po vlasech. „Ushio… nesmíš takto děsit lidi.“ řekl Ash s úsměvem a vyzvedl svou dceru a objal ji. „Copak se děje?“ zeptal se „Maminka mě sem poslala.“ odpověděla Ushio „Tak to asi bude něco chtít.“ úsměvně poznamenal Ash „Pojď mi pomoci sesbírat tyhle kamínky a pak vyrazíme.“ řekl Ash a položil Ushio zpátky na zem. Oba začali sbírat kameny až Ushio našla jeden krásný kamínek, který se jí zalíbil. „Copwak to je?“ zeptala se a ukázala kamínek Ashovi „Ach tento…“ řekl Ash klidným tónem „Tohle je velice speciální kamínek. Je to diamant. Nejvzácnější kámen vůbec. A tenhle je důležitý, protože díky němu jsme s maminkou spolu.“ vysvětlil Ash „Opvavdu?“ zeptala se Ushio dětským tónem „Ano Ushio… opravdu.“ pousmál se Ash, když musel Ushio opravit „Pojď za maminkou a tetičkou a třeba je přemluvím, abychom ti povyprávěli ten příběh.“ řekl Ash a vzal Ushio za ruku „Jupííí“ vykřikla Ushio a hnala se co nejrychleji k místnosti, kde už čekaly May a Amelia, které seděly na gauči a očekávaly návrat Ashe a Ushio. A jejich čekání bylo konečně ukončeno. „Docela ti to trvalo.“ řekla May trochu naštvaným tónem. „Pardon, omlouvám se drahá.“ začal Ash vtipným tónem a políbil May na líc a nenápadně přidal diamantek do prstenu, který měla May na pravém prsteníčku. „A teď je tam kam patří Ushio.“ řekl Ash s úsměvem „Bráško, tenhle prsten… je to ten co si myslím, že je?“ zeptala se druhá dospělá dívka v místnosti „Ano je, Amélie. Vlastně jsem přemýšlel, že bychom mohli Ushio ten příběh říci.“ navrhl Ash „Proč ne.“ usmála se May „Stejně jsme tě sem zavolali jen, aby sis odpočinul od práce a dal si s námi svačinu.“ dodala „Já také nemám nic proti.“ dodala i Amelia „Tak tedy dobrá!“ vítězoslavně pronesl Ash a pobídl Ushio, aby si sedla k May a Amélii. „Bude to trochu dlouhé, tak dávej dobrý pozor.“ řekl a začal. „Všechno se stalo před 6 lety. Vlastně o rok dříve, než ses narodila. Tehdy jsem dostal, jako vítěz Battle Frontier v Kantu, možnost bojovat i v Sinnoh. Původně jsem měl jít sám, ale Amélia mě přinutila vzít ji se mnou.“ zasmál se Ash „No tak! Bráško! Já tě přece nenutila!“ vykřikla Amélia „No jo, no jo.“ zasmál se Ash znovu „Ale zpátky. Když se ke mně přidala Amélia potkali jsme náhodou na lodi do Sinnoh May. May, jakožto úspěšná koordinátorka, získala tituly ve všech ostatních regionech, od té doby co jsme se po Battle Frontier oddělili, a tak zbýval jenom Sinnoh. Já vlastně ani nevěděl, že plánuje jít do Sinnoh, proto jsem jí od začátku nenabídl, aby šla se mnou.“ „Já zase myslela, že bys mě nevzal.“ řekla May a Ash ji položil ruku na její „To bych si nikdy ani nepomyslel.“ usmál se „Děkuji.“ řekla May sladce „Teď to na chvíli převezmu já. Abych se přiznala, byla jsem velice překvapená, že jsem viděla Ashe s dívkou. Vlastně jsem i trochu žárlila, protože jsem si myslela, že je to Ashova přítelkyně. Ale když mi vysvětlili, že jsou sourozenci, uklidnilo mě to. Nebo aspoň jsem si to myslela…“ poslední větu řekla May trochu sklesle, ale pak se hned zase usmála „Tak teď to zase převezmu já.“ nabídl se Ash „Jakmile jsme se všichni dohodli, že tedy budeme pokračovat společně, tak jsme cestovali jak po contestech tak i po Battle Frontier zařízeních. No a příběh tohoto prstýnku začíná vlastně před posledním zařízením. Tím byla Battle Tower. Přijeli jsme tam dost pozdě, a abych se přiznal, tak jsem chtěl jít zápasit hned.“ zasmál se Ash „Ale nakonec mě holky přesvědčily.“ dodal
Flashback story
