Když se Billy probudil, nebyl s to zjistit, jestli je už ráno, nebo ještě noc. Kromě Glockeřina pochrupování nebyly slyšet ani žádné zvuky. Oheň i osvětlovací ohýnky už dohořely, takže vládla téměř naprostá tma. Jen za spící Glocker bylo vidět trochu světla. Billy se posadil a protáhl se. Pak seskočil z postele a zamířil směrem k místu, kde tušil, že je chodba se závalem. Vešel do ní a vztáhl ruce před sebe, aby do ničeho nenarazil. Hodlal probudit Dona a zeptat se ho na cestu. Sice věřil, že Glocker si cestu k Leonovu domu pamatuje, ale potřeboval jistotu. Nahmatal stěnu sotva třicet centimetrů od sebe a udělal pár kroků do zatáčky. Sotva však udělal poslední krok, po něčem uklouzl. Ale udržel se na nohou a hledal ten hladký předmět. Skoro ihned našel slupku od banánu, kterou tady včera pohodil. Zavrtěl hlavou a šel dál. Za chvíli uslyšel pravidelné oddechování a přidal do kroku.
"Done?" špitl, když myslel, že je dostatečně blízko. Don se neprobudil.
"Done, vzbuď se." zašeptal znovu Billy.
"Hmmmmm.........." zabručel Don mátožně "Dobré ráno, Billy."
"Dobré ráno. Chtěl jsem se tě zeptat na cestu k Leonovu domu." vyložil Billy.
"Myslel jsem, že tvoje máma cestu zná, když jste trefili až sem."
"Já vím. Ale chci se pojistit pro případ, že by máma cestu neznala."
Don Billymu pečlivě a podrobně vylíčil, jak se jde k Leonovu domu. Když skončil, Billy ho ujistil : "Trefím tam. Neboj. Brzo přivedu pomoc." Pak se otočil a vykročil směrem k obývací místnosti.
"Billy?" ozval se ještě Don.
"Ano?" řekl Billy a otočil se.
"Já se nebojím." poznamenal Don. Billy se pousmál, znovu se otočil a vyšel z chodby.
Glocker už nespala. Měla hlavu podepřenou rukou a přivřenýma rozespalýma očima pozorovala svého syna.
"Je čas, mami." oznámil Billy "Zkus se prosím co nejvíc přimáčknout k zemi." dodal. Mezitím se už rozkoukal natolik, že rozpoznával obrysy. Na Glocker bylo vidět, že ji Billyho nápad poněkud udivil. Přimáčkla se však na zem, jak nejvíc mohla. Billy uviděl, že mezi máminým hřbetem a stropem chodby je docela široká skulina, kterou by možná i prolezl. Vtom se ozvala Glocker.
"Ty chceš přelézt za mě?"
"Jo. Vadí to?"
"Ne. Jenom ti chci poradit: Chyť mě za ocas a pomocí něho mě naviguj. Nemůžu se ohlédnout dozadu a jenom slovní navigace asi stačit nebude." brebentila Glocker.
"Dobrý nápad." ocenil ji Billy. Přistoupil až ke Glocker a vylezl jí na záda. Bylo tam míň místa, než čekal. Přesto se však sklouzl po hřbetě a skončil obkročmo na začátku Glockeřina ocasu. Rychle sesedl, přešel až do zatáčky a uchopil konec ocasu.
"Můžem?" ozvala se Glocker zepředu.
"Můžem." odpověděl Billy a začal ji navigovat: "Couvej.........couvej.....pozor na hlavu.....a teď doprava" (natočil ocas doprava) "Dobrý....a teď...." a takhle to pokračovalo, až Billy vymanévroval Glocker pomocí jejího ocasu ven z ústí nory.
"Vidíš. Zvládli jsme to." řekl Billy radostně.
"Jo, to jo." souhlasila Glocker "Tak kam jdeme?"
"Tam odkud jsme přišli včera." informoval ji Billy "Pamatuješ si cestu?"
"Jasně." ujistila ho Glocker "Tak jdeme." Vyšli tedy.
Cesta jim trvala něco málo přes hodinu a půl. Tu a tam se zastavili a očesali keřík s plody. Jinak se vůbec nezastavovali a nepromluvili. Když byli kousek od Leonova domu, zaslechli šplouchavé zvuky a zvědavě zkoumali, co je způsobuje. Jakmile měli dům na dohled, hned viděli, co se děje. Kousek před domem byla prohlubeň, která tam předtím nebyla. Byla plná načervenalé čiré tekutiny. V díře ležel Firestorm, blaženě se usmíval a oči měl zavřené. Billy s Glocker přistoupili blíž a zahlédli Fruitnecka jak upřeně hledí na Firestormovu "vanu". Tropius je zpozoroval, usmál se na ně a pokynul jim křídlem. Billy a Glocker došli až k vaně. Glocker se zeptala: "On zase spí?"
