Všichni jsme se tu sešli, protože máme rádi pokémony. Je to světový fenomén, který si dnes nedokážeme představit bez Ashe a Pikachu. Ale co byli pokémoni, když poprvé vyšli jako verze red a green v Japonsku? Jaký je pokémoní svět ve hrách, bez vlivu seriálu? Nad tím jsem začal přemýšlet na jednom pokémoním sraze s Lišákem Vukem, a začal jsem si takový svět představovat. Byl to jiný svět, než na jaký jsme z pokémonů zvyklí. Nechci tvrdit, že takhle byli pokémoni původně myšleni, ale myslím si, že je to rozhodně zajímavá interpretace. Díky časovému i znakovému limitu tu nepředstavuji komplexní svět, ale chtěl bych v povídce pokračovat, pokud bude zájem. Doporučuji si před/při čtení zapnout původní hry, a zahrát si je znovu, připomenout si, jaké to je. Povídka zahrnuje jenom začátek hry, takže vám to ani nezabere moc času, takže přeji příjemnou zábavu u čtení…
Redova pouť
Scyther-grovyle
V dnešní době, kdy už jsme zapomněli na dávné sváry a obtíže minulých věků, si lze jen těžko představit, jak vypadal svět po válce. Přesto si myslím, že je dobré se občas ohlédnout do minulosti a připomenout si činy jedné z nejvýznamnějších osobností pro společnost tak, jak ji známe dnes. Pojďme si tedy připomenout životní příběh chlapce Reda, který musel na své pokémoní cestě překonat mnohé překážky a zažít mnohá dobrodružství...
Red se narodil v obtížné době, v době největšího konfliktu, jaký lidstvo zažilo. Ale jeho to v tu dobu netrápilo, byl v relativním klidu u své maminky, v městečku Pallet Town. Netušil totiž ještě, že až válka skončí, zůstane jen svět v rozkladu, svět který potřebuje hrdinu.
O patnáct let později se Red právě vzbudil, protáhl se a posadil na postel. Po celý svůj život neznal nic jiného, než známý prostor Pallet Townu, na jedné straně ohraničený zálivem a obepnutý vysokým plotem. Plot zde byl kvůli bezpečnosti, divocí pokémoni útočili na každého v zoufalé snaze ochránit své území. Ale to, že zde musel tvrdnout, se dnes mělo změnit. Dnes byl den, kdy se Red vydá na svojí pokémoní cestu.
Byla toho plná televize, vědělo o tom snad celé Kanto. Země potřebuje vůdce, a tím se musí stát někdo mladý, neohrožený a silný. A tak se chlapci a děvčata po celém Kantu vydávají na cesty, aby překonali nebezpečí a stali se pokémoními šampióny. A dnes se na cestu vydá i Red!
Red celé dopoledne balil věci, mnoho z nich mu zůstalo po tátovi. Ten se z války nevrátil, ale Red vždycky doufal, že je jenom někde uvězněný a on ho přijde zachránit. Bylo důležité vzít si vše, co je potřeba, stačilo vyjít pár kroků ven z města a přivítala vás nehostinná krajina plná nebezpečí. Největší problém byl jídlo, to se rozdělovalo všude na příděl, protože pohyb mezi městy byl minimálně velmi omezený a komunikace probíhala pomocí počítačů a televize. Protože ale z Pallet Townu mnoho trenéru neodcházelo, Redovi se podařilo nějaké sehnat.
Později odpoledne konečně vyšel ze svého pokoje i s nacpaným batohem. Doufal, že má vše potřebné. Máma seděla jako obvykle u televize, během zoufalé situace po válce se na ní stala doslova závislá. Když viděla, že odchází, prohodila pouze něco o tom, že se o odcházení trenérů mluvilo v televizi, to zřejmě znamenalo, že to pokládá za normální. Také se zmínila o tom, že ho chce vidět profesor Oak. A pak už se zase zahleděla do obrazovky.
Profesor Oak byl, alespoň co Red věděl, potrhlý stařík, který se snažil v obyčejných lidech vzbudit zájem o zkoumání pokémonů, většinou tím, že jim předkládal skoro nemožné úkoly. Red nevěděl, co po něm bude chtít, ale Oak se k němu choval vždy laskavě, i přes svou podivnost, a tak se s ním alespoň chtěl rozloučit. Oakovi patřila největší budova ve městě, původně asi nějaká tovární hala. Tam měl to, co považoval za svoji laboratoř. Díky válce byl výzkum pokémonů v podstatě neexistující, a jen pár nadšenců, jako právě Oak, se o nich snažili něco zjistit.