Ash, May a Amelia dorazili večer „Já chci jít bojovat už teď!“ vykřikl Ash „Ashi!“ „Bráško!“ vykřikly May a Amelia „No dobře… tak teda zítra ráno…“ nechal se Ash přesvědčit „Tak, ale potom vyrazme do poke střediska docela bych si dal večeři!“ vykřikl znovu a už uháněl ke dveřím střediska. „Kde jenom bere takovou energii…“ řekla May a vydala se za ním „To je na něm tak úžasné.“ zašeptala Amelia „Říkala jsi něco?“ otočila se a zeptala May „Né né né!“ nervózně odpověděla Amelia „No dobře… tak pojďme, Ash už určitě čeká.“ navrhla May a obě vyrazily za ním. Ash byl u pultu a domlouval se sestrou Joy ubytování. „Takže 2 pokoje… dobrá, já jim to řeknu.“ bylo jediné co dívky uslyšely. Ash převzal klíče od pokojů a vydal se k dívkám. „Tak holky vypadá to, že tentokrát budeme spát odděleně. Je tady jeden pokoj pro dva a jeden pro jednoho.“ oznámil Ash „To by mohla být moje šance!“ pomyslela si „A navíc to nebude nijak divné, když jsme sourozenci.“ stále přemýšlela, ale Ash ji vyrušil „Tak bych to viděl, že vy dvě si vezmete ten dvoupokoj a já ten zbývající. To bude fér.“ rozhodl Ash, na což May přikývla. Trochu to Amélii zklamalo, ale i ta přikývla. „A je to dohodnuto. Tady jsou vaše klíče, já si jdu něco vzít v jídelně.“ rychle Ash dodal a už šel do jídelny. „Tak my teda půjdeme taky, co Amélie?“ navrhla May a obě šly do pokoje. Později, když Ash dokončil večeři, se Ash ještě zastavil v dívčím pokoji. „Dobrou holky, budete to potřebovat, protože zítra budeme vstávat brzo.“ řekl Ash s úsměvem a odešel zpět do svého pokoje. „Budu muset ještě chvíli počkat, ale už se to blíží.“ pomyslela si Amelia a mírně se začervenala „May já už půjdu do postele, jsem nějaká unavená.“ řekla „Tak dobře. A máš pravdu, já se taky cítím unaveně, navíc jestli to Ash opravdu myslel vážně, že budeme muset brzo vstávat, tak bude vzhůru s prvními slunečními paprsky.“ zasmála se May „Jo takový bráška prostě je.“ přidala se Amelia a obě ulehly ke spánku. Později v noci se ovšem Amelia probudila. „Musím to udělat.“ pomyslela si a opatrně vyšla z pokoje a vešla do Ashova. Ash už poklidně spal. „Tak poklidně spí…“ řekla si Amelia a přiblížila se. Každým krokem ji víc a víc bušilo srdce, až už byla úplně na hranici postele, tak se zastavila a otočila. „Já to nezvládnu…“ řekla si „Ne! Musím to udělat!“ rozhodla se a znovu se otočila k posteli a naklonila nad Ashe. Kdyby nebyla černočerná tma asi by i Amelia viděla, jak se červenala. Ale to už ji bylo jedno. Stále se víc a víc tváří přibližovala ke tváři svého bratra, až byli úplně u sebe. „A je to tady…“ pomyslela si a… políbila svého bratra na ústa. Vtom se objevila v pokoji i May a všechno uviděla. Okamžitě si dala ruce na pusu a utekla z pokoje. Amelia si zatím stále užívala polibek. Za chvíli ovšem přestala kvůli nedostatku vzduchu. „Tak… jsem to dokázala…“ vzlykavě řekla Amelia „Ale tohle není přece možné… abych… milovala vlastního bratra…“ dořekla a raději opustila pokoj. Po této události sice obě dívky šly ulehnout, ale ani jedna nemohla zamhouřit oka na dlouho. A tak, když ráno přišel Ash, moc se jim nechtělo vstávat, ale nakonec je Ash přinutil a všichni 3 vyrazili do Battle Tower. Ta byla naštěstí velmi blízko střediska, takže moc dlouho to netrvalo. U vchodu čekal asistent. „Zdravím! Jsem Ash Ketchum z města Pallet a chtěl bych vyzvat místního Frontier Braina.“ vyjádřil Ash své úmysly „Dobrá! Pojďte za mnou.“ odpověděl asistent a zavedl Ashe na zápasiště a jeho společnice na tribunu. „Pane! Je zde vyzyvatel!“ vykřikl asistent a po chvíli z dveří na opačné straně vyšel místní Frontier Brain, Palmer. „Dlouho jsme se neviděli, není, liž pravda?“ řekl „To ano…“ odpověděl stroze Ash „Já vždy věděl, že jednou přijde den, kdy se utkáme skutečně.“ pousmál se Palmer „Ale kvůli mluvení tady nejsme, jsme zde kvůli boji. A proč nezačněme trochu netradičně? Co takhle zápas 3:3 s tím, že nejdříve bude dvojitý zápas a poté zápas 1:1?“ navrhl Palmer „Proč ne.“ odsouhlasil Ash „Pikachu, Infernape jdeme na to!“ vyvolal své pokémony „Vidím, že neztrácíš čas, tak jdeme na to! Miloticu, Rhyperiore je čas na zápas!“ A zápas mohl začít.