"Ne, já nespím. Jen relaxuju." ozval se Firestorm "Ahoj, Billy. Ahoj, Glocker."
"Nazdar, Firestorme." řekl Billy "Už je líp, viď?"
"Mnohem." podotkl Firestorm "Po celonočním spánku jsem OK. Teď ještě léčím rány ve speciálním bylinném extraktu."
"Kde jste našli byliny?" zajímala se Glocker.
"Uvnitř." odpověděl Fruitneck "Firestorm si s nimi věděl rady."
Mezitím Billy nenápadně omočil prst v extraktu. Hned však ucukl. Extrakt byl strašně horký. Teprve teď si všiml, že se z extraktu valí pára. Předtím to vidět nebylo.
"Firestorme, potřebujeme tě." prohlásil Billy a mnul si prsty. Firestorm se otočil na břicho a probodl Billyho pohledem.
"Co se stalo?" zeptal se nejistě.
"Don uvízl v chodbě." sdělil mu Billy "Prý už budeš vědět, jak na to."
Firestorm vylezl z lázně. Teď bylo vidět, že pára jde i přímo z Vulpixe.
"Jdeme." rozhodl a otřepal se psím způsobem "Fruitnecku, vezmeš nás tam?"
"No." ošíval se Fruitneck "Tebe a Billyho jo. Ale Glendu už asi neunesu."
"To nevadí." mávla rukou Glocker "Půjdu po svých."
"Dobře. Sceptile......promiň Glendo.......Sceptilka rozhodla." prohlásil Fruitneck "Billy, Firestorme, nastupte si." a nastavil křídlo. Billy a Firestorm, z kterého se pořád ještě kouřilo, vylezli na Tropiusův hřbet.
"K Donovi, příteli." požádal Fruitnecka Firestorm. Fruitneck se vznesl nad stromy.
O pět minut později přistál u Donovy nory.
"Počkejte tu." řekl Firestorm a zmizel v ústí nory. Fruitneck a Billy chvíli rozpačitě mlčeli. Nakonec ticho proťal Tropius.
"Co se Donovi stalo...?"
"Jo. Co se Donovi stalo?" ozval se za nimi povědomý hlas. Billy se prudce otočil. Z protějšího stromu právě slétávali Steeler s Fredem a tvářili se ustaraně. Přistáli vedle Fruitnecka a Billyho a pozdravili: "Ahoj, Billy. Ahoj, Felixi."
"Felixi?" vyhrkl Billy překvapeně.
"Moje pravé jméno." pravil s klidem Fruitneck "Tak co se tedy Donovi stalo?"
"Jo. Povídej, přeháněj!" dorážel Fred.
"Nenapínej nás." naléhal Steeler a mrkl přitom na Freda.
"Pusťte mě ke slovu a možná vám to řeknu." řekl Billy chladně a všichni ztichli "Dobrá," pravil spokojeně "Když šel Don pro banány do své zásobárny, či co to bylo, spadl na něj strop. Zničehonic."
"Nestalo se Donovi nic?" pípl úzkostně Fred.
"Ne. Akorát ho to uvěznilo." řekl Billy trpce.
Z nory vyšel Firestorm (Billy postřehl, že se mu ještě nepatrně kouří z chocholu) a začal věcně vykládat: "To místo, kde Don uvízl, je jen kousek od támhle toho stromu. Přesněji řečeno: Je někde....." rozběhl se ke stromu, o kterém před chvílí mluvil. Udělal pár kroků určitým směrem od stromu a otočil se na místě "....tady!" dokončil vítězně. A než někdo stačil něco namítnout, začal hrabat. Bylo až k nevíře, jak rychle dokáže Pokémon s Hrabavým útokem vykopat díru. Vypadalo to, jako by se Firestorm prostě začal nořit do země. Vulpix na chvíli zmizel ostatním z očí a pak se z jámy ozvalo: "Jsem u něj! Za chvíli je ze závalu venku!"
Billymu se ulevilo. A nebyl sám. Všichni ostatní si taky oddechli. Fred zamumlal: "Ach díky bohu, že se Donovi nic nestalo. To bychom se pak učili útoky od lidí."
"Hele nefantazíruj," zchladil ho Steeler "Někoho bychom si našli v sousedním lese. Myslíš, že Don je jediný přeborník na útoky na světě?" ušklíbl se.
