Fórum

Na včerejším 3p sraze jsme s Behold3rem, Sankym a Johnem Beakem nahlas četli novou povídku od FireFox a napadlo nás, žeby mohla být zábava pokusit se o komunitní povídku, na které by se podíleli všichni členové pjz. Proto tedy zakládám toto téma a přispívám první částí.

Aby povídka dobře fungovala, bylo by vhodné, abyste při navazování na předchozí části napsali část podobné délky, aby byla povídka čtivá. Před tím, než vložíte svou povídku, zareagujte na poslední komentář něčím typu "Píšu další část," ať nemáme alternativní pokračování ^^ Také by bylo fajn počkat, až na vaše dílo naváží alespoň dva jiní lidé, než budete znovu pokračovat.

Já tedy začínám s první částí:

Sluneční paprsky si snadno našly cestu skrz okno s roztaženými závěsy a ozářily obličej mladého chlapce. Několik škubnutí těla pod peřinou než se jeho hnědé oči otevřely. Okamžitě upřel svůj zrak na Pokégear, ležící na toaletním stolku. 6.52. To je dost času na ranní přípravu. Profesor si ho zavolal až na osmou hodinu a v takto malé vesnici má jeho dům prakticky za rohem. Hoch vstal z postele, uvařil si ranní čaj, v poklidu ho vypil a oblékl se do oblečení, ve kterém teď hodlá strávit několik měsíců. Bylo okolo půl osmé, když uslyšel zezdola svojí maminku, jak volá jeho jméno.

Jak se bude jmenovat hlavní hrdina, zda se děj bude odehrávat v regionu existujícím nebo úplně novém, zda bude potkávat již existující postavy, nebo úplně nové, je jen na vás ^^

Dodatek k pravidlům: Pokud někomu bude po napsání, že bude psát další část, trvat více jak 1/3 dne, to jest 8 hodin, než část uveřejní, ztrácí privilegium k uveřejnění a smí toho využít kdokoliv jiný

Zpráva byla změněna dne 25.11.2015 v 18:00:26

Na oslavu 100. příspěvku tématu Komunitní povídky jsme společně s Terrionem nakreslili oba naše komunitní začínající trenéry:

Edit: Pokud chcete obrázek někdo zkusit vybarvit, tak směle do toho!

Zpráva byla změněna dne 17.12.2015 v 19:54:20

Potom se ale Espurr zašklebil a nasadil si sluchátka. Pustil si nějaký metál na 500 volume, až se celá laboratoř hýbala v základech a z poliček začaly padat všechny věci na zem a rozbíjely se. Espurr do toho tancoval a mlátil věcmi, přístroji i profesorovo pomocníky o nábytek. Pak všechno z laboratoře vyhodil ze dveří a z oken a nastěhoval si tam zelenou pohovku a pozval psychické kamarády Abru, Meditita a Elgyema aby si s ním zahráli na 3DS Pokémon X verzi a poslouchali u toho metál.

Zrovna šel okolo vysloužilý armádní generál, a tak ho Abra zpsychotizovala a donutila ho, aby jim předal všechny své metály. Pak se vrátili zpátky do laboratoře a zkoušeli je poslouchat, ale vůbec to nešlo. Ani když to dávaly na 1000 volume, tak se neozýval žádný zvuk. "Tenhle metál je asi rozbitý" řekl Espurr. Abra si povzdychla. "To už je lepší poslouchat omanytí ulity, tam je něco slyšet vždycky." ALe brzy si zase všichni začali radostně hrát a povykovat. Meditate se snažil zahrát si v klidu na 3DS Pokémon X, ale Elgyem se s ním stále hádal. "Proč už zase hraješ Pokémon X, mě teda tyhle simulátory skutečnosti nebaví" stěžoval si zrovna Elgyem. "A copak bys chtěl asi hrát?" obořil se na něj Meditate a snažil se uchránit 3DSko před šmátrajícíma rukama Elgyema. "Třeba nějakou fantastickou hru, zahrajeme si The Sims." "No dobře" odvětil Meditate ", to je taky sranda."