Mezitím na tribuně Amelia hlasitě Ashe povzbuzovala, ale May vůbec nebyla v náladě. Nakonec přece jenom dokázal Ash i přes velké problémy dovést dvojitý zápas k remíze, když všichni 4 pokémoni padli zároveň. „Tak tohle jsem nečekal.“ řekl Palmer a odvolal své pokémony „Ale to je jedno, protože mého nejsilnějšího pokémona neporazíš! Pojďme na to Dragonite!“ vyřkl a z jeho pokéballu se vynořil velký dračí pokémon. „Takže to došlo až sem…“ řekl Ash a odvolal zase své pokémony. „Lucario je to na tobě!“ vykřikl Ash a mohl začít rozhodující zápas.
Na tribuně už si i Amelia uvědomila, že May Ashovi nefandí. „Pročpak bráškovi tentokrát nefandíš?“ zeptala se nevině „Víš… vždycky jsem si všímala, že jsi jej po celou dobu podporovala.“ dodala „Stejně je pro něj důležitější povzbuzování od tebe.“ odsekla May docela naštvaně, ale snažila se to zakrýt. „Proč tak nepříjemně?“ pomyslela si Amelia a pak si to uvědomila „Že by… to viděla?!“ „M-May…?“ začala nervózně „Co je?“ odsekla znovu May „J-Já bych… se chtěla… zeptat…“ pokračovala Amelia nervózně „Na co?“ řekla May trochu klidněji „No… jestli jsi viděla… mě… políbit… brášku…“ vykoktala se „Cože?! Jak o tom může tak otevřeně mluvit?!“ pomyslela si May „No… ano“ odpověděla „Ale je mi to jedno…“ řekla znovu s náznakem agresivity. „Ona mě asi opravdu nenávidí za to, co jsem udělala…, takže jsem měla pravdu… také Ashe miluje, stejně jako já.“ pomyslela si Amelia
Mezitím se zápas pro Ashe vyvíjel velice špatně. Dragonite pokračoval v útocích a Lucario se jen velice stěží držel. „Co se děje? Proč se nemůžu pořádně soustředit?“ upadl Ash do myšlenek „Něco jej rozptyluje… tohle není Ash, který mě málem porazil…“ pomyslel si Palmer a uviděl na tribuně Amelii a May „Tak to nebude něco, ale někdo…“
Po chvíli ticha na tribuně opět začala Amelia „May… je to pravda… já opravdu brášku miluju… vždycky jsem milovala… to byl důvod, proč jsem s ním chtěla jít do Sinnoh a vyjádřit své city… ale když jsem viděla, jak se chová, když je se mnou a jak, když je s tebou, uvědomila jsem si, že u něj nemám šanci… navíc jsem jeho sestra… já opravdu jenom chtěla aspoň jednou vyjádřit své city jako normální holka a ne jeho sestra. Ale víc jsem nechtěla… já… já chápu, že jsem jeho sestra a že má rád tebe…“ dořekla Amelia a poslední věta zanechala v May stopu. „On mě má rád? Můžu tomu všemu věřit? Ale je to jeho sestra… ona by jej měla znát… znamená to, že mě opravdu má rád?“ pomyslela si May a podívala se na zápasiště. „Ash prohrává?“ udivila se „Ashi!“ zakřičela, což Ashe i Palmera odvrátilo od zápasu „Ashi! Tohle přece není to, co dokážeš!“ zakřičela znovu „Jestli prohraješ, tak ti nikdy neodpustím! Tak se seber a vyhraj!“ zakřičela z plných plic „Díky May… tohle jsem potřeboval.“ pomyslel si Ash „Slyšel jsi Lucario, teď už prostě nemůžeme prohrát!“ zakřičel Ash „Promiň Palmere, ale teď už prohrát nemohu! Lucario zaútoč! Aura Sphere!“ vykřikl Ash „Tak jsem to trefil… opravdu potřeboval boost od ní.“ usmál se Palmer „No vidím, že máš nad sebou Damoklův meč, ale stejně tě nenechám! Dragonite Dragon Rush!“ oba útoky se srazily a vyvolali explozi. „Tohle je moje! Lucario AURA STORM!“ vykřikl Ash s přetočenou kšiltovkou ze všech sil a Lucario využil poslední zbytky sil na závěrečný útok, který odvál veškerý oblak prachu a zasáhl Dragonite velice tvrdě. „Dragonite!