Najednou z nory vyšel Don, špinavý, ale nezraněný, následován Firestormem.
"Ciao, hoši." pozdravil Firestorm Freda a Steelera "Ani jsem si vás prve nevšiml."
"Dík, Friedrichu," řekl vděčně Don "To se mi stalo poprvé. Jen mi řekni, co uděláme s tou dírou."
"Co by? Zasypeme." pravil Firestorm rozhodně.
"Aha. Já jsem si to neuvědomil." řekl Don omluvně a upřel oči na velkou hromadu hlíny, kterou po sobě Firestormův Hrabavý útok zanechal.
"Když dovolíš, Done, já se o to zasypání postarám." nabídl se Fruitneck.
"Ano, dovolím, ale," Don se zatvářil rozladěně "Jak se pak dostanu do své komory?"
"Já ti to znovu prokopu." uklidňoval ho Firestorm.
"Tak dobře. Začni Felixi."
Fruitneck přistoupil k hromadě. Zvedl křídla a ta se rozzářila bílým světlem. Pak je položil před sebe, pomalu vykročil dopředu směrem k díře a přitom hrnul hromadu hlíny před sebou. Hlína se sypala do díry, ale zůstávala i kolem. Fruitneck zopakoval hrnutí ještě několikrát a z několika stran, až odhrnul poslední hromádku hlíny na místo, kde před chvílí zela záchranná šachta. Nakonec hlínu udupal a hrdě oznámil: "Úkol splněn!"
"Výborně. A teď já." zabrebtal Firestorm energicky a znovu zmizel v noře. Vrátil se asi za dvě minuty a řekl Donovi: "Máš to tam jako z cukru."
"Ještě jednou dík." vydechl Don.
"Maličkost." mávl tlapou Firestorm a otočil se k Billymu: "Připraven?"
"To jako připraven na turnaj? Že váháš!" šveholil Billy rozjařeně.
"Fajn." kývl Firestorm "Fruitnecku, prosím tě, zanes mě a Billyho na....." najednou zmlkl a díval se před sebe. Dřív, než mohl kdokoli zjistit, na co Firestorm kouká, už se z porostu vynořila Glocker. Byla celá zadýchaná a opřela se o strom, aby si trochu odpočinula.
Fred vyjeveně koukal a Steeler se naklonil k Fruitneckovi a šeptem položil tolikrát omílanou otázku: "Kdo je to?"
"Billyho mamka." odpověděl Fruitneck taky šeptem.
Glocker postřehla, že na ni všichni zírají a řekla: "No co? Zaběhla jsem si to, abych tu byla dřív. O co jsem přišla?"
"O skvělou záchrannou akci." pravil Billy.
"Hmmm." protáhla Glocker a pokývala uznale hlavou. Na Firestormovi bylo vidět, i přes jeho temně oranžovo-červené zbarvení, že zrudl. Rozpačitě se usmál.
"No...hmm......Ano.Billy má pravdu.....Vlastně jsem poprvé někoho vytáhl ze závalu." řekl a rudnul čím dál víc. Dokonce z něho červená barva přímo vyzařovala.
"Ooo né! Už zas!" zasténal Fruitneck.
"VŠICHNI K ZEMI!" zařval Billy, lehl si na zem a kryl si hlavu. Všichni kromě Glocker ho napodobili. Sceptilka jen nechápavě kroutila hlavou.
"A proč....." stihla ještě vyheknout, než ji Fruitneck srazil k zemi. Právě včas, protože Firestorm znovu vypustil hrozivé Přehřátí. Billymu znovu začalo být nesnesitelně horko. Teď však žár netrval tak dlouho. Treecko se opatrně nadzvedl a viděl, jak Firestorm polyká ohnivou kouli velkou jako jablko. Koule mu asi zaskočila, protože se znovu zakuckal. V záchvatu kašle, při kterém znovu sršely jiskry, se Firestorm svalil na bok. Fruitneck se ohlédl a chtěl Firestormovi pomoct, ale překvapeně si znovu lehl, když uslyšel Firestormův zajíkavý smích. Vulpixův kašel se skutečně proměnil ve smích. Všichni na Firestorma třeštili oči.
Fruitnecka náhle vytrhla z transu Glocker, na které ležel:
"Hej...ty........ty.....jak se jmenuješ.....Hej! Tropiusi! Slez ze mě! Nebezpečí zdá se pominulo. Tak už ze mě můžeš slézt."
"Cože?.......A jo, jistě." řekl omluvně Fruitneck a slezl ze Sceptilky "Jo a.......Jmenuju se Fruitneck, jo?"
"Jo." zavrněla Glocker spokojeně a vstala.
