Flammosy koukala na bezvládného Samuela a tlama se jí zkřivila do radostného úsměvu. Diváci chvíli také koukal jako u vytržení. Pak propukli v bouřlivý jásot a potlesk. Flammosy se zvedla a hrdě si vychutnávala aplaus. Pak zničehonic vyskočila a vykřikla tak, že jí přeskočil alt: „JO! JUCHŮ! JO!“ skotačila po zápasišti a nepřestávala jásat a výskat. Firestorm chvíli sdílel pokřik a jásot. Pak zařval do té vřavy, co mu stačily plíce: „ZTIŠTE SE PROSÍM! RÁD BYCH ŘEKL PÁR SLOV!!!“
Trvalo pár vteřin, než všechno ztichlo. Potom Firestorm pokračoval.
„Už známe letošního vítěze. Stává se jím Vulpixka Flammosy Cliffová! Potlesk pro ni!“ krátký aplaus „Díky! Flammosy, blahopřeju strašně moc a gratuluju i Samuelovi k druhému místu. Samozřejmě, oba dva budete zvěčněni v Tribestu spolu s Billym. Abych to oficiálně deklaroval a upřesnil: Flammosy poráží Samuela a stává se absolutní vítězkou třetího ročníku Swiftovského turnaje. Vyzývám všechny, aby jí přišli pogratulovat osobně. Teď hned!“
Všichni, co byli na tribunách, tudíž všichni účastníci čtvrtfinále a pár diváků, kteří přišli během finálového souboje, se zvedli a obklopili Flammosy ze všech stran. Ta, přestože měla šrámy po celém těle, se usmívala od ucha k uchu a nechala se poplácávat po zádech od každého, kdo na ni dosáhl. Všichni na ni vrhali gratulace ze všech stran.
Billy se protlačil skrz řadu a stanul Flammosy tváří v tvář. Na kratičký okamžik si hleděli do očí, žluto-černé do rudo-zelených a pak se přitiskli k sobě v dlouhém objetí.
„Flammosy, jsi prostě skvělá.“ sykl Billy s tlamou těsně u Flammosyna ucha.
„Dík moc, Billy. Ty jsi taky dobrej.“ odpověděla Flammosy. Billy Vulpixku pustil a uchopil její pravou přední tlapu.
„Gratuluji k vítězství, Flammosy.“ řekl a potřásl jí tlapou. Flammosy pokývla hlavou a začala přijímat osobní gratulace i od ostatních. Všichni si stoupli do řady. Když byl ceremoniál u konce, přišel k Flammosy Firestorm. Taky se s ní dlouze objal (V rámci možností.) a pak řekl:
„Pojď, miláčku. Čeká tě ještě jedna povinnost.“
„Hele, brzdi!“ zchladila ho Flammosy „Tak daleko ještě nejsme!“
„Promiň.“ hlesl Firestorm provinile „Ještě musíš vyzvednout Samuela.“
„Aha, no jistě.......uuuvvvsssss........Au! To bolí!“ zaskučela Flammosy a otřásla se.
„Postarej se o Samuela a já ti zatím připravím kúru, jo?“ navrhl Firestorm.
„To si dám líbit.“ řekla těžce a pokusila se vyloudit úsměv. Udělal krok. Pravá zadní tlapa se jí podlomila. Billy se k ní vrhl a vyjekl: „Co je ti?“
„Uuummmm........Ta tlapa......bolí....strašně.“ zachrčela Flammosy „Předtím byla....v poho. A teď....Nemůžu na ni došlápnout.“ Udělal ještě pár kroků a zraněnou tlapu držela ve vzduchu. Potom znovu oslovila Billyho.
„Billy, pomož mi, prosím, odnést Samuela.....“
„To....nebude třeba, vítězko.“ ozval se slabý hlas. Scyther se probral. Billy k němu přiběhl a vsunul ruce pod něj.
„Také se nemusíš namáhat, synku.“ hlesl Samuel a s námahou se postavil. Hned se však zas začal kácet k zemi. Ale Glocker byla rychlejší. Vrhla se k Samuelovi a podepřela ho:
„Páni, ty jseš váha!“ zaskřehotala.