Chlapce, kterého sedivšího pod stromem zatím zajímala především náplň lahvičky mučího extraktu, vyrušil ze stavu rozjímání hlasitý rámus. Rychle se probral, a odpotácel se okolo stromu, aby spatřil Profesora Oaka držícího Totodila, nevěřícně sledujícího, jak se rozpadá laboratoř profesora Hmyzojeda.

Chlapec si teprv poté uvědomil, že mu někam zmizely všechny pokébally.

Z rozpadající se budovy zaslechl známý pištivý zvuk: "Espůůů, espůůů," a hned mu bylo jasné, o co kráčí.

"Život psychika je tak náročný," povzdechl si, obešel jako dub stojícího Oaka a vešel do budovy.

"Elesďáku!" zařval, když uviděl tu spoušť, "co si myslíte, že děláte?"

Malý Espurr se zatvářil provinile. Chlapcovi to však bylo jedno, sebral ze stolu pokébally a povolal všechny psychické pokemony zpět.

Hmyzojed mě zabije, pomyslel si.

Zpráva byla změněna dne 22.12.2015 v 13:03:02

"... Hmyzojed mě zabije, pomyslel si", opisoval si doktor do svého zápisníku. Už několikátý týden se snažil vyznat v navzájem nesouvisejících vyprávěních jednoho svého pacienta. Jednalo se o jistého anonymního chlapce, který vyprávěl o svých údajných dobrodružstvích. Příběh jako celek nedával smysl. To však kluka ani trochu neodrazovalo od toho, aby vyprávěl dál a dál.

"Ano, chlapče, výborně, to pro dnešek stačí", usmál se na něj pohledem profesionála. "Sestři, to blouznění se stupňuje, zdvojnásobte příděl prášků a odveďte toho kluka na jeho celu", otočil se směrem ke kolegyni. Poté doktor znovu otevřel svůj zápisník.

"Pacient trpí schizofrenií nejvyššího stupně. Tato choroba byla pravděpodobně způsobena hypnotickými účinky Gengara, o němž se pacient ve svém vyprávění už několikrát letmo zmínil. Doufáme, že tato choroba nebude mít trvalé následky a že se nám časem podaří její příznaky potlačit. Pokud léčba nezabere, zkusíme podstoupit desetihodinovou terapii, při níž pacient stále opakuje slabiky "Mud-kip", čímž dokáže schizofrenii efektivně potlačit. Bohužel tato terapie má i vedlejší účinky, z nichž jeden je nahrazení své dosavadní identity identitou Mudkipa."

Doktor zavřel zápisník, protože mu zakručelo v břichu. "Ještěže mám v lednici tu plechovku s fazolemi", pomyslel si.

Zpráva byla změněna dne 22.12.2015 v 15:16:15

"Tak co?" řekl hlasitě přicházející hlas vysokého muže s jinak zbarveným Furretem spočívajícím na jeho hlavě. Muž v pohodlném oblečení se probral z lehkého spánku.

"Co jste říkal, pane?" řekl poplašeně muž, kterému se ještě před chvílí zdál sen.

"Jak to jde s tou záminkou, pokud si na to ještě pamatuješ, ňoumo," spražil ho naštvaný mužský hlas, který poplašil i jeho vlastního pokémona, který seskočil z jeho hlavy.

"Něco se mi rýsuje v hlavě.. vlastně, zrovna se mi o tom zdál sen!" zasmál se muž v pohodlném oblečení.

"Radil bych ti nepolehávat a psát! Protože jestli se dostane na povrch to, co se tady děje... budou mít Fazoláci útrum. Konec. Všeho. Všeho, na čem jsme ty roky pracovali. A to chceš?" příchozí muž byl znatelně nervozní. Rty se mu chvěly, celý den nemyslel nad ničím jiným než nad vytvořením dokonalé zástěrky pro veřejnost. Velký stonek, požár, tajemný pokémon... to celé se zdá jako zlý sen, ale je to realita, a pokud se okolí dozví, co se tady opravdu děje... "koukej přijít na dobré vysvětlení všech těch věcí, a to hned," řekl muž a opět odešel.