Billy přistoupil k Firestormovi, který se pořád ještě smál
"Ehm...Firestorme?" hlesl "Firestorme, čemu se směješ?"
Firestorm se přestal smát a dál se jen potměšile culil. Postavil se a řekl vzrušeně: " Dal jsem to. Zkrotil jsem Přehřátí. Viděls’, jak jsem spolkl ten proud ohně? To jsem vlastní vůlí zastavil Přehřátí!"
"Ale to ještě neznamená, že už ten útok máš plně pod kontrolou." namítl Don.
"No a?" vyhrkl posměšně Firestorm "Hlavní je, že už to aspoň trochu ovládám!"
"Ty, Firestorme." oslovil Vulpixe Billy, aby změnil téma "Kde se koná ten Swiftovský turnaj?"
"Na náhorní plošině hory Eclipse." konstatoval Firestorm.
Billy překvapeně pootevřel tlamu. Myslel, že se turnaj bude konat v lese. Hned se ale vzpamatoval a řekl jen: "Půjdem tam teď, že jo?"
"Blázníš?" vyjekl Firestorm "Tak daleko se nebudu štrachat pěšky. Je ale tradicí, že na náhorní plošinu každý vyjde po svých. Takže nás Fruitneck zanese k úpatí a teprv odtamtud půjdem pěšky."
"Dobrá. Tak tedy: Poletíme tam teď?" houkl Billy netrpělivě.
"Jo." usmál se Firestorm a vyskočil Fruitneckovi na záda. Billy ho napodobil.
"A co já?" řekla Glocker smutně.
"Běž pěšky. Don ti ukáže cestu." radil Fred.
Fruitneck se vznesl a začal stoupat. Billy si ještě všiml, jak Glocker opustila mýtinku, na které se nora nacházela, a zmizela někde v porostu. Tropius si to namířil přímo k impozantnímu a nezaměnitelnému obrysu hory Eclipse, která se tyčila vysoko nad lesem. Billy pozoroval, jak se hora čím dál víc zvětšuje. Už si také všiml náhorní plošiny, obklopené dalšími vysokými skalami, které kolem budoucího zápasiště tvořily vysoký kaňon. Zápasiště bylo asi ve třetině hory. Billy si v duchu pomyslel, že vylézt tam asi nebude zrovna lehké. Podíval se na nebe. Slunce stálo ještě docela nízko, jeho svit byl však velmi intenzivní.
Fruitneck najednou bez varování spustil křídla, takže začali prudce ztrácet výšku. Těsně předtím, než dopadli na zem však Tropius znovu křídla rozevřel a měkce přistál na kamenité zemi, kde končil les a začínalo stoupání k hoře Eclipse.
"A hele." vykřikl Billy a ukázal před sebe. Byl tam otvor ve skále a za ním chodba "To je ta jeskyně, kterou jsem zkoumal, než mě začali honit ti Donphani."
"Vážně?" podivil se Firestorm "A kde jsi je vlastně potkal?"
"Někde kousek od vchodu ve veliké místnosti." řekl Billy.
"Jooo, tuhle místnost používáme v období turnaje jako takzvanou Kritickou ošetřovnu." informoval ho Fruitneck.
"Proč kritickou?" zeptal se Billy.
"Občas se stane," vysvětloval Firestorm "že je někdo při turnaji velmi těžce zraněn. Pokud se to stane, tak ho přinesou do Kritické ošetřovny. Tam už čekají Pokémoni značně sběhlí v léčení a ti už ho dají do kupy."
Billy se zděsil. Představa, že by byl někdo zraněn tak těžce, že by musel být léčen hned několika nejlepšími doktory, ho pořádně vystrašila. Jeho strach byl zřejmě viditelný, protože Firestorm honem řekl: "Ale toto se stává opravdu jen vyjímečně. Nemusíš se ničeho bát."
"Hmmm." zabručel Billy "Tak jdem?"
Odpověď přišla shora. Ozvalo se mechanické cvakání a v příští chvíli se mezi ně snesl cizí Skarmory. Na hřbetě mu seděla Glocker a držela se ho kolem krku, aby nesklouzla.
"Dík, Marcusi." řekla a sesedla.
"Není zač." promluvil Skarmory mechanickým bzučivým hlasem a odletěl.
"Tak jsem se sem dostala přece jen docela rychle, že?" zahalekala Glocker.
"Kdo to byl?" zeptal se zvědavě Fruitneck a náhle svraštil čelo "že on to byl ten nájemný dopravce?"
"Přesně tak." přikývla Glocker.
"Teď, když už jsme všichni," vložil se do toho Firestorm "Můžem konečně vyjít."