„Glocker, dovol mi spolupracovat.“ řekla Flammosy důstojně.
„Neuraz se, Flammosy, ale vypadáš strašně. Potřebuješ odpočinek. Obstarám to. Odnesu tady vašnostu a pak se vrátím pro tebe.“ pravila Glocker věcně. Flammosy, dosud stojící na třech a s četnými šrámy a škrábanci, polkla naprázdno a přikývla. Glocker se otočila čelem ke vchodu do Zotavovny a popadla Samuela do náruče. Nebezpečně zavrávorala a málem se i se Scytherem zřítila k zemi. Ale nakonec to přece jen ustála.
„Asi jsem se přecenila.“ hekla a pomalým roztřeseným krokem přešla ke vchodu a zmizela v něm.
Billy se postavil vedle Flammosy a prohlédl si její zraněnou tlapu. Všiml se, že je na ní obzvlášť hluboký dlouhý šrám.
„Flammosy, já si něco zkusím, jo?“ požádal.
„Klidně.“ řekla Flammosy a odkašlala si.
„Tohle bolí?“ zeptal se a přejel prstem po šrámu.
„AAAAAUUUUUU! zaječela Flammosy. Prudce vykopla zraněnou tlapou a trefila Billyho do tlamy.
„Ummm.“ vypravil ze sebe „Dávej pozor!“
„Promiň.“ řekla Flammosy zkroušeně „Moc to nebolelo, dokud jsi mi na tu tlapu nesáh’. Při doteku to strašně pálí. Jako kdybych tu tlapu strčila do ledové vody. Co tam vůbec mám?“
„Velký dlouhý šrám.“
„Ou......už abych ulehla na svoje lehátko.“ zatoužila Flammosy. Náhle se vedle ní a Billyho zjevila Glocker.
„Tak pojď.“ zabručela a zvedla Flammosy ze země. Přitom se omylem otřela o její pravou zadní tlapu. Na Vulpixce bylo vidět, že se přemáhá, aby znovu nevykřikla. Nakonec se udržela. Glocker se znovu otočila a řekla: „Všichni ostatní, pojďte taky!“
Billy, Firestorm i ostatní Pokémoni následovali Glocker s Flammosy v náruči do Zotavovny. Tam se všichni kromě Glocker rozmístili na svá lehátka. Sceptilka hledala dostatečně měkké a pohodlné lehátko. Nakonec si vyhlédla jedno se dvěmi vrstvami šetrného listí. Jakmile k němu došla, chtěla Flammosy položit na pelest, ale nakonec uznala, že to není nejlepší nápad. Flammosy si totiž tak zvykla na útulnost a šetrnost Glockeřiny náruče, až z toho usnula jak špalek. Asi ji finálový zápas pořádně utahal. Glocker si proto lehla na postel sama a Flammosy si položila na hruď.
Všichni Pokémoni se bavili mezi sebou o finálovém zápasu. a o Tribestu. Billy a Firestorm leželi na lehátkách vedle sebe a odpočívali. Billy si náhle vzpomněl na Flammosynu tlapu.
„Firestorme, nezapomněls’ na něco?“ zeptal se podezíravě.
„Počkej, počkej........“ svraštil čelo Firestorm „Aaaa, já už vím. Slíbil jsem Flammosy kúru.“ mocně se plácl do čela úřední tlapou, vyskočil a doslova se vypařil. Billy musel chvíli pátrat očima, než ho našel u lůžka, kde spaly Glocker a Flammosy. Sceptilka si totiž neměla s kým povídat a tak usnula taky. Billy se pohodlně natáhl. Tušil, co se v příští chvíli stane. Situaci odhadl přesně. Firestorm se po pár minutách po špičkách vrátil.
„Ony spí. Obě dvě!“ řekl přiškrceně.