“ zakřičel Palmer, ale Dragonite se dokázal zvednout „Lucario Bullet Punch!“ rozkázal Ash z posledních sil a Lucario předvedl neuvěřitelně rychlou Bullet Punch, na kterou Dragonite vůbec nedokázal reagovat, ale i po tom se, sice stěží, ale zvedl. „Tak tohle bylo těsné…“ řekl Palmer potichu „Dragonite Dragon…“ ale dřív, než dokázal doříct příkaz Dragonite se svalil na zem se spirálami v očích. „A je to konec! Dragonite je neschopen dalšího zápasení. Vítězem je vyzyvatel Ash!“ ohlásil asistent „Fjuu…“ odpískl si Ash a padl na zem úlevou „Díky Lucario…“ řekl a podíval se na tribunu a zvednutým palcem ukázal na May a ta jeho gesto opětovala. „Tak Ashi… dokázal jsi to.“ řekl Palmer s úsměvem a odvolal svého Dragonite a šel k Ashovi a podal mu ruku „Gratuluji. Vyhrál jsi poslední zařízení Battle Frontier a zde je důkaz.“ řekl a předal Ashovi Tower Symbol „Děkuji! Konečně mám poslední symbol!“ vykřikl a zaujal pózu vítěze „Znovu gratuluji a tady máš ještě dárek.“ řekl Palmer a předal Ashovi krabičku „Co v ní je?“ zeptal se Ash „Uvidíš sám.“ odvětil Palmer a Ash otevřel krabičku, kde byl diamantový prsten „Co s tím mám dělat?“ zeptal se Ash zmateně „Dej jej dívce, kterou máš nade všechno rád. Dej jej té, která pro tebe znamená vše, té… pro kterou budeš žít. A myslím, že ji už máš.“ řekl a otočil se a se zvednutou rukou odešel „Pro kterou budu žít?“ pomyslel si Ash a zíral na prsten a v tom se podíval na tribunu, kde jak Amelia, tak May měly šťastný výraz, že vyhrál a jak schází dolů. „Že už ji mám?“ znovu se Ash zamyslel „Přece nemyslí May.“ a v tom začal cítit, že mu silně bije srdce „Co to… je za pocit?“ ale dřív, než mohl přemýšlet dál, už jeho dvě společnice dorazily na stadion. „Gratulujeme!“ vykřikly zároveň „Díky.“ bylo vše, na co se zmohl „Musím si odpočinout…“ řekl a s Lucariem odešli zpět do pokestřediska velmi vrtkavým krokem. To trochu jeho společnice vystrašilo a tak šly za ním. „Myslím, že bys měla jít ty, May.“ řekla Amelia „Ne… měla bys ty, jsi přece jeho sestra. S tebou si jistě promluví.“ řekla May klidně a nechala Amelii jít samotnou a ta tedy vstoupila „Bráško? Můžu jít dovnitř?“ zeptala se „Jo klidně.“ odpověděl Ash „Copak se ti děje? Neměl bys být nadšený, že jsi vyhrál?“ pokračovala Amelia v otázkách. „Asi jsem… ale je tady ještě jeden pocit, který nedokážu rozeznat… je to, když jsem v blízkosti May… když se ji podívám do očí… když vidím její úsměv… začne mi hrozně bušit srdce… vůbec nevím co to je…“ vysvětlil Ash „Já to věděla.“ pomyslela si Amelia „To je láska bráško… miluješ May.“ řekla přímo „L-Láska?!“ překvapeně vykoktal Ash „Jsi si jistá?“ „Ano jsem. bráško. Když jí to řekneš, uleví se ti.“ řekla Amelia a už byla na odchodu „A musíš se vyznat co nejdřív, jinak tě to bude žrát zevnitř…“ dořekla a odešla z Ashova pokoje „Říct…? Ale co když… to není skutečná láska… ale… když to říká i Amelia… tak to musím zkusit.“ říkal si Ash a stále zíral na ten prsten „Že by tohle bylo to, co Palmer myslel? No vypadá to, že nemám na výběr…“ rezignoval Ash a rozhodl se, že se o to pokusí zítra a nyní půjde spát, ale během noci nemohl zamhouřit oka „Tohle není možné! Nemůžu spát?! J-Já… snad opravdu… m-miluju May…“ říkal si a vyskočil z postele „Musím to říct teď nebo nikdy…“ a tak pevně rozhodnut vydal se do dívčího pokoje „M-May… ty jsi vzhůru…?