Ležel na zádech a těžce oddechoval. Měl stále plno energie a nic ho nebolelo. Přesto však ležel a vychutnával si ticho. Měl krásný pocit. Právě se naučil další útok. Popravdě ho stále ještě zaráželo, že výcvik Rychlého útoku trval tak krátkou chvilku. Poptám se na to Dona, řekl si v duchu. Zaposlouchal se, jestli třeba neuslyší Donův hlas, nebo jeho kroky, ale nic neslyšel. Zavřel oči a přemýšlel o tom jestli se Rychlý útok naučil, nebo ne. Vzhledem ke světlu, které z něj těsně před cílem vytrysklo, usoudil, že ten útok provedl správně. A co Semínkový útok, blesklo mu hlavou. Ještě vleže zaktivoval spóry a vychrlil salvu semínek ke stropu sila. Uspokojilo ho to a znovu zavřel oči.
Náhle zaslechl kroky. Okamžitě ho napadlo, že přichází Don. Užuž chtěl vstát, ale najednou se zarazil. Něco tady nehrálo. Neozýval se totiž pravidelný rytmus čtyř noh, ale těžké kroky dvou noh. Neznámý se podle zvuku kroků blížil k díře v silu. Billy se otočil na břicho a koukal do díry. Neznámý najednou promluvil a Billy zcepeněl hrůzou.
"Fakt si myslíš, že tam někdo je?" Ten hlas, chrčivý a hrubý zcela určitě patřil Vigorothovi ze včerejška.
Kdosi Vigorothovi nesrozumitelně odpověděl. Vigoroth zabručel:
"No jo furt." To už byl jeho hlas slyšet zpoza okraje díry a chvíli na to se v otvoru objevila jeho opičí hlava. Billy ani nedutal.
"NĚKDO TU JE! JE TU NĚJKAKÝ TREECKO!" zařval Vigoroth. Z dálky mu opět zazněla nezřetelná odpověď. Vigoroth na sekundu strnul, pak se vecpal do díry a nabil svou pěst. Billy však byl připraven. Bleskurychle uskočil na stranu a Vigorothova Soustředěná rána práskla do země. Billy nažhavil spóry, ale tentokrát byl Vigoroth rychlejší. Dřív, než mohl Billy vyslat jediné semínko, rozmáchl se paží a uštědřil Billymu nemilosrdný zásah svými drápy. Billyho tělem projela strašlivá bolest. Hlasitě vyjekl a útok ho odmrštil na protější zeď. Narazil do ní tvrdě hlavou a rameny a omdlel.
------------------------------
Přicházel k sobě a snažil si uvědomit, co se stalo. Ležel na břiše na něčem měkkém, v čemž okamžitě poznal trávu. Pořád ho bolely škrábance od Vigorothových drápů a cítil i pulzující bolest na zátylku a v levé ruce. Ke svému překvapení zjistil, že není příliš zesláblý, proto se opatrně obrátil na záda a otevřel oči. Ležel stále ve výcvikovém silu. Díra, kterou do stěny sila prorazil, byla dvakrát větší. Všude kolem panovalo ticho. Billy se nadzvedl a ohmatával si škrábance na břiše. Při dotyku pálily jako čert. Sáhnul si na zátylek, ale nic nenahmatal. Asi modřina, pomyslel si a zkusil pohnout levou rukou. Měla na sobě také pár modřin. Billy se přestal prohlížet a vstal. Trochu se mu zatočila hlava, ale za pár sekund to přešlo. Vyšel ven dírou.
První, co upoutalo jeho pozornost, bylo něco jasně bílého, co leželo na začátku dráhy.
"Done!" vyhrkl Billy přiškrceně. Vyskočil a zaktivoval Rychlý útok, takže dráhu přeletěl za tři sekundy. Vypnul útok a sklonil se nad nehybným Persianem. Byl zcela zjevně v bezvědomí. Billy se rozhlédl, jestli ho náhodou někdo nesleduje. Mimo jeho a Dona však nebylo vidět ani živáčka. Znovu se podíval na Dona a hledal stopy zranění. Našel jen velkou modřinu na zádech. Pak si všiml, že Don je nepatrně zaražený do země.