„Tak je nech spát.“ pravil zlehka Billy „Než se probudí, můžeš zatím připravit tu svou kúru.“
„Dobrý nápad.“ souhlasil Firestorm a začal vykládat „Při léčení Flammosyna zranění lze postupovat dvěma různými způsoby. Jejich začátek je ale stejný: Je třeba vyrušit bolest. K tomuto účelu je možné použít třeba mrazení. Ale na to nemám prostředky.....“
„Tak se poptej.“ přerušil ho Billy „Zeptej se, jestli někdo neumí mrazit.“
„No vidíš.... To by se skutečně dalo.“ pokýval Firestorm uznale hlavou. Vyskočil si na pódium a zvolal: „Je tady někdo ledové podstaty?“
Všechno na chvilku ztichlo. Potom se ozval sípavý hlas: „Já.“ To řekl jeden z diváků. Byl to Glalie. Zvedl se z lehátka a plul vzduchem k Firestormovi.
„Pokračujte v zábavě.“ řekl Firestorm a celá Zotavovny se znovu rozpovídala. Vulpix zavedl Glalieho ke Glocker a Flammosy.
„O co jde, šéfe?“ zašeptal Glalie.
„Dá se zmírnit bolest mrazením?“ zeptal se pro jistotu Firestorm.
„Nemám s tím moc zkušeností. Ale myslím, že zmrazená rána se léčí sama a rychle za pomoci imunitního systému Pokémona.“
„Tak to budu od tebe chtít, abys tady Flammosy zmrazil ten hluboký šrám, co má na pravé zadní tlapě.“
„Hmm. Tak tohle bude problém!“ zaúpěl Glalie.
„Proč?“ podivil se Firestorm.
„Zmrazením bych mohl vítězce turnaje způsobit velký šok. Musíme ji nejdřív vzbudit.“
„Dobře. Tak já ji vzbudím.“ řekl Firestorm a přišel až k Flammosy. Jemně s ní zatřásl a zavrněl: „Flammosy probuď se. Je tu léčba.“ Flammosy zabručela a zívla.
„Mám nápad!“ vyhrkl Firestorm „Než se úplně probudí, stihnu ještě vzít něco z lékárny.“ a vyběhl z jeskyně. Flammosy sklouzla ze spící Glocker a znovu se postavila na tři tlapy. Než se stihla protáhnout, Firestorm byl zpátky a s sebou si nesl oranžovou bobuli.
„Flammosy, já ti teď udělám tu kúru, jo?“ oznámil.
„Dobře.“ utrousila Flammosy slabě.
„Tu ránu ti nejspíš budeme mrazit.“ ozval se Glalie.
„A bolí to?“
„Jen ze začátku, ale pak už by to bolet nemělo.“
„Tak začni.“ povzdechla si Flammosy „Ať to mám za sebou.“
Glalie prudce vtáhl vzduch a vypustil z tlamy Ledový vítr. Extrémně studený proud vzduchu profoukl kolem Flammosyny pravé zadní tlapy a vytvořil na ní vrstvičku námrazy.
„Aaaaaa......Bože!....Uuuhh.......“ zaúpěla Flammosy. Glalie přerušil útok a kriticky si prohlížel své dílo. Námraza na povrchu Flammosyny tlapy vydržela přibližně čtyři sekundy. Pak roztála.
„Už to nebolí.“ řekla Vulpixka už klidným hlasem „To zmrazení příjemně chladí. Ale ze začátku to štípalo.“ pokusila se došlápnout zraněnou tlapou na zem. Ale hned zas tlapu vymrštila a pronesla: „Ne, ještě to nejde. Nemáš Oran, Firestorme? Ten by mi určitě pomohl.“
„Ne.“ řekl úsečně Firestorm „Zato mám Sitrus.“ nabídl oranžovou bobuli. Flammosy zasvítily oči.
„Dej to sem!“ vyjekla a zbodla nabízený plod. Chvíli se se zavřenýma očima soustředila na účinek Sitrusu. Pak velice opatrně postavila pravou zadní tlapu na zem.
„Je to o dost lepší.“ zabručela spokojeně.
„Bolí to ještě?“ zasípal Glalie.
„Jen trochu. To přežiju.“ usmála se Flammosy.
„Myslím, že už mě nebudete potřebovat.“ uchechtl se Glalie „Má poklona.“ a odlétl zpátky ke své posteli. Firestorm si Flammosy podezíravě změřil.