“ zeptal se nervózně „Ashi?“ zeptala se překvapeně „Ano jsem… víš vlastně Amelia mi řekla, že bychom měli zůstat vzhůru.“ vysvětlila May „Amelia?“ „Jo přesně tak bráško!“ vykřikla s úsměvem Amelia „Ale teď vás nechám o samotě.“ řekla rychle a za chvíli byla z pokoje pryč „O-O samotě?“ vykoktal se Ash „Tak copak se děje Ashi?“ zeptala se May nevědomě co Ash může v takovou noční hodinu chtít „J-Já ti… m-musím něco říct…“ soukal ze sebe Ash „Tak?“ pobídla jej May „No… není to úplně jednoduché… víš já… já…“ „Do háje! Já to nedokážu říct…“ „Já… já tě… já tě mám moc rád!“ vykřikl Ash a okamžitě se začervenal, ale nebyl sám. May vůbec nenapadlo, že by se Ash takto mohl vyznat a tak ji to velmi překvapilo a chvíli bylo úplné ticho. „P-Promiň… já jen…“ začal Ash „Nemusíš se mi omlouvat… já… já… to cítím stejně…“ odpověděla May „Vždy jsi pro mě moc znamenal a než jsem si to vůbec uvědomila, tak jsem se do tebe zamilovala… vždy jsem si myslela, že je to pouze jednostranná láska… nikdy jsem si nemyslela, že bys to mohl cítit stejně… jsem teď tak šťastná…“ dojatě řekla May a Ashe objala „Opravdu šťastná…“ dodala šeptem „Já taky…“ odvětil lehce Ash a oba ještě dlouho zůstali spolu a mluvili o všech možných věcech.
Mezitím venku. „Tak jsi to dokázal, bráško…“ řekla Amelia „Gratuluji…“
Poté co Ash a May skončili diskuzi, protože byli dost unaveni, se Ash rozhodl vyplnit Palmerovo přání. „May… mám něco co bych ti rád dal…“ řekl a vytáhl krabičku s prstenem „Prosím…“ řekl a předal krabičku May, která ji otevřela a uviděla nádherný prsten „Proboha Ashi to je nádhera!“ vykřikla a znovu Ashe objala „Měl jsem tenhle prsten dát dívce, pro kterou budu žít svůj život… a tou jsi ty…“ řekl Ash dramaticky „Ashi… také bych ti ráda něco dala… ale nevím co…“ řekla May smutně „To, že jsi. mi stačí…“ řekl Ash „Ale dostal jsem nápad…“ řekl a převzal ještě jednou prsten „Lucario odděl ten kamínek od prstenu!“ přikázal „Jak si přejete mistře…“ odpověděl Lucario a provedl. Poté co obě části oddělil, spadly Ashovi do rukou malý diamant a zlatý prsten „Prsten je tvůj a já si ponechám diamant. Takto vždy budeme spolu, jako ty dvě části patří k sobě.“ usmál se Ash a dal May prsten na ruku. „Vždy budeme spolu… navždy…“ řekl Ash a poprvé se s May políbili.
End of Flashback story
„Tak a to je konec.“ usmál se Ash na Ushio „Tak pwoto nosí maminka tento pvstínek!“ řekla Ushio a hluboce si zívla „Přesně tak Ushio.“ odpověděla May a pohladila Ushio po vlasech „Ale teď už je pozdě pojďme raději spinkat.“ řekla May „Tak jo…“ souhlasila Ushio a znovu zívla „Já ji uložím.“ nabídla se Amelia „Dobře.“ souhlasila May a podala Ushio Amélii a ta odešla do dětského pokoje „May…“ začal Ash „Vybral jsem si tě tehdy a nebyl ani jeden den, kdy bych toho litoval.“ řekl a objal May „Já také ne… stejně jako ten diamant patří do mého prstenu, patříme my dva k sobě.“
Mezitím došla Amelia do dětského pokoje a uložila už spící Ushio do postele „Sladké sny, Ushio…“ popřála a vyšla ven z pokoje a při pohledu na Ashe si řekla „Vždycky tady budu, vždycky budu stát po tvém boku, abych tě podpořila bráško… protože tě miluji… i když je to zapovězená láska…“
The End
|
