Byla noc. Tichá vlahá noc, kterou rušil jen šustot a šepot stromů swiftovského lesa. Les protínaly roztodivnými směry různé pěšinky. Některé byly široké a prostorné, jiné úzké a neprůchodné. Tu noc byl větší klid než obvykle. Dokonce nebyl slyšet ani hluk technoparty z nedalekého města Swift.
Najednou k lesu dolehl jakýsi hluk. Přicházelo to směrem od blízké Eclipsové jeskyně a čím dál víc se zesilovalo. Znělo to jako dupot spousty těžkých nohou.
A už to bylo dokonce i vidět! Na cestě vedoucí k hoře Eclipse, kde se nachází stejnojmenná jeskyně se zjevil oblak prachu. Byla sice tma, ale oblak byl tak hutný, že byl vidět úplně stejně jako ve dne. Jak dupot sílil, tak se oblak přibližoval. Když se přiblížil natolik, že dupot působil menší zemětřesení, začali se probouzet někteří pokémonští obyvatelé lesa a hlasitě, rozespale láteřili.
Někteří seskočili ze stromů, nebo vylezli z nor a pátrali po původu nežádoucího ruchu. A vtom se jim naskytla děsivá podívaná! Od Eclipsu se velmi rychle blížil malý Treecko a za ním se řítilo stádo divokých a zjevně velmi rozzuřených Donphanů. Obyvatelé lesa, mezi které patřili například Odishové, Bonslyové, Shroomishové, Zigzagooni a jiní, se rozprchli na všechny strany, aby je dav Donphanů nepřeválcoval. Ale jeden malý Bonsly zakopl a upadl. Přihlížející Pokémoni sebou trhli – Donphani v čele s Treeckem byli asi padesát metrů od Bonslye. Treecko vypadal velmi unaveně, přesto však běžel po všech čtyřech a získával slušný náskok. Donphani byli dobrých třicet metrů za ním.
Možná, že by Treecko svým pronásledovatelům hladce unikl. Na konci rovinky, vedoucí do lesa byla křižovatka a uprostřed ní strom, na který by Treecko hravě vyšplhal. Jenže Treecko se ohlédl přes rameno přesně ve chvíli, kdy Bonsly zakopl, takže neviděl, že mu Bonsly leží v cestě. PRÁSK!
Ozvala se tlumená rána, jak se Treecko v plné rychlosti srazil s Bonslym. Bonsly vydal děsivý bolestný jek a odkutálel se o kus dál, kde ho vtáhly do křoví nějaké sudowoodovské ruce. Treecka ten náraz vymrštil do vzduchu (částečně i proto, že ho Bonsly neúmyslně odpružil) a k jeho nesmírnému štěstí se mu ocas přichytil na nízkou, smůlou pokrytou větev. Rozzuření Donphani podběhli pod ním a nejspíš díky prachu si ani nevšimli, že Treecko zmizel. Proběhli křižovatkou a zanedlouho jejich dupot dozněl v dáli. Treecko si mocně oddechl. Snažil se odlepit ocas od větve a slézt po kmeni dolů. Byl ale tak vysílený, že dokázal zvednout ruku jen stěží. Po chvíli marného snažení mu hlava definitivně klesla a dál už jen bezvládně visel za ocas.
Za pár minut se první odvážlivci vrátili na cestu. Když se bázlivě rozhlíželi po Donphanech všimli si bezvědomého Treecka, visícího na větvi. První se ozval jakýsi Vulpix:
"Přece tu nebudeme koukat, jak tam visí. Musíme mu pomoct. Toho se ujme Fruitneck a Natu Fred. Já doběhnu pro Ivysaura Leona. Potřebujeme někoho, kdo ho dá trochu do kupy –"
"To by spíš chtělo někoho schopnějšího v tomto směru. Třeba Meganium –" začal mu odporovat Oddish, stojící nejblíž stromům, ale Vulpix ho pohledem umlčel.
"Na to není čas. Nevíme jak moc a jestli vůbec je Treecko zraněný. Leon se v léčení taky vyzná. A jeho schopnosti nám zatím postačí. Vyjádřil jsem se dost jasně Willy?"
