Fórum

Ahoj! V záchvatu tvořivosti jsem začal psát svoji první pokemoní povídku v životě!

Jmenuje se Plány smíšeného lesa, ačkoliv název ještě není úplně finalizovaný. Pokud byste si ji chtěli přečíst, nachází se na PJZ v sekci Fan fiction

Budu rád, když mi připíšete jakékoliv názory, jak positivní, tak samozřejmě i negativní, co je dle vás špatně a šlo by zlepšit. Díky! :3

Zpráva byla změněna dne 15.02.2017 v 14:38:58

[72] Terrion: Chce to živý hlas. :)

[73] Dratini: Děkuji za pozitivní odezvu :D

[74] CoolGrovyle: Děkuji za radu. Pokusil jsem se z ní poučit při tvorbě openingu :)

<

PS. doufám, že komukoliv ze zúčastněných zpěváků nevadí použití této nahrávky

Zpráva byla změněna dne 26.08.2017 v 23:49:15

[75] Terrion: Žel moc to nevyšlo. Ne proto, že zpěv není čistý, to by asi nikdo z nás nezvládl až tak čistě, takže to nehodnotím. Spíš proto, že bylo využito něco, co sice existuje a co je živý hlas, ale co je nekvalitně nahráno. O tom, že je tam nějaký doslovný překlad prvního openingu, ani nemluvím.

Výše zmíněný aspekt způsobuje, že je to opět nepříjemné na poslech, zasahuje do toho miliarda jiných zvuků a podklad není moc slyšet. Neříkám, že by to nutně muselo být na nějaké pokročilé nahrávací úrovni, ale podle mého názoru by se to mělo aspoň dobře poslouchat. Na základě toho, pokud mi totéž i třebas stejný text nazpíváte s Pokémony v Praze na nějaké stopě, kde bude minimum hluku v pozadí (tj. NE supermarket, NE město venku, NE park, ani nic podobného), jsem ochoten ti vyrobit lepší stopu. Je to na tobě :)

Zpráva byla změněna dne 27.08.2017 v 00:22:41

16

Když po deseti minutách konečně Jilm dojedl chleba a Tungovník vypil třetí plechovku Staromelemele, všichni očekávali, že na řadě bude teď profesorka Jalovcová, aby nám pověděla něco o Mewtwoovi. Místo toho nakonec padla řada pro vyprávění na mě.

„A-augustine,“ začal Jilm, „po-podle dostupných i-in-in-informací letěl Mewtwo ze S-s-s-sinna pryč až k v-vám do Kalosu. M-mohl bys t-tedy i t-ty převyprávět s-svou historku o-o-o něm?“

„Tedy dobrá,“ odtušil jsem, „ale nic moc zajímavého nečekejte.“

„Stalo se to nedávno, asi dva roky zpátky. Jak již bylo řečeno, studuju mega evoluce pokemonů. Je to fenomén objevený teprve nedávno. Ale v poslední době děláme ohromný pokrok ve zkoumání tohoto fenoménu. Vesměs se jedná o jevy, kdy pokemon drží jistý speciální kámen, takzvaný mega kámen, kterým dosáhne na krátký čas na nový vývoj, kdy má výrazně zvýšenou sílu, a zároveň se mu mohou i změnit schopnosti. Znáte ten dětský televizní pořad Digimon? Pokud ano, tak víte, jak vývoje fungují tam. A teď si představte, že to samé mohou dělat pokemoni. Tady, ve skutečném světě! To jen tak pro úvod.

Jednou se ke mně do laboratoře dostal jeden z těchto mega kamenů. Po mikroskopickém prozkoumání a porovnání se vzorky z DNA z výzkumu tady profesora Duba, které jsem dostal od profesora Jilma, jsem nebyl stále schopen přijít na to, k jakému pokemonovi by tento mega kámen mohl patřit. Muselo by se jednat o dosud neobjeveného nebo neosekvenovaného pokemona, kterých bylo pomálu. Tento kámen jsem nicméně nosil neustále při sobě, po celý rok mi visel na krku, jako takový talisman.