Red se tedy vydal do Oakovi laboratoře, očekávajíc co mu vlastně profesor chce. Nalezl tam ale jenom otravného souseda Blua, shodou okolností Oakova vnuka. Ten byl zhruba ve stejném věku a tak se pravděpodobně taky vydával na cestu. Red si s Bluem moc nerozuměl, zdál se mu moc arogantní a vychloubačný. Jenom se ho zeptal, jestli neví, kde Oak je, ale Blue jenom zahučel, že dědula není poblíž. Jak se zdálo, tak si ho moc nevážil.
Red se tedy vydal hledat Oaka ve městě. Doufal, že ho brzy najde a bude moct konečně vyrazit, na svoji pokémoní cestu se těšil od chvíle, kdy se o ní začalo mluvit. O další půlhodinu později se jeho nadšení změnilo v mrzutost, nikde nemohl Oaka najít a to už prošel celé město nejméně dvakrát. Řekl si, že to určitě nebude nic tak důležitého, a že raději vyrazí. Koneckonců, měl by začít se sháněním prvního pokémona, to je vždy nejtěžší. Protože bylo Pallet town tak malé, nebyl zde Poké-markt, takže ani pokébally. Red tedy musel nejdříve dojít do dalšího města a pak se pokusit nějakého pokémona ulovit. To byla první zkouška na pokémoní cestě, která odradila hodně začínajících trenérů.
Jak o tom přemýšlel, přiblížil se k bráně, která vedla ven z města. Hned za ní začínala hradba vysokého porostu, nepropustného bludiště plného nebezpečí. Red se rozhodl, už hledal dost dlouho! Vykročil směrem k hranici města, za kterou kdysi byla bezpečná cesta do dalšího města, ale teď je tam pouze divočina, stezka číslo 1 v Redově pouti.
V tu chvíli se za ním ozval hlas. Red se překvapeně otočil a uviděl profesora, který se ho snažil doběhnout, a přitom volal na Reda, aby počkal. Když k němu doběhl, vyhrkl na něj něco o tom, že divocí pokémoni jsou nebezpeční, a že mu chce dát vlastního pokémona. Red si chvíli myslel, že se přeslechl. Oak pro něj byl vždycky něco jako šílený profesor z animované pohádky v televizi, a i když ho často vídal, dát někomu, koho hodně dobře neznáte, prvního pokémona bylo neuvěřitelně velkorysé. Navíc si Red nedokázal představit, kde vůbec mohl Oak pokémona vzít, musel ho získat za války.
Oak ho mezitím chytil za ruku a táhl ke své laboratoři. Red se nevzpouzel, teď viděl, že jde o něco jiného, než jen rozloučení se. K Redově nelibosti byl v laboratoři stále i Blue, ale dalo se předpokládat, že se nebude chovat hůř ke svému vnukovi. Oak oběma vysvětlil, že dřív byl také trenérem, a teď už mu zbyli jenom tři pokémoni. A pokynul Redovi, aby si jednoho vybral. Blue si sice trochu postěžoval, že by si měl vybírat první, ale Oak prohodil něco o tom, že má být trpělivý.
Red se přiblížil ke stolku s pokébally, na něm byli tři pokémoni, ohnivá ještěrka Charmander, travní dinosaurus Bulbasaur, a vodní želva Squirtle. Red si je prohlížel a nemohl se rozhodnout, kterého si vybrat. Všichni byli rozotmilí, ale jistě i schopní v boji. Těžko říct, který mu pomůže dostat se až na vrchol. A pak to viděl! V Redově mysli se objevil veliký, oheň chrlící drak. Charmander, musí to být Charmander. Blue si pragmaticky vybral modrého Squirtla, už jenom aby mohl Redovi ukázat, že je lepší. Každý ví, že voda hasí oheň. Teď se asi bude snažit vyzvat mě na zápas, pomyslel si Red.
Když Red poděkoval a chtěl odejít, Blue ho zastavil. Samozřejmě si chtěl dát zápas. Red najednou pocítil vzrušení. Tak takové to je bojovat s pokémony! Red se rozpřáhl a vyhodil svůj pokéball do vzduchu, jako to viděl v televizi. Z pokeballu vyšlehl záblesk a na jeho konci se vytvaroval do siluety ohnivé ještěrky. Podobná situce se odehrávala i na druhé straně Oakovy laboratoře, akorát se na improvizované bojové ploše objevila želva Squirtle. Profesor ihned přiběhl, a snažil se vysvětlit oběma začínajícím trenérům, jak probíhá oficiální zápas.