„Jsi si jistá, že nepotřebuješ další léčbu?“ zeptal se.
„Jistěže. Do rána mě to přebolí úplně, řekla bych.“ pravila Flammosy.
„Hmm, dobře.“ kývl Firestorm „Už nemáme žádné jídlo. Půjdeš se mnou sehnat další?“
„Ano, jistě.“ souhlasila Flammosy energicky.
„Půjdu s váma.“ řekl Billy.
„Klidně.“ přikývl Firestorm a bez dalšího slova se vydal k šachtě. Flammosy se podívala na Billyho.
„Tak pojď.“ vybídla ho „Projdem se, než se uskuteční ten významný Tribestový obřad.“
Oba bok po boku opustili Zotavovnu a začali společně s Firestormem seskakovat po stupních dolů.
V šachtě bylo šero avšak viditelno. Na dně šachty seběhli z kopce, přešli Kritickou ošetřovnu, kde bylo rozestaveno pár doktorů, a vešli do poslední chodby před Swiftovským lesem.
„Hele, Flammosy.“ ozval se najednou Firestorm, jak šli chodbou „Ty si s Billym nějak moc rozumíš. A minulý rok, když jsem tě utěšoval po prohraném osmifinále, tak jsi mě nepolíbila. Čím to?“
„No, víš,“ začala Flammosy upjatě „Mám tebe i Billyho strašně ráda. Mám k vám velmi kladný vztah. Ale buď si jistý, že kdybych chtěla být něčí láskou, byl bys to ty. I když.........ehm.......je na mě něco, co by ti nemusel být po chu....“ najednou zůstala stát s otevřenou tlamou. Billy i Firestorm celou dobu hleděli na Flammosy jako u vytržení a tudíž neviděli to, co viděla Flammosy.
„Co je?“ řekl Firestorm a podíval se stejným směrem jako Vulpixka. A naskytla se mu dechberoucí a hrůzná podívaná. Billy už to viděl taky.
Všichni tři civěli ven z chodby na koruny stromů Swiftovského lesa, které byly, kam oko dohlédlo, v plamenech! Nikde nebyl vidět nikdo, kdo by živel hasil. Po obloze létali Pokémoni létající podstaty a poplašeně křičeli.
První se vzpamatovala Flammosy: „Ooo, můj bože!“ vyjekla.
„To mě podrž!“ přidal se Firestorm. Billy se štípl do tváře, aby zjistil, jestli se mu to náhodou jen nezdá. Pak si uvědomil děsivou skutečnost.
„Vždyť je tam spousta Pokémonů!!“ vykřikl zoufale.
„Billy, ty vylez zpátky do Zotavovny a sežeň vodní Pokémony! Co nejvíc! Já a Flammosy zachráníme, co se dá!“ vyhrkl jedním dechem Firestorm.
„Ale jak.....“
„Teď není čas na vyptávání, Billy!!“ vyštěkla Flammosy „O nás se nestarej a přiveď co nejvíc vodních Pokémonů! Honem! Běž!!“
Billy se otočil na patě a rozběhl se zpátky k šachtě. V tom stresu zapomněl, že by mohl zaktivovat Rychlý útok. Sprintoval, jak nejrychleji mohl, třebaže do kopce to šlo mnohem hůř. Hlavou se mu honily horečnaté myšlenky. Myslel na všechny Pokémony, kteří jsou teď v nebezpečí, a obával se i nejhoršího, co by se jim mohlo stát. To už prosvištěl přes malé dno šachty a začal šplhat po stěně. Díky přísavkám se pohyboval po zdi jen o něco pomaleji než po zemi. Konečně přelezl přes okraj posledního stupně a vletěl do Zotavovny.