"Done." Billy s ním nepatrně zatřásl. Pak zkusil víc, ale Persian byl stále v bezvědomí. Billy přemýšlel, co má dělat. Ale nemohl dělat nic jiného, než čekat, protože Don byl o dost větší, než on, tím pádem ho nemohl nikam odnést, či odtáhnout. A na cestu pro pomoc si netroufal, když se kolem potloukají bandité. Sedl si vedle Dona. Stále na něj mluvil, jakoby doufal, že ho Don slyší. Potom do jeho zvukovodů dolehl nenadálý hluk. Vstal a otočil hlavu směrem do lesa. A znovu spatřil Vigorothovu tvář:
"Tak tobě to prve nestačilo? Jak chceš." řekl posměšně Vigoroth a znovu se rozpřáhl. Billy už na nic nečekal. Znovu použil Rychlý útok a ramenem zasáhl Vigorotha do břicha dřív, než mohl udělat další krok.
"Ne, nestačilo!" zahřímal. Vigoroth byl překvapen Billyho rychlostí, přesto se však znovu rozmáchl. Billy byl znovu připraven a vyslal na Vigorotha salvu semínek. Vigoroth se však bleskově vyhnul, dostal se až k Billymu a podruhé ho zasáhl Škrábavým útokem. Billy znovu cítil, jak se mu nohy odlepily od země. Odletěl asi šest metrů dozadu a dopadl na zem. Celé tělo ho teď bolelo a uvědomoval si, že rychle ztrácí energii. Nestihl se ani zvednout, když k němu Vigoroth přišel a surově ho zvedl ze země. Billy se cítil malátně.
"Teď ti to pěkně vrátím za tvýho kamarádíčka Vulpixe."
Billy viděl, jak Vigoroth shromažďuje v tlamě energii nějakého útoku. Sebral poslední síly, otevřel svoji tlamu a nasázel Vigorothovi do obličeje slušnou dávku semínek. Vigoroth ho pustil a zvrátil se dozadu. Billy se sebral ze země a zachroptěl: "To bylo.....za.....Dona!...A tohle....." rozmáchl se ocasem a udeřil Vigorotha do hlavy. Bandita zařval bolestí a ztratil vědomí.
".....bylo za mě!" dokončil nasupeně. Následně dopadl na všechny čtyři a plahočil se k Donovi. Až k němu se ale nedoplazil. Asi na půl cesty se zastavil a lehl si, aby znovu nabral síly. Dýchal zrychleně a přerývaně. Čekal, že každou chvíli znovu omdlí. Ale pořád měl aspoň tolik energie, aby mohl vnímat okolí. Úzkostně se zaposlouchal. Neslyšel však nic kromě Vigorothova hrubého dechu a Donova mělkého téměř neslyšitelného vydechování. Proto si řekl, že bude ležet dokud nebude při síle.
Vtom se stalo něco nečekaného. Billymu se začala vracet síla mnohem rychleji, než předtím. Už měl dost energie na to, aby otevřel oči. Hlasitě vyjekl, když uviděl plameny, které však měly zelenou barvu. Ten oheň měl Billy všude po těle. Byl jím přímo pohlcen. Ale necítil ani náznak pálení. Oheň mu dodával energii. To už měl dost sil, aby se zvedl a došel k Donovi. Sotva se však k němu sklonil, plameny zmizely. Ale Billy se cítil o něco líp, než těsně po tom, co se probral v silu.
Don náhle zamžikal a pootevřel oči.
"Uuuaaaaahhh," zasténal a pokusil se zvednout hlavu. Očividně ještě neměl dost sil, protože ji znovu položil na zem "Eeeh....Já snad nemám kousek těla pohromadě!"
"Spíš to vypadá, že tě Vigoroth překvapil zezadu svou zářivou pěstí....."
"To asi byla soustředěná rána....." Don strnul uprostřed věty, když mu pohled padl na škrábance, které se Billymu táhly přes hruď a přes břicho, a na modřiny na levé ruce "Proboha! Co se ti stalo ?!?" vyjekl.
"Vigoroth se zřejmě nesmířil s tím, že tě málem zmrzačil a tak si mě vyhlédl."
"Omdlel jsi, viď?"
"Myslím, že ano," vtom ucítil bolest v zátylku "Určitě ano. Nemám vzadu na hlavě modřinu?" optal se starostlivě a otočil se zády k Donovi.
"Jo. Máš tam velkou modřinu. Jak..."
"Asi jsem narazil do zdi."
"Ou...A jsi v pořádku? Nic tě nebolí?"