Po strašlivé válce se totiž všichni dohodli, že se vše bude řešit pomocí zápasů s pokémony, které budou mít jasně daná pravidla. Za pár desítek let možná lidi zapomenou a upustí od této dohody, ale teď, když je ještě ve všech žívá vzpomínka na hrůzy posledních let, to pravidlo dodržují všichni. Red měl možnost prvního útoku, a po krátkém přemýšlení si zvolil čistě útočnou strategii a nakázal svému pokémonovi, aby se vrhl na Squirtla a pokusil se ho seknout svými ostrými drápy. I přesto, že to byl ohnivý typ, byl ještě moc malý na to, aby plival oheň. Blue zareagoval pokynem, aby se Squirtle schoval do krunýře, to by vytvořilo patovou situaci. Ale Blue podcenil možnost rozkazovat úplně novému pokémonovi, jeho Squirtle se místo toho raději rozhodl vrhnout se přímo proti Charmanderovi. Ale silnější Charmander měl samozřejmě navrch, na svou velikost mohutným úderem srazil Squirtla na zem. Ten se oklepal a pokusil se úder vrátit, ale na Redův pohotový rozkaz se už Charmander připravoval k dalšímu úderu, tentokrát ocasem. Blue naprosto zpanikařil a nevěděl, co má dělat, a tak se Squirtle pokusil na poslední chvíli ochránit krunýřem, ale už bylo pozdě. Squirtle, sražený na zem, se snažil vstát, ale znovu upadl a už jenom se sípáním ležel.
Oak prohlásil zápas za ukončený, Red vyhrál! Blue prohlásil něco o tom, že bude muset víc trénovat a urychleně vyrazil na cestu, asi chtěl být alespoň první. No nevadí, však ho brzy doženu. Red se rozloučil s profesorem, moc mu poděkoval a také odběhl směrem k východu z města.
Vykročil do neznáma, prošel hustým příkrovem travin, který neustále dorážel na městskou bránu. Brodil se rostlinami vyššími, než byl on sám, neustále ve střehu s pokéballem v ruce. Každou chvíli se odkudkoli mohl vynořit Ratatta, který vycítil libou vůni jídla z jeho batohu. V takové situaci se úplně přestal ovládat a agresivně napadl kohokoli nebo cokoli. A pak tu byli ještě Pidgeyové, slétávající do porostu při jakékoli známce pohybu.
Ekosystém byl válkou úplně zničen a pokémoni neměli jídlo stejně jako lidé, až na to, že pokémoni ho nemohli ani pěstovat. I to byl jeden z důvodů, proč začali všechny napadat. Red za celý den potkal naštěstí jen jednu Ratattu, kterou Chramander srazil na zem, dřív než stačila cokoli udělat. Ale ani večer ještě zdaleka nebyl v cíli, a právě noci mohly být v divočině velmi nebezpečné. Red se tedy zachumlal do spacáku a naslouchal nočním zvukům.
Přemýšlel o prvním dni své cesty. Zatím se mu docela dařilo, povedlo se mu získat prvního pokémona, je na cestě do dalšího města a zatím ho nepotkaly větší obtíže. Akorát stále nedohnal Blua, alespoň si to myslel, protože ho za celý den nepotkal. Sice byly části, kde nebylo kvůli trávě vidět na víc než pár kroků, ale protože byla i bývalá stezka ohraničená plotem, bylo by těžké Blua minout.
Dalšího dne se Red probudil z neklidného spánku. Přes noc se nic nestalo, za což byl vděčný. Čekala ho ale ještě dlouhá cesta, do dalšího města by měl dorazit nejdřív odpoledne. A tak se trmácel dál a doufal, že mu cesta rychle uběhne. Všechno jenom stěžovalo to, že šel stále do kopce a na cestě byly nezřídka strmé srázy. Pokud někdy půjde stejnou cestou zpátky, mohl by se po nich svézt - alespoň tak mu to řekl jediný člověk, kterého po cestě potkal.