"Jo." odpověděli všichni unisono.
Zamířili k otvoru ve skále. Drali se přes různé výmoly a díry, překračovali ostré kameny a snažili se neuklouznout na hladkých kamenech. Když vylezli ten krátký úsek k otvoru a vešli do jeskyně, začalo jim být zima. Jeskyně byla vlhká a studená a čišela z ní zima už při pouhém pohledu. Vydali se chodbou do hlubin jeskyně. Firestorm vždy, co chvíli vychrlil oheň, který na krátkou dobu ozářil temnou chodbu.
"Firestorme," ozval se Billy a jeho vysoký hlas se nesl ozvěnou "kdy vlastně ten turnaj propukne?"
"V pravé poledne. Ještě je čas na to, abychom připravili lehátka a zápasiště."
"Lehátka?" zeptal se Billy a trochu znejistěl.
"Víš," začal výklad Firestorm "Pravidla turnaje říkají, že jakmile je jeden z Pokémonů poražen, čili jakmile omdlí, vítěz musí toho poraženého buď s pomocí nebo bez odnést nebo odvést ( Záleží na závažnosti zranění a na tom, jestli se ho povedlo probudit hned po zápasu.) na lehátko v takzvané Pozápasové zotavovně. Prokáže tak, že to co poraženému během zápasu udělal, nemyslel ve zlém. Toto pravidlo není sice povinné, ale kdo ho nebude plnit, vyslouží si pověst nemorálního a namyšleného bojovníka. Ještě tě něco v tomto okruhu zajímá?"
"Ano." vyhrkl Billy "Co když omdlí oba dva?"
"Áha." uchechtl se Firestorm "To se tu dosud nestalo. Ale kdyby se to přihodilo zrovna letos, tak budou bojovníci odneseni někým z organizačního týmu, či personálu."
"Co dělá personál?" ptal se Billy dál.
"No tak například já dělám rozhodčího. Kdykoli někdo udělá přestupek proti pravidlům, zachová se příliš surově nebo když skončí zápas, je na mě, abych to rozsoudil, rozhodl, či deklaroval výsledek zápasu. Přestupek proti pravidlům může být třeba znervózňování protivníka posměšnými řečmi nebo také případné schovávání za živé štíty. Dalším důležitým členem personálu a v našem případě i organizačního týmu je supervizor. To je Pokémon, který pomocí telepatie promítá Pokémonům v Pozápasové zotavovně, co se děje na zápasišti. Pro takovýto úkol je ale zapotřebí velmi inteligentní a psychicky nadaný Pokémon. U nás je to Psychic. Toho ještě neznáš. Přestože je Psychic Kadabra, je skoro stejně inteligentní jako jeho další vývojové stádium – Alakazam. Alakazamové bývají obvykle mnohem chytřejší, než lidi a to nám dává jistou výhodu. Psychic je schopen telepaticky vysílat i pro plnou Zotavovnu, aniž by se přitom nějak zvlášť namáhal. Nicméně i přesto bývá plně vytížen a nesoustředí se na nic jiného, než na telepatii. Nejdůležitější členové personálu jsou již zmínění zdravotníci. Ti jsou v každé místnosti i na zápasišti. A jak je ti jistě známo, zdravotníci pečují o zraněné a bezvědomé Pokémony.“"
To už došli do velké místnosti. Měla nepravidelný tvar a byla tak prostorná, že by se tam vešel i lidský rodinný dům. Na protější straně místnosti, která byla vzdálená dobrých dvacet metrů, byla vidět další chodba. Firestorm se ušklíbl:
"Na tomto místě se vždycky ukáže, jak kdo umí běhat." řekl potutelně.
"A proč?" zeptala se Glocker. Odpověděl jí Fred:
"Protože ta chodba je strašně do kopce a občas se musí i skákat a lézt po zdi. Pokémon může v tomto úseku požádat kamaráda, aby mu pomohl."
Jakmile Fred domluvil, Glocker zvedla ruce před sebe, jako by se kryla před nějakým nebezpečím. Oči se jí rozšířily a ona zvolna začala ustupovat dozadu.
"Billy?......Kde jsi?.......A kde jsem já?.......Ne!.....Nech mě!! PUSŤ! POMOC!" ječela. Chtěla dál ustupovat, ale už narazila na zeď. Náhle se jí ve tváři objevil rozezlený výraz. Rozpřáhla se a střídavě oběma rukama švihla do prázdna. Zároveň byla vidět i světelná stopa, která jasně ukazovala, jakou dráhu Glockeřiny drápy urazily. Při druhém švihu Glocker ztratila rovnováhu a upadla. Všichni na ni jen zírali. Billymu padl pohled na Freda, který se jako jediný usmíval. A vzápětí Treecko pochopil: Fred znovu prováděl telepatickou iluzi. Billy po Fredovi skočil a přitiskl ho k zemi.