"Samozřejmě, že mě ty rány bolí. Ale jinak jsem v pohodě. Pomohl mi nějaký zelený oheň."
"Přerůstání." konstatoval Don suše.
"Cože?" nechápal Billy.
"Přerůstání. Tvá speciální schopnost. Když máš málo energie a hrozí ztráta vědomí, tak tě tato schopnost posílí. Nicméně vzhledem k tvé úrovni bojeschopnosti bych řekl, že můžeme mluvit o velkém štěstí, že schopnost zafungovala. Aktivovalo se to už někdy předtím?"
"Ne. To bylo poprvé."
"No vidíš...."
Don už měl sílu k tomu, aby se postavil. Otočil se na bok a chtěl se vyšvihnout na nohy. Billy mu však podal pomocnou ruku. Chytil ho za přední tlapu a pomohl mu vstát.
"Díky, Billy," řekl Don vděčně "Pojď. Půjdem odtud. Zvu tě k sobě."
Opustili cvičnou mýtinu, na které zanechali bezvládného Vigorotha, a zamířili směrem k noře. Přitom se navzájem podpírali, aby se jim lépe šlo.
Když konečně došli k Donovu příbytku, čekali tam na ně Firestorm, Fruitneck a pro Billyho neznámý Pokémon. Byla to Meganium.
"No páni!" vykulil oči Firestorm, jakmile spatřil přicházející dvojici "Myslel jsem, Done, že ho jen naučíš nějaké útoky. A ne že je s ním budeš trénovat."
Don chtěl něco říct, ale Billy ho předešel.
"Právě jsem si vyzkoušel, jaké to je být poražen v souboji. A taky jsem si osahal nové útoky."
"M-m-mmoment. Chceš mi tím naznačit něco konkrétního?" zakoktal se Firestorm.
"Chci říct, že tyto drápy," dotkl se škrábanců, kterými prošlehla pronikavá bolest "Au!....,že tyto drápy nebyly Donovy. Patřily Vigorothovi, kterého jsme viděli včera."
Firestorm úžasem otevřel tlamu.
"Porazil tě?" zajímal se Fruitneck.
"Nejdřív ano. Ale když jsem se probral a snažil se pomoct Donovi, porazil jsem já jeho, když na mě vyskočil z křoví."
"No výborně. Tak to ses značně pocvičil v boji." pravil Firestorm uznale.
"Musím přiznat, že souboj není žádný med." řekl Billy a vzpomněl si na Škrábavý útok.
"Svatá pravda. A zvlášť pro tebe." přisvědčil Fruitneck "Když jsi předtím uměl jen jeden útok, tak to budeš mít těžké."
"No, každopádně," promluvila poprvé Meganium. Měla pisklavý klokotavý hlas "Ti drahoušci potřebují léčivou auru." přistoupila k Billymu "Začneme třeba s tebou, zlato." řekla a vypustila duhovou auru. Billy pocítil jak se mu znovu vrací energie závratným tempem. Podíval se dolů a zjistil, že škrábance postupně mizí. Bolest, která mu vystřelovala do hlavy a do levé ruky, už taky necítil. Meganium do něj ještě chvíli pumpovala energii prostřednictvím aury. Pak auru zastavila a usmála se na něj.
"Dík. Cítím se skvěle. Jsem Billy, přezdívaný Bullet."
"Těší mě. Já se jmenuji Hillary." zašvitořila Meganium a znovu se na Billyho usmála. Billy si říkal, že Hillary hladí i svým úsměvem.
Meganium přešla k Donovi a s polohlasným mumláním "Další pán na holení." obdařila duhovou aurou i jeho. Za pár minut i Don vypadal, jako by se mu nikdy nic nestalo.
"To je mnohem lepší." vydechl Don.
"To jsem ráda. Je to mé povolání." obrátila se k Firestormovi "Jestli tu máte nějaké soukromé jednání, můžu se vzdálit."
"Ano. To by bylo ideální." řekl uspokojeně Firestorm "Ale nechoď daleko. Víš, co se stalo včera." dodal starostlivě.
"Neboj, cukroušku. Dám na sebe pozor." řekla Hillary sladce.
Když odešla, Firestorm otočil oči v sloup "Cukroušku..." zamumlal ironicky.
"Co se teda vlastně stalo?" položil Fruitneck první otázku. Billy stručně vylíčil, co se na cvičišti přihodilo.