"To je špatný..." říkal si pro sebe muž, který ještě před chvílí spal po odchodu svého šéfa. Situace, která se děla v malém nenápadném městečku byla šílená, a Fazoláci v ní byli až moc zapleteni. Spisovatelův nadřízený byl prozíravý a věděl, že jakmile se o tom dozví bulvár, budou dny Fazoláků u konce, protože po nich půjdou všechny právní složky celého Mrkvového regionu. Proto dal Trumpet, pravá ruka Fiofanniho, rozkaz nadanému spisovateli ve službách Fazoláků rozkaz, aby sepsal něco, co by vysvětlovalo situaci v tomto městečku a zakrylo všechny stopy vedoucí k Fazolákům - a že to nebylo jednoduché. Muž začal okusovat svou tužku, zatímco čas ubíhal a on stále nevěděl, jak pokračovat. Osud Fazoláků je jen v jeho rukou.

"Co je to?", zeptal se Blaine zaujatě přihlížející jak žampion Lilek otáčí v rukou malou fialovou krychli.

Lilek se na pár dlouhých vteřin zadíval do prázdna. Z oblohy se mezitím stihly vytratit poslední paprsky slunce a okolí města osvětlovaly pouze teď ještě výraznější plameny lesního požáru.

Po chvíli naprostého ticha se žampion konečně vzpamatoval, obrátil se k profesoru Blainovi a dal se do řeči: "Tento... artefakt... je společným tajemstvím mezi šampiony všech regionů světa. Ta obluda, která se teď vznáší nad městem, připravena zaútočit, se už jednou-"

"Ostrov Kumquat!", přerušil ho Blaine vzrušeně.

"Ano, přesně tak," usmál se Lilek posmutně. "Pomocí této záhadné krychličky tehdy šampion Drake porazil takzvaný Kumquatský teror. Od té doby byla uložena právě zde v Kořenu, v budově, která měla být střežena agenty Pokémoní ligy Caroty, kdyby byla opět znovu potřeba, jenže..."

Lilek krychli obrátil na stranu, která se lišila od ostatních. Při bližším pohledu mohli Blaine a jeho dcera spatřit otvor tvaru jakéhosi neznámého symbolu.

"Někdo se k artefaktu dostal a odstranil aktivační runu. Bez ní monstrum neporazíme," řekl Lilek zarmouceně.

"Tak budeme bojovat, jak jsem měl v plánu já!" vykřikl neoblomně Blaine s rukami v pěstích.

Žampion jen zavrtěl hlavou, položil profesorovi ruku na rameno a ukázal někam na oblohu. Blaine následoval pohledem. Obří fazolový stonek, který se doposud tyčil nad městem, chytl plamenem a právě se kácel dolů, přímo na létajícího pokémona. Kterým prošel skrz. Stonek dopadl do ulic města a zanesl požár až lidem do domů.

Zpráva byla změněna dne 23.12.2015 v 13:43:51

pak tam přiletěl Ho-Oh a všechny zachránil

Ho-Oh mocnými máchnutími křídel dokázal odvát plameny, které se šířily od stonku k lidským obydlím. Naštěstí byla většina obyvatel příliš zaneprázdněna hašením hořícího lesa, tudíž bylo městečko téměř prázdné.

Pak se Ho-Oh otočil a namířil si to rovnou k Žampionově skupině, hlasitě zařval a začal mluvit směrem k Adrianě a Kedlubňákovi: "Poslal jsem vás, aby jste letěli konat dobro!" Zněl vážně rozzlobeně.

"Mezitím jste však jen dokázali zapálit les a málem i celou vesnici. Teď dobře poslouchejte, dám vám ještě jednu radu, vkládám do vás veškeré naděje," zvolal,

"Největší nebezpečí vzniká tam, kde ho nejméně čekáte."