"Naprosto", hlesl Oddish Willy.
"Výborně", pravil uvolněně Vulpix. "Takže pusťte se do toho, já budu za chvilku zpátky. Do té doby se ho pokuste vzkřísit, ale hlavně ho sundejte dolů"
Poté se obrátil a odklusal do lesa. Všichni pár vteřin mlčky postávali a pak se pustili do díla. Z davu se vynořil menší Tropius a hned za ním hopkal Natu. Tropius došel až ke stromu, na kterém Treecko visel. Natu vyletěl Tropiusovi na hlavu a ten natáhl krk až k visícímu Pokémonovi. Natu byl sice drobný, dokonce menší než Treecko, ale byl obdařen velmi silnými, psychickými schopnostmi. Pomocí soustředěné telekinetické síly se pokusil jemně odtrhnout Treeckův ocas od větve, ale ten se ani nehnul – telekineze neměla dostatečnou koncentraci.
"Není zbytí...," zamumlal a použil útok Psychický paprsek na smůlu kolem přilepeného ocasu. Smůla se roztavila a udělala Treeckovi na ocase pořádnou popáleninu. Treecko se neprobral, nicméně se konečně odlepil od větve. Sice pak spadl dolů, ale Tropius ho zachytil svými křídly.
"To nebylo zapotřebí!", vykřikl Tropius, přezdívaný Fruitneck a probodl pohledem Natua Freda.
"Sám bych ho neudržel. Nemohl jsem ho odlepit ručně", odsekl Fred.
"Dobře, dobře. Jen se nehádejte", vložil se do toho Taillow, který až do té chvíle nepřítomně civěl do koruny stromu.
"Steely má pravdu", ozval se Oddish Willy. "Není čas na hádky. Neslyšeli jste, co říkal Firestorm? Zkusme ho vzkřísit."
Všichni se seběhli kolem Treecka. Mluvili na něj, lomcovali s ním, zkoušeli použít byliny, které probouzí. Nevěděli však, jak je správně podat. Tak se shodli na tom, že počkají, až Vulpix Firestorm přivede Leona. Vulpix dorazil za malou chvilku a za ním kráčel Ivysaur Leon.
"Dokážeš ho vyléčit, Leone?" zeptal se Firestorm a kývl směrem k Treeckovi.
"No, úplně vyléčit asi ne, ale probudit ho snad dokážu", odpověděl Leon hlubokým hlasem.
Přistoupil k Treeckovi. Chvíli soustředil energii a pak ho zahalil duhovou Léčivou aurou. Škrábance a modřiny začaly mizet, ale spálenina od smůly na ocase tam pořád byla. Po chvíli Ivysaur zastavil auru a čekal spolu s ostatními, co se stane. Treeckovi se pohnula víčka, chvilku však trvalo než je pootevřel a odhalil jasně žluté oči.Zjevně mu aura nedodala tolik energie, aby se úplně zotavil.
"Ahoj. Jak ti je?", řekl Firestorm a podíval se Treeckovi přímo do očí.
"Jsem.............slabý......ne-nemůžu se h-nout", odpověděl Treecko sotva slyšitelným slabým hláskem.
"Potřebuješ nabrat síly. Můžeš si sednout?", ptal se Friedrich dál.
"Zku-....sím....to", zachrčel Treecko. Pokusil se zvednout ze země, ale neměl dost sil. Plácl sebou zpátky na zem.
"Asi....zůstanu ležet....jestli...vám.......to.. nevadí", oznámil ztěžka. Bylo ale vidět, že se mu síly vrací. Už aspoň nemluvil tak tiše a koktavě.
"Máš bolesti?" ujal se dalšího vyptávání Fred a trochu zašoupal nohama.
"Ne....akorát....mě pálí ocas" odpověděl Treecko a unavený tón v jeho hlase malinko opadl.