"Vypadá to, že jsme bandity pořádně naštvali." uvažoval Firestorm "Měli bychom přejít do útoku co nejdřív."
"To bychom nejdřív museli zjistit, jak je Billy zdatný v boji." namítl Fruitneck.
"Máš pravdu." přisvědčil Firestorm a obrátil se na Billyho "Jsi schopný tvrdě trénovat Billy? Nebude ti to vadit?"
"Ne, vadit mi to nebude. Od té doby, co jsem se naučil nové útoky, mám mnohem větší chuť do soubojů." odpověděl Billy rozhodně.
"Fajn. Ale dneska už se bojovat nebude. JO!" vykřikl Vulpix poslední slovo, jakoby si právě na něco vzpomněl "Billy, vlastně jsem se tě chtěl zeptat, jestli by ses nechtěl účastnit Swiftovského turnaje."
"Čeho?"
"Soubojového turnaje, ve kterém každoročně měří své síly mnoho divokých Pokémonů z celého Swiftovského lesa a okolí. Výhra v tom turnaji sice přináší jen respekt a poctu, ale zájem o účast je ucházející. Organizátorem jsem já a můj tým. A myslím si, že je to skvělá příležitost k pořádnému tréninku. Tak co? Bereš?"
"Já bych se hrozně rád zúčastnil, ale co když banditi předají Leona lidem dřív, než turnaj skončí?"
"Neboj. Turnaj trvá jen tři dny. A kdyby chtěli bandité pozměnit plán, mám informátory, kteří mě v případě nutnosti upozorní."
"Vážně? V tom případě to beru!"
"To je super! Pro letošní ročník turnaje tě tedy považuji za soutěžícího, OK?"
"Dobře!"
Billy přímo přetékal napětím a vzrušením. Těšil se až si zase zabojuje. Zároveň však věděl, že Leon je stále v nebezpečí. Ale myšlenky tohoto typu zahnal ujištěním, že jsou bandité pod dohledem. Usmál se na Firestorma a sedl si na zem. Ostatní si také sedli. Firestorm se ale náhle otočil k Fruitneckovi a začal s ním něco šeptem konzultovat. Billy se jim do toho nechtěl plést a tak se otočil k Donovi, aby si s ním mohl poklábosit. Ale zklamaně pootevřel tlamu, když viděl jen holou zem – Don se zřejmě vytratil zpět do své nory. Billy náhle nabyl další automatické nutkání a i tentokrát ho poslechl. Zvedl se, došel k nedalekému křoví, ulomil z něj krátkou tenkou větvičku a strčil si ji mezi zuby jako párátko. Zakoušel neuvěřitelný pocit uklidnění, když cucal párátko, které mu čouhalo asi šest centimetrů z tlamy. Zajímavý pud, pomyslel si, asi moje přirozenost. Vrátil se k ostatním a znovu si sedl. Chystal se právě oslovit Fruitnecka a Firestorma, zabrané do debaty, když vtom jeho pozornost upoutalo něco za nimi. Rychle se k nim blížila Hillary a měla ve tváři vyděšený výraz. Firestorm s Fruitneckem se přestali bavit a podívali se stejným směrem jako Billy.
"FIRESTORME! FRUITNECKU! BILLY! DONE!" řvala Meganium už z dálky.
"Hillary, co se děje?" otázal se Firestorm, když Hillary dorazila k nim.
"Ufff.....Ufff......Echch." chroptěla zadýchaně "Ufff......Lidi!......Jsou.......tu!......Přicházejí......lidi!
Sotva to dořekla, odrazila se od Firestormovy hlavy nějaká červeno-bílá koule – Pokéball! Firestormovo tělo se změnilo v sytě červený nehmotný obrys. U toho však nezůstalo. O zlomek vteřiny později se obrys změnil v červený paprsek, který zaletěl dovnitř Pokéballu a ten se zavřel. Firestorm zmizel uvnitř Pokéballu.
"FIRESTORME!" zařval Billy a hledal původce potíží. Ještě si stihl všimnout, že se Pokéball otřásá ze strany na stranu a jeho tlačítko slabě červeně bliká. To už z křoví vyšel jakýsi kluk a v ruce držel další Pokéball.