Poté opět zamával křídly, vznesl se a odletěl pryč.

a přejel ho bagr

Adriana sledovala, jak legendární pokémon mizí mezi oblaky. Přitom usilovně přemýšlela. Největší nebezpečí je tam, kde ho čeká nejméně? Co to může znamenat?

"To je ale hádanka!", ozval se Blaine, který nejspíš myslel na to samé.

"No jasně!" vykřikla z ničeho nic Adriana a začala se hrabat ve svém zavazadle. Pak něco vítězoslavně vytáhla a podržela všem na očích.

"Můj šťastný kelímek od jogurtu! Nosím ho u sebe už dob někdy potom, co jsem se narodila! Od něho bych nic zlého nikdy nečekala." Pak se zatvářila zklamaně a dodala: "Znamená to, že mě můj kelímek zradil?"

Její otec, který nevypadal příliš přesvědčeně, chtěl něco povědět, ale předběhl ho žampion Lilek: "Nepředpokládám, že by to Ho-oh myslel tak doslovně. Zatím bude asi naší nejlepší stopou i nadále tento artefakt. Podívejte."

Vzal záhadnou krychličku a podržel ji oběma posluchačům přímo před obličeji. Pak ji pootočil tak, aby na ni dopadalo světlo plamenů stále hořícího lesa pod správným úhlem. Skrze částečně průhledný materiál krychle Adriana opět spatřila symbol, který se zjevil, když ji držela v rukou poprvé.

"To je symbol Řádu krvavého půlměsíce," vysvětloval Lilek. "Šlo o prastarý spolek, který se údajně zabýval čarodějnictvím. Podle dochovaných záznamů se ale před více jak sto lety rozpadl a jediné, co ho spojuje se současností, je jakýsi zločinný gang, který adoptoval název a symbol tohoto řádu."

Poklepal prstem na kostku, která ukazovala rudý půlměsíc, a dokončil svou řeč: "Nejlepší by bylo vystopovat členy tohoto gangu a pokusit se z nich jakýmkoliv způsobem dostat všechny relevantní informace."

Zrovna ve chvíli, kdy to dořekl, se z poza rohu vyřítila dvojice osob, která se zarazila při pohledu na skupinku stojící jim v cestě. Osoby na sobě měly černé kabáty a na nich symbol rudého půlměsíce.

[100] Behold3r: Také něčím přispěji, vybarvil jsem to dnes podle tvého přání. Snad jsem správně odhadl trenéra, kdyžtak napište. Buizel ^_-

Dokončený obrázek začínajících trenérů Adriana s Kedlubňákem (Chikoritou) a Lilek s Nidoranem:

Zpráva byla změněna dne 19.01.2016 v 20:14:40

[111] Buizel: To je hezky vybarvené! Nečekal jsem, že se toho skutečně někdo chopí. Nejvíc se mi líbí asi jakým způsobem je vybarvená ta tráva, dodává jí to hloubku.

Jediné, co spolu trochu nesedí jsou tebou použité barvy a zmínka o červených vlasech ve [27], ale nepovažoval bych to přímo za chybu.

[112] Behold3r: No vidíš, ale vlasy se dají přebarvit, ale to je malý detajl tohoto obrázku, který poukazuje na to, jak původně dívka vypadá. Dívky rády přebarvují vlasy, takže to za chybu nepovažuji. Prostě kdo má červené vlasy od přírody, že? Jedině ten kdo si je přebarví, takže tyto jsou přírodní, nazveme tomu tak - původní dívka bez úpravy vlasů, heh. :D

[113] Buizel: Ale červené vlasy má mít chlapec, ne dívka

[114] Naty: Jestli tomu je tak, tak je to dost netypické, ale budiž se to dá opravit. ;-)

Pokračuji

Jenže oné dvě osoby byly původně „zamaskovaní Rakeťáci,“ kteří pouze napodobovali zmíňované členy gangu o kterých Lilek před chvilkou pronesl řeč. Ale o tom zatím nikdo nevědel, protože byli pořádně připravení tajit svou pravou totožnost, neboť vše co před chvílí se odehrálo okolo Lilka a Adriany, tak tajně sledovali. Vlastně jim šlo především o tajnou krádež Pokémonů, o kterou v tu chvíli nikdo neměl páru.