O pár hodin později najednou uslyšel hrozivý vřískot. Nad ním se právě chystal Pidgey na střemhlavý nálet. Red nechtěl riskovat nevyrovnaný boj, jeho Charmander stále ještě neuměl chrlit plameny. Proto se rychle rozběhl a pokusil se schovat v husté trávě. Skočil do nejhustějšího křoví které viděl a čekal. Slyšel nad sebou jenom skřeky Pidgeyů, rozruch zřejmě přivolal celé hejno. Jeho situace nevypadala dobře, ale bojovat by nemělo smysl.
Po době, která se mu zdála jako věčnost, se začaly zvuky vzdalovat a stezka ztichla. Red raději ještě chvíli počkal, a pak opatrně vykoukl. Vše vypadalo bezpečně, a tak se znovu vydal na cestu. Nesměl ztrácet čas, pokud nechtěl strávit další noc mimo civilizaci. Tentokrát už by to nemuselo dopadnout tak dobře. Snažil se ale postupovat opatrněji a moc nehlučet. Cítil se jako hrdina nějakého filmu, snažící se za války proniknout do nepřátelského území. Ale po incidentu s Pidgeyi si začal uvědomovat, že pokémoní cesta není jenom tak ledajaká procházka, a že je zde reálné nebezpečí.
K večeru se vyčerpaný dobelhal k bráně do dalšího města. Dnes už oprýskaná tabule hlásala:
Viridian Town – věčně zelený ráj
Red sice věděl, že nápis odkazuje na dávno zašlou slávu, ale když vstupoval do města, tak si ulevil, že má náročnou cestu za sebou. Ihned spěchal do místního poké-centra. Chvíli mu trvalo, než ho našel, koneckonců Viridian Town bylo o dost větší, než Pallet Town. Když našel velkou budovu s nápisem označujícím poké-centrum, vešel dovnitř. Uvnitř bylo pár lidí, z nichž mu někteří ochotně vysvětlili, jak poké-centrum funguje. Může si tu zadarmo nechat odpočinout pokémony, může tu přespat a využít veřejný počítač. Red tedy nadšeně přijal nabízený kout, kde se svalil a skoro ihned usnul.
Další den se vydal na průzkum města, v jedné uličce našel nerudného staříka, který se ho snažil vyhnat, s tím, že je na soukromém pozemku. Red si pomyslel něco o lidech, kterým po válce v hlavě trochu přeskočilo. Snažil se hlavně najít poké-mart, kde by si konečně mohl nakoupit pokébally. To byla další velká budova ve městě, takže ho našel za chvíli, ale když vešel, překvapil ho prodavač, který na něj vyhrkl, jestli není z Pallet Townu. Red nejistě odpověděl, že odtamtud právě přišel. Na to prodavač vyhrkl, že je to skvělé, že musí ihned přinést profesoru Oakovi balíček, který mu sem přišel.
Red z toho nebyl vůbec nadšený, když si představil, že se bude muset celou tu cestu trmácet tam a zpátky. Ale profesor Oak mu dal prvního pokémona, takže tohle byla Redova možnost to splatit. Oak by si pro to asi sám nedošel (Red se usmál při představě Oaka belhajícího se do kopce), a Blue už mu utekl. Red začal pociťovat za starého potrhlého profesora trochu až rodičovskou odpovědnost.
Převzal od prodavače malý balíček a došel si do poké-centra pro věci. Vyzvedl si Charmandera, kterého zatím nechal odpočinout. Měl pocit, že ho bude potřebovat. Na cestu vyrazil co nejdříve,. Protože cestou zpátky se mohl sklouzávat ze srázů a cestu už znal, mohl by celou cestu zvládnout za dva dny. Cesta zpátky probíhala svižně, zkratky přes srázy mu umožnily vyhnout se většině zarostlých oblastí a na otevřeném terénu si pokémoni nedovolili na něj zaútočit. Ještě ten den odpoledne už znovu stál před dveřmi do Oakovy laboratoře. Když vešel, Oak k němu hned přispěchal. Vyptával se, jak se má Charmander, a jak se Redovi vede. Red mu pověděl co se stalo, a předal Oakovi balíček. Ten mu poděkoval, a řekl že je to dobře, že chtěl Reda stejně zavolat. V tu chvíli přišel Blue. Red z toho nebyl zrovna nadšený, myslel si, že už je dávno pryč, ale Oak vysvětlil, že zavolal i Blua. Chtěl jim totiž něco předat.