Asi před šesti měsíci jsem dostal hovor od Wulfrica, šéfa stadionu ve Studračovém městě, že prý má něco velkého a mám okamžitě dorazit. Nemeškal jsem ani minutu, popadl batoh a vyrazil. Když jsem konečně do města dorazil, bylo mi oznámeno, že Wulfric odešel do Pokemoní vísky, historického skanzenu, nacházejícího se za lesem kus za vesnicí. Procházel jsem tedy lesem, až jsem došel na překrásnou mýtinu s vodopády, starými rozpadlými stavbami a jeskyní. Před ní na zemi ležela nehybná postava. Okamžitě jsem v ní poznal Wulfrica.

Rozeběhl jsem se k němu, klekl si vedle něj, zvedl ho za límec a trochu mu rukou propleskal jeho vousatou hlavu. Tak málo stačilo, aby se statný muž probral. ‚K-kde to jsem?“ otázal se.

‚Jste v Pokemoní vísce,‘ odvětil jsem, ‚proč jste byl v bezvědomí?‘

‚T-ta věc!‘ vykřikl, ‚možná je stále v jeskyni!‘

Snažil jsem se mu pomoct zvednout se, nicméně byl na mě příliš těžký, tak jsem mu poradil, ať zkusí nabrat síly a sám jsem vešel do temné jeskyně. Naštěstí jsem měl v batohu lampičku, podle skautského lesa jsem vždy připraven, a tak jsem opatrně procházel se světlem v ruce jeskyní. Není to moc velká jeskyně, tak jsem se brzy blížil na samý konec. Samozřejmě, že jsem měl strach. Netušil jsem, co mě tam čeká, a asi jsem se měl čeho obávat, když to skolilo chlapáka, jako je Wulfric. Snažil jsem se dělat co nejmenší hluk, abych tu věc nevyplašil. A pak jsem došel na konec jeskyně.

A tam...nic. Nic tam nebylo, jeskyně byla prázdná. Nevím, zda jsem cítil úlevu nebo zklamání, když jsem vycházel ven. Wulfric už seděl, vypadal výrazně lépe než před chvílí. Tehdy mi vypověděl, že ta věc v té jeskyni zdaleka nebyla poprvé. Slyšel za poslední měsíc dost báchorek o fialové bestii, která v okolí loví skidda a schovává se v této jeskyni. Teď prý ji sám zahlédl, jak se vrací do jeskyně, když byl na vycházce do Pokemoní vísky. Okamžitě mi zavolal a pak se vydal dovnitř. Přízrak však prý nespatřil. Dřív, než došel na konec jeskyně, obrovská vlna jej vymrštila ven, kde omdlel. Poděkoval jsem mu za statečnost a do jeskyně nainstaloval fotopasti. Znáte to, vložíte dovnitř kameru s nočním viděním, a ona se zaktivuje kdykoliv, kdy se před ní něco pohne. Tehdy jsem si neuvědomil, že při prolézání jeskyní mi upadl můj přívěsek. Říká se, že největší vědecké objevy vznikají omylem. A teď se podívejte na to, co se mi podařilo na tu kameru nahrát. Divil bych se, kdyby Jilm tu nahrávku neměl s sebou.“

Dokončil jsem monolog a podíval se na Jilma, ten jen odvětil „Tak tak,“ a zapnul promítačku, přimontovanou ke stropu, kousek od oné díry. Sledoval jsem, jak všichni pozorují video z mé kamery, kde se v jeskyni objevuje humanoidní pokemon nesoucí v ruce rozpáranou skiddu.

„T-to je on!“ hlesl profesor Dub. Pak se na obrazovce objevila veliká záře a Mewtwoovo tělo se proměnilo. Výrazně se mu prodloužila týlní část hlavy, končetiny se mu naopak zmenšily. Skiddu upustil na zem. Nechápavě si prohlížel své nově vypadající tělo. Pak nedbaje skidda, vyletěl ven z jeskyně.

„T-takže ten mega kámen patřil Mewtwoovi?“ podivil se Oak. „ale to je nesmysl! Vždyť Mewtwo není původní pokemon! Je vytvořen člověkem, jak by mohl mít mega evoluci? Vždyť to nedává smysl!“

Všechny oči se upřely na mě. Já jen pokrčil rameny: „Jedno vysvětlení bych našel. Ta mega evoluce patří Mewovi. U Mewtwoa byla vyvolána, neb se jejich genom z větší části shoduje. Přesto téměř jistě byl výsledek jiný než u Mewa. Věřím, že Mew by se pozměnil jinak. Víc už k tomu asi nemám. Jsem zvědav, co nám řeknou zbylí kolegové.“

Zvedl jsem se a došel jsem si pro pití. Tak, mám to za sebou.