Neznámá slečna v černém kabátě pronesla náhle hlasitě svou řečí: „Máte něco, co nám patří a bez toho se dál nehneme! Pokuď-li nám to dáte dobrovolně, nic se Vám nestane!“ a poukázala na kostku, kterou nestihl Lilek schovat do své kapsy. Lilek netušil, že by se v tomhle okamžiku náhle mohlo něco přihodit. To se někdy prostě stává. I při velkém nátlaku jim ovšem kostku odmítá vydat, a trvá si na svým dál.

Jenže dlouho nečekali a muž v černém kabátě povolává svého prvního Pokémona. „Když nám to nechcete vydat, tak nezbývá, než to vyřešit tímto zápasem“. Z Pokéballu se objevil silný a obrovský „Gyarados“. Oba měli pečlivě připravený plán, jak tyto Pokémony hravě polapit. Jednoduše vyrobili speciálně odolný stroj, který měl odolat i ohni a různým tlakovým nárazům. Stroj byl tak zamaskován, že jej nebylo vidět pouhým pohledem z tohoto místa a sám měl speciální maskování, tak jako to bývá i u vojenské techniky. Zařízení šlo ovládat z místa i na dálku s více typy přenosů signálů, a uměl se převtělovat i v brouky, což je dost netypické, ale dosti účinné pro rychlé chytání. Bylo tam hodně vymožeností, které si nedokážete ani představit, ale o tom bude řeč až později.

"Vypadá to, že za této situace se nedá nic jiného dělat," usmál se Lilek a vyhodil do vzduchu pokéball. Kulatý předmět dopadl na zem a vyskočil z něj za silné záře pokemon.

"Béééééé!" hlasité zabečení se rozlehlo hořící krajinou.

"Profesore, Adriano, padouši, představuji vám svého ampharose, Vlnofce," zanotoval zvesela, "víte, padouši, vlastně byste měli být poctěni, ne každý má tu čest utkat se se žampionem Karoty. Vlnofče, použij bleskový útok!" zavelel.

Když si profesor Hmyzojed uvědomil, že v náručí nemá Totodila, okamžitě se otočil a pelášil zpět. To, co uviděl, mu, dnes už po několikáté, vyrazilo dech. Problém nebyl ten, že mu Profesor Oak Totodila nepozorovaně sebral, problém byl ten, co se dělo vedle jeho kolegy. Hmyzojedova laboratoř se rozpadala. Hmyzojed bohužel neměl čas na to, aby zachraňoval cokoliv ze svých výzkumů. Vyrval Oakovi Totodila, otočil se a běžel zpět k lesu. Alespoň stihl jako dub stojícího Oaka požádat, ať se alespoň pokusí něco zachránit a vyvolat svého spinaraka Sugimoriho, aby pomocí svých pavučin držel laboratoř jakž takž pohromadě. Kdyby se jen trochu zastavil, možná by si všiml, že tou pavučinou uvěznil uvnitř rozpadajícího se domu i pár psychických pokemonů, jejich trenéra a jistého vysloužilého armádního generála.

Zpráva byla změněna dne 31.01.2016 v 15:47:13

Vytvořil jsem přehledný plánek současného stavu komunitní poképovídky. Kdokoliv, kdo se chce připojit a pokračovat v povídce, se podle něj může lépe orientovat v poloze postav. Bohužel jsem jej vytvořil již dříve a tudíž jsem zapomněl, co je co a tudíž se v něm neorientuju

[118] Terrion: Připomínám, že pokud se najdou lidé, kteří vytvoří mluvené slovo povídky od začátku až po můj post, který ukončoval soutěž, vytvořím tzv. sinning video o této povídce :D