Tam vládla stejná uvolněná atmosféra, jako předtím – Pokémoni byli zabraní do řeči a Glocker slabě pochrupovala na měkké posteli. Billy se ani nezdržoval s tím, že by svou matku probudil. Vyskočil na pódium, chvíli počkal, aby popadl dech a pak sípavě zařval: „Hej, poslouchejte mě prosím!“
Nikdo ho však neslyšel. Asi nemám tu správnou razanci v hlasu, pomyslel si Billy zoufale. A skutečně. Jeho vysoký hlas se ve vřavě poněkud ztrácel. Billy se rozhlédl po něčem, čím by mohl svůj hlas umocnit. Pohled mu padl na spící Glocker. Zaktivoval Rychlý útok a přilétl až k ní.
„Mami, vstávej.......Honem vstávej.“ křikl naléhavě a začal do Glocker strkat. Sceptilka ani nedutala. Billy přistrčil tlamu až k jejímu uchu a zopakoval své burcování. Glocker sebou trhla.
„Uuuaaaahh....“ zívla „Ahoj......Billy......Kde je Flammosy?....Jak dlouho jsem spala?“
„Teď není čas, mami. Mohla bys prosím tě utišit tu vřavu?“
„Zkusím to.“ přikývla Glocker. Lenivě vstala, vyšplhala na pódium a vyvřískla tak, že Billymu zabrněly bubínky.
„TICHÓ!!!!“ nastalo hrobové ticho. Všichni Pokémoni otočili hlavy k pódiu.
„Tady, Billy vám chce asi něco říct.“ pokračovala Glocker už normálním hlasem. Mrkla na Billyho. Treecko si vylezl za ní a horečně vyjekl: „Potřebuju co nejvíc vodních Pokémona!“
Fritz se zvedl z lehátka a došel až k pódiu. Přidali se k němu ještě dva cizí Squirtlové.
„To je vše?“ řekl Billy.
„A na co nás potřebuješ?“ zapištěl Fritz. Billy na prázdno polkl a hlesl:
„Swiftovský les hoří.“
Sotva to dořekl, nastala neuvěřitelná panika. Všichni poplašeně vykřikli a hrnuli se k východu. Glocker zachovala klid. Znovu zařvala, jak nejvíc mohla, a všechno znovu ztichlo a ztuhlo.
„Nepropadejte panice, prosím.“ řekla Glocker důrazně „Tady jste před požárem v bezpečí. Kámen přece nehoří! Kromě toho, jestli dole skutečně hoří, stejně by jste tam nic moc nesvedli, kromě vodních Pokémonů. Kdo má pocit, že může při požáru nějak vypomoct, nebo chce jen tak sedět a koukat na oheň, může sejít dolů. Ale můžete klidně zůstat tady. Já půjdu teď s Billym dolů.“
Popadla Billyho a rozběhla se k šachtě. Billy si připadal v matčině sevření poněkud nepohodlně. Proto se ohradil: „Mami, já umím chodit!“ Glocker nejdřív vyběhla ze Zotavovny. Teprve pak Billyho postavila na okraj nejvyšší plošiny, která byla hned za východem ze Zotavovny.
„Já vím. Nechtěla jsem, aby ses musel prodírat tou vřavou.“ zaskřehotala Sceptilka a začala sešplhávat po zdi dolů. Billy ji následoval a brzy oba dva dosáhli dna šachty.
„Kde jsou Firestorm a Flammosy?“ vyhrkla Glocker, když běželi z kopce dolů.
„Dělají záchrannou misi.“ odpověděl Billy neurčitě.
„Cože?“
„Řekli, že zachrání, co se dá, a ztratili se“
Přeběhli Kritickou ošetřovnu, prosvištěli spojovací chodbou a znovu stáli před hořícím lesem.
„Bože! Mě omyjou!“ zabědovala Glocker.
Billy se rozhlédl. Firestorm a Flammosy nebyli nikde vidět. Ale něco se přece jen změnilo. Asi v polovině strmého kamenitého stoupání bylo vidět několik popálených Pokémonů. Všichni byli při vědomí a strnule koukali na zuřící živel. Billy na víc nečekal. Opatrně seběhl až ke skupince. Vyhlédl se jednoho Eeveeho, který nebyl skoro vůbec popálený, a začal se vyptávat: „Kde jsou ti dva Vulpixové?“
Eevee ze sebe nevydal ani hlásku. Billy chtěl užuž zopakovat svou otázku, když se ozval známý bručivý hlas.