Ilustrace. Obsahuje přirozené násilí na pokémonech. Otevírání na vlastní riziko

Zpráva byla změněna dne 30.08.2017 v 13:28:00

[77] Terrion: Ne, že by mi teda příliš explicitní obrázek vadil, to vůbec ne. Spíš mám pocit, že se to nebude líbit VUKovi :/

[78] CoolGrovyle: Doufám, že ne. Ilustrace je to moc povedená a neobsahuje nic, co by nebylo v povídce. Moc by mě mrzelo, kdyby VUKovi vadila

[79] Terrion: Nejde o to, že by obsah obrázku nebyl v povídce, spíš o explicitní brutalitu obrázku, volně přístupného na fóru. Závisí na VUKově posouzení, mně by to ani tak nevadilo.

Brutalita jeste navic takto graficky znazornena se mi tu opravdu nelibi. Premyslim co s tim... mazat ani editovat nechci, jen tak to tu nechat nemohu. Napada me nejaka penalizace tematu formou nezobrazovani pro neprihlasene, pripadne zavedeni statusu "nevhodne pro deti", podobne jako na Pika. Coz je ale v rozporu s mou vizi, ze na PJZ zadny obsah nevhodny pro deti nepatri..

Rozhodne ovsem nelze ocekavat, ze by takovy obsah byl zverejnen v nektere ze sekci stranky.

Zpráva byla změněna dne 30.08.2017 v 13:12:55

[81] lisakVUK: Pokud mluvíš o obrázku, Terrion tyto obrázky stejně do sekce povídek nepřibalil, takže s tím není problém, pokud mluvíš o textu, tak na to je už kapku pozdě, text tam visí už poměrně dlouho. Nepamatuju si však jestli vůbec tam je nějaká takto explicitně brutální část.

[82] CoolGrovyle: Ten text je 5 příspěvků nad tebou :D

[81] lisakVUK: Jsem zatím hodil do odkazu s varováním

[83] Terrion: Ano já vím :) Nicméně se mi tam nechtělo vyhledávat frázi se kterou ten obrázek souvisí. Vycházel jsem jenom z toho, co jsem viděl na obrázku a "hledání důkazů" k tomu, že tam brutální spojitost je, mi připadalo příliš podlé, proto jsem na to šel raději opatrně a neutrálně.

[82] CoolGrovyle: Mluvim o obrazku...

17

„T-takže, jelikož n-n-nám nemají p-p-profesorka Ja-jalovcová ani p-profesor Tungovník k-k-k pro-problematice c-co říct, n-n-neboť Mewtwoa ne-neviděli, p-p-přistoupíme k hla-hlavnímu bo-bodu večera,“ Jilm se pousmál, otočil se na špičce, a vzápětí odešel dvoukřídlými dveřmi vlevo od dveří, kterými jsem vyšel. Všichni jsme napjatě sledovali, s čím se Jilm vytasí. Konečně jsme se ocitli na chvíli sami od jeho egocentrické postavy a já nezaváhal ani minutu: „Jak jste se všichni s ním seznámili? Jak vás dostal sem? Co vám všem nabídl?“ otázal jsem se do éteru. Teď myslím do éteru jako k ostatním profesorům. Nemluvím o oné organizaci.

„Uchoval si DNA z mé Pacinky,“ okamžitě zareagoval Dub, „slíbil, že mi ji vrátí. Rovněž se mu podařilo mě vymazat z veškerých záznamů o Giovannim. Bez něj by moje kariéra skončila ve vězení.“ „Zaplatil psychiatrickou léčbu Flannery,“ ihned se rozpovídal Březina, „krom toho stejně jako u tady Duba zahladil stopy odkazující na mé kontakty s Archiem a Maxiem.“

„Hmmmmm-,“ řekl Jeřabina, ale nedořekl to, neb se v tu chvíli vynořil s hlasitým bouchnutím ze dveří Jilm. Na vozíku, který táhl za sebou, se nacházelo něco asi metr vysokého, zakrytého fialovou dekou. Široký úsměv od ucha k uchu ukazoval jeho ohromnou spokojenost. „Mů-můžete hádat, c-co t-t-tu skrývám,“ zaševelil Jilm a plácl rukou do deky. Ozval se kovově cinkavý zvuk.