"Co děláš?" vyjekl přidušeně Fred.
"NIKDO SE TĚ NEPROSIL, ABY JSI SVŮJ VÝKLAD DOPLNIL TELEPATICKÝM TRIKEM!!" zaryčel Billy.
"Myslel jsem, že sis už zvykl." pípl Fred.
"Já jo! Ale moje máma ne!" procedil Billy skrz zaťaté zuby. Slezl z Freda a přiběhl ke Glocker, dosud ležící na břiše. Sceptilka měla hlavu přimáčknutou obličejem k zemi a rukama si ji kryla. Billy do ní nepatrně dloubl.
"Ne!.......Prosím......Nechte mě!" zaskučela.
"Mami." hlesl Billy "Mami, to jsem já."
Glocker zvedla hlavu. Její oči pohlédly do těch Billyho.
"Billy........Co to........Měla jsem nějakou.........halucinaci."
"To tady Fred. Vsugeroval ti pomocí telepatie nějakou děsivou vidinu."
"A já jsem si říkala, proč toho člověka moje Zuřivá fréza nezasáhla." řekla Glocker roztřeseně "Moje drápy jen pročísly vzduch."
"Tak pojď, zvedni se." vybídl ji Billy a snažil se ji nadzvednout. Samozřejmě se mu to nedařilo. Vždyť byla třikrát větší, než on. Rychle se ale vzpamatovala a postavila se sama. Ještě se však třásla strachy.
"Frede....." zavrčel Firestorm "Glocker není jen tak někdo. Je to Billyho mamka a tím pádem i náš vzácný host. To je zásada našeho týmu: Z rodinných příslušníků nepatřících do týmu si nikdo legraci dělat nebude a všichni k nim budou chovat úctu! Byl bych rád, Frede, kdybys s tím vsugerováváním telepatických iluzí přestal nadobro!"
Fred civěl na Firestorma jakoby ho viděl poprvé v životě. Pak polkl na prázdno přišel ke Glocker, vylítl do úrovně její hrudi a jemně ji uchopil svými křidélky za ruku.
"Omlouvám se ti, Glocker." hlesl. Pak oslovil Firestorma. "Slibuju, že už nikdy nebudu promítat telepatické iluze svým přátelům, Firestorme. Díky tobě jsem pochopil, že je to pitomost."
Firestorm umírněně přikývl. Glocker mezitím zvedla druhou ruku, uchopila Freda za křídlo a postavila si ho do dlaně.
"To je v pořádku, Frede." pravila ještě trochu roztřeseným hlasem "Ale vyděsils mě opravdu solidně. Ještě nikdy jsem se tak nebála jako teď."
Položila Natua na zem a utřela si předloktím pot z čela. Pak se otočila k Firestormovi:
"Díky, že ses mě zastal Firestorme. Tak co? Pokračujem?"
"Jo." usykl Firestorm. Stále byl ještě mírně popuzen Fredovým chováním. Zamířil k protější chodbě a jak procházel kolem Freda, vyjel na něj šeptem: "Doufám, že svůj slib dodržíš!"
Ostatní šli za Firestormem. Jakmile vešli do protějšího otvoru, Billy se podíval dál do chodby. A viděl, že cesta je do velmi příkrého kopce, který byl dlouhý asi čtyři sta metrů. Za ním byly ještě matně vidět malé útesy.
"Tak jdem na to." řekl Firestorm a začal stoupat do kopce.Steeler, Fruitneck a Fred ho napodobili. Ani jeden však neroztáhl křídla a neulehčil si to létáním. Billy a Glocker zůstali dole a dívali se za nimi. Náhle se Glocker naklonila k Billymu a řekla: "Tak pojď, synku. Ukážeme jim, jak se to dělá." a než se Billy stihl na cokoli zeptat, Glocker vyskočila na zeď a začala po ní šplhat nahoru.
Billy chvilku otálel, pak si vyskočil na protější zeď (ucítil jak se jeho přísavky na koncích končetin přichytily ke kamennému povrchu.) a hbitě lezl za ostatními.
Firestorm šel úplně vepředu a zdálo se, že není vůbec unavený. Ani Steeler s Fredem si na nic nestěžovali. Billy odjakživa miloval šplhání a lezení po zdi, tím pádem se spolu s Glocker dostal na vrch kopce rychleji, než ostatní. Firestorm jen udiveně zíral, jak ho Billy a Glocker suverénně předhánějí. Přidal do kroku a dosáhl vrcholu hned po obou příbuzných. Steeler a Fred přišli o chvilku později a teprve za dobrou minutu se nahoru došoural i Fruitneck.