„Z toho nedostaneš ani slovo, Billy!“
Treecko se otočil po hlase a spatřil Corphishe Gaba Shrimpera. Ležel na zádech a velké oči upíral na Billyho.
„Gabe!“ vykřikl Billy „Proč nehasíš?......A proč bych nemohl toho Eeveeho přimět k odpovědi? Je snad němý?“
„Jak vidíš,“ začal vysvětlovat Shrimper „Tak jsem momentálně neschopen akce. Oheň mě překvapil. A co se týče toho Eeveeho – ne, němý není. Jen nemluví. Nikdo neví, jak zní jeho hlas. On není původně divoký. Jeho trenér ho tu nechal samotného a nevrátil se pro něj. Všeobecně se mu říká Numby.“
„Jak víš, že není němý, když nevíš, jak zní jeho hlas?“ zeptal se Billy podezíravě.
„Ono.....popravdě řečeno......“ brebtal Shrimper „.....Víme, jak přibližně zní jeho hlas, ale není to ono. Když dostane zásah nějakým útokem, tak křičí bolestí jako jakýkoli jiný Pokémon. Kdyby byl němý, nemohl by vydávat vůbec žádné zvuky.“
„No jo, máš pravdu.“ připustil Billy „Tak mi odpověz ty.“
„Firestorm a ten druhej Vulpix zachraňují Pokémony z lesa. Naštěstí ten požár není tak velký, jak vypadá. Zachvátil jen tuhle část Swiftu, kde kromě mě nebydlí nikdo z našeho týmu. Jinak požár se už dál nešíří. Moji kamarádi ho drží pod kontrolou. Ale jen z té strany, kde by se ještě šířit mohl. Dá se říct, že ho máme v pasti. V této části lesa bydlí spousta Pokémonů. Proto je jich na tomto místě tolik.“
Shrimperův výklad Billyho poněkud znejistil. Nic moc totiž ze sledu informací nepochopil. To už shora přiběhli Fritz, ti dva Squirtlové a Glocker, která až do té chvíle stála nahoře a pozorovala situaci pod sebou.
„Máme začít hasit tady?“ zeptal se udýchaně Fritz.
„Jo. Dejte se do toho.“ přikývl Billy a ukázal rukou na oheň. Fritz a dva Squirtlové se postavili nejblíž, jak mohli, a začali pomocí svých Vodních děl hasit.
„Jsou všichni v pořádku?“ zeptal se Billy naivně.
„Co já vím....“ rozhodil klepety Shrimper „Já myslím, že Firestorm s tím druhým Vulpixem dokážou zachránit všechny. Kdo vůbec je ten druhý Vulpix?“
„Má zelené oči?“ optal se Billy, aby se ujistil.
„Jo má. Jak to víš?“ užasl Shrimper.
„V tom případě to není Vulpix, ale Vulpixka. Je to Firestormova přítelkyně.“ informoval ho Billy.
„Vážně? Firestorm má holku? A je pěkná? Nestih’ jsem si ji pořádně prohlédnout. Všiml jsem si jen těch jasně zřetelných zelených očí.“
„Teď zrovna moc dobře nevypadá, protože před chvílí dobojovala ve finále Swiftovského turnaje. Ale jinak je to asi nejhezčí Pokémon, jakého jsem kdy viděl.“
Shrimper zaujatě protáhl obličej. Billy postřehl, jak se mu mlsně zablýsklo v očích. Ale přešel to bez komentáře.
„Billy, podívej!“ vykřikla Glocker a ukázala kamsi doleva. Byla tam úzká mezera mezi lesem a skálou. Billy nejprve nic neviděl. Teprve, když se rozkoukal z prudkého světla ohně, spatřil Firestorma a Flammosy. Nebyl s to rozpoznat jestli jsou zranění či ne. Najisto však poznal, že něco není v pořádku. Chůze obou Vulpixů byla pomalá a nepravidelná.
„Mami, pojď na pomoc!“ křikl Billy a rozběhl se Firestormovi a Flammosy naproti. Prudce zabrzdil těsně před nimi.