Ze stolu vzal dvě malé knížky a podal je oběma začínajícím trenérům. Vysvětlil, že je to jeho poslední a největší vynález. Pokemoní encyklopedie, která zpracovává data o pokémonech, které trenéři potkají a zapisuje je. Jeho celoživotní cíl může být konečně splněn. Snaha o vytvoření kompletní encyklopedie pokémonů provázela Oaka celý život, ale za krutých podmínek války to bylo nemožné. Teď připadá úkol doplnit celý pokédex dvěma mladým trenérům.
Blue hnedka začal tvrdit, že to všechno zvládne sám, a že už musí vyrazit. Ještě si neodpustil poznámku, že si od sestry vezme mapu a řekne, ať jí Redovi nedává. Oak ho ale vůbec nevnímal, právě se mu povedlo, to o čem celý život snil! V očích se mu objevily slzy. Red si stále nedokázal představit mladého profesora Oaka, ale rozhodně mu byl blíž, než před pár dny. S Oakem se rozloučil, poděkoval mu a slíbil mu, že mu bude posílat, co pokedex zjistil, přes počítač.
A pak znovu vyrazil na cestu. S Charmanderem už se za těch pár dní docela sblížil, už začal plivat malé uhlíky. Cestou je napadlo pár Ratattů a Pidgeyů, ale s nově nabitými zkušenostmi už pro ně nepředstavovali větší problém. Red si je také nechal zapsat do pokedexu, který o nich zjistil hned několik zajímavých věcí. Ještě se je musí pokusit chytit, až nakoupí pokébally ve Virdian City. Tam dorazil o den později a ihned nakoupil za většinu svých úspor pár nových pokéballů.
Peníze si musel šetřit, když by ho porazil jiný trenér, musí ho vyplatit, jinak přichází o pokémony. Ale až se mu podaří nějaké trenéry porazit, vydělá si na další pomůcky na cestu. Ve městě byla ještě jediná funkční škola v Kantu, i když teď se tu vyučovaly nové způsoby světa po válce, pravidla trenérských soubojů a tipy na chytání pokémonů a péči o ně. Jinak ve městě už nebylo nic zajímavého, a tak se Red vydal dál na sever, cestou ještě potkal otravného chlapíka z minula, který se mu omluvil, a ukázal mu, jak chytat pokémony. Prý došly zásoby kávy a on měl abstinenční příznaky. Zdá se, že válka hodně lidí zlomila a tak si vypěstovali svoje závislosti.
Hned za městem ho čekala první velká překážka, největší les v Kantu. Virdiánský les, mnohými považován za přírodní bludiště, byl na většině míst naprosto neprostupný, a tak se vněm ztratilo už hodně trenérů, Red tam pravděpodobně také začne první potkávat a zápasit s nimi, jako s Bluem v Oakově laboratoři. Před lesem byla velká budova, kde se mohli trenéři připravit na nebezpečí, které je čekají v lese. V budově bylo pár trenérů, chystajících se na pokus o projití lesa. Živě se spolu bavili, mnoho z nich poprvé vidělo své vrstevníky z jiného města. Všichni byli mladší než Red, a u spousty z nich viděl Red sítě na chytání brouků.
Red se s ostatními moc nebavil, chystal se na cestu. Rozhodl se vyrazit až další den, nechtěl v lese trávit moc času potmě. Z poslechu cizích rozhovorů se dozvěděl, že ve Viridiánském lese žijí hlavně broučí pokémoni. To vysvětlovalo ty sítě na brouky. Jinak byli všichni natěšení na svoje výpravy a první zápasy. Red už věděl, že pokémoní cesta není jenom o zábavě, ale že může být i nebezpečná. Však oni to také poznají.
Další ráno vyrazil Red časně do lesa, okolo něj se ihned setmělo. Všude bylo slyšet chrastění a zvuky lesních pokémonů. Red se cítil malý, obklopený vysokými stromy. Pomalu postupoval houštím a otáčel se po každém podezřelém zvuku, nervy napnuté. Po nějaké chvíli, která se ale Redovi zdála jako věčnost, zakopl. Ihned se zvedl, očekávajíce nejhorší. Na zemi ale jenom ležel potion, asi tu někomu ve tmě upadl. To se občas stávalo, a tak si ho, ve smyslu přísloví „kdo dřív přijde, ten dřív mele“, vzal.