"Jsme všichni?" zvolal Firestorm neurčitě.
"Myslím, že určitě jo." hekl Fruitneck zadýchaně.
Firestorm se beze slova obrátil a skočil na nejbližší výstupek ve skále. Billy znovu vzhlédl a uviděl vysokou komnatu, plnou výstupků, které byly čím dál výš a tvořily jakési skokové schodiště. Nahoře byl vidět otvor a v něm matné denní světlo. Firestorm se otočil a vyzývavě pohlédl na shluk Pokémonů, který ho zaujatě pozoroval. Pak se otočil čelem k nejbližšímu schodu a vyskočil si na něj. Sotva se tlapama dotkl dalšího schodu, už se odrazil na další a tak to pokračovalo. První se rozhoupali Fred a Steeler. Začali jeden po druhém lézt za Firestormem.
"Až po vás." řekl Fruitneck Billymu a Glocker, když zůstali s Tropiusem sami dole. Billy to nechápal a dál stál na místě. Fruitneck mu to netrpělivě vysvětlil: "Kdyby někdo padal, já ho chytím."
"I mě?" zeptala se nejistě Glocker a ukázal palcem na sebe. Fruitneck neodpověděl. Chvíli zíral Glocker do očí a pak znovu kývl ke schodům.
Billy pokrčil rameny, vyskočil si na první schod a začal bezděčně šplhat po zdi. Když byl trochu výš, ještě útržkovitě zaslechl, jak se Glocker hádá s Fruitneckem o tom, jestli ji je nebo není schopen chytit, kdyby padala. Billy obrátil oči v sloup a šplhal dál. Náhle narazil na převis. Nebyl si jist jestli ho přísavky udrží i na stropě. Proto se ohlédl a uviděl na protější stěně další schod. Chvíli bez hnutí visel a přemýšlel, jestli tam doskočí či ne. Náhle se rozhodl a odlepil se od stěny. O zlomek vteřiny později si však uvědomil, že mu to nevyjde a že ho asi Fruitneck bude muset chytit. Náhle ho ale napadla spásná myšlenka. Zaktivoval Rychlý útok a vylétl jak raketa nad schod. Nestihl však včas zabrzdit a narazil do protější zdi.
"Oufff." zahuhlal. Teď už nepochyboval o tom, že ho přísavky udrží na stropě. Když totiž narazil do zdi tak se přísavky znovu přichytily a on zůstal viset asi dvacet centimetrů nad schodem s roztaženýma rukama i nohama. Vytočil hlavu do strany. Nosem mu projela bolest. Trochu zašilhal, aby si ho zkontroloval a přitom postřehl, že si zlomil párátko. Odlepil se od zdi a vyplivl párátko přes okraj schodu. Vzápětí se z toho samého místa ozvalo: "Hej! Co to po mě hážeš?" to řekla Glocker, která se právě vytahovala na Billyho schod. Za chvíli už stála vedle svého syna "Proč jsi zlomil a zahodil tu větvičku?" řekla vyjeveně.
"Narazil jsem do zdi." odpověděl Billy zkroušeně.
"A jsi...."
"Až pak. Teď musíme lézt dál."
A tak šplhali a lezli dál a Fruitneck je kontroloval zespod.
. Konečně se Billy vytáhl na poslední útes, počkal na mámu a prošel krátkou chodbou do Pozápasové zotavovny. Byla to ještě větší prostora, než Kritická ošetřovna. Když do ní Billy vešel, Firestorm, Steeler a Fred už narovnávali a upravovali různá lehátka, která byla rozeseta po celé místnosti. Nahoře byl vidět velký otvor, kterým proudilo dovnitř denní světlo. Na druhé straně místnosti se nacházel další otvor – vchod na zápasiště. Firestorm upřel oči na přicházející trojici.
"Aaa, už jste tu! Výborně." vydechl úlevně "Pomožte nám prosím. Zkontrolujte všechna lehátka a kdyžtak zavolejte Fruitnecka, aby případné poškození opravil."
Dali se do práce. Billy narovnal pár dřevěných konstrukcí a vystlal je listím, které mu Fruitneck vyrobil pomocí své speciální měkké Listové břitvy. Párkrát přitom zabrousil až ke vchodu na zápasiště a uviděl velkou obdélníkovou písčitou plochu. Při práci nikdo nepromluvil. Teprve až Firestorm opravil poslední lehátko, pronesl uspěchaně: "Výborně. To bychom měli, pojďte za mnou."