Firestorm a Flammosy nebyli zranění. Podle jejich sešlosti však bylo zřejmé, že jsou hodně unavení. Billy Firestorma podepřel, ale Vulpix mu pokynul hlavou a řekl slabě: „To je dobrý. Jsem v pořádku.“
Flammosy, která na tom byla o něco líp, jen lenivě vydechla: „Už tam nikdo není. Všichni jsou mimo nebezpečí.“ usmála se na Billyho a pohladila ho po tváři hřbetem tlapy. Všichni tři se vydali ke skupince.
„Jak to, že vám oheň nic nedělá?“ vyhrkl Billy užasle.
„Jo, to nevím.....“ zavrtěla hlavou Flammosy.
„Naše speciální schopnost spočívá v dokonalé imunitě proti ohni. Žádný oheň nás nemůže popálit. Náš současný stav je způsoben jen velkou snahou o záchranu Pokémonů z běsnícího živlu. Shrimperovi hoši to za chvíli dohasí.“ vyložil Firestorm.
To už došli k zachráněným. Byl mezi nimi i jeden Charmander, který zřejmě zaslechl Firestormovo vysvětlení, protože se zvedl a začal argumentovat: „Imunní proti ohni? To se hned přesvědčíme. Trochu ti upravím tvář Firestorme.“
A dřív, než mu v tom mohl někdo zabránit, vypustil z tlamy plamenomet, který narazil do Firestorma a málem ho povalil. Když však proud ohně ustal, Firestorm se zdál být nezraněný. Zívl a přešel k Charmanderovi.
„Mě můžeš věřit, Firetaile. Já se nijak nezvýhodňuju. Má speciální schopnost funguje už od narození naplno. I když jsou mi teprv čtyři roky. Nevím jaká je tvá speciální schopnost. Ale vím najisto, že to, jak funguje záleží na tvé bojeschopnosti. Ty jen žárlíš, viď?“ dokončil poťouchle. Charmander zvaný Firetailus jen na Firestorma udiveně zíral. Pak uchopil svůj ocas a zašoupal nohama.
„Jo. Žárlím na tvou vyspělost. Ale teď vidím, že je to zbytečné.....“
„Tvrdě trénuj a budeš hodně vyspělý.“ přerušil ho Firestorm. Firetailus zmlkl a přikývl.
„Ahoj, záchranářko.“ ozval se Shrimper „Zachránilas’ mi život. Dík. Jak se vůbec jmenuješ?“
„Jmenuju se Flammosy, ale máma mi často říká Flymosy.“ představila se Flammosy Shrimperovi. Firestorm, Billy a Glocker se na Flammosy užasle podívali. Ta však pokračovala ve výkladu jmen: „Zkrácené podoby: Flammo, nebo Flymmo. Jestli by tě zajímalo i moje příjmení, tak zní Cliffová.“
„Nikdy ses nezmínila, že ti matka říkala Flymosy.“ řekl káravě Firestorm „A proč ti tak říkala?“
„Nemůžeš říct říkala.“ namítla Flammosy „Moje matka mi dosud říká Flymosy, protože se jí to víc líbí.“
„Aha. A když už jsme u toho,“ pokračoval Firestorm „Navážu na to, cos nedořekla: Co by mi nemělo být po chuti?“
Flammosy naprázdno polkla a začala chraptivě vysvětlovat: „Nikdy sis nevšiml, že jsi o něco menší, než já?“ Billy trochu ucouvl a prohlédl si Firestorma a Flammosy, dokud stáli vedle sebe. Teď, když je mohl srovnat, s úžasem zjistil, že Flammosy je opravdu o kus větší a robustnější, než Firestorm. Mezitím Flammosy pokračovala: „....Dneska ve finále jsem použila Hyper paprsek, útok, který se můžeš naučit jen, když máš mnoho životních zkušeností. A to ještě můžu mluvit o štěstí, že se mi povedl. Další znak: Konce mých tlap jsou viditelně tak červené, že přecházejí do hněda. Hranice mezi těmito „botičkami“ a zbytkem tlap je také jasně viditelná bez postupného přechodu. Ještě ti to nic neříká, Firestorme?“
Firestorm se tvářil zaraženě, pak se pomalu a podezíravě zeptal: „Kolik ti je let?“
„Trefa.“ šeptla Flammosy „Je mi skoro osm let.“ popotáhla. Firestorm koukal s otevřenou tlamou. Billy okamžitě vycítil, že tuto situaci je třeba rozstřelit. Ujal se toho, přestože ho také překvapil poměr mezi Flammosynou podobou a jejím věkem.