Zamrazilo mě. To nemůže myslet vážně, to přece nemůže být ono! Ostatní profesoři se tvářili stejně. Hlavou se jim musely honit obdobné myšlenky. To přece nemůže být pravda. Nemůže tam schovávat Mewtwoa!

Hrobové ticho prolomil profesor Dub. Nikoliv však slovy, nýbrž činy. Naklonil se přes opěradlo své židle a pozvracel Březinovi boty.

Nakonec to byla profesorka Jalovcová, kdo se pokusil odpovědět Jilmovi na otázku: „Jilme, proboha, že pod tou dekou neschováváte Mewtwoa?“

Profesor Jilm poprvé zareagoval na něčí otázku, ale místo odpovědi odhrnul deku. Pod ní byla kovová klec, ve které se tísnila ta růžovo-fialová hříčka přírody. Slyšel jsem Jeřabinu, jak zalapal po dechu. Pozvracené tenisky vůbec nebral v úvahu. Sám jsem se přistihl, jak se koušu do hřbetu dlaně.

„To já, p-profesor Jilm,“ zvolal znenadání brýlatý mužík, „jsem ch-chytil Mewtwoa, p-prvního křížence me-mezi člo-člověkem a po-pokemonem!“

„Proč bys to dělal, Jilme?“ zeptal se Jeřabina, „k čemu ti je chytat tuhle příšernou věc? Může ti to akorát ublížit!“

„To-tohle?“ zvolal v odpověď Jilm, „t-t-to-tohle mi neublíží! T-ta věc u-umírá! P-přivedl jsem ji j-j-jen proto, a-abych do-dokázal, ž-že nelžu. O-odebral jsem j-jí kme-k-km-kmenové b-buňky a-a-a testes. Do-dovedete si představit, ja-jakou teď m-mám moc? S-s-s těmito b-buňkami d-dokážu vy-vytvořit ja-jakéhokoliv po-pokemona bu-budu chtít! S-stačí o-oplodnit ma-matku a vy-vyměnit jí její bu-buňky za ty-tyto!“

Profesor Dub si otřel oranžovou tekutinu z okolí pusy do rukávu: „Počkej, Jilme. S tímto bys dokázal vymýtit choroby mezi pokemony. Ale za jakou cenu? Vymýtil bys vliv přírody na vznik nových jedinců...“

Jilm nenechal Duba domluvit: „T-ty to ne-nechápeš, viď? M-mně ne-nejde o ně-nějaké nemoci! M-mně jde o m-moc! D-díky M-Mewtwoových ge-genům do-dokážu vytvořit po-pokemona s-se schopnostmi, k-k-které b-by jinak nemohl mít! P-představ si spiritomba se zá-zázračnou ochranou! Nebo p-pyukumuku se s-schopností v-vtipálek! Mo-mohu ty-tyto pokemony po-používat k so-soubojům, p-pak bu-budu ne-neporazitelný.“

„Tož momént,“ ozval se Tungovník, „očekávám, že nemáš dost tichto buněk. Neznamená to, že pak musíš výtvářet další Mewtwoy? Bo to zničíš živóty dalších babátek!“

„A tu-tuto oběť rád podstoupím,“ odvětil Jilm, „a-a-a pevně věřím, ž-že v z-zájmu vědy se ke-ke mně př-přidáte. S-spolu o-ovládneme svět! A po-pokud se ne-ne-nepřidáte, m-mám spoustu i-informací, co by vám n-ne-neudělaly moc do-do-do-dobře.“

Profesor Jeřabina horlivě kývl, jako že plán schvaluje. Dub chtěl něco dodat, ale nejspíš si to rozmyslel a v očích se mu opět zaleskly slzy. Březina udeřil pěstí do stolu, ale byla to jediná reakce od něj. My ostatní jsme zarytě mlčeli.

Jů, pokémoni :3

18

„T-toto ale není m-můj plán. A-alespoň n-n-ne pro teď,“ pokračoval Jilm, „ba prá-právě na-naopak. Po-pokemoni u-už d-d-d-dlouho tr-tr-trpěli pod nadvl-vládou lidí. T-teď je čas je osvobodit.“

„To už někdo zkoušel,“ odvětila profesorka Jalovcová, „u nás, v Unově byl chlapík jménem En-“

„Já a-ale v-vím jak na to. T-ten k-kluk se po-pokoušel os-osvobodit je za po-pomocí lidí. Já to udě-udělám za po-pomoci pokemonů. N-no uznejte, ne-nezní to lá-lákavě? V-vrátit pří-přírodě je-její p-původní sílu? V-vám jako bio-biologům se ta-tato myšlenka mu-musí zamlouvat.“

Přistihl jsem se sám sebe, jak váhám. Opravdu to znělo hodně lákavě. Profesorův návrh na návrat do starých dobrých časů zní moc pěkně. Otázka je, jak to chce udělat.