Všichni vyšli za Firestormem na písčité zápasiště.
Billy zvědavě mžoural, aby si zvykl na světlo. Pak zjistil, že skály kolem zápasiště jsou také zvlněny do jakýchsi schodů. Podíval se nahoru a viděl, jak se vrcholek hory ztrácí v mracích.
"Tady se dneska, zítra a pozítří odehrajou veliké souboje!" pravil roztouženě Firestorm a podíval se na slunce "Psychic by měl každým..." začal, ale nedořekl, protože vzduch mezi nimi se náhle rozvlnil a zhmotnila se v něm jakási postava. Při pohledu na ni si Billy srovnal v hlavě, že tohoto Pokémona ještě nikdy neviděl. Byl to samec Kadabry. Zároveň Treeckovi došlo, že to asi bude supervizor Psychic. Jenže než to stačil domyslet, něco neviditelného ho zvedlo do vzduchu.
"Co to krucinál...." vyjekl a bezmocně máchal nohama a rukama.
"Máš to marné, vetřelče. Proti mému telekinetickému sevření jseš bezmocný." byla Psychicova první slova.
"Zadrž, Psychicu!" vykřikl Firestorm "Toto je Billy – náš nový člen."
Psychic se dosud tvářil kamenně. Jakmile však uslyšel Firestormova slova, svaly jeho obličeje povolily. Otočil se k Billymu čelem. Chvíli si ho soustředěně prohlížel a pak monotónně pronesl:
"Pokémon: Treecko
Používané jméno: Billy
Přezdívka: Bullet
Příjmení: Není žádné
Věk: 11 měsíců a 26 dní
Speciální znaky: Vynikající učenlivost a superrychlé získávání zkušeností.
Ovládané útoky: Úderný útok, Semínkový útok, Rychlý útok
Rodiče: Sceptilka Glenda, Tropius Brachio
Momentální hladina energie: 100/100 %"
Psychic na chvíli odvrátil pohled a dál pokračoval už svým normálním bručivým hlasem.
"Souhlasí tyto informace?"
"Ano." hlesl Billy, překvapen tím, že toho Psychic tolik ví. "Ale jednu položku v tvém výkladu jsem nepochopil."
"Netřeba slov." pravil Psychic a zvedl svou lžičku "Nejspíš ti dělá starost položka, zvaná ,příjmení', že ano?"
"Jo."
"To máš tak." vykládal Psychic "Jsou jisté věci, které Pokémoni přejímají od lidí. Proč? Aby rozšířili své obzory. Není to tak dávno (To jsi ještě nebyl na světě), co se začali objevovat mnohem inteligentnější Pokémoni, než kdy dřív. Patříš k nim ty, já i skoro všichni, co jsou tady. No a ti první se rozhodli, pro lepší orientaci, zavést mezi Pokémony zvyk, podle kterého má mít každý Pokémon křestní jméno. Jména byla přejata od lidí a zvyk byl postupně rozšířen do všech koutů světa. Na nějaký čas se svět Pokémonů spokojil s dosavadními přejatými vědomostmi. Později ( A to už je opravdu hodně nedávno ) se začala přejímat i takzvaná příjmení, také pro lepší orientaci v tom, kdo je kdo. Je to vlastně jakési druhé jméno, které blíže určuje tvou osobnost. Někteří Pokémoni, mezi které patřím i já, jsou tak geniální, že dokáží vymyslet úplně nová příjmení, která buď dosud nebyla přejata od lidí, nebo předtím vůbec neexistovala. Náš pokrok ve vědomostech, inteligenci a schopnostech má s lidmi mnoho společného. Není však závislý na lidech samotných, ale na naší učenlivosti a jejich neopatrnosti. Tahle příjmení však já neuznávám a osobně si myslím, že se hodí jen k tomu, abychom se rozeznali při shodě jmen nebo abychom dokázali jmenovat toho či onoho Pokémona. Při oslovení to zní špatně a tak vůbec. "
"Každou chvíli dorazí soutěžící, diváci a zbytek personálu." vložil se do toho Firestorm "Takže všichni na svá místa."
"Jasně." ozvalo se ze všech stran a všichni se rozutekli na svá místa. Na písčité ploše zůstal jen Firestorm, Glocker a Billy.
"To příjmení," řekl pomalu Billy "Není zase tak nutné, že?"
"Ne." zasmál se Firestorm "Tvé jméno a přezdívka dostatečně vystihují tvou osobnost." mrkl na Billyho a odběhl do Pozápasové zotavovny.
|