O další chvíli později ho už čekalo méně příjemné překvapení. Zpoza stromu na něj vyskočil klučina, který byl asi o dvě hlavy menší, zato však měl rozhodně odhodlanější výraz, než Red. Vytasil se s oficiální výzvou k souboji, Red neměl jinou možnost, než přijmout, taková byla pravidla. Vyslal tedy svého Charmandera a podle vzhledu soupeře už věděl, že bude bojovat proti broučímu pokémonovi. Síť na brouky, kterou před sebou mával jako vlajkou na státní svátek, mluvila za své. Red proto nebyl překvapen, když trenér vyslal Metapoda. Z pokedexu se dozvěděl, že tento kokonovitý pokémon toho moc neumí. Měl by to být rychlý zápas, Red měl mnohem víc zkušeností. Poručil tedy svému Charmanderovi, aby zkusil vyslat uhlíky, jak to už začínal zvládat.
Charmander vyslal na Metapoda spršku horkých kamínků, Metapod se pokoušel zatvrdit a přečkat bolest, ale Red pohotově přikázal Charmanderovi, aby se na Metapoda vrhl celým tělem. I když nebyl Charmander nijak větší než Metapod, prudký náraz byl pravděpodobně efektivní, protože Metapod omdlel. To znamenalo konec zápasu, aby nedošlo u pokémonů k trvalé ujmě, i když i to se někdy stávalo. Red dostal od kluka peníze za výhru, a odkráčel dál do lesa, slyšíc za sebou nářek poraženého trenéra.
Už si myslel, že se dostal z lesa, ale za dalším zákrutem uviděl jenom jednoho ze spousty chlapců, kteří v lese chytal brouky. Nechtěl s ním zápasit a zdržovat se, a tak ho potichu obešel. Už se pomalu stmívalo, takže se les stával ještě temnějším. Red se smířil s nocí strávenou v lese. Kráčel ale dál, s úmyslem dojít co nejdál. Proti němu se objevil housenkovitý pokémon. Red se vzpamatoval z úleku a rychle vytáhl pokédex, aby ho prozkoumal. Ten mu ohlásil, že Weedle má jedovatý roh, který s oblibou používá v soubojích. Red se rozhodl si ho chytit, chtěl si to zkusit a Weedle nevypadal tak nebezpečně.
Red tedy vypustil svého Charmandera a ihned s ním provedl nárazový útok. Z etických důvodů byly na pokéballech zámky, aby nechytaly omráčené pokémony. Proto musel být Red opatrný. Weedle sebou zakolísal, ale znovu se zvedl a začal se plazit k Charmanderovi. Ten se pokusil zopakovat náraz, ale nepovedlo se mu trefit Weedla. Ten toho bleskurychle využil a vystřelil na Charmandera lepivou tekutinu. Chramander byl zamotaný do Weedlových výměšků, a nemohl se hýbat. Weedle do něj zabodl svůj jedovatý roh. Charmander zaskučel a Red se mu rozběhl pomoci. Weedle se v klidu odplazil do temnoty lesa, ale Red vzal Charmandera do rukou a prohlížel si ho. Nebyl na tom dobře, jed začínal působit a Red neměl moc možnost ho vyléčit. Musel rychle do města.
Rozběhl se lesem, nedbajíce na škrabající větve, zakopával o kořeny a znovu vstával. Musel běžet, nevnímal okolí. Několikrát narazil do stromu, nevěděl, jestli běží správně, ale běžel dál. Když už vůbec nemohl, na chvíli se zastavil. Usedl pod jeden ze stromů, a vyčerpaně se sesunul. Ale nemohl to vzdávat! Charmander vypadal, jako že každou chvíli opustí tento svět. Red si vzpomněl na potion, který našel na zemi. Začal vyhazovat věci z batohu, vytahl potion a dal ho Charmanderovi. Hned vypadal o trochu líp, ale na jak dlouho? Red rychle nacpal vše zpátky do krosny a znovu se dal do zběsilého úprku.
Další půl hodina byla nejintenzivnější v Redově životě. Když v polovině noci vletěl do poké-centra, probudil polovinu osazenstva a vysloužil si tak u nich káravé pohledy. Ale Charmander přežil. Jeho stav se stabilizoval a po pár dnech léčby bude bez trvalých následků. Red se tedy uložil k zaslouženému odpočinku. Zítra nastane nový den, plný radosti, ale i napětí a strastí. Bude čelit svému prvnímu gymleadrovi, a to bude vlastně jenom začatek. Na malou chvíli ještě pomyslel na to, kde se asi toulá Blue, nebo co dělá Oak. Pak ho ale přemohla únava a on odešel do říše spánku. Ne napořád, ale jenom na chvíli, brzy se vrátí za dalšími dobrodružstvími…
|