„Tak už nás nenapínejte,“ promluvil jsem na něj. Už jsem toho měl dnes dost za sebou a těšil jsem se do hajan.

Profesor Jilm si stejně dal chvilku na čas, ale pak odvětil: „To-toto je již při-připravené sérum. E-elixír připravený p-přidáním genů tohoto pokemona,“ poklepal na mříž, „je-jediné, c-co stačí u-udělat, j-je nalít to-toto sérum do pitné vody. Ře-řekněme d-do hlavní zá-zásobárny. Po-pokemonům to ext-extrémně zvý-zvýší scho-schopnosti. Bu-budou ste-stejně silní jako při ma-maximálním celo-ce-celoživotním tré-tréninku. Tre-trenéři je nebudou zvládat. Po-pokemoni se osvobodí od ty-tyranie. Na-na-nalijte tento e-e-elixír pozítří ve d-d-dvanáct hodin d-do hl-hlavních toků a p-pak splním i já v-všechny s-s-své sliby. Na-nastolíme spo-spolu rovnováhu na světě!“

Profesor Jilm rozdal všem lahvičky, každý tu svou přijal s velkým zamyšlením. Já sám se koukal na lahvičku s tmavě hnědou tekutinou s kapkou nejistoty. Věděl jsem, že však na výběr moc nemáme. Jilm mezitím uzavřel konferenci.

Ve chvíli, kdy jsem se dokoukal na svou lahvičku, zavadil jsem okem na Mewtwoa. Jeho tělo však nehybně leželo na spodní části klece. Když jsem na to upozornil, všichni profesoři vstali a společně jsme si přišli prohlídnout pokemona. Mewtwo tam ležel mrtev.

Rozešli jsme se se svými myšlenkami a lahvičkami do našich helikoptér. Nastoupil jsem do černých dveří, vrtule se pomalu rozkmitala a postupně začínala nabírat na obrátkách. Když se točila dostatečně rychle, vrtulník vzlétl a já se vydal zpět k domovu. Netrvalo dlouho a ve vrtulníku jsem usnul.

Probudilo mě až sluneční světlo, které se opřelo do okýnka ve chvíli, kdy se vrtulník blížil ke Kalosu.

Slavnostně hlásím dokončení ilustrací ke všem kapitolám povídky! :3

Šlo o hezký umělecký projekt, kterého jsem se rád zúčastnil a děkuji Terrionovi, že mi to umožnil. Galerii všech 21 ilustrací můžete vidět zde.

<

Nový díl revolučního pokemoního anime Plány smíšeného lesa. Doufám, že se vám bude líbit stejně jako předchozí díl.

19

„Pitomci,“ pomyslel si Jilm, když černá helikoptéra přistávala v Johtu, „je až neuvěřitelně snadné, že mi toto všechno prošlo.“

Ačkoliv Jilm celý život koktal, jeho myšlenky se nikdy na rozdíl od jeho řeči nezadrhávaly: „Jak snadné bylo všem vyhrožovat? Jak málo stačilo, aby udělali, co po nich člověk chce? Slíbil jsem, že se s nimi podělím o moc. A že prvním krokem bude osvobození pokemonů. Pche, jak jsou naivní. V tom roztoku není žádný elixír, je v něm jed! Když jej vylijí do hlavních vodních zdrojů, vyhubí tím všechny pokemony v regionu a přitom se to lidí ani nedotkne! Lid profesory zlynčuje. A když budu mít profesory z cesty, budu sám tím největším mužem na světě!“

***

Hmmm... proč právě ve dvanáct a proč právě pozítří, přemýšlel jsem, když jsem se natáhl na gauč ve své laboratoři, z jakého důvodu? Jakkoliv se mi Jilmův plán dokonce i zamlouvá, mám z něj celkem strach. Proč nás vlastně vydíral? Je to nástroj nebo jen pojistka? Co je zítra za den? Zašátral jsem v kalendáři a našel jen datum, na kterém nebylo nic zvláštního. A i kdyby, každý region má svátek v jinou dobu. Třeba nám jen dával čas, abychom to stihli zorganizovat.