"A hele! Toho Treecka jsem si nevšiml! Beru ho do party!" řekl ten kluk (Billy ke svému úžasu zjistil, že rozumí jeho řeči. Nikdy předtím se s člověkem nesetkal.) a hodil Pokéball po Billym. Ten se okamžitě otočil a nastavil Pokéballu ocas. Míček se od ocasu neškodně odrazil.
"H? Jak to? Tumáš prevíte!" a hodil jiný, modro-bílý ball. Ani ten však Billyho polapit nedokázal.
"Nechtěl jsem to dělat, ale budiž. Vyřiď ho, Charmeleone!" vykřikl kluk a odhodil další Pokéball na zem. Ten se otevřel a v záblesku bílého světla se objevil ještěrovi podobný tmavočervený Pokémon. Billy a Fruitneck zareagovali oba současně a zasypali Charmeleona deštěm semínek a listových břitev. Charmeleon se začal krýt tlapami a hekal pod každým zásahem.
"Charmeleone uskoč stranou a použij Ohnivý vír!" přikázal kluk. Jeho Pokémon přikývl. Pak udělal superrychlý úhybný manévr doprava a dřív, než mohl Billy nebo Fruitneck cokoli udělat, otevřel tlamu a chytal se vypustit ničivý Ohnivý vír. V hrdle se mu objevila ohnivá koule a on ji v tlamě zvětšil a vypustil před sebe v podobě tlustého ohnivého paprsku. Když byl paprsek asi napůl cesty od Billyho a Fruitnecka se náhle otevřel Pokéball, který dosud ležel na zemi a Firestormův obrys se znovu objevil. Teď byl ale jasně bílý. Stejně jako předtím, Firestorm nezůstal dlouho u obrysu. Znovu se mu vrátila jeho pravá barva.
Naneštěstí ležel Pokéball přesně v dráze Ohnivého víru a Firestorm se pochopitelně zjevil také v této trajektorii. Takže útok místo Fruitnecka a Billyho zasáhl jeho. Ohnivý vír ho zvedl do vzduchu, mrštil s ním o nejbližší strom a on zapadl někam do křoví.
"Taaaaak Vulpixe bychom měli! Charmeleone, použij plamenomet a vyřiď to tady. Já si jdu pro toho Vulpixe!" řekl ten kluk a rozběhl se do křoví, v němž ležel Firestorm. Billy se chopil taktovky.
"Ty Charmeleona, já člověka!" křikl na Fruitnecka. Tropius přikývl a postavil se před Charmeleona. Billy použil Rychlý útok a narazil člověku zezadu do noh. Kluk se skácel k zemi. Billy si na něho vyskočil a začal jeho obličej bombardovat semínky. Člověk se zoufale kryl a snažil se uniknout z dosahu.
Proud semínek najednou ustal. Billymu vyschlo v krku. Přestože se mu tohle nikdy nestalo, věděl o co jde. Jeho spóry se zasekly. Domyslel si také, že k tomu došlo proto, že prostě Semínkový útok ještě neovládá tak dobře, aby se to neobešlo bez občasných obtíží. Kluk se zle ušklíbl.
"Došla nám semínka, viď?" řekl zlověstně a uhodil Billyho pěstí do břicha. Billy slétl z člověka a přistál ve Firestormově křoví. Opatrně se nadzvedl a ohmatal si břicho. Bolest skoro ani necítil. Otočil se na bok a spatřil Firestorma. Ležel na zádech a byl opravdu zle pocuchán. Ohnivý vír měl zřejmě pořádnou sílu. Billy k němu přistoupil a chtěl s ním zatřást, když s údivem zjistil, že Vulpix je při vědomí.
"Ooch........Uff.......Arghh." zachrčel.
"Nemluv, šetři síly." radil mu Billy.
Křoví za Billym se nečekaně rozhrnulo a člověk se znovu objevil. Vítězně zaryčel a hodil další Pokéball. Billy vyskočil a zaštítil Firestorma svým tělem. Potom chtěl Pokéball znovu odrazit ocasem, ale už bylo pozdě. Pokéball se od něho jemně odrazil a vzápětí ho oslepila prudká červená záře. Neviděl téměř nic. Ale přece jen dokázal rozeznat stín kluka, kterého najednou něco velkého srazilo k zemi. To už však Billy zahlédl jen letmo, protože už v podobě paprsku právě mizel uvnitř míčku. Pokéball se zavřel a nastala naprostá tma.
|