Zatímco se Natu pohotově klidil Treeckovi z očí, už k němu přiběhl Willy ještě s jedním Oddishem a opatrně ho nadzvedli do polohy vsedě a pro jistotu si sedli těsně za něj, takže se o ně mohl pohodlně opřít. Chvíli všichni mlčky stáli nebo seděli. Pak se opět ujal slova Friedrich:
"Dovol abych se představil. Máma mě pojmenovala Friedrich, ale všichni mi říkají Firestorm. A jak se jmenuješ ty?"
"Jmenuju se.........uhhhhh...", vydechl Treecko a bylo vidět, že začíná znovu upadat do bezvědomí.
"Rychle! Kde máte nějaké ovoce? Třeba Nanaby. Dejte mi je!" vykřikl v panice Firestorm. Nebyl si ani jistý jestli nějaké ovoce vůbec mají. Willy mu položil do tlapy jedno ovoce Nanabu. Byl to trs miniaturních růžových banánů. Firestorm neotálel. Rychle Treeckovi vhodil do tlamy asi půl trsu Nanabů. Treecko je ze všech sil rozkousl a polkl. Účinek se dostavil skoro okamžitě. Treeckovi se vrátila síla natolik, že se už sám dokázal udržet vsedě.
"Hmmm Nanab......ten já můžu....Díky!..Jo... jmenuju se Billy, ale už si nevzpomínám, kdo mě tak pojmenoval, protože většinu času trávím mimo domov."
Odkašlal si a pokračoval.
"Hrozně rád poznávám nové věci. Teď například jsem šel prozkoumat Eclipse a narazil jsem tam na hejno hladových Donphanů. Ti se na mě vrhli, protože jsem jim zřejmě narušil jejich teritorium. Způsobili mi tadyty škrábance a modřiny........eh?" vyjekl překvapeně. Ukazoval totiž na zjevně zdravou a nepoškozenou kůži. Vyjeveně kroutil hlavou a hledal své rány.
"Nehledej, synku," zasmál se Leon, který stál za Billym
"Myslíš si, že bychom tě vzkřísili s těmi modřinami a škrábanci? Nejdřív jsme tě museli dát trochu do kupy. O to jsem se postaral já osobně. Leon jméno mé."
Billy se ještě chvíli kriticky prohlížel a pak vyhrkl: "Díky, udělal jsi to skvěle! Ale nějak si nemůžu vzpomenout, kde jsem přišel k tomuhle......jau!", dotkl se totiž mohutné spáleniny na ocase.
"No......," začal Natu Fred "....To jsem ti.....udělal já, ale omylem! Visel jsi za ocas na větvi a já jsem tě ani za nic nemohl odlepit. Tak jsem použil Psychický paprsek a....výsledek...už vidíš sám", řekl roztřeseně.
Billy se úkosem podíval na spáleninu. Byla velmi rozsáhlá a černá a jasně označovala místo, kde se ocas dotýkal větve.
"Dá se to léčit?" hlesl.
"Určitě", mínil Leon "Plody Rawst mají velice blahodárný účinek v tomto směru."
"To se hodí!" ozval se Taillow, kterého Willy oslovoval Steely "mám jich pár doma a dokonce mám o tom i nějaké knihy...."
"Počkej, počkej" přerušil ho Firestorm "ty umíš číst?"
"Ano", přitakal Steely "zvu vás všechny na jídlo ke mě!"
"To bude jistě dobré tady pro našeho pacienta," usmál se Firestorm "Jo mimochodem – máš přezdívku?", pokračoval Vulpix.
"Ano", přitakal Billy. "Někteří co mě znají mi přezdívají Bull, neboli Býk, ale já sám mám radši, když používají přezdívku Bullet – Kulka." (Kulka ve smyslu náboj.)
"Jseš schopen chodit, nebo tě má tady Fruitneck...." kývl Firestorm směrem k Tropiusovi "....vzít na záda?"
"Myslím, že půjdu po svých", odmítl Billy a vstal. Trochu se zapotácel, ale za okamžik si zvykl a ustálil rovnováhu.
"Tak jdeme. Veď nás Steelere." Vyzval všechny Firestorm.
Všichni se zvedli a vešli do křoví.A les se znovu ponořil do ticha.
|