Uvelebil jsem se na gauči a konečně protáhl svá bolavá záda. To mi neskutečně pomohlo. Začínala mě však pro změnu bolet hlava. Podle Jilmova plánu je tohle první krok k novému uspořádání světa. Je to vůbec správné? Máme skutečně pokemony osvobozovat? Konec konců, byl to evoluční boj. My, lidé, jsme ho prozatím vyhráli. Tak proč nám přidávat handicapy? A proč zítra v poledne? A co se stane, když to neudělám? Regionu to asi neublíží. Mně samému určitě. Jilm na mě vybalí všechny informace. Způsob, jakým jsem získal titul, jak jsem se stal profesorem. A co vůbec je v té lahvičce? Opravdu by mě zajímalo složení onoho séra. Pokud je skutečně tak mocné, nemohlo by sloužit k vyřešení daleko větších problémů než je zrovna tenhle? Ale Jilm má plán a je to velice inteligentní člověk. Jistě ví, co dělá. Otázka zní: stojí mi má pověst za vzdor vůči Jilmovi, který by vlastně měl být neopodstatněný? A co udělají ostatní profesoři? Asi to, co jim Jilm nakáže. Velice bych se divil, kdyby to dopadlo jinak, že všichni Jilma poslechnou. Asi bych jej měl poslechnout také. Vytáhl jsem zpoza pláště lahvičku, chvíli si ji prohlížel, a pak ji zase zasunul. No nic, práce se sama neudělá. Vyskočil jsem z gauče a zašel si do automatu pro kávu.

Ještě jsem ji ani nestihl dopít, když tu někdo zazvonil a zažádal o mou audienci. Pustil jsem toho chlapíka dál, koneckonců, objevoval se tu relativně často.

„Dobrý deň, Augustin,“ oslovil mě člověk v hnědém kabátě sahajícím skoro až na zem, který právě prošel mými dveřmi.

„Dlouho jsme se neviděli,“ pozdravil jsem ho. Pak jsem mu podal ruku a chlapsky jsem ho objal, „už mi můžeš prozradit své pravé jméno?“

Pousmál se. Dobíral jsem si ho takto poměrně často. Věděl, že vím, že mi své pravé jméno prozradit nemůže. Vlastně bych se ani nedivil, kdyby ho sám už zapomněl: „Nie, nie, prepač, priateľ, stále iba Pozorovateľ.“

Pozorovatel byl detektivem, bydlícím pár metrů od mé laboratoře. Měl obrovský přehled prakticky o všech lidech, byl rovněž hodně zcestovalý. Asi hodinu jsme se bavili o současném dění. Vyprávěl mi svoje nové příběhy a já jemu ty své. O událostech na konferenci, která se zvrhla v Jilmův plán v ovládnutí světa, jsem se samozřejmě nezmiňoval.

Nicméně mi to nedalo, a když odcházel, musel jsem se ho zeptat: „Pozorovateľi, rád bych se tě na něco zeptal. Víš něco o profesoru Jilmovi? Myslím tím, něco pikantního?“

Pozorovateľ se zamyslel. Pak stroze odvětil: „Vlastne ani nie. Ten človek je čistý ako ľalia. Vzhľadom k jeho postavenie je to veľmi zvláštne. Skôr by som sa obával, že len vie skvele skrývať svoje prehrešky. Drž sa od neho, prosím, čo najďalej.“

Poděkoval jsem Pozorovateľi a vyprovodil ho ven. Když jsme se rozloučili, vrátil jsem se zpět do pracovny. Jeho slova mi ještě více nahlodala moje myšlenky. Opravdu jsem nevěděl, co další den udělám.

Pokemon company využila nápadu z Plánů smíšeného lesa, a tak se i Vy můžete potěšit svým Pikačovým klubíkem!

<

Zpráva byla změněna dne 21.09.2017 v 17:41:03

[92] Terrion: Nápad možná podobný, ale zásadní rozdíl tam je. Nepoužili ten neskutečně cringe název. Z toho vyplývá, že i tuhle hru bych si zahrál raději než se koukal na něco co se takhle příšerně jmenuje, promiň Terrione :D