„A co je na tom?“ vykřikl a rozhodil rukama „Vždyť nezáleží na věku. I tak můžete být přátelé, ne?“
Firestorm zavřel tlamu a uvolněně přitakal: „Pravda.“ a trochu bodřeji dodal „Ale aspoň vím, v čem se od sebe zaručeně odlišujem.“ Flammosy se zasmála:
„Máš pravdu, Firestorme. Náš věkový rozdíl by mohl například sloužit k tomu, aby ten mladší věděl, co by ho mohlo v životě a vlastním vývoji potkat. Ovšem, pokud ti můj věk nevadí....“
„Ne. Proč by měl?“
Flammosy jen zavrtěla hlavou. Pak zničehonic změnila téma:
„Požár byl zřejmě už dohašen. Koukněte.“ všichni jako na povel otočili hlavy k lesu.
Na ploše asi šesti hektarů se rozkládalo spáleniště, na kterém se tu a tam tyčil nějaký nedohořelý kmen. Na druhém konci prostranství spatřil Billy Shrimperovy přátele, jak jásají nad dokončeným hašením. V duchu s nimi souhlasil. Taky se mu ulevilo, že požár už skončil, a že se podařilo zachránit všechny Pokémony.
Z blaženého rozjímání ho vytrhl jakýsi klokotavý zvuk, který přicházel z nebe. Treecko i všichni ostatní se zmateně rozhlíželi. Na Firestormovi však bylo vidět, že onen zvuk zná, což se potvrdilo vzápětí: „To jsou létající lidi! Mizíme!“ vyjekl. Pak mu došlo, že jsou tu i ostatní „Můžou všichni aspoň trochu chodit? Jestli jo, tak pojďte! Musíme se schovat!“ a rozběhl se do kopce. Flammosy, Billy, Glocker a Numby nečekali a vyrazili za ním. Ostatní se zvedli a poněkud zdráhavě je následovali. V jeskyni právě mizel poslední ze zachráněných Pokémonů, když se nad Eclipsem objevil vrtulník s hasicí nádrží. Celý průvod se zastavil v Kritické ošetřovně, protože Flammosy a Firestorma skolila únava. Oba doběhli až ke zdi a u ní se zhroutili. Flammosy šeptla směrem k Firestormovi: „Mimochodem, na kolik jsi mě tipoval?“
„Hmm, tak na tři až tři a půl roku....“ utrousil Firestorm unaveným hlasem.
„Tohle spolu ještě dořešíme, Vulpixíku..........Uuaaaah.......A teď mě nech spát.“ zívla Flammosy a v mžiku upadla do spánku. Firestorm nezůstal pozadu. Za chvilku byl taky v limbu. Billy si při pohledu na spící Vulpixe vzpomněl na původní účel sestupu ze Zotavovny.
Vulpix bez Vulpixe jako muž bez muže. Jestli tam má být něco jiného tak se omlouvám ;-).
„Postarejte se o ně.“ křikl na Chansey, která stála na druhé straně místnosti, a pokynul rukou ke všem Pokémonům. Chansey přikývla. Billy se otočil ke Glocker.
„Firestorm chtěl přece sehnat jídlo. Musíme to obstarat za něj.“
„A proč my?“
„Protože my dva jsme zcela nezranění a máme plno energie.“
„Aha, no tak dobře. Ale počkej. Mám nápad. Počkej tady.“ vyhrkla Glocker a vyrazila směrem do Zotavovny.
Asi za deset minut byla zpátky a přivedla Fruitnecka.
„Pojď, Billy. Proletíme se.“ vybídla svého syna, popadla ho za ruku a odvedla ho před ven, před Eclipse.